Hledání: ZVYK A PŘÍKAZ V.b
Vloženo Úterý, 27. listopad 2007 @ 13:13:41 CET Vložil: bolek |
poslal Gregorios777 KAPITOLA 11. ZNAMENÁ "NEOFICIÁLNÍ" = NEÚČINNÁ?
Hned na začátku musím připustit, že styl křesťanské služby adoptovaný těmi, jejichž jediná církev je "dům ze živých kamenů", není zdaleka tak "ohlašovaný" jako jsou obvyklé církevní akce - určitě ne z krátkodobého hlediska. Prostý vztah k lidem a být jim k dispozici (i když to zabírá hodně času a má to cenný potenciál) neposkytuje moc materiálu na podávání zpráv jiným křesťanům - pokud do toho není náhodou zapojena nějaká konkrétní aktivita. Můžete například věnovat hodně času Honzovi Černému, nebo celé rodině Černých - času, který se jim možná po dlouhé době ukáže prospěšným v mnoha oblastech života; nebo může dokonce vést k přivedení někoho na víru v Krista. Pokud se ale nezapojíte do nějaké pravidelné aktivity s touto rodinou (nemyslím náhodné akce), vaše trpělivá týdny a měsíce trvající "křesťanská služba" může klidně vypadat nudná! I kdybyste byli během roku v nějakém tom styku s mnoha lidmi, stále by to nevytvořilo nápaditý materiál pro "výroční církevní zpravodaj" - kromě případů, kdy všecky kousky skládačky vlivů na život nějakého člověka zapadnou do sebe, nebo kdy Bůh zasáhne nadpřirozeným způsobem. Fakt je, že když chcete aby vaši spolukřesťané měli pocit, že pro Pána děláte něco důležitého, je určitě lehčí podávat zprávy o schůzích, misiích, plánovacích rokování a o projektech.
Nepřehlédněte však, že ultra-neformální způsoby "pronikání do společnosti" se ukázaly velmi účinnými dokonce i ve 21. století - právě tak jak se ukázaly v prvním století. Jednou z nejúžasnějších knih, které jsem v posledních letech četl, je "Bruchko" - autobiografie američana Bruce Olsona. Věřím, že je velmi důležitá pro to, co se snažím říct. V mládí se Olsen odebral jako misionář do Kolumbie. Okolnosti ho oddělily od ostatních misionářů, ke kterým se měl připojit, a ocitl se sám hluboko v džungli, žijíce mezi Motilonci - vražedném kmenu lidu doby kamenné. Tradiční misionářské metody se ukázaly naprosto k ničemu a po léta se musel spokojit jen s tím, že byl prostě přispívajícím členem obce. Vykonával tu stejnou nutnou práci jako každý jiný, ale zároveň se snažil zavést lepší zemědělské metody a zdravější způsoby vykonávání různých úkolů, aniž by jakýmkoliv způsobem ničil jejich kulturu. Život byl velmi drsný a jen těžko si člověk může představit, jak by to mohl vydržet, kdyby ho Bůh nadpřirozeně neuzdravoval a neposilňoval. Roky plynuly. Občas, během každodenních rozhovorů, měl "Bruchko" (t.j. Bruce - tak jak to vyslovovali indiáni) příležitosti k vysvětlení něčeho z toho, čemu věřil - ale nikdo nereagoval na to, co o Kristu řekl. Jednoho dne Bobarishora, jeho nejbližší přítel z členů kmene, po jednom z rozhovorů o těch nejhlubších záležitostech života, mu řekl, že "navázal šňůry svého hamaku na Ježíše". Tak jak mluvili dále bylo jasné, že indián se opravdu obrátil na Pána. Bruchko byl velmi vzrušen. "Chtěl jsem, aby svolal všechny ostatní dohromady a řekl jim o Ježíšovi... On by to mohl učinit mnohem účinněji než já... Chtěl jsem, aby tomu tak učinil způsobem, kterým by se to dělalo v Severní Americe... Chtěl jsem ho vtěsnat do formy". Avšak Bobarishora (Bruce mu dal přezdívku Bobby) s ničím takovým nechtěl nic mít! Nemohl vytvořit něco, co by zbytek obce rozeznal jako umělé. Během rozhovoru přiznal, že se stal křesťanem, ale nechtěl pořádat žádné schůze ani pořádat nic veřejně.
