Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Mnoho věřících má stále velmi podivné představy o Boží lásce. Myslí si, že se jedná jen o jakési sentimentální city. Ty jsou však pouze výsledkem lidské snahy produkovat lásku. Toto však není ta Boží láska, která v nás má být rozlita skrze Ducha svatého. Existuje křesťanská píseň s názvem: Po lásce poznají křesťany. To je však velmi nepřesný výraz, protože můžeme být křesťany, aniž by se v nás Boží láska projevovala. Pán Ježíš řekl, že po lásce poznají UČEDNÍKY. A to je rozdíl. Můžeš být křesťan, ale přitom nemusíš být učedník. Neboť učednictví je zcela dobrovolná věc, přestože je Pánovým příkazem. Pán nás do toho nenutí. Ani Jeho Otec nenutil ( Jan 10,17-18 ). Proto říká: „CHCE-LI kdo za mnou přijít“ ( Mt 16,24-26 ) - myšleno do Jeho 1000 -letého Království za odměnu a také do poznání Jeho zde na zemi. Co tedy Boží láska je? Pomozme si několika definicemi z Písem.

Pán Ježíš řekl: „Kdo by měl PŘIKÁZÁNÍ má, a zachovával je, on je ten, který Mne MILUJE. A kdo Mne miluje, milován bude od Otce mého a já jej budu milovati a zjevím jemu samého sebe.“ ( Jan 14,21 ) A také: „Miluje-li Mne kdo, slova mého zachovávati bude, a Otec můj bude jej milovati, a k němu přijdeme a příbytek u něho učiníme.“ ( Jan 14,23 ) A také: „Po tom poznáváme, že milujeme syny Boží, když Boha milujeme, a PŘIKÁZÁNÍ Jeho zachováváme. Neboť TO je láska Boží, abychom PŘIKÁZÁNÍ Jeho zachovávali a přikázání Jeho nejsou těžká.“ ( 1Jan 5,2-3 ) A jaká jsou to ta PŘIKÁZÁNÍ? Jaké je jejich JÁDRO? Na to nám opět Jan dává odpověď: „A TOTO je to PŘIKÁZÁNÍ Jeho, abychom VĚŘILI jménu Syna Jeho Ježíše Krista a MILOVALI jedni druhé.“ ( 1Jan 3,23 )

Vidíme, že Láska Boží není jen nějaký sentimentální cit ( i když také zahrnuje city Kristovy – a to jak lásku a dobrotivost, tak třeba i milující nenávist nebo nenávist k hříchu či falešnému učení ), ale že je to především zachovávání přikázání Božích a Kristových. Kdo miluje Krista, ten se snaží Jej poslouchat a řídit se Jeho Slovem a Jeho pokyny a vedením. A to platí o všech Jeho přikázáních psaných i aktuálně vyslovených, především to však platí o JÁDRU těchto přikázání – přikázání o VÍŘE a LÁSCE. Podobně jako u nevěřících je největším hříchem jejich NEVĚRA v Boha ( Jan 16,9 ), tak je tomu přesně i u Kristovců. Jejich největšími hříchy nejsou smilstvo, nečistota, lakomství, hněv a další jednotlivé hříchy. Tak jako u nevěřících, je to jejich NEVĚRA, ze které tyto jednotlivé hříchy pramení. Apoštol Pavel vyzýval Korintské, kteří hřešili těžkými hříchy, aby se prozkoumali, jsou-li vůbec VE VÍŘE v Krista Ježíše žijícího V NICH ( 2Kor 13,5 ). Abychom však mohli setrvávat ve VÍŘE a tím pádem také v LÁSCE BOŹÍ ( ne v humanismu ! ), musíme nést svůj kříž, zapírat sami sebe, svou duši ( JÁ ), aby mohl Duch Kristův OBŽIVIT a naplnit i naši duši, nejen ducha, jak je tomu u všech znovuzrozených. Výsledkem tohoto je to, co je cílem: „Jakož vyvolil nás v Něm před ustanovením světa, abychom byli svatí a neposkvrnění před obličejem Jeho v lásce.“ ( Ef 1,4 ).

