...zřídlo intolerance?

Svoboda vyznání a její důsledky

      Jak protestantismus obecně, tak i "katolické" církve mají svoji "špinavou" historii a "kostlivce ve skříních", které je  "přiměřeně" diskreditují v očích veřejnosti i jiných "křesťanských" církví, sekt a "sborů".
     Křesťanství ke svému nepatřičnému štěstí totiž nemá pouze nemístný vliv na své vlastní vychované ovečky, ale - ke smůle všem - i na své vlastní odpůrce, kteří v touze po revoltě se pouze přizpůsobují všem různým nesmyslům, které samo křesťanství přineslo v uskutečněné touze připravit samotné křesťanství o důvěru společnosti.
     Všechny "křesťanské" církve, sdružení i "sbory" jsou bohužel plny neschopných individuí, kteří vzájemné křesťanské pomluvy svými způsoby a jednáním jen podporují, čímž sami usnadňují práci těm, kteří se zaměří na KRITIKU samotného KŘESŤANSTVÍ jako takového.
    Autorita, tradice, moc a rozložitost VŠECH "křesťanských" církví totiž jednoduše dokáže zmást jakéhokoli jednotlivce bez názoru a schopností hodnotit, a to samozřejmě i z řad odpůrců, tedy zejména těch, jenž si na tyto odpůrce pouze hrají.
     Svou vlastní neschopností samostatně přemýšlet a hodnotit se tito lidé dokážou pouze spoléhat na informace z jakýchkoli zdrojů.
     Vzhledem k tomu, že psaných i řečených zdrojů má protestantinsmus mnohem méně, než kterýkoli ze světových náboženských systémů, je předem jasné, které autoritě rychleji podlehne a vnitřní podobu takového pseudoodpůrce si můžeme jednoduše a rychle - obzvlášť na tomto "diskusním" serveru - představit.
     Kritickým zhodnocením obecného povědomí o "protestantismu" můžeme vyslovit i názor, že "katolík" pískne a "protestant" jen poslušně vyskočí - neboť obecné povědomí získává často tytéž zprávy, jenž získalo od svých "církevních otců" a to nikoli jen vinou jejich velkého vlivu anebo mediální dezinformovaností.
     Až na několik výjimek mají katolíci protestanty totiž takové, jaké je chtěli - zlé, nesnášenlivé, anarchistické, nekulturní, morbidní…atd., neboť samostatnost a schopnost rozhodovat sami za sebe je vzácná v každé skupině obyvatel - o to více v náboženství.
     Dostáváme se tu k paradoxu, kdy "protestant" v touze odporovat pouze dokáže nenáviděný "katolický" princip podpořit svým sice proti, ale v důsledku nakonec stejným jednáním, jako jeho "nepřítel".    
     Konkrétně protestant, který nedokáže tolerovat "křesťanství" římského katolíka (a samozřejmě i naopak), jen podporuje staletý,  ryze křesťanský princip intolerance a v důsledku pak i nesnášenlivost a intoleranci samotnou - a takto lze samozřejmě jít příklad za příkladem.
     Křesťanství obecně - nezávisle na interpretaci - proslulo v minulosti svou intolerancí, která se stala příčinou nesmírné - slovní i fyzické - brutality v prosazování vlastního názoru - a tak dnes nepomůže změnit samotný názor, ale pomohlo by změnit způsoby a principy jeho prosazování.
     Pouze tak se lze stát skutečným "protestanstem" náboženského systému, nepřítelem a odpůrcem pokřivené a pokrytecké křesťanské filosofie.
     V opačném případě se opět stáváme pouhou lidskou bestií, člověku podobnou, která svým sebestředným jednáním dokáže zdánlivě hýčkat pouze sama sebe a vše kolem jen ponižovat anebo rovnou ničit.
     Člověk je nade vší pochybnost bytost často chybující - proto by se měl nechat poučit vlastní historií a omyly. 
     Jsme přece na poli víry, diskuse a nekonečných polemik.
     Proč se znovu stávat nesnášenlivým křesťanem, uctívat jedinost a výjimečnost, "jedinou a neomylnou pravdu" a jít tím zpět? 
     Dnes přece máme možnost volby, máme možnost pochybovat, hledat a nemusíme se rozhodnout hned, máme možnost dát najevo vlastní názor a otevřít tak polemiku ve světě víry, již si tento svět zaslouží za léta zákazů.
     Můžeme být odpůrcem slepé víry - a stát se tak skutečným "protestantem".