Nenapadá Vás, kdo tohle v bibli nabízel? Ježíš?  ne…“tohle všechno ti dám, když se mi budeš klanět“…  Kdo všechno v literatuře nabízel prosperitu za podpis, za vydání života…Ježíš? nene…byl to nepřítel.

Jak to, že se na evangelizaci slibují hory doly? Protože život je úmornej a lidi chtějí úlevu pokud možno okamžitě, tak my jim jí poskytneme…je to ale podvod na lidi..

Jedná tedy takhle Bůh? Žehná těm, kdo ho „následují“ a těm kdo ho neznají nikoli?

Já tomu tak nevěřím…věřím, že Ježíš vyřešil naší věčnost, protože Bůh viděl, jak bídný je člověk tvor a jak neschopen je byť se jen trochu přiblížit svatosti. Dál věřím na zákony…zákony přírody (gravitační např.) a zákony mezilidského soužití…některé jsou totožné s biblickými…když zákony nebudu respektovat, mohu čekat ne trest, ale důsledek, když budu ignorovat gravitaci a neuskočím, když na mě letí cihla, tak dostanu po hlavě…když budu v zimě chodit špatně oblečená, nastydnu a budu nemocná, když budu nevěrná…budou nešťastní ti, vůči kterým ta nevěra proběhla, a do svého nového partnera zaseju semínko nedůvěry, jestli tu nevěru nezopakuju. Žádné nepožehnání, jen důsledky porušení pravidel. Myslím, že Bohu jde víc o naše srdce (lásku) než o to, abychom se měli dobře…Zachováme víru i kdyby réva nevydala výnos a fíkovník nevypučel? I kdybychom seděli na hromadě hnoje o kůrce chleba a nemocní? V nepřeberném bohatství, v naprosté chudobě i hladu….v sálajícím horku i krutém mrazu?

A co na to Ježíš? on to ví moc dobře…říká „ve světě máte trápení, ale já jsem přemohl svět…“

Denně hřešíme a denně jsme od něj daleko …já stejně jako velký Boží služebník…naše chápání světa, kdy koulíme naší vlastní ulepenou hnojovou kuličku, abychom se měli dobře a všechno nám vyšlo a nic nebolelo…je Bohu vzdálené…Ježíš tu svou kuličku hodil ze skály a šel zaplatit…a kdo z nás je jako on? nikdo…i když to všechno víme, budeme jí podvědomě či vědomě válet dál…

A mnohdy to naše válení kuličky duchovně interpretujeme (sloužím Bohu)…Vždycky si v tomto bodě vzpomenu na Golet v údolí od Ivana Olbrachta…tam jeden stařec říká převratnou myšlenku…“Už x let sloužím Hospodinu sestupováním v mikve, dnes poprvé jsem nesestoupil.“ Když jsem se s tím setkala poprvé, pobavila jsem se, jak někdo může vnímat svou službu Bohu…po čase mi ale zatrnulo, není moje služba také sestupováním v mikve? Není to jen součást válení mé kuličky?…Obklopujeme se lidmi, se kterými je nám dobře..říkáme tomu učednické vztahy…chodíme do církve, která  nám vyhovuje…patříme do party, sounáležíme s kolektivem, navíc jsme výjimeční a na správné straně,  sloužíme Bohu, ale v podstatě se jen přesvědčujeme o vlastní nenahraditelnosti, jedinečnosti a významu…píšeme blbé články v iluzi, že snad říkáme něco podnětného, co stojí za přečtení… J))

Je iluzí, že se Bohu můžeme líbit něčím jiným než vírou v Krista. Na co sáhneme, velmi pravděpodobně zkazíme. A i když si kolikrát myslíme, jak stojíme, velmi často stojíme na nakloněné rovině, která nám v posledku přivodí pád.