Grano Salis - Skrytá tvář charismatismu -4 ....reakce

Milý příteli

Chtěl bych s Tebou mluvit o tom co Tě trápí. Kdysi jsi neznal Boha, ale pak jsi slyšel evangelium a učinil jsi pokání. Světlo z lidí a jejich slova si Bůh použil, aby jsi ho poznal. Stalo se to, co nemůže vynahradit žádný poklad světa, posloužili Ti ke spasení. Začal jsi číst Bibli, zamiloval jsi se do ní. Začal jsi se modlit. Také jsi začal chodit do sboru a podílet se na jeho tu skvělém tu obtížnějším životě, někdy i účasten bojů a proher. Ale miluješ svůj sbor, miluješ ty lidi tam, toužíš po nich, jsou ve Tvém srdci, vnímáš se s nimi spojen a dokonce to vidíš jako Boží vůli, chodit do sboru, do tohoto společenství a patřit tam. Začal jsi číst v Bibli o darech Ducha a dokonce jsi se začal modlit jazyky. Prožíváš boje, těžkosti, ale také poznáváš jeho moc, lásku, pokoj, jsi rád, že žiješ s Bohem, jsi vděčný za společenství, které máš se svými bratry.

Najednou ale přichází slovo a říká, že je máš opustit a že jsou nakažení. Najednou přichází někdo, kdo zažil nějaké osobní těžkosti a viní z toho obecně tyto lidi. Říká tomu charismatismus. Jo to znáš, to jsi se zmínil, že mluvíš jazyky a oni Ti řekli, že jsi ten nemocný charimatismem. V údivu stojíš a nechápeš. Říkáš si, když posloucháš některé příběhy, že ti lidé se pěkně porafali a pomotali s jejich blízkými. Ale nechápeš, že najednou máš být člověk nemocný. Vždyť víš, že Bible učí něco o jazycích, pročež Tě nazývají charismatikem a najednou se na Tvou hlavu sype plno věcí.

"Celá léta jsi měl na očích růžové charismatické brýle. Pohledem přes ně mělo být už všechno jen skvělé, dobré a nic moc špatného Tě nemohlo potkat."

    Přemýšlíš, co tím autor myslí, když zrovna v neděli jsi odcházel se sboru s tím, že znělo jasné slovo o falešnosti vše pozitivního pohledu na svět. Měl jsi ztráty v životě, řešil jsi boje, víš o problémech a říkáš si, že život není vždy peříčko. Najednou mají mít všichni kolem Tebe tyto brýle. I ty sám.


    "Přiznej si, že jsi se mýlil a celý ten svůj dřívější pohled postavil bláhově jen na jednom jediném. Na důvěře v člověka. A ještě k tomu jsi to drze vydával za velkou důvěru v Boha. Přitom Bible Tě varovala, že člověku nemáš důvěřovat. Přijímal jsi slepě učení, které Ti někdo lil do hlavy."

   Čteš dál a přemýšlíš o tom, jak tě Bůh vyučoval, že je proklet ten, kdo doufá člověka. Uvažuješ nad tím, jak si procházel vírou v Boží jednání a byl jsi varován před spoléháním na "tělo" (člověka). Ale přemýšlíš, jestli jsi drzý. Někdo Ti měl lít do hlavy učení a Ty jej slepě přijímat. Přitom jedna z pro Tebe charakteristických věcí je, že slepě odmítáš přijímat cokoli. O sporných otázkách jsi mluvil s těmi, co něco učili, něco jsi odmítal a něco přijal. Víš, že nikdo nemá jen slepě přijímat a toto jsi zachovával.

   Přemýšlíš nad člověkem píšícím to a říkáš si, že tedy se mu to stalo, že on slepě něco přijímal , ale nechápeš, proč bys měl být obviněn ze stejné chyby, které se dopustil on.

   Říkáš si, není to o mně, aha, někteří lidé jsou v tomto nebezpečí, je dobré je před tím varovat ,to jo. Ale najednou zase

"Neodpustíš-li, tak jen dovolíš aby Ti dále ničili Tvůj život."

Přemýšlíš, co máš odpustit Těm, kteří Tě mají rádi a slouží Ti. Jo něco se najde, ale najednou se dozvídáš, že by Ti měli ničit život.

   No dojde Ti to a tak chápeš, že autor nemluví o Tobě. Přitom ale dále vtahuje svá slova ke společenství a přátelům, kde máš svůj život a nazývá je nakaženými. Jako důvody uvádí právě ty věci, které zmiňuje. Dozvídáš se, že životní styl, který žiješ, se jmenuje právě charismatismus, protože se modlíš jazyky, a protože chodíš do té a té církve.


