Grano Salis - Skrytá tvář charismatismu - II. Svědectví

12. Extrémní démonologie (studna)

Protože jsme byli charismatici, navštěvovali jsme charismatické konference, které byly u nás ve sboru hojně propagovány. Byla to jednak konference KMS v Praze, ale také severočeská (charismatická) konf. či Mokon (modlitební konference). Konference CB zmiňovány nebývaly, či jen okrajově a účast na nich z našeho sboru byla spíše výjimečná. Jednou můj manžel jel na Mokon a zažil tam úsměvnou historku..Při modlitebním zápase se na něj obrátila jedna sestra, která uváděla do praxe (do prorockého jednání) slyšené slovo, které hovořilo o tom, že je třeba hloubit studny…

Sestra se chopila duchovní „sbíječky“ a začala trhavými pohyby naznačovat hloubení studny sbíječkou. Na manžela se obrátila s prosbou, aby jí duchovně kryl záda. Nevím, co jí přesně odpověděl, ale myslím, že nějak vycouval.

Tyto příběhy nebyly až tak výjimečné ani v rámci našeho sboru. Jednou mému manželovi volala jedna sestra, že potřebuje duchovní pomoc. Pomoc spočívala v tom, že se měl můj manžel, v té době starší a vedoucí skupinky, jít modlit za matraci, která měla být údajně duchovně nečistá, protože na ní nedávno zemřel nějaký člověk.

Duchovní mocnosti byly součástí všedního života a boj s nimi byl častý. Jedna moje spolužačka přišla poprvé do církve…byla modelka. Bratři si ji pozvali na učednické setkání, kde se jali z ní vymítat duchy..protože byla modelka, a tak vymítali ducha sexuální nečistoty, dále ducha soběstřednosti a další. Nemusím asi dodávat, že se už nikdy v církvi neukázala.

Boj proti duchovním mocnostem v povětří se stal výsadou pro zasvěcené (ty, kteří v rámci hierarchie moci vystoupali dostatečně vysoko)…bojovalo se proti mocnosti hokeje (u nás ve městě se hraje první liga), dál proti mocnosti, která stála za kulturními společnostmi, které pořádají různé koncerty…zábava totiž odvádí lidi od evangelia. Dále se vedl duchovní boj v rámci regionu, proti duchovní mocnosti Seveřanovi…Můj sbor totiž věří na probuzení, které má přijít v těchto dobách..důvod, proč stále nepřichází se různě mění..většinou se jedná o nějaký neodhalený hřích z minulosti či neodpuštění. A tak se konala konference na téma smíření Čechů a Němců. V jejím závěru se křičelo na Seveřana, že je poražen. Letos se prý konference znovu opakovala.

Charismatický život bývá proložený právě takovými událostmi jako jsou regionální či celorepublikové charikonference. Jedná se o jakési „duchovní injekce“ křesťanského života. Zpětně se hodnotí míra jejich požehnanosti. Požehnané jsou, přijde-li Duch svatý a jedná-li. To, že jedná, se pozná podle jeho projevů (pláč, smích, třesení, řev zúčastněných (neboli démonů v nich), padání na tvář, mocnost (hlasitost) proklamací, spontánnost při chválách- jestliže se skáče, Duch působí radost).

Vrátím se na moment do období „ještě za svobodna“, ale už ne tak za „naivna“, tedy do doby, kdy se ze mě stal poučený charismatik. Když se stanete poučeným charismatikem a ocitnete se na delší dobu v jiném městě, obloukem se vyhnete tradiční mrtvé církvi a hledáte si spíše charismatické církve, protože tam je Vám nejlépe. Chodila jsem na vysokou školu do jiného města a přečetla jsem si tam jednou plakáty s pozvánkou na nějakého cizince, který přijel kázat do místní charicírkve. Jednalo se o evangelizaci. Rozhodla jsem se tam jít a podívat se, jak to dělají jinde. Jen co jsem dosedla začaly agresivní chvály. Asi jen první píseň byla česky, ostatní byly v andělských jazycích. Všichni stáli v náboženském vytržení a křičeli a zvedali ruce a do toho virbl bicích. Šílená vřava. To bylo i na mě, ultracharismatika, který byl připraven každého obracet na charismatismus, moc. Přede mnou stál kluk od nás z města, o němž jsem věděla, že byl u jehovistů. Stál a řval jak tygr. Ruce nahoře. Měla jsem silný podezření, že je zmanipulovanej. V tý církvi byl evidentně poprvý. Zaklepala jsem mu na rameno a řekla mu, že stání a řvaní není povinný, že si může klidně sednout. Řek mi něco v tom smyslu, že nemám otravovat, že řve rád. Později jsem ho pozvala k nám do sboru. Ten mu zpočátku moc nevyhovoval, málo se tam řvalo, láskyplně vzpomínal, jak jezdil z mého studijního města úplně bez hlasu a vyřvanej, ale časem se v mém mateřském sboru zabydlel, dnes je tam vikářem na plný úvazek, pravá (levá?) ruka pastora.

Po evangelizaci jsem zašla za místním pastorem ho pozdravit a zeptat se, o který verš v Písmu opírají chvály v jazycích na evangelizaci (čili akci pro nevěřící). Vždyť apoštol píše (1. Kor. 14, 16), že hlasitá modlitba (chvála) v jazyku před nezasvěcenými lidmi ničemu neprospívá, nemá-li výklad. Pastor mi neodpověděl, jen se zeptal, z které jsem církve a když jsem mu to řekla, jen vědoucně pokýval hlavou a dál se se mnou nebavil. Asi myslel, že jsem z mrtvé odnože, snažila jsem se předhodit jméno svého pastora, ale ani to na něj neudělalo valný dojem, zřejmě jsem si to rozlila tím dotazem.

13. Trojí lid

Kdo žil v našem společenství, musel jasně rozpoznávat, že společně zde žijí lidé okrajoví, tzv. „nedělní křesťané“, (ti se v ničem neangažovali, od všeho si udržovali mírný odstup, a i když byl vystupňován nátlak na jejich účast tam i tuhle, nátlaku odolávali a zdálo se, že je jim to všechno jedno. Do jejich osobní víry nikdo neviděl, ale panovalo povědomí, že to není nikterak slavné a když se mluvilo o „křesťanech podle jména“ , tajně se tušilo, o koho se jedná), dále křesťané, kteří se angažovali dostatečně, ale nebyli tak úplně vždycky loajální a následující hlavní myšlenkovou linii sboru (jednalo se o lidi, kteří uvěřili v jiných sborech či prošli jinými církvemi, a tak nebyli odkojeni „domácím mlékem“, vůči těmto se pak zachovával přístup…“aby se vlk nažral a koza zůstala celá“….interně se politika charakterizovala slovy…. my silnější (co jsme odkojeni domácím mlékem a plně následujeme vizi a myšlenkové vzorce, věříme stejně…tedy jsme stejné mysli) musíme nést slabosti těch slabších) no a třetí skupinu tvořili učedníci. Učedníci se rekrutovali hlavně z řad náctiletých…Já jsem jako náctiletá také prošla učednickým výcvikem…Vím, že jsme se v rámci učednických setkávání modlívali za ty, co špatně volí ve svém životě (místo aby byli u Ježíšových nohou…tedy na učednickém setkávání, tak se nechávají zahltit starostmi o tento časný život a jsou doma s rodinami).

14. Učedník

Jak tedy takový správný učedník vypadá? (nikdy to takto nikdo neformuloval, ta charakteristika je vypozorovaná z toho, jak vedení podávalo o někom „pozitivní“ svědectví, čili v některých činnostech ho podporovalo, či naopak nepodporovalo, někdy šlo i o vedení pohledem). Takže správný učedník se nechá vést…to je jeho nejzásadnější povahový rys, nechává vedoucímu nahlédnout do svého soukromí, nic nezatajuje, přijímá vedení i radu moudřejšího, (často ovšem stejně starého či o pár let staršího) vedoucího či samotného vůdce.

Biblicky se vzdělává (jedná se o znalosti, které si osvojuje na seminářích pořádaných mateřskou církví). Sám usiluje o to přijmout nějakou službu v rámci sboru. (pokud nejsou žádné na skladě, nějaké se vymyslí). Prokazuje vysokou pracovní morálku (výhradně ale v církvi…pokud by ji prokazoval v rámci péče o vlastní dům či živnost, bude napomenut, že se zabydluje a nestará se o věci Páně). Při společných modlitbách se učedník modlí často nahlas, jeho modlitby jsou smělé, očekává v nich probuzení a čím větším nesmyslům věří (čím nereálnější obrazy budoucnosti vykresluje), tím je považován za duchovnějšího a jeho víra za větší (tato smělá modlitba bývá pak doprovázena souhlasným mručením, či výkřiky Haleluja či Amen ze strany pastora a ostatních). Pokud se jedná o dívku, je na ní patrné, že se nestará o věci vnější krásy, ale zdobí se dobrými skutky (dívky se tedy spíše nemalují, ani nijak moderně neoblékají- tedy pokud ano, nejedná se o vzor), pokud se jedná o chlapce, neměl by být otylý (pak je patrné, že má příliš rád dobré jídlo, a to by neměl…), neměl by mít dlouhé vlasy (vždyť víme, co je psáno), ať už muž či žena, je-li to učedník, pak by neměl vypít víc jak jednu láhev vína za měsíc (cca)…neměl by příliš sledovat televizi ( povoleny jsou zprávy a přírodopisné dokumenty, ve kterých se vlastně oslavuje Boží stvoření- ovšem vyjma těch založených na evoluci), pokud nemá doma televizi, je dáván za příklad, neměl by si příliš pěkně zařizovat bydlení, měl by číst výhradně křesťanskou literaturu, nejlépe pouze bibli, neměl by pít pivo (denně jedno=alkoholismus), neměl by chodit do tanečních, ani na plesy, neměl by tančit s nikým, kdo není jeho manželka, neměl by onanovat a dívat se na filmy, kde se objevuje nahota. Pokud si zakoupí motorové vozidlo, mělo by se jednat o ojetinu (aby se nestal kamenem úrazu méně movitým bratřím). Myčka by se kupovat neměla (její koupě indikuje v rodině lenost a změkčilost).

Povoleno a záhodno je, hlasitě i potichu (hlavně často) se modlit, číst bibli nejlépe několikrát denně, prokládat svůj den duchovními písněmi. Čas od času by se měl postit. Účastnit se nejlépe všech duchovních setkání, které pořádá církev, ve volném čase je možné evangelizovat své nevěřící přátele, či rodinu. V rámci pobavení, je možné domluvit si návštěvu u sourozenců, kterou je ovšem třeba vždy zahájit a zakončit modlitbou. Se studiem se to přehánět nemá, lépe je navštívit křesťanskou akci než strávit čas studiem, neboť Pán vidí, jak správně volí jeho služebník a ve škole pak požehná či sešle zázrak. (Vypadá to, jakože si z toho dělám legraci, dnes už trochu jo, ale ani jednu věc jsem si nevycucala z prstu, všechny jsou podloženy nějakým incidentem či vyjádřením pastora na dané téma.)

Obsah publikace Skrytá tvář charismatismu:

Předmluva

I. Psychická manipulace v charismatickém hnutí