Grano Salis - ZVYK A PŘÍKAZ VIII.b

poslal Gregorios777

KAPITOLA 17. VIDINA KRISTOVA TĚLA?

Existuje ještě jedna poslední skupina praktických námitek, kterou musíme uvážit. Lidé podotýkají, že zatím co si vysoce ceníme biblicky založené fráze "dům ze živých kamenů", zanedbáváme zrovna tak biblickou frázi "Kristovo Tělo". Naši pomlouvači říkají: "Ti lidé živých kamenů možná mají dobré vzájemné vztahy jeden s druhým, ale nejednají koordinovaným způsobem. Části těla jsou možná dobře spojeny dohromady, ale existuje jen málo svědectví toho, že by někde jednaly jako sjednocené tělo. Celá ta záležitost je příliš individualistická". Například poslední verš v knize Soudců 21:25 je často používán jako dobře míněné obvinění proti nám: "Každý dělal, co uznal za správné".

"To jsou ti vaši nestrukturovaní věřící", říkají ti, co o nás mají starosti, "Nepasují do žádné církve! Dělají si jen svoje! Vybírají si jen to, co se jim pasuje! Ve skutečnosti si dělají jen to, co uznávají za správné!" Proč lidé citují jen plovinu věty? Celá věta říká: "v těch dnech nemělil v Izraeli krále. Každý dělal, co uznal za správné." Tento verš se nevztahuje na "nestrukturované" křesťany, protože oni mají krále - Krále, jehož příkazy, podle Písma a Ducha, berou opravdu velmi vážně. Ten verš se nevztahuje na žádného oddaného věřícího. Dá se dnes aplikovat jen na nevěřící, kteří Ježíše za krále neuznávají. Když lidé zneužívají tento verš proti křesťanům mimo struktury, myslím, že ve skutečnosti protestují proti tomu, že mimostrukturní křesťané poslouchají Pána přímo, spíše než aby ho poslouchali prostřednictvím církevních vedoucích. V kapitolách 13 a 14 jsem už vysvětlil, že vedoucí mohou být skutečně prospěšní, když věřící varují před nebiblickým aspektem něčeho, co ti věřící mylně považují za Ježíšovy směrnice. To je ale úplne něco jiného než říkat, že církevní vedoucí jsou ti, kdo mají dávat směrnice. Obecná praxe, podle níž vedoucí řídí členy a zavádějí aktivity v zastoupení celé místní církve je, když to pořádně uvážíte, značné překroucení doktríny o Kristovu Tělu! Musím však přiznat, že jsem si to uvědomil jen pozvolna, během období dvaceti let. Během patnácti těch let jsem byl "duchovním" (ve smyslu všeobecně přijatém tradičními evangelickými církvemi). Během té doby jsem měl při několika příležitostech velmi nepříjemný pocit, že dotyčné místní "Kristovo Tělo", se kterým jsem se sdružoval, bylo jako muž se dvěma hlavami! Mělo Krista, aby na sebe bral iniciatívu a vydával rozkazy - a mělo k tomu také mne! Samozřejmě jsem se nechopil vedení naprosto nezávisle. Měli jsme "starší" a "děkany", kteří se se mnou sdíleli na odpovědnosti. Místní věřící měli nicméně dva zdroje vedení a iniciatívy! Podle naší teorie, ti z nás, co jsme byli ve vedení, jsme byli jako centrální nervový systém těla: nevydávali jsme instrukce sami, ale jednoduše jsme předávali vzkazy od Hlavy. (Nic v Písmu není, co by tuto teorii podporovalo.) I když ten systém vyvinul některé velmi pozitivní věci, mnoho z tak zvaných iniciativ nevedlo vůbec k ničemu a nebo téměř k ničemu - a to mi dalo výrazný dojem, že pocházely od nás a nepocházely vpravdě od Hlavy. Došel jsem k závěru, že v mnoha případech jsem se já sám snažil vést (spolu s celým vedoucím kolektivem). Tělo mělo přinejmenším dvě Hlavy - jednu božskou a jednu lidskou. Četné rozhovory s jinými vedoucími různých druhů církve mne během všech těch let přesvědčily, že tato "duchovní schizofrenie" je problémem v mnoha místních "Kristových Tělech". Na nějakou dobu se věci zlepšily, když jsem zanechal služby "duchovního" a zapojil se do charismatického sboru. I tam jsem byl časem jmenován za "vedoucího". Zpočátku se zdálo, že "členové" mají přímý vztah k Hlavě a že Duch svatý každého koordinuje do báječného vzorku. Jak ale léta utíkala, ve většině "charismatického hnutí" vedoucí vyvinuli potřebu organizování; zavádění iniciativ; stavění cest k usměrnění činnosti lidí; prostě všeho, co vedení vždy dělalo v tradičních církvích. Opět jsem začínal mít před sebou čím dál častěji groteskní obraz našeho místního Kristova-Těla (které jsem částečně ovlivňoval) jako muže s více než jednou hlavou. KDYŽ NORMÁLNÍ TĚLO FUNGUJE SPOJENÍM KAŽDÉ ČÁSTI PŘÍMO S HLAVOU BEZ JAKÉHOKOLIV ZPROSTŘEDKUJÍCÍHO ZDROJE INSTRUKCÍ ČI SMĚRNIC, PROČ BY KRISTOV TĚLO NEMĚLO FUNGOVAT STEJNÝM ZPŮSOBEM?