Vidíme, že podmínkou Boží lásky je svatost a neposkvrněnost. Nejsme-li svatí a neposkvrnění, láska Boží ( Otcova ) v nás není: „Nemilujte světa, ani těch věcí, které na světě jsou. Miluje-li kdo svět, NENÍ LÁSKY OTCOVY V NĚM.“ ( 1Jan 2,15 ) Naše zbožnost je pak podle Jakuba MARNÁ: „Zdá-li se pak komu z vás že jest nábožný, a v uzdu nepojímá jazyka svého, ale svodí srdce své, takového MARNÉ jest náboženství. Náboženství čisté a neposkvrněné před Bohem a Otcem toto jest: Navštěvovati sirotky a vdovy v souženích jejich, a ZACHOVÁVATI SEBE NEPOSKVRNĚNÉHO OD SVĚTA.“ ( Jak 1, 26-27 ).

Zažil jsem již mnoho věřících, kteří říkali, že by rádi milovali své nepřátele, ale že jim to nejde, že nemohou. Příčinou není nic jiného, než jejich neposvěcenost a neoddělení od světa. Přijímáme-li v jakékoli podobě slovo a ducha tohoto světa, nezachováváme se neposkvrněnými od světa a nemůže v nás přebývat Duch svatý, který v nás rozlévá Boží lásku. Duch života ( Boží život ) nepřebývá v poskvrněných nádobách ( lidských duších ). Nést kříž a zapírat sám sebe tedy není nic jiného, než zachovávat sebe neposkvrněnými od světa. Tím se myslí 100% zasvěcenost Bohu a 100% oddělení od slova a ducha světa. Nic menšího Bůh nepřijme. Chce buď všechno nebo nic. Bez zachovávání sebe sama neposkvrněnými od světa ( nesení kříže ), nemůžeme ani VĚŘIT ani MILOVAT. Protože víra i láska se váže na čisté svědomí ( 1Tim 1,5 + 19 ). Nyní nemám na mysli základní víru, že Ježíš je Syn Boží, ale víru pro život, praktickou víru, víru Syna Božího žijícího v nás ( 2Kor 13,5 ).

Víra Boží a Láska Boží se nachází až ZA KŘÍŽEM. Nejprve musíme projít křížem, zapřít svou duši, sami sebe (a nechtít již sestupovat z kříže a zachraňovat sami sebe – Mk 15,30 ), potom bude následovat vzkříšení a nanebevstoupení. ( Pochopitelně, že se v tom musíme cvičit a učit se to – nelze to mít instantně a ihned. Je to proces. V našem životě však musí být a přibývat chvíle, kdy jsme 100% zasvěceni a 100% neseme svůj kříž ). Proto nás Pán Ježíš vyzývá takto: „Přikázání NOVÉ dávám vám, abyste se milovali vespolek, JAKO JÁ MILOVAL JSEM VÁS…. Po tom poznají všichni, že jste moji UČEDNÍCI.“ ( Jan 13,34-35 ) Milovat se tedy máme TÍM SAMÝM způsobem, jako Pán Ježíš miloval nás. A Pán Ježíš nás miloval takto: „… ve víře Syna Božího živ jsem, kterýž si mne zamiloval, a VYDAL SEBE SAMÉHO ZA MNE.“ ( Ga 2,20b ) Kristus nás tedy miloval tak, že vzal svůj kříž a vydal sebe samého za nás. „Po tom jsme poznali lásku, že On DUŠI svou za nás položil. I MY TEDY MÁME ZA BRATŘÍ DUŠE KLÁSTI.“ ( 1Jan 3,16 ) Často se soustřeďujeme jen na Jan 3,16.

Ale k tomu patří také 1Jan 3,16! Jinak nebudeme moci být Kristovými učedníky, a nebudeme mít lásku jedni k druhým, jak On si to přál ( Jan 13,34-35 ). Jinými slovy, neneseme-li svůj kříž, tj. nezapíráme-li sami sebe, své JÁ, jestliže v důsledku toho přijímáme ducha tohoto světa v jeho rozmanitých podobách, nečekejme, že v nás bude přebývat Kristova víra a láska. Evidentně Pána nemilujeme a nemilujeme ani své bratry. Je-li někdo vedoucí v církvi, není pak v žádném případě „dobrý pastýř“. Naopak je jen nájemník- námezdník. Ovce nejsou jeho vlastní ( starý člověk nemůže pást ani vlastnit Kristovy ovce ) a proto je ani nechrání před vlkem ( Jan 10,12 ), protože chce zachránit sám sebe ( svou duši ). Kdežto dobrý pastýř chrání ovce svým životem, tím, že ho za ně pokládá. ( Jan 10,12 ). „Já jsem ten Pastýř Dobrý. Dobrý pastýř duši svou pokládá za ovce.“ ( Jan 10,11 ) „Já jsem ten Dobrý Pastýř a znám své a znají mne mé. Jakož mne zná Otec, a já znám Otce, a duši svou pokládám za ovce…. Protož mne Otec miluje, že já pokládám duši svou.“ ( Jan 10, 14-17 ). V Církvi je tedy mezi staršími dobrý pastýř ten, kdo skrze nesení svého kříže ( neposkvrněnost od světa – Ga 6,14 ), nechává projevovat se Dobrého Pastýře Krista skrze sebe, skrze svou zapřenou a Životem obživenou duši ( Lk 17,32-33 ). Pouze Dobrý Pastýř může skrze dobrého pastýře ( staršího ), dát ŽIVOT ovcím, a dát jim ho HOJNĚ ( Jan 10,10 ), skrze dobrou pastvu – skrze svá slova, která jsou Duch a Život ( Jan 6,63 ). Krista v nás a v bratřích mohou budovat pouze Slova, která On přijímá – a to jsou Slova, která nesou Ducha a Život ( nemyslím život v morálním smyslu ), ale essenci věčného života, života Kristova ( Božího ), který je obsažen v aktuálních Božích Slovech. Samozřejmě, že essence tohoto života působí ten nejmorálnější život, jaký si dovedeme představit.

Vidíme, že Boží lásku mohou mít jen Kristovi UČEDNÍCI, t.j. ti, kteří zapírají sami sebe a tak nesou svůj kříž a zůstávají neposkvrněni od tohoto světa. Jen učedníci mají tu pravou zbožnost ( Mt 10,37-39 // Mt 16,24-26 // Lk 9,23 // Lk 14,26-27.33 ). Jen skrze učedníky se může navenek projevovat Kristus. Všechno ostatní je jen způsob tělesné zbožnosti, zapírající Kristovu moc ( 2Tim 3,5 ). Výše uvedené však neznamená, že Kristovi učedníci musí být nutně jen dobrotiví a láskyplní ve všech případech. Kristus nikdy nebyl dobrotivý k farizeům a zákoníkům ( všeobecně, ne absolutně – byly i výjimky, které si to zasloužily ), naopak, nazýval je pravými jmény: „Hadi a plémě ještěrčí.“ Byli to vrazi Božích proroků, kteří všeobecně ( ne absolutně - byli výjimky a budou ) nikdy nečinili a nebudou činit z toho pokání. Proto k nim byl Pán velmi přísný a vůbec se s nimi nemazlil. Někdy se skrze učedníky demonstruje i Boží soud, tak jako v případě Ananiáše a Zafiry nebo v případě exkomunikace z Církve nebo v případě oddělení se od bludařů a falešných učitelů apod. Čili – láska Boží je omezena Boží Spravedlností ( 2Jan 10 ) a Boží vůlí ( Sk 18,21 // Ř 1,10 ). Nelze navenek vyjadřovat Boží lásku k někomu, ke komu Bůh nechce, abychom ji vyjadřovali, protože by to nebylo spravedlivé ( i když v srdci ji mít musíme i k těm bludařům atd.), a nelze vyjadřovat Boží lásku ke komu, a jak se nám zlíbí. Apoštol lásky Jan, který dosáhl největší zralosti v lásce, je také tím, který řekl, že bludné učitele nemáme ANI POZDRAVIT!, natož abychom je a jejich učení přijímali do domu ( svého fyzického, našeho duchovního – Církve, ani do našeho soukromého chrámu – tedy do sebe samých ).

Závěrem budu citovat slova apoštola Pavla o lásce, která je vždy spojená s Pánovým křížem – se smrtí a vzkříšením: „Vždycky mrtvení Pána Ježíše na těle nosíme, aby i Život Ježíšův na těle našem zjeven byl. Vždycky zajisté, my, kteří živi jsme, na smrt býváme vydáváni pro Ježíše, aby i Život Ježíšův zjeven byl na smrtelném těle našem. A tak SMRT v nás MOC působí, ale ve vás Život. Majíce tedy téhož ducha VÍRY...“ ( 2Kor 4,10-13 ) Vidíme tedy, že praktická víra znamená stát na místě smrti, aby druzí mohli mít Život. A to je pravá Láska. Alespoň podle Pána Ježíše Krista.