 |
Zaznamenali jsme
116528626
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Hledání: Věřit či nevěřit.
Vloženo Středa, 21. listopad 2007 @ 21:12:56 CET Vložil: Bolek |
poslal nematemne Podivné to místo. Uzavřené, jen jedny uzamčené dveře z něj vedly. Byl jsem tam já a byl tam ten druhý. Byli tam i jiní. Ten druhý mi řekl: „Za dveřmi je Pán, chce abys v něj věřil. Pokud to nebudeš činit, On přijde a potrestá tě.“
Volám přes dveře, ptám se: „ Pane, jsi tam?“. Odpověď nepřichází. Volám více, napínám sluch. Ticho. Druhý praví: „ Jsi hluchý, neumíš naslouchat, já Ho slyším“.
Pak mi řekne: „Copak nevidíš Jeho konání zde, na tomto místě?“ Vidím ty ostatní, jak se mezi sebou hádají, přou o to jaký ten Pán vlastně je, co vlastně po nich chce, navzájem se osočují a nazývají sektáři. Divný to lid toho Pána. Rozhlížím se, napínám zrak, pozorují, ale Panovu činnost nevidím. Druhý mi odpoví: „Jsi zaslepený, já vidím Jeho konání.“
Pak mi ten druhý řekne: „Hle, zde je dopis od Pána“. Vezmu dopis a čtu. Divné to čtení. Máme společného otce, ten Pána v čemsi neposlech, upadl v Jeho nemilost. Proto Pána nevidím a neslyším. Pán prý zde byl, některým se ukázal. Pak odešel. Nechal zde tento dopis. Když budu v Něj věřit, budu odměněn, když ne, budu potrestán. Lákavé i hrozné. Čtu dál. Mám divný pocit z toho dopisu. Proroctví vytrhnuté z kontextu, milující Pán a věčné utrpení pro ty kdo v Něj neuvěří, rozpory ve slovech. Podivné. Co když tento dopis od Pána není, co když toto vše sepsal ten druhý a žádný Pán není.
No tak to jsem tedy dopadl. Neslyším, nevidím, nevěřím dopisu. Pan přijde a budu potrestán. Nu což, mohu jen čekat, možná, že uslyším, možná, že uvidím, možná si Pana vymyslel ten druhý. Možná, že tam někdo za dveřmi je, ale není to ten jeho Pán. Možná je tam On, ten který je Pravdou, ten který miluje ty co milují pravdu. Zkoumá jak moc je Pravda milována, zdalipak příjmu zvěst toho druhého o Pánu, kterého nevidím, kterého neslyším, kterého dopis je podivný, zdalipak příjmu zvěst, pro mne ničím nepodloženou, jestli i s rizikem pekla tuto zvěst zavrhnu.
|
Podobná témata
 |
|
Re: Věřit či nevěřit. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (velitel@nato.cz) v Čtvrtek, 22. listopad 2007 @ 10:52:21 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Víš co je hezký na lidech a jiných osobách? Že mají charakter.
A charakter se dá docela dobře poznat. Ze slov, skutků, chování. Lidí, "andělů světla", Boha.
A podle charakteru se dá usuzovat na jádro věcí. Za Ježíše mluví jeho slova i skutky dodnes. Za mnohé lidi tady alespoň slova.
Uvažuješ dobře. A je dobře že si tady. Alespoň tě pak nepřekvapí, kdo všechno se může objevit v "církvi". Až potkáš mnohé lidi podobné některým tady, budeš si moct dát pozor. Mnohem dřív, než jsme to třeba mohli udělat my.
|
|
|
Re: Věřit či nevěřit. (Skóre: 1)
Vložil: Jirka v Čtvrtek, 22. listopad 2007 @ 19:31:11 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | To znám. Já jsem dopisu nejdřív "tak trochu" uvěřil, ale teprve, když se zpoza dveří ozvalo "ale vždyť já tady přeci jsem", tak jsem pochopil, že tam fakt je On. A pak jsem si začal všímat těch, co říkají, že v něj věří a našel mezi nimi pár, co mu uvěřili natolik, že si jsou ochotni nechat od Něj nasadit chomout (eufemističtí čeští bratři tomu říkají jho) a "nechat sebou vorat". Snažím se o to taky a stojí to za to ...
|
|
|
Re: Věřit či nevěřit. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (velitel@nato.cz) v Pátek, 23. listopad 2007 @ 13:42:24 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Ahoj ještě jednou.
Přemýšlel jsem nad tím, cos napsal. To je moc hezky a výstižně napsaný.
Prožil jsem asi sedm let v tomhle stavu, který popisuješ. Jen malinko jinak. Já jsem věděl že za dveřmi je Pán. To byl výsledek logické úvahy. Ale to byl jedinej rozdíl, proti tomu, co píšeš. Volal jsem k Bohu a nic. Žádná odpověď. A zkoušel jsem s Bohem uzavírat smlouvy. Bože, když ty ..., tak já ... Napínal jsem uši k prasknutí a nic. Ten dopis jsem si taky četl, za tu dobu jsem ho přečetl tak třikrát, nebo pětkrát, už ani nevim. Nic moc mi ten dopis neříkal. Plnej všelijakých hádek, válek a podivností.
Po asi šesti letech tohodle snažení jsem konečně nechal dolehnout k sobě slova přátel, kteří mi řekli, že problém není na druhé straně dveří, že se tam marně dobývám. Šest let takového Opravdu Svatého Snažení! Co JÁ jsem všechno udělal, abych se na tu druhou stranu dveří dostal! A oni si mi dovolujou tlačit do hlavy takový nesmysl, že problém je na MÉ straně dveří! Co si to dovolujou, potvory jedny!??
Asi půl roku mi trvalo, než jsem byl ochotný si pořádně ty dveře prohlídnout zevnitř. Byly tak zasviněný, že to dalo chvilku přemáhání. A opravdu - byl tam klíč. A klika.
Tak nějak. Dneska vím, že mě tenkrát Bůh slyšel. A vidím, že mi tenkrát odpovídal na to, jak jsem k němu volal. Ale tenkrát jsem to neviděl. Dokonce se mnou uzavřel smlouvy, které jsem mu tenkrát navrhnul.
Jeden, co tomu kdysi docela rozuměl, napsal "Máme naději v živém Bohu, který je ochráncem všech lidí, a zvláště věřících." Byl i mým ochráncem, v době, kdy jsem mu ještě vůbec nevěřil.
|
|
|
|
|