* * * * * * * * * *

Vidím dva důvody, proč vedoucí s nejlepšími úmysly cítí potřebu zasahovat a jednat jako "zprostředkující hlavy". Ten první důvod je nápad, že průměrný křesťan potřebuje hodně vyučování (možná několik desetiletí!) před tím, než mu lze svěřit to, aby naslouchal hlasu Pána přímo sám. Je ten nápad ale opravdu věrný Písmu? Uvažte Ježíšova slova o jeho obyčejných ovcích v Janovi 10: "Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí... a ovce slyší jeho hlas. Volá své ovce jménem a vyvádí je... a ovce jdou za ním, protože znají jeho hlas... Já jsem dobrý pastýř... Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty uslyší můj hlas... Moje ovce slyší můj hlas, já je znám a ony jdou za mnou" (Jan 10:1-4, 14, 16, 27). Vypadá to, že Ježíš očekává, aby jeho "obyčejné ovce" byly schopny slyšet jeho hlas a řídit se podle směrnic, které on vydává každé z nich osobně. Nemohu si pomoct abych nemyslel na Ananiáše z Damašku. Byl "obyčejným" věřícím, pokud vůbec kdy nějaký "obyčejný" věřící byl. Nikdy o něm před Skutky 9:10 neslyšíme - a o devět veršů dále mizí ze zápisu! Byl navíc novým věřícím, protože to bylo na samém začátku křesťanské církve v jeho rodném městě. Přes to ale jasně a podrobně slyšel hlas Pána, a byl způsobilý na to, aby ho Ježíš zapojil do katapultování Saula z Tarsu do křesťanské služby. Je pravda, že jako jednotlivé "ovce" si pokaždé o všem neučiníme správný úsudek. V této pozemské existenci, tak jak to 1Kor. 13:12 vyjadřuje, "vidíme jako v zrcadle, jen matně". (Měli bychom poznamenat, že ani církevní vedoucí nemají pokaždé o všem správný úsudek. Když ale vedoucí nebo skupina vedoucích pošle celé Tělo na špatnou cestu, způsobí to mnohem víc potíží, než když jednotlivec nesprávně slyší Pána a ovlivní tím jen mnohem menší sféru.) Úkolem vedoucích NENÍ dávat všem ostatním Pánovy směrnice, jakoby je ti ostatní nemohli pořádně sami slyšet, ale prostě pomáhat jednotlivcům v kontrolování toho, zda to co slyší opravdu pochází od Pána. Podle mého názoru je biblické a v praxi realistické, když se vedoucí spoléhá na to, že obyčejný věřící je sám schopen naslouchat hlasu Pána. Jiný důvod proč se vedoucí pletou do přirozené (nebo můžete říci nadpřirozené) funkce Kristova Těla je pocit, že to Tělo potřebuje jejich KOORDINACI - že nějaký člověk musí koordinovat úsilí místních křesťanů. Není to ale funkce Ducha svatého? Znovu a znovu jsem si četl Skutky apoštolů a vedlo mne to k jedinému závěru, že všechno to řídil Duch svatý! Nevidím tam žádné lidské strategie ani iniciatívy. Jak jsem dřívěji řekl, vidím tam ojedinělé případy lidské organizace (obyčejně spojené s praktickým řešením materiálních potřeb), avšak růst života-Království je přivozen Duchem svatým. Duch neorganizuje něco na zkoušku, aby pak čekal, zda se to vydaří či ne. Ježíš řekl: "Postavím svou církev" - avšak každý očekává, že lidští vedoucí tu práci udělají za něho. Věřím, že je biblické a v praxi realistické, aby se mnohem víc spoléhalo na to, že Duch svatý je schopen zavést život Království do našeho středu. V Efezským 4 je zajímavá krátká pasáž o Kristově Těle. Myslím, že stojí za to, abychom tu pasáž přidali k tomu, co jsem citoval o vedení v kapitolách 13 a 14 této brožurky. "Mluvíce pravdu, láskou ve všem dorůstejme v Krista. On je hlava, z něho celé tělo, pevně spojené klouby navzájem se podpírajícími, roste a buduje se v lásce podle toho, jak je každé části dáno" (Efez. 4:15-16). Vzhledem ke všemu ostatnímu, co Nový zákon o vedení říká, nemyslím že je nerozumné navrhnout, že vedoucí v jakékoliv skupině křesťanů, pokud je máme přirovnat k nějaké části těla, by se dali přirovnat ke kloubům držící části Těla jedny ke druhým a k Hlavě. Už jsme zjistili, že úkolem vedoucích je pozitivním způsobem dávat pozor na to, aby jejich bratři a sestry byli v přímém spojení s Pánem a následovali přímo jeho vedení - to jest snažit se zajistit, aby všechno plynulo z Hlavy přímo do každé části těla bez překážek. Zjistili jsme také, že to není úkolem jen vedoucích, ale každého člena církve vzhledem ke druhým, avšak Duch svatý klade tu zodpovědnost obzvláště na některé lidi, které časem uznáme jako "vedoucí". Pokud přirovnání vedoucích k určité části těla pomáhá, mohli byste říci: VEDOUCÍ JSOU JAKO KLOUBY! VEDOUCÍ URČITĚ NESMÍ BÝT JAKO HLAVY - JINAK BY TĚLO BYLO NESTVŮRNOST. VÝLUČNĚ JEDINOU HLAVOU MÁ BÝT KRISTUS.