Čas plynul. "Bobby" se oženil a stal se jedním z vážených mladších vůdců mezi členy kmenu. Jednoho dne ho starší náčelník pozval, aby hrál roli v tradiční "Slavnosti šípu", což znamenalo zpívat přede všemi baladu. Bruchko píše: "Bobbyho balada byla o tom, jak Motilonové byli oklamáni a zabloudili z Boží stezky. Potom začal zpívat o Ježíšovi... Každý zmlknul, aby mohl naslouchat. Píseň se protáhla na deset hodin (!!!)... Ten večer se přes celý lid přehnala duchovní revoluce. Nikdo tu novinu o Ježíšovi nezamítl. Každý ho chtěl.... Nastal ohromný jásot. Bůh promluvil... Promluvil prostřednictvím Motilonské kultury". To následoval velký pokrok - takový pokrok, že Spojené Národy několikrát požádaly Bruce Olsena aby vysvětlil, jak mu bylo možné zavést užitečné metody hygieny a zemědělství, a křesťanství, do primitivní kulury, aniž by to tu kultury vyhladilo nebo ji to obrátilo do bledého odlesku Spojených Států! SPATŘIL OVOCE SVÉ "NEOFICIÁLNÍ" NÁMAHY - ALE AŽ PO DLOUHÉ DOBĚ. Vím, že toto je vynikající a vyjímečná povídka, avšak princip v jejím pozadí je princip, který jsem se snažil vysvětlit. Pokud máte jako křesťané touhu v srdci být požehnáním jiným lidem, a jste otevření k příležitostem a potřebám kolem vás, Bůh bude vaše skutky koordinovat s příspěvky jiných lidí a způsobí mnoho požehnání v době, kterou On určí. Nebude potřeba vynalézat umělé "průlivy" na cestě k jiným lidem - pro evangelizaci, nebo pro jakoukoliv jinou formu křesťanské služby. Jak jsem už několikrát řekl, to byly zkušenosti prvotních křesťanů. To byly zkušenosti také čínské církve ve 20. století. Podle zpráv z mnoha zdrojů, nezávisle na sobě, počet aktivních křesťanů v Číně rostl závratnou rychlostí v letech, kdy nebyla dovolena žádná církevní činnost! (Mimochodem, je zajímavé, že slavný křesťanský autor Watchaman Nee se stal v pozdních třicátých letech dvacátého století zastáncem "nestrukturovaných církví".) Samozřejmě můžete podotknout, že všechny ty situace byly odlišné od "západní" společnosti dnešní doby. V situacích o kterých jsem mluvil, byla církevní činnost buď nevhodná, a nebo úplně zakázaná. Možná cítíte, že kde je církevní činnost povolená a ukazuje nějaké známky úspěchu, měli bychom se do ni zapojit z celého srdce. To je férové pod podmínkou, že nezamítnete křesťany "mimo struktury" jako neúčinné nebo kacířské. Ve skutečnosti takoví křesťané pokračují ve velmi definitivní biblické tradici ohledně toho jak se chápou "Úkolu" starat se o druhé. Opět je to otázka "Zvyku a Příkazu". Příkaz je milovat a sloužit jiným v každé oblasti lidských potřeb. Nevidím žádnou nutnost kritizovat to, jak vy ten příkaz plníte s používáním církevních aktivit a organizací - vašeho Zvyku služby. Stejně tak myslím, že by bylo pro vás nemístné, abyste kritizovali způsob služby těch z nás, kteří jsme se "stali neorganizovanými". My jsme si položili otázku, kterou by si měli položit všichni křesťané ohledně toho, co dělají: "Je to ve shodě s Písmem?" Věříme, že naší odpovědí je velmi definitivní "Ano". Položili jsme si jinou otázku (i když tuto otázku se vlastně nemusíte ptát pokud jste si jisti, že vás Bůh k něčemu povolal): "Máme nějaké svědectví o tom, že naše metody mají nějakou šanci k úspěchu?" Odpověď je opět hlasité "Ano"... “Každý ať slouží druhým tím darem milosti, který přijal; tak budete dobrými správci milosti Boží v její rozmanitosti”, a na tuto službu nepotřebujete nadřízeného, nebo povolení někoho jiného.... (1Petrův 4:10). To je křesťanská služba a KŘESŤANSKÁ SLUŽBA JE ŽIVÁ A DOBŘE PROSPÍVÁ MEZI TĚMI, KDO JSOU MIMO STRUKTURY V "DOMECH ZE ŽIVÝCH KAMENŮ".
|
