poslal Nepřihlášený
Jób 38,1-4 (Jan 8,1-11)
Petr Sláma
Jb
38,1-4 Na to odpověděl Jóbovi ze smrště Hospodin slovy:...
J
8,1-11 Ježíš však odešel na Olivovou horu.
Ježíš má odpovědět, ale mlčí. Máloco v Bibli je
obraz tak silný. Příběh je to především o milosrdenství, odpuštění.
Já se ale chci zastavit u bočního motivu příběhu, u Ježíšova zmlknutí.
Není to mlčenlivost vždy pokorného Ježíše. Předtím učil. "Seděl
a učil" - to je technické označení pro rabiho, jenž vyučuje; jakoby -
pro nás - stál na kazatelně. Teď si skloněn a zcela nekazatelsky čmrká do
písku. Ponechejme stranou romantickou otázku, co to napsal do písku (že by
odpověď, která ale světu zůstala navždy skryta, setřena závanem větru).
Možná neví. Ne že by zde nebyly jednoznačné recepty a návody, jak s načapanou
hříšnicí. Mlčím ale tehdy, když hledám nový nebo prověřuji dosavadní
rámec myšlení. V dosavadním rámci bych odpověď měl, jenomže: je tenhle
můj rámec definitivní a správný?
Také Jobovi přátelé mají ve svých rámcích pravdu. Přišli mu poradit a
dlouhé pasáže jejich slov by klidně mohly být jedním z žalmů nebo přísloví.
Mluví a mluví. A tu na jejich i Jóbovu adresu zazní hrozivé: Kdo to
zatemňuje úradek Boží? Lze říkat věci naprosto korektní a správné
- a zatemňovat přitom úradek Boží. Němci mají důmyslné slovo "wahrnehmen",
překládá se jako vnímat, mít na zřeteli, vzít vážně - právě i toho,
s nímž a k němuž mluvím.
Břemeno teologie (to podstatné vedle oněch nepodstatných, jako je její
nijak prestižní postavení ve společnosti, spory s kolegy apod...) spočívá
v tom, že se na jednu stranu nesmí vzdát hledání slov pro kázání, pro vyřizování
zvěsti, že ale na druhou stranu s celou touto snahou stojí napořád v
nebezpečí, že v dané situaci bude její konání toliko zatemňovat úradek
Boží. Žalmový úryvek pro příští neděli je "Oči mé vždycky
patří k Hospodinu, on zajisté z leči vyvodí nohy mé" (Ž 25,15). Kéž
nás Pán Bůh vysvobodí z léčky samolibé samomluvy. V postní době můžeme
odkládat také velká slova, uzavřená - a tím pádem pomalu zevšedňující
myšlenková schémata - a v myšlenkách a v modlitbách a nad Biblí se s otázkou
a prosbou obracet k Pánu Bohu.
Pomodlíme se:
Pane Bože,
před tvou velikostí blednou naše představy o tobě a o tom, jaký je svět.
Tvoje láska je mírou dobra. Prosíme tě, ať nás v těchto dnech podivuhodný
příklad tvého syna Ježíše osvobodí od schémat, do nichž jsme sešněrovali
své představy o tobě. Prosíme tě za tuto fakultu - ať tvé nevýstižné
Slovo je impulsem i průvodcem toho, oč se snažíme. Prosíme za ty, kterým
studování zde přineslo zklamání. Prosíme tě za církev, když tě dosvědčuje.
Prosíme za naší zemi, za právo a spravedlnost v ní. I za země na západ, a
dnes zvlášť také za země na východ od nás.
Amen