* * * * * * * * * *

Jelikož církev Ježíše Krista byla organizována po tolik staletí, je pro křesťanský lid těžké uvědomit si všechno to co jsem napsal. Organizace potřebují organizátory a je pochopitelné - i když velmi politováníhodné - že vedoucí se cítí povinni plnit role generálních ředitelů (pokud mají plný dozor), nebo role správní rady (pokud se na dozoru sdílejí). Neklaďte ale na ty vůdce příliš mnoho viny. Křesťané všeobecně to vlastně očekávají. Byla to právě tato záležitost, která mne dostatečně otevřela na to, abych se nechal přitáhnout do církve bez struktur. Tam to není tak těžké hledět na Krista jako na tu jedinou Hlavu a zároveň si cenit poznámek a příkladu "starších", kteří se pozvolna vynoří. LIDÉ ŘÍKAJÍ O NÁS, KTEŘÍ JSME OPUSTILI "NORMÁNLÍ" CÍRKVE, ŽE MÁME UBHÝ POJEM MÍSTNÍHO KRISTOVA TĚLA. JÁ BYCH ŘEKL, ŽE MÁME JASNÝ A PŘESNÝ POJEM! Podle nás Ježíš hledí na všechny křesťany v dané oblasti a považuje je za své místní Tělo. Věříme, že je chce všechny koordinovat výlučně svým Duchem svatým tak, aby jejich péči jeden o druhého a jejich svědectví upletl dohromady do perfektního vzorku. Podle nás si Ježíš cení toho, jak jsme si každý "úd" vědomi jeden druhého, a jak k tomu přispívají "dozorčí" svým zvláštním povzbuzováním. Hlavně ale vidíme, jak Ježíš touží mít přímý vztah s každým údem, aby každý úd naslouchal jeho hlasu a poslouchal ho a nebyl od toho rozptylován nějakými rozkazy lidského původu. Chce být Pánem všech místních křesťanů bez jakýchkoliv prostředníků. V současném církevním podnebí se to všechno možná zdá nerealistické a naivní, a to nejenom kvůli veškerým exitujícím organizacím, ale také kvůli všem existujícím denominacím. Vzpomínám si na situaci před několika léty, kdy naše rodina byla jednou ze tří aktivních křesťanských rodin žijících vedle sebe. Každá rodina se sdružovala s jinou místní církví. No přes to, i v těch dnech, jsem nemohl věřit tomu, že bychom v Kristových očích byli členové každý jiného Těla. Jsem si jist, že existuje mnoho křesťanů, kteří ve svém nejhlubším nitru chovají stejné přesvědčení. Plný záměr Boha je koordinovat každého křesťana v dané oblasti tak, aby všichni jednali jako jeden - a splnili Jeho vůli pro tu oblast. Může se to vůbec kdy uskutečnit? Může taková přeměna proběhnout v celosvětové církvi? Může se Kristovo Tělo vůbec kdy začít orientovat opět výlučně na Krista? Navrhuji, že se to může stát, jestliže Pán začal utvářet místní těla s takovými rysy - místní těla, která vzrostla čistě jeho vlivem a opětovně se duplikují na jiných místech. Pokorně navrhuji, že se to možná děje ve výskytu a šírení nestrukturovaných církví - Pán buduje církve, jejichž členové všichni hledí přímo na něho jako na tu jedinou Hlavu. (Varování: žádný člověk by se neměl snažit takové církve budovat sám. Musí to být dílo Pána - tak jak jeho Duch přitahuje různé lidi k Ježíšovi a pak je spojuje jeden ke druhému.)

