Grano Salis - Křesťanská pravice ve světě a u nás

Neokonzervativní „myšlenkové tanky“ a křesťanská pravice ve světě a u nás

V minulém čísle časopisu HSSLB (Člověk člověku, lidé lidem číslo 11) vyplynuly na povrch zajímavé, někdy až překvapivé souvislosti mezi politikou současného amerického prezidenta G. W. Bushe, opírající se o ideovou „produkci“ četných neokonzervativních expertních týmů, tak zvaných myšlenkových tanků - think tanks a názory americké křesťanské či náboženské pravice, reprezentované zejména Křesťanskou koalicí a Morální většinou (viz článek G. Bush, křesťanství a apokalypsa). Základem je zde spojování křesťanské víry s nenáboženskou ideologií konservatismu či neokonservatismu na bázi údajně společné úcty k individuálně svobodě (svobodě jednotlivce), k instituci soukromého vlastnictví a k panství práva (existenci právního státu) jakožto neodmyslitelným východiskům formování žádoucího společenského a hospodářského řádu.

Tento postoj (přístup) je podle mého názoru jistě velmi prospěšný pro ideologii konservatismu (neokonservatismu), nikoliv již pro křesťanskou víru. Umožňuje totiž přežití či dokonce šíření konzervativní (neokonzervativní) ideologie v křesťanském prostředí, žívá křesťanská zvěst je tím však umrtvována. Zkrátka pak přichází např. evangelijní kritika bohatých (Lukáš 6, 24-25; Jakub 2,6), starozákonní zákaz lichvy a úroku (Exodus 22,24; Leviticus 25, 36-37; Přísloví 28,8), novozákonní myšlenka společného vlastnictví (Skutky apoštolů 2, 44-45; Skutky apoštolů 4,32), biblický požadavek přerozdělování (Lukáš 3, 11; 2. Korintským 8,14), idea skromnosti či sebeomezování (1. Timoteovi 6,8-10), postulát práce podle schopností (Lukáš 12,48), příkaz získávání prostředků na živobytí prací vlastních rukou (Jeremiáš 34,9b; 2. Tesalonickým 3, 10-12) či výzvy k nenásilí (Exodus 20,13; Římanům 12, 17-21).

Navíc podle mne „konzervativní“ křesťanství vykazuje rysy, které kritizoval Ježíš u židovských zákoníků. Přesně tak, jak je psáno: „I vám zákoníkům běda! Zatěžujete lidi břemeny, které nemohou unést, a sami se těch břemen nedotknete ani prstem.“ (Lukáš 11,46). A tak kupř. společenský systém založený na soukromém vlastnictví a tržní konkurenci si často vynucuje, aby muži pracovali daleko od svých milovaných žen. Lidé prostě musejí jít za prací, protože práce nejde za lidmi, jak to bylo za socialismu, byť tzv. reálného. To jistě vytváří příhodné podmínky pro manželkou nevěru, která je pak oblíbeným předmětem kritiky konzervatistů obecně a konzervativních křesťanů zvláště, a to v USA i u nás.

Konzervativní a neokonzervativní „myšlenkové tanky“ v USA a v Evropě

Americká konzervativní pravice nastoupila svůj pochod vzdělávacími a výzkumnými institucemi zhruba před sedmdesáti léty (historik Paul Kennedy v rozhovoru pro německý časopis Stern, otištěno 3. dubna 2003). Představitelé konzervativní pravice tehdy zjistili, že existují pouze levicové (liberální) think tanks a proto se rozhodli založit vlastní „myšlenkové tanky“: Cato Institute a American Enterprise Institute (AEI). Např. AEI byl založen v roce 1943 osobami, kteří byli v ostré opozici vůči Rooseveltově politice Nového údělu. V roce 1973 vzniká Haritage Foundation, nadace považovaná za nejdůležitější myšlenkový trust v období Reaganovy vlády (1981 - 1988), v roce 1978 pak Manhattan Institute for Policy Research, zaměřený na tvrdou kritiku vládních programů. V čele Manhattan Institute for Policy Research stanul William Casey, který se později stal ředitelem Ústřední zpravodajské služby (CIA). Financování těchto „nestátních, neziskových“ institutů, ústavů a společností pak zajišťovala řada fondů a nadací - např. Foundation for Economic Education, Foundation Olin či Bradley Foundation. Tyto fondy a nadace jsou těsně spojeny s bohatými rodinnými podniky typu Coors (pivovarnictví), Scaife, Melon (ocelářství) či Olin (chemie).

Mimo území USA se stala „druhou vlastí“ neokonzervativních think tanks a jejich institucí Velká Británie v době vlády Margaret Thatcherové (1979 - 1990). A tak zde působí tyto instituce : Centre for Policy Studies, Institute of Economic Affairs (vydává známé periodikum konzervativních ekonomů Who´s Who) a Adam Smith Institute (blíže viz článek Martina Hekrdly „Myšlenkové tanky na konci dějin“, Právo, 23. 9. 1998).
V pevninské Evropě potom působí zejména Société du Mont Pelerin (Montpelerinská společnost), založená v dubnu 1947 ve švýcarském Montreaux. Do současnosti se konalo několik desítek setkání členů této společnosti, pokaždé v jiném evropském městě (Cannes, Vídeň). První setkání Montpelerinské společnosti financoval Fond Williama Volkera - William Volker Fund. Koncem devadesátých let se zúčastnil setkání této společnosti v USA i náš současný prezident Václav Klaus, mimo jiné autor knihy „Obhajoba zapomenutých myšlenek“ (samozřejmě konzervativních myšlenek).

Křesťanská pravice v České republice

Samozřejmě žel i u nás máme křesťanskou pravici a neokonzervativní think tanks. Křesťanská pravice se v první řadě koncentruje v etablovaných politických stranách. V ODA působilo konzervativně - katolické křídlo Daniela Kroupy. V KDU - ČSL pak aktivně působí katolicko - konzervativní křídlo Jana Kasala, z jehož středu vyšel i nový předseda této strany Miroslav Kalousek. Kromě parlamentní KDU-ČSL vyvíjejí činnost ještě další dvě méně významné křesťansky orientované strany: Konzervativní strana (tato strana se neúčastní voleb) a strana Volba pro budoucnost, která vykazuje minimální preference. Volbu pro budoucnost však v posledních parlamentních volbách podpořila řada osobností z evangelikálních církví (např. Dan Drápal, tehdejší senior Křesťanského společenství Praha).
Někteří evangelikálové působili i ve větších pravicových stranách - kupř. Marian Bielesz, člen sboru Apoštolské církve v Českém Těšíně, byl zvolen do Poslanecké sněmovny za Unii svobody. Nedávno ovšem tuto stranu opustil (spolu s poslancem Tomášem Vrbíkem), čímž nemalou měrou ohrožuje stabilitu současné vládní koalice ČSSD, KDU - ČSL a US - DEU). Naopak členem US - DEU se stal známý evangelický farář Svatopluk Karásek, jelikož však již předtím byl jako nezávislý členem parlamentního klubu US - DEU, nedošlo tím k posílení vládní většiny v Poslanecké sněmovně. Známou osobností je rovněž David Floryk, člen Křesťanského společenství Ostrava, který je předsedou Konzervativního klubu v Ostravě a členem socio - politické komise Daniel při České evangelikální (dříve evangelické) alianci. David Floryk se letos mimo jiné velice angažoval v kampani proti záměru výstavby muslimské mešity v Orlové. Naopak skoro v ilegalitě pak má působit údajná skupina fundamentalistických křesťanů Křesťané pro NATO, o které se zmiňuje např. časopis Týden (viz Týden č. 49/2002, str. 26).

Postoje české křesťanské pravice v mnohém připomínají postoje americké křesťanské pravice. A tak česká křesťanská pravice velmi bojovně vystupuje proti potratům, usiluje o zpřísnění trestního řádu (ve smyslu zavedení zásady „třikrát a dost“ a často i obnovy trestu smrti, také se zde ozývá volání po „tvrdší“ čili represivnější protidrogové politice), zaujímá vyhraněné filosemitské postoje (podpora Izraele a kritika Palestinců) a vyjadřuje podporu „protiteroristickému“ tažení amerického prezidenta G. W. Bushe. Její domácí specialitou je pak kritika Benešových dekretů a silná angažovanost na poli „usmiřování“ s Němci (ve smyslu české omluvy za odsun a patřičné kompenzace skutečných či domnělých křivd). Evangelikální křesťané se pak ještě vyznačují značně kritickými postoji k Evropské unii.

Konzervativní a neokonzervativní think tanks v České republice

Neokonzervativní (či neoliberální) „myšlenkové tanky“ působí u nás hlavně na bázi „nestátních, neziskových“ organizací, financovaných z vlastních zdrojů, pocházejících z výsledků vlastní činnosti, z darů jednotlivců a soukromých organizací a z udělovaných grantů. Think tanks přitom často mají podobu občanských sdružení a snaží se prokazovat příbuznost křesťanských a konzervativních hodnot. Z tohoto hlediska nutno v první řadě jmenovat Občanský institut (OI), založený v roce 1991. Tento institut je institucí liberálně-konzervativního zaměření, která mimo pořádání přednášek, besed, seminářů a konferencí k aktuálním veřejně-politickým tématům publikuje rovněž překlady i vlastní práce domácích, konzervativně zaměřených autorů. Mezi čelné představitele OI patří zejména Michal Semín a Roman Joch. Ze zahraničních osobností konzervativního zaměření spolupracuje Občanský institut např. s Michaelem Novakem, Rogerem Scrutonem či Emmettem Tyrrellem, juniorem. Z domácích osobností pak např. s Tomášem Ježkem, Jiřím Skalickým či Stanislavem Novotným (ředitelem České křesťanské akademie).
Následuje Liberální institut (LI), působící již od roku 1990. Společným znakem všech jeho projektů a programů je respekt k principům klasického liberalismu. Liberální institut mimo jiné pořádá DDS čili Den daňové svobody (zatím poslední DDS proběhl dne 12. 6. 2003). Představitelé tohoto institutu se koncem minulého roku prosadili do vedení Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické v Praze, což vedlo k řadě personálních změn na této fakultě (viz ekonomická příloha Lidových novin ze dne 13. 2. 2004).
V roce 1998 vzniklo jako občanské sdružení Centrum pro politiku a ekonomiku (CEP) - institut pro ekonomická a politická studia, jehož cílem je šíření idejí svobodné společnosti a tržního hospodářství a podpora myšlenek velkých osobností liberálního myšlení. Ve správní radě CEPu působí či působili takové vlivné osobnosti české pravice jako Václav Klaus, Richard Salzmann, Karel Steigerwald či Jiří Weigl (dnes kancléř prezidenta V. Klause). Od roku 1999 pak působí jako think tanks skupiny členů ODS Sdružení pro celoživotní vzdělávání a rozvoj CEVRO - Liberálně - konzervativní akademie, a to v čele s Ivanem Langrem jako předsedou správní rady. Časopis CEVRO vychází od roku 2001, od ledna 2003 jako měsíčník.
V jihomoravském Brně zase působí liberálně - konzervativní Institut Karla Havlíčka Borovského (IKHB), který vydává Spektrum - časopis pro veřejné otázky, jehož redakci tvoří Radim Valenčík mladší a Milan J. Hamerský (bývalý vydavatel pravicového „nezávislého“ čtrnáctideníku RES PUBLICA). IKHB uděluje jednak Cenu Karla Havlíčka Borovského (s cílem podpořit občanské postoje při ochraně svobod a práv občanů), jednak Anticenu Klementa Gottwalda (s cílem upozornit na nebezpečné útoky na svobodu a práva občanů). Tento institut se také podílí - spolu s Konzervativním klubem v Ostravě, Junior klubem křesťanských demokratů (jde o mládežnickou odnož KDU-ČSL), Mladými konzervativci a Nakladatelstvím Aleš Čeněk - na distribuci studentských novin AGORA, vydávaných občanským sdružením CIVITAS.

Centrum pro politiku a ekonomiku vydává (od září 2002) svůj CEP - Newsletter a člen CEPu Petr Mach k tomu ještě vydává měsíčník pro svobodu jednotlivce Laissez - Faire. K tradici laissez - faire (tj. liberalismu) se hlásí rovněž časopis Terra Libera, který je ideově a personálně spjat s Liberálním institutem. Časopis je ovšem vydáván společností Terra Libera a jeho vydávání není povoleno ani schváleno žádnou státní institucí. Mladí konzervativní pak vydávají Pravý uhel - časopis pro konzervativní a liberální myšlení a také časopis Pražského klubu Mladých konzervativců Portál - bránu k vytříbenému myšlení. Vesměs konzervativní názory šíří rovněž studentský list Babylon, vydávaný Studentským spolkem Babylon. Zejména časopisy, listy či noviny AGORA, Babylon, Laissez - Faire, Terra Libera, Pravý úhel a Portál se pravidelně objevují na našich vysokých školách a tak se plně potvrzuje postřeh Paula Kennedyho (viz výše citovaný rozhovor pro časopis Stern), že konzervativci se protahují univerzitami a vychovávají si mladé konzervativce.
Soudím, že podobně aktivní by měly být i naše skupiny levicových křesťanů a české levicové síly vůbec. Boj o myšlení („hlavy“) lidí nelze nijak podceňovat. To proto, že neoliberalismus (neokonservatismus) má v mnohém charakter víry - zde víry v moc peněz a finančního kapitálu, víry v blahodárnost trhu, víry v prospěšnost soukromého vlastnictví, víry v účelnost ziskové motivace atp. A jak upozorňuje člen berlínské komunity Hendrik - Kraemer - Haus Giselher Hickel, tuto falešnou víru sdílejí i mnozí postižení, poražení v globální konkurenci (viz Poznámky k otázkám míru a spravedlnosti, č. 3/2004 str. 8 - 9). A to je nejen nezbytné, ale i možné změnit. A když se moci kapitálu odejme její kouzlo, tak to je počátek jejího konce. A současně počátek opravdu „jiného světa“.

Časopis HSSLB č.12/2004

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace