Hledání: ZVYK A PŘÍKAZ V.a
Vloženo Úterý, 27. listopad 2007 @ 13:12:47 CET Vložil: bolek |
poslal Gregorios777 KAPITOLA 10. ÚKOL, KTERÝ NÁSLEDUJE VYUČOVÁNÍ
V každodenním životě lidé očekávají, že vaše vzdělání bude následováno zaměstnáním. V určitém smyslu byste se samozřejmě měli vzdělávat během celého života; avšak INTENZIVNÍ vzdělání by mělo proběhnou v raných stupních. Čas od času se mohou vyskytnout obnovné kurzy - které ale probíhají hlavně “během služby” na doplnění tak, jak potřeby vyvstávají. Zpočátku se soustřeďujete na přijímání instrukcí, avšak potom se soustředíte na úkoly, které před vás denně přichází (i když vždycky zůstanete otevřeni dalšímu vyučování). Zdá se, že takovým způsobem působili původní apoštolové. Zajistili, aby se jejich novým věřícím dostalo intenzivních instrukcí na začátku jejich křesťanských životů. Potom ale sami apoštolové odešli na jiná místa a očekávali, že věřící SE BUDOU ZABÝVAT ÚKOLY, KTERÝCH SE MĚLI JAKO KŘESŤANÉ CHOPIT. Nechť nám zvláště Pavel a Petr podrobně vysvětlí, co za takové úkoly považovali: “Jsme přece... v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky” (Efezským 2:10). “Každý ať slouží druhým tím darem milosti, který přijal; tak budete dobrými správci milosti Boží v její rozmanitosti” (1Petrův 4:10). “Každý z nás ať vychází vstříc bližnímu, k jeho růstu" (Římanům 15:2). Z těchto veršů se dá shrnout několik klíčových frází na vyjádření úkolu, které by měli křesťané vykonávat: konat dobré skutky; sloužit druhým... bližním... různými způsoby.
Jinými slovy, tím úkolem je žehnat (t.j. být k prospěchu) jiným lidem každým způsobem, jakým potřebují požehnání - tělesně, prakticky, společensky, mentálně, duchovně - právě to, co sám Ježíš vykonával během svého života a co učil jiné, aby činili. “Učení apoštoů” kladlo na tento Ježíšův vzkaz dost důrazu, hlavně Petrovo nabádání, abychom se sdíleli s Boží milostí po všech stránkách tak jak je zapotřebí. Pavel s tím souhlasí: “Tak budete svým životem dělat Pánu čest a stále se mu líbit, ve všem ponesete ovoce dobrých skutků” (Kolosenským 1:10). “Kdo se od těch falešných nauk očistí, bude nástrojem vznešeným, posvěceným, užitečným pro hospodáře, připraveným ke každému dobrému dílu” (2Timoteovi 2:21). “Známá dobrými skutky: jestliže vychovala děti, prokazovala věřícím pohostinnost a umývala jim nohy, pomáhala nešťastným a osvědčila se v každém dobrém díle” (1Timoteovi 5:10). Oba jak Petr tak Pavel připomínají věřícím, že dobré skutky mají “duchovní” dimenzi: “Buďte vždy připraveni dát odpověď každému, kdo by vás vyslýchal o naději, kterou máte” (1Petrův 3:15). “... Sviťte jako hvězdy, které osvěcují svět, držte se slova života” (Filipenským 2:15,16). Tak jak pokračujeme dále od Petra a Pavla, nezapomeňte na Jakubovu klíčovou frázi: “Víra bez skutků je mrtvá” (Jakubův 2:26 - viz také verše 14, 17 a 20 téže kapitole). Vzpomeňte si také, proč nás pisatel Židům vyzval, abychom se občas scházeli: “Mějme zájem jeden o druhého a povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům” (Židům 10:24). Pavel zdůrazňuje, že hlavním úcelem VYUČOVÁNÍ a v určitém smyslu vlastního Písma, je příprava věřících k ÚKOLU POŽEHNÁNÍ DRUHÝM: “Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu” (2Timoteovi 3:16,17). Na jiném místě Pavel řekl, tak jak Ježíš před ním: “Vždyť celý zákon je shrnut v jednom slově:’Milovati budeš bližního svého jako sebe samého” (Galatským 5:14). Rozhodně jsem nevyčerpal písemné pasáže, které se na toto dotyčné téma vztahují. Doufám ale, že bylo dostatečně řečeno na ukázku, že apoštolové brali ÚKOL, KTERÝ NÁSLEDUJE VYUČOVÁNÍ velmi vážně.
* * * * * * * * * * * *
Tento úkol "požehnání jiným" byl v novozákonné církvi velmi zřídka organizován, a velmi zřídka v něm bylo zapojeno velké množství lidí pracujících dohromady na nějakém projektu. Vyučování uvedené do praxe je v Písmu prováděno většinou jednotlivci nebo páry, tak jak příležitosti nebo situace potřeb povstávaly. Čtěte Skutky a najdete jeden za druhým zápisy o spontánní činosti jednotlivců nebo párů: Petr a Jan (kap. 3), Barnabáš a mnoho jiných jednotlivců (kap. 4), Gamaliel (kap. 5), Štepán (kap.6,7), Filip (kap. 8), Ananiáš (kap. 9), opět Petr (kap. 10-12), Barnabáš a Pavel (kap. 13)... a tak to pokračuje. Všimli jste si, že lidé do toho zapojeni jsou obojí jak apoštolové tak "obyčejní křesťané". Když si Skutky přečtete všimnete si také, že kromě velmi, velmi mála vyjímek, nic z té činosti nebylo organizováno ani jednotlivě ani "kolektivně". Samozřejmě se vyskytovaly ojedinělé příležitosti v historii novozákonné církve, do kterých byla zapojena organizace na lidské úrovni. Jedna z nich se objevuje ve Skutcích 6 (1-7), kde bylo vybráno sedm mužů, aby přebralo zodpovědnost za denní distribuci jídla potřebným vdovám. (V té době se církev v Jeruzalému rozrostla na přinejmenším 5000 lidí - viz Skutky 4:4 - no navzdory velikosti církve toto je ten jediný kousek organizování, o kterém v ní slyšíme!) Jiným příkladem je Pavlovo organizování místních církví jihovýchodní Evropy na sbírku příspěvků chudobou postižených Jeruzalémských křesťanů (1 Korintským 16:1-4 a Římanům 15:25-27 o tom vypráví). Avšak všeobecně řečeno, máme jen velmi málo svědectví o nějakém organizování zapojeném do vykonávání "toho úkolu". Obyčejně to bylo na jednotlivcích, aby si všímali příležitostí, nebo Duch svatý pobízel, jaké ty potřeby jsou. Možná máme tendenci považovat ty jednotlivé snahy za nespolehlivé ležérní záležitosti, avšak vypadá to, že Duch svatý snahy každého z těch jednotlivců velmi úcinně koordinoval! Fakt je, že i bez přílišného organizování a s minimálním počtem projektů a plánů, ranní křesťané měli veký úspech v požehnání jiným. Mnoho lidí bylo obráceno na víru; mnoho jich bylo tělesně uzdraveno a vysvobozeno z útisku; a byly zaopatřeny praktické potřeby - v některých případech tak dobře, že to křesťanům získalo respekt od veřejnosti. (např. "rozdělovali všem podle toho, jak kdo potřeboval... a byli všemu lidu milí" - Skutky 2:45,47).
* * * * * * * * * * * *
Dovolte, abych shrnul co bylo v této kapitole dosud řečeno. Pokud první křesťané poslouchali "učení apoštolů" přesně věděli, jyký byl jejich účel v životě; tak jak každý den svítal, měli jasnou představu o podstatě svých životů. Bylo to být jiným lidem požehnáním pro zásluhy Ježíšovi. (I dnes by křesťané stále ještě měli mít tuto jasnou každodenní představu.) Rané církvi bylo dáno na srozuměnou, že to mají vykonávat široce rozmanitými způsoby, sahajícími od praktické péče o praktické potřeby až do toho, aby byli "rybářemi lidí", pomáhajícími druhým vejít do Království. Neexistuje žádné svědectví o tom, že by měli nějaké potíže s otázkou jak to vykonávat. Vypadá to, že se spoléhali na Ducha svatého, aby jim dal příležitosti, či "průlivy služby" mezi lidmi, se kterými se docela přirozeně setkávali. Jen opravdu velmi zřídka ve skutečnosti sami pro sebe nějaké "průlivy služby" organizovali (i když někteří cestovali od jednoho místa k druhému, aby si našli nové příležitosti). Jednoduše se oddali žít pro druhé v jejich sousedství, na pracovišti, doma, při rekreaci, ve společnosti, kdekoliv. To byla pro ně "křesťanská cesta" a "pronikání do společnosti". Je tam jen velmi málo známky ať už "pravidelných schromáždění" nebo "zvlášť organizovaných událostí" - vskutku čehokoliv, co by se podobalo církevním programům dnešní doby. Byla to služba v průběhu každodenního života, a určitě byla v těch dobách velmi účinná. UPŘÍMĚ VĚŘÍM, ŽE TI, KDO OPUSTILI "STRUKTURY" SE SNAŽÍ DOSTAT ZPÁTKY DO TOHO ÚKOLU - TOHO JEDNODUCHÉHO, NO PŘESTO BIBLICKÉHO STYLU SLUŽBY. Je to v současné době reálné? Je vůbec nějaká naděje, že jejich způsoby by byly účinné I dnes? Nemá se nikdy vůbec nic organizovat?
|