* * * * * * * * * *

Během celé této brožurky jsem se přel, že nestrukturované církve - "domy ze živých kamenů" - které se pozvolna objevují po celém světě, dobře zapadají do biblických směrnic - ale nepřekvapilo by mne, kdyby byly mnohem víc, než pouze alternativním křesťanským životním stylem. Nepřekvapilo by mne, kdyby tyto nestrukturované církve byly začátkem velké Boží reformace Kristova Těla, s Ježíšem jako jeho jedinou Hlavou, jediným Ředitelem, universální církev ostatků neposkvrněná lidskými výmysly. Nepřekvapilo by mne, kdyby se nestrukturované církve ukázaly být mostem k církvi budoucnosti; k církvi nového tisíciletí; k přizpůsobivé církvi, která by vydržela nátlaky a rány posledních dnů, takové ostatky. Nepřekvapilo by mne, kdyby nestrukturované církve logicky navazovaly na místní charismatické obnovy, které, alespoň po nějaký ten čas, zdánlivě předváděli, že když "držíte krok s Duchem" spíše než když následujete různé lidské vzorky, mohou se dít velké věci. Dovolte, abych vám, kteří krituzujete ty, kdo "opustili struktury", řekl toto poslední slovo: Možná jste oprávněni nacházet chyby v jednotlivcích toho nestrukturovaného životního stylu, nebo v určitých aspektech toho stylu. Mějte se ale na pozoru, aby to, co tak přísně obhajujete, nebylo pouze lidskými zvyky a ne Božími příkazy. A ještě více si dejte pozor na to, abyste příliš lehce nezámítli něco, co je možná životně důležitý krok, který Bůh činí při vykonávání Svých záměrů. Vám, kdo už operujete s křesťany mimo struktury, bych řekl toto (tak jak si to já říkám sám sobě): Plavte se dále po nemapovaných mořích. Však sám Lodivod má mapy a plány. Zůstávejte Mu nablízku tím, že mu nasloucháte a posloucháte Ho. Vztahujte k ostatním spoluvěřícím, abyste jim mohli žehnat. Vztahujte se ke všem jiným lidem, abyste jim byli požehnáním všemožnými způsoby. S důvěrou od Pána hodně očekávejte. Vězte, že jste zapojeni do něčeho velmi dobrého - něčeho, co se velmi shoduje s Božím Slovem. A vězte, že Bůh může učinit neskonale víc, než zač prosíme a co si dovedeme představit. AMEN. NECHŤ TOMU TAK JE.

Pár vět vydavatele.

Byl jsem požádán svým přítelem o vydání této knihy. Shodou okolností mám prakticky shodné zkušenosti, jaké jsou v této knize popisovány a s kterou souhlasím. Za své letité praxe (29) s křesťanskými skupinkami jsem zažil různorodé situace a zkušenosti. Viděl jsem mnoho odstrkování a opovržení ze stran organizovaných církví a jejich vedení (podrobněji kniha hierarchie). Poznal jsem jednotlivce a rodiny, kteří vstoupili do strukturované církve a později pochopila jaký mají zaujmout postoj a vystoupila z těchto hierarchií řízených plánovaných bohoslužeb a společenství. Je smutné, že za několik let opět změnili názor a vrátili se zpět. Toto je evidentně postup chaotických křesťanů, kteří mají ve svých životech zmatek a signalizuje to znak nevíry, zmatečnosti, nervozity, nedostatek vytrvalosti a důvěry v Boha ve svých životních krocích. Většinou se ani neobtěžovali o svém obratu informovat přátelé, známé a přátelé které vyučovali víře k Bohu a vedli k samostatnosti mimo církev. Tím na nich vlastně vykonali věroučnou zradu, kterou se ani neobtěžovali napravit omluvou, nebo vysvětlením, proč se znovu vrátili do církve, když z ní odešli a učili druhé tomuto názoru a následně se do ní znovu navrátili. Jde snad o plánovanou infiltraci formou svádění věřících a jejich zničení? Nebo jen o náboženskou nevyzrálost? Zpravidla tito „přeběhlíci“ po návratu získali církevní služebnosti a funkce, jakožto „odměnu“, nebo „práci“, aby již neměli čas více přemýšlet o své zradě na svých nejbližších, nebo o kroku který vykonali. Náboženský život je velice pestrý a nijak se nevymyká světskému chování a činů. Naopak, v mnoha případech se Satan sám diví jakou medvědí práci mu tito „rádobykřesťané“ odvádějí. V návaznosti na tématiku v této knize, pokračuje tématicky toto pojednání v brožuře HIERARCHIE.

Novotný, Polák.

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace