poslal Nepřihlášený Po vsuvce o "křesťanském" holocaustu následuje malá rekapitulace zajímavých dat, faktů a dokumentů křesťanství :
303 - při nejkrutějších perzekucích císaře Diocletiana bylo v celé římské říši zabito jen asi dva tisíce křesťanů. (dále 1096)
312 (313) - edikt milánský vyjádřil toleranci, jež umožnila křesťanům vyjít ven z katakomb a stát se plnoprávnými občany. (dále 1648)
315 - konstantinovská donace, neboli Konstantinovo darování vlády čtyřem hlavním stolicím: Antiochii, Alexandrii, Konstantinopoli a Jeruzalému. Testament, mj. dnes prokázaný padělek, dokazoval, že papež byl následníkem sv. Petra a císaře Konstantina. (dále 1440)
330 - císař Konstantin se stěhuje z Říma do Konstantinopole a římští biskupové se stále více angažují ve věcech státu.
380 - křesťanství se stalo ustáleným náboženstvím římské říše. Papežové žádají, aby bylo křesťanství nařízeno jejich poddaným pod hrozbou mučení a smrti.
391 - císař Theodosius zakázal pohanství.
Ve 4.století církevní spisovatel sv. Jan Chrysostom (Zlatoústý), napsal: ""Nenávidím židy, neexistuje žádná omluva pro odporné úkladné vrahy Pána. Bůh židy nenávidí a vždy nenáviděl."
Později svatořečený Aurelius Augustinus (svatý Augustin) vytvořil dílo, jež se stalo jedním ze základů etiky v katolické sexualitě. Jeho základním principem je, že pohlavní styk v manželství za účelem plození potomků je dobrý a právoplatný, z jakéhokoli jiného důvodu je to hřích.
Důraz na Mariino panenství pak přispěl k degradaci křesťanského manželství. Ideálem za žádným pohlavním stykem byl styk chladný, prostý všech vášní. Dále Augustin zformuloval tradici, podle které byl křest nutnou podmínkou ke spasení. Vysvětlil, že na počátku Bůh rozdělil všechna stvoření na dvě odlišné části: obec Boží, obydlenou anděly a všemi dobrými lidmi, a obec ďáblovu, kde dleli démoni a jejich pohanští uctívači.
416 - podle kodexu Theodosia II. je křesťanům dovoleno vstoupit do armády.
590 - papež Řehoř I. byl jedním z prvních papežů, který stvrdil svou pečetí Augustinovo dílo.
680 - koncil v Konstantinopoli prohlásil, že církev může dát do klatby kacíře živé anebo mrtvé.
800 - Karel Veliký je korunován papežem Lvem III. na císaře římského, čímž si nárokoval moc nad světským vladařem.
828 - Pribina, kníže nitranský a panonský zůstal pohanem a je přinucen přijmout křesťanství, když byla Nitra připojena k Velké Moravě. V následujících letech propukají tu a tam v slovanských státech pohanské vzpoury.
896 - papež Štěpán VII. vykopal devět měsíců pohřbené tělo papeže Formosa a posmrtně jej vyslýchal, šlo o tzv. posmrtný synod.
V 9.století prosazoval papež Mikuláš I. názor, že papež je přímím zástupcem Boha na zemi, a proto mu má být podřízena nejen církev, ale i světská moc. Křesťanství, jež bylo pevně spjaté s nejsilnějšími evropskými státy se šířilo jednak prostřednictvím misií anebo násilně, válečnými útoky a podmaňováním cizího území.
904 - papež Sergius III. dal zavraždit Lva V. a kardinála Kryštofa, jež mu stáli v cestě k jeho trůnu. Tento papež nechal znovu exhumovat tělo papeže Formosa a deset let po jeho smrti jej opět soudil.
906 - v církevním nařízení zvaném Canon Episcopi se tvrdí, že existují zlé ženy, které v noci osedlávají zvířata - na nichž po té odlétají za bohyní Dianou.
955 - papež Jan XII. byl i na svou dobu natolik krutý, že i Římané usilovali o jeho krev. Dopustil se incestu s vlastní matkou, v lateránském paláci provozoval harém, hrál hazardní hry s penězi vybranými od poutníků, své milostnice odměňoval zlatými kalichy, které pocházeli z baziliky sv. Petra a znásilňoval ženy přímo v kostele sv.Jana Lateránského. Vydrancoval baziliku sv.Petra a před rozhořčenými Římany prchl do Tivoli. Nakonec byl souzen za to, že si za vysvěcení na kněze nechal platit, oslepil svého duchovního rádce, vykastroval kardinála (a přivodil tak jeho smrt) a byl obviněn z vraždy, křivé přísahy, svatokrádeže, krvesmilstva se svými příbuznými a z toho, že vzýval démony. Jan po návratu z exilu nechal všechny své nepřátele bez lítosti popravit.
970 - dle Liutprandovy kroniky nechal
papež Jan XIII. svým nepřátelům vyškrábat oči a polovinu jich poslal na popraviště.
V 10. století bylo papežství pro všechny jeho cizoložné a vraždící papeže neobyčejným zdrojem moci. V tomto století trevírský arcibiskup Réginon de Prüm vydal přepis slavného Biskupského kánonu, jenž zafixoval podobu čarodějnice, která sedíc obkročmo na koštěti nebo zvířeti létá na sabat.
1032 - byl zvolen papežem jedenáctiletý chlapec Benedikt IX.. Ve svých čtrnácti letech prý předčil ve zhýralosti a výstřednosti k ženám všechny své předchůdce. V roce 1046 byl již poněkolikáté vyhnán kvůli drancování, vraždám a utiskování.
1073 - papež Řehoř VII. se prohlásil sám za svatého. Byl posledním papežem, jehož zvolení musel potvrdit císař. Zavedl celibát, aby se majetek církve nikdy nedostal z jejích rukou. Sesadil císaře Jindřicha IV. Vypracoval Dictatus papae, což byl seznam dvaceti sedmi tezí mezi nimiž stálo i toto:
- Papeže nesmí na Zemi nikoho soudit.
- Římská církev se nikdy nemýlila a ani se nemůže mýlit až na věky věků.
- Samotný papež může sesadit biskupy. Jméno papeže náleží pouze římskému biskupu.
- On sám má právo na císařské insignie.
- Jen papež má moc pomazat císaře. Může sesadit z trůnu císaře a krále a zprostit jejich podřízené poddanství.
- Všichni princové jsou povinni líbat mu nohy.
- Jeho legáti, i když nejsou kněžími, mají přednost před biskupy.
- Právoplatně zvolený papež je bez jakýchkoli otázek svatý, což je dáno podle Petrových zásluh.
Řehoř měl pod sebou celou škálu padělatelů, kteří listiny s papežskou pečetí chrlily jednu za druhou, kdykoli je potřeboval, zejména v momentech, když dokazoval opodstatněnost církevního zákona. V těchto listinách se slovo „dnes“ měnilo na „vždy bylo a bude“, což v katolicismu platí dodnes i přes objektivní výsledky historických bádání.
Historie se tak stala méně důležitou disciplínou teologie a je tomu tak dodnes. Svým prohlášením, že kdokoli nesouhlasí s Apoštolskou stolicí, je nepochybně kacířem, zavdal příčinu na jejich pozdější hon.
1096 - byli odpovědí na zavolání Urbana II. vyvolány křížové výpravy. Při cestě do svaté země však obrátily pozornost k nevěrným, kteří byli blíže k jejich domovům a těmi byli židé. Věčnou inspirací jim byl církevní spisovatel čtvrtého století sv. Jan Chrýsostom.
V témž roce byla polovina židů ve Wormsu vyvražděna. Podobné tragedie se opakovaly v celém Německu a po té i ve Francii. Když křižáci dobyli Jerusalem, zapálili synagogu se všemi židy uvnitř. Bylo vyvražděno asi dvacet tisíc lidí.
V 11.století se volby řešily tak, že se kardinálové, jako představitelé místního duchovenstva, stávali jedinými voliči. Touto dobou již duchovní úplně odmítli blaženost a prohlašovali krveprolévání za své oficiální učení.
Koncem 11.století vydal papež Urban II. dekret, podle něhož mají být kacíři mučeni a zabiti. Rusko je v tomto století dějištěm četných pohanských vzpour. V Bulharsku se namísto pohanských bouří objevila sekta Bogomilů, která je posléze církví stíhána pro kacířství.
1147 - druhá křížová výprava vypravila dvě vojska na území Polabských Slovanů proti pohanským Veletům a proti Pomořanům, později vytáhli také proti Obodritům.
1171 - Jindřich II. získává Irsko a když biskupství uzná jej a jeho následovníky králi Irska, zahajuje pod požehnáním papeže jeho dlouhou a tragickou okupaci.
1179 a 1215 - na III. a IV. Lateránském koncilu církev kodifikuje všechna uzákonění proti židům, kteří musí nosit odznak hanby, mají zakázaný kontakt s křesťany, nesmějí vykonávat žádný úřad, jsou zbaveni pozemků, mají zákaz vlastnit obchod, jsou nahnáni do ghett, jež jsou v noci uzavřena.
1181 - prohlásil papež Lucius III., že všechny spory mezi katolíky jsou těžkým hříchem, jež odmítají papežovu autoritu.
1184 - byla veronským koncilem dána do klatby náboženská sekta Valdenských, jejichž stoupenci byli pronásledováni do konce sedmnáctého století.
1199 - křižácký rytíř Šimon z Montfortu směl dle katolických zásad zahubit tolik lidí, kolik chtěl. Při dobytí hradu v Bramu své vězně nezabil, nechal jim uřezat nosy, vypíchat oči a nechal je odejít. Po úspěšném obléhání Minervy nechal sto čtyřicet kacířů bez jakéhokoli soudu na louce naházet do jediného velkého ohně. Vše se odehrávalo pod přísným dohledem církve. Vše se často opakovalo za mnohokrát větších obětí a ještě odpornějších zločinných skutků.
Jedním z nejbrutálnějších byl masakr v Lavauru. Papež Inocenc předem posvětil naprosto všechno, čeho se tento křižácký rytíř dopustil a na IV. Lateránském koncilu jej nazval odvážným křesťanským džentlmenem.
Ve 12.století Gracián, mnich z Boloně, prohlásil, že papež je nadřazený a že je zákonodárcem všech zákonů bez omezení.
1203 - katoličtí rytíři se během IV.křížové výpravy dopustily mnoha barbarských zločinů a vydrancovali Konstantinopol. Znesvětily hroby císařů v chrámu sv.Sofie, ženy byli znásilněny a povražděny.
1205 - papež Inocenc III. prohlásil: "My jsme náměstci Ježíše Krista, před nímž by každé koleno mělo pokleknout včetně kolena královského a císařského." "Každý duchovní musí poslouchat papeže, dokonce i tehdy, když mu přikáže něco špatného; protože nikdo nesmí soudit papeže." Pobil ohněm a mečem stovky tisíc kacířů - muže, ženy i děti - a je odpovědný za vyhlazení tzv. albigenských.
Za své vlády zahalil křesťanství do teroru a neprohrál jedinou bitvu.V jedné ze svých bul anuloval Velkou listinu svobod a exkomunikoval každého, kdo by chtěl její nároky uplatňovat. Tato "Magna charta libertatum" je často označována za základ anglických svobod a parlamentarismu a je tedy na místě se domnívat, že všichni Angličané jsou stále exkomunikováni. Kromě jiného také prohlásil, že kdo omezuje svá slova na ano a ne, je kacíř, jež zasluhuje smrt. /Mt 5,37/