"Ukazovali by Ti, jak jejich učení je to nejlepší."

Začínáš podezřívat člověka, že překračuje své pravomoce normální obranné reakce proti něčemu, co zažil a je v boji i s Tebou. Začíná útočit svými slovy na Tebe a pomlouvat Tě. Začínáš jej podezírat, že naopak on bude říkat, že jiní se mýlí a on nyní vidí správně, rozhodně lépe než ty a tvé okolí.

"Postav se, pozvedni hlavu a zhluboka se nadechni. Cítíš to? To je vůně svobody. Jsi svobodný člověk. Bůh Tě tak stvořil. Ty sis nechal svobodu vzít a Bůh Ti ji teď zase dal.ů"

Přemýšlíš,kde sis nechal vzít svobodu a proč.

"Jsou i jiné církve, jiné denominace a i když je pro člověka dobré někam chodit, tak o spasení nepřijdeš i když nikam zrovna nechodíš. To je jen jejich lež aby Tě mohli ovládat."

Začínáš vnímat slovo, které vede k tomu, abys své bratry opustil. Víš o potřebnosti církve a Božím varování před zanedbáváním shromáždění, jistěže jej nevztahuješ jen na svůj sbor, ale prý je to Boží slovo určeno k ovládání člověka. Přemýšlíš, jestlis kdy vůbec slyšel, že odejití ze sboru rovná se ztrátě spasení. Prý to tak má být . A slova nadále pokračují.


"Slyším Tě jak říkáš: „A co když mají pravdu, vždyť je jich tolik, to se všichni mýlí?“

Především si uvědom, kolik je křesťanů, co tomu myšlení a učení nepodlehli. Je jich daleko více. A uvědom si i kolik milionů lidí po celém světě je dnes i v různých nekřesťanských sektách. Kdyby měli možnost, tak by tě taky s úsměvem lákali k nim a přesvědčovali Tě o jejich jediné pravdě."

Zde zjišťuješ, že to, čemu věříš je mýlka a neměl jsi tomu podlehnout. Jsi přesvědčován o tomto faktu, ale z přesvědčování jsou obviněni právě tví blízcí, jsou obvinění z lákání a tak. Přichází přirovnání k sektám. Cítíš, jak tyto věci hází špínu na Tebe a přemýšlíš, v čem se mýlíš. Nejsi neomylný, to víš, chceš prostě sloužil lidem, mít je rád, máš rád své bratry, poznáváš Písmo, ale zde jsi označen za mýlícího se a toho, který podlehl.

"A začni studovat. I protichůdnou teologii, než Ti nalévali do hlavy doposud. Studuj z náboženského spektra to co Ti nedoporučovali (zakazovali) číst. Tím získáš rozhled."

Nevíš o tom, že by Ti někdo něco zakazoval. Četl sis a studoval, téměř co chceš. Nějaká doporučení jsi slyšel, či nedoporučení, ale nechápeš, proč zrovna vyučování ve Tvém společenství je "nalévání do hlav" a jiné jím není.


   "Studiem budeš mít nejdříve v hlavě zmatek. Je to pochopitelné. Skálopevně jsi věřil jen jednomu křesťanskému proudu a těm ostatním jsi nevěnoval ani málo upřímný pohled. Maximálně pohrdlivý pošklebek."

Autor říká, že vychází ze své zkušenosti. Udělal pravděpodobně chybu a pohrdlivě se poškleboval jiným názorům, pohledům. Byl k tomu asi veden,snaží se říct. Víš, že to není dobré. Víš, že to nejsi ty, ale dozvídáš se, že to je Tvoje nemoc, nemoc charismatiků. Jsi prostě nemocný, malomocný, je třeba ti sice odpustit , ale jinak je třeba si dát na Tebe a tvé blízké pozor. Proč? No protože jsi charismatik. Je ti to líto. Přemýšlíš, proč autor háže špínu na Tebe a na lidi, kteří neuvažovali nikdy tak, jak zde popisuje. Říkáš si, prožil si toho asi hodně, tak je zraněný, zmatený, zažil to, viděl to. Je to sice jen pohled jedné strany, ale mohl to prožít. Proč ale odsuzuje Tebe a hodnotí tě jako nemocného, nakaženého, mýlícího se, podlehlého učení téměř sektářskému.

   Zkusíš mu tedy říct, že tomu není tak jednoduše , řekneš to těm lidem, ale jsi umlčen. Jsi označen za záškodníka, který se chce vplést, vmanipulovat, získat moc nad jinými bezbrannými dušemi a ovládat je. Automaticky máš všelijaké motivy,i když Tvým motivem ale bylo to prostě říct a obránit sebe a své blízké před tím.

   "Každý je jiná osobnost. Není Tvojí věcí soudit cestu někoho jiného a zrovna tak nemá právo nikdo soudit Tvoji cestu. (Když ho Petr spatřil, řekl Ježíšovi: "Pane, co bude s ním?" Ježíš mu řekl:
"Jestliže chci, aby tu zůstal, dokud nepřijdu, není to tvá věc. Ty mne následuj!" J 21.21)"

Trochu zajásáš. Autor přece jen ctí slovo, které i ty máš před sebou.

"I kdyby ses strhnul a celý svůj život zasvětil studiu, tak stejně se Ti nepodaří všechno prozkoumat. Charismatické učení (zrovna tak jako učení ostatních sekt) se tváří, že může pochopit a poznat všechno. Ale to není pravda. Je plno tajemství, co si Bůh nechal a nechá pro sebe."

   Vzápětí ale slyšíš obvinění, které vnímáš jako jasnou lež. Jasně víš, že nebudeme nikdy zde vědět a znát vše a s pokorou to přijímáš. Najednou také zjišťuješ, že autor vlastně vidí tvé společenství jako sektu.

   Chceš se ozvat a říct.Hele přátelé, je mi líto, co jste prožili, ale toto my opravdu takto nevěříme. Ale jsi označen za lháře a skoro provokatéra. Možná někdy vytečeš a stejně jako i někdy někteří oponenti reaguješ tělesně, arogantně, ironicky, prostě jste lidé, i ty i oni. Ale uvnitř je Ti prostě líto tomu, že někdo to, co miluješ takto popisuje a haní. Proč jen tomu dává takový punc? Proč to tak zobecňuje?


"Bůh po Tobě nechce (navzdory tomu co Ti tvrdili), aby ses zabýval fanaticky jen jím. Máš dokonce i pít jíst a radovat se."

  Nevíš o tom, že by Ti to někdo tvrdil.

    "Asi se s Tebou budou chtít pořád scházet a „řešit“ situaci ti co s Tebou doposud mávali.
Nedovol to. Jsou to stejně jen rozhovory, které nikam nevedou. Oni jsou zaslepeni svým fanatismem, snaží se Tě opět zmanipulovat a dostat Tě tak zpátky pod svoji kontrolu. Budou vymýšlet fantasmagorické psychologicko-duchovní teorie o Tobě, přičemž sebe se ani nedotknou, maximálně jen na oko."

    Slovo je jasně vyhraněné. Říkáš si, pokud někdo takto jednal a opravdu takový byl, tak jsou negativní a obranné reakce jsou na místě, ale uvažuješ, co to má co s tebou a s těmi které znáš, které miluješ a ke kterým tě Bůh vede.

Víš o chybách, něco také vnímáš jako nedobré a sám si někdy upadl do nějakých věcí v životě, které se Bohu nelíbili a Bůh tě pak z nich vyvedl. Pozitivně vidíš autorova slova o svobodě, i od zákonictví a náboženského fanatismu. Jo, tak to vidíš, ale výsledek, který přichází, je pro Tebe nepochopitelný.

Jsi nakažený, nemocný.

Cítíš, že zde se lásky a přijetí moc nedočkáš. Jsi přesvědčován o jejich lidské tváři, normálních vztazích a lásce, ale máš pocit, že pokud zůstaneš charismatikem, tak budeš buď obětí, ke které se bude vztahováno s oním posvátným úmyslem ji z toho dostat a nebo přímým šiřitelem a infikovatelem(neboli infiltrátorem) pak a tím co podlehl, budeš sektou a já nevím čím.

Lidem, kteří zažili takové věci jako manipulaci, duchovní násilí, autoritářství a tak přeješ, aby se z toho dostali, jedno v jakém sboru, problém ale je, že zde zjišťuješ,že Ty jsi vlastně ten problém, Ty charismatik, onemocněl jsi a měl bys raději odejít do jiné církve asi nebo prostě ze sboru.

Chceš se ozvat, říct, přátelé , ok, to co popisujete, je špatné, ale to my stejně jako vy nechceme, to vidíme jako nemoc. A ozývá se ... ty sám jsi nemocný, protože tam patříš a tomu učíš. Snažíš se tedy ještě jednou o pravdu a říkáš, ne není tomu tak, ale jsi umlčen soustavným přesvědčováním, že jsi prostě charismatik a charismatismus je špatný.

Bezradně se na to díváš a možná si jen položíš otázku. To je svoboda? To je láska k pravdě?

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace