Kontrasty: Komentář deníku Právo k rozhodnutí Ústavního soudu
Vloženo Čtvrtek, 15. listopad 2007 @ 14:21:10 CET Vložil: Bolek |
poslal Nepřihlášený Soudná stolice ústavní
Ústavní soud včera v Brně ponechal novelu církevního zákona z roku 2005 nedotčenou.
A tedy i formulaci, která žalobcům (25 senátorům převážně z KDU-ČSL, ale i z jiných pravicových stran) nejvíce vadila: stát eviduje církvemi zřízené právnické osoby (např. charity, diakonie, školy, zdravotnická zařízení). Nic více, nic méně. Proč jásat, nebo plakat nad takovou samozřejmostí?
Nebylo to samozřejmé. Především léta v této věci zuřil politický boj. V čele útočníků na novelu stála pravice, zejména lidovci, část ODS a řada menších subjektů (Klub otevřené demokracie, SNK). A samozřejmě církve, zvláště římskokatolická, a snad všechny existující církevní instituce: Česká biskupská konference, Ekumenická rada církví, Česká katolická charita. Kardinál a biskupové. Svatá válka, džihád…
V jejím víru bylo vlastně rehabilitováno tradiční pravolevé rozdělení politického spektra. Neboť sociální demokraté a komunisté onu „evidenční“ novelu dvakrát dotáhli k účinnosti – poprvé v roce 2002, podruhé v roce 2005.
A byla to pravice, katolický klérus a většina médií, které jí přimalovaly ďáblovo kopyto a dvakrát – naposledy včera – nad ní zkusily udělat kříž.
Rehabilitace starých dobrých protikladů se politologům může hodit. Pro všechny je však důležité, že Ústavní soud včerejším rozhodnutím rehabilitoval sám sebe. V předchozím svém verdiktu (2003), v němž povinnost evidence státem ze zákona vymetl, totiž hájil „volnější režim“ pro církevní právnické osoby. Ústavní dozor chtěl neústavní nerovnost práv!
Tohle je po včerejšku snad už definitivně za námi. Zdá se však, že jen tak nepřijdeme o podívanou na zápal, s jakým stoupenci nadřazenosti kanonického práva nad právním řádem České republiky již dlouho argumentují. Na tvrzení kardinála Vlka, že zákon je „neústavní“, odpověděl už Ústavní soud opačně a není třeba nic dodávat.
Na kolovrátek církevní lobby, že zákon je „nedemokratický“, postačí snad říci nic než pravdu: Kanonické právo je ústava absolutní monarchie, svým logickým uspořádáním zcela protikladná jakékoli demokratičnosti.
Olomoucký arcibiskup Jan Graubner kdysi řekl, že novelu chápe jako zaujetí nepřátelského stanoviska vůči věřící třetině obyvatel země. Ani ho nenapadlo, že požadavek na jakákoli právní privilegia pro církevní právnické osoby je diskriminace právnických osob necírkevních.
Že by pak šlo o vážnou deformaci občanské společnosti a právního státu. A o nepřátelské stanovisko vůči nevěřícím dvěma třetinám obyvatel země.
Příliš těm obavám o existenci a nezávislost institucionalizované církevní dobročinnosti nerozumím. Rovnost práv všech subjektů přece zajišťuje větší jistotu všem, tedy i církvím. Subjekty, založené na zvláštnostech a odchylkách, bývají nejvíce zranitelné. Jakmile totiž začnou být skutečně šikanovány, kdekdo má pocit, že se ho to netýká. A nikdo nepomůže.
Ústavní soud církvím včera konečně pomohl, tentokrát doopravdy.
Martin Hekrdla
Deník Právo 14. listopadu 2007
|
