Konal se 27.12.2003 – 4. sobotu v prosinci. Byl to historicky první pochod z jiného místa, než z kostela svaté Rodiny. Mši svatou sloužil minorita P.Bogdan. Já po mši sdělil následující:

Přátelé, kdo je jako Bůh? Kdo je tak mocný jako Bůh? Kdo je silnější než Bůh? Nikdo.

Přátelé, kdo je tak dobrý jako Bůh? Kdo má k nám lidem více lásky než Bůh? Zase nikdo.

Můžeme najít někoho lepšího? Ke komu lepšímu můžeme utéci od Boha? Všichni svatí, včetně Panny Marie, jsou dobří proto, že se naučili dobrotě od Boha. On je zdrojem vší dobroty. Na Něho musíme hledět a nebát se nikoho a ničeho, co není větší než Bůh a jeho svatí. On nás povede, On nám dodá odvahu, On nás posílí. Ti, co zabíjí své a cizí děti, ti se nás budou bát (Ž99,1). Protože poznají, že Bůh je s námi. Poznají, že Bůh nám žehná, že nás chrání – např. i skrze policisty. Naplní se na nás verš Žalmu (Ž 99,4), že naší silou je láska k právu – k Boží legislativě. Bůh přece jasně určil právní řády, právo a spravedlnost! Proto se bát nebudeme, byť se převrátila Země (Ž 46,3). Se zdarem důstojně vyjdeme za Boží pravdu, mírnost a spravedlnost. Dokážeme činy, jež vzbudí bázeň (Ž 45,5). Milujeme spravedlnost, nenávidíme zvůli (Ž 45,9) – to vraždění nemluvňátek, proto nás Bůh pomazal nad naše druhy. S křížem Pána Ježíše Krista, s pomocí otčenáše, zdrávasu a žalmů a s písničkou „Maminko, mámo“ zasáhneme srdce nepřátel (Ž 45,6). -  „Dost už, uznejte, že On je Bůh (Ž 46,11), On zakazuje vraždit děti!“ Budeme nástrojem v Boží ruce. Nástrojem, který zapůsobí na jejich srdce. Nástrojem, který zlomí srdce některých, dosud bezcitných vrahů. Kdo zabíjí dítě je vrah. Tento vrah si to musí uvědomit! Musí prožít to, co jeden z lotrů na kříži. Musí prožít hrůzu z toho, jak sám je nespravedlivý a bezcitný. Pak možná bude volat: „Bože, smiluj se nade mnou hříšným.“ Ano, to je, oč usilujeme naším pochodem. Dosáhnout toho, aby lékaři a zdravotní sestry v České republice činili konečně pokání ze svých hříchů. Aby proto přestali vraždit neviňátka. Kdo vraždí, je vždy vrah. A to i tehdy, když si myslí, že tím pomáhá lidstvu. Lékaři v naší vlasti musí přestat vraždit! My je k tomu našimi pochody musíme nutit! Musíme na ně vyvíjet svatý nátlak. Ne každý, kdo říká Bohu Pane, vejde do království Božího – ale jen ten, kdo činí Jeho vůli. My dnes jdeme činit Jeho vůli. Jdeme nutit lékaře, aby přestali zabíjet. Je to důstojné a spravedlivé nutit lékaře k nezabíjení. Proto se nebojme. Bůh je na naší, ne na jejich straně! Amen.

U pochodu se neobjevil žádný anarchista a ani v noci nikdo neponičil klášter. Šli jsme z kaple sv.Josefa řeholnic kongregace Neposkvrněného početí z Pellicovy 2c, ulicí Husovou na Obilní trh. Pochodovalo nás 52 dospělých a 10 dětí. Zúčastnil se i prezident Hnutí Pro život ČR s manželkou a jejich dětmi. Na Pellicově a Husově ulici nás fotili dva novináři. Cestou k nemocnici jsme se střídavě modlili Otčenáše a Zdrávasy. Muži nesli velký, těžký kříž. Mladá slečna Andrea nesla menší kříž s fotkou miminka. Před nemocnicí jsme zazpívali celou píseň „Přijď již, přijď Duchu Stvořiteli“, pomodlili se Žalmy 94, 51 a zazpívali píseň „Maminko mámo“. Později mi telefonoval bratr z Plzeňska, že ve 13.00 na stanici radio Praha slyšel o našem pochodu proti potratům. Zpráva nebyla negativní. Informovala o tom, že nás doprovází policisté a že není potřeba jejich většího počtu. Také František B. slyšel o našem pochodu z rádia. Dnes po těch třech prosincových pochodech ze mě spadla stále rostoucí únava. Čtu Žalm 84, verš 8, že ti kdo spolupracují s Bohem pokračují stále s novou silou.

Dne 28.12.2003 na své farnosti káži proti umělým potratům a těm lékařům, kteří na ně posílají, nebo je vlastníma rukama provádí. V noci z 28. na 29.12.2003 se mi zdál sen o tom, že anarchisté se na nás opět chystají. Ale byli rozděleni – část z nich s námi sympatizovala.

V pondělí 29.12.2003 stojím na Obilním trhu s Dr.Radomírem Malým a s řeholnicemi Václavou a Celestinou. Odpoledne mi telefonoval pravoslavný diakon (jáhen) Marek, že četl v dnešní MF Dnes zprávu o našem pochodu proti potratům. Ptal se mě, zda se ho účastnili výlučně pravoslavní věřící, jak to popsal novinář. Odpověděl jsem mu, že nikoliv, neboť je to pochod pro všechny lidi. Také v celostátních Lidových novinách byla zpráva o našem pochodu – řekla mi to sestra Lada z Prahy.

V úterý 30.12.2003 jsem stál na Obilním trhu s Robertem Š. Pak mi Duch svatý skrze Žalm 68, verš 5 opět připomněl, že mým úkolem je vytrvalá práce na ulici před nemocnicí. Tam musím prozpěvovat Bohu, pět žalmy jeho jménu a touto formou upravovat cestu Hospodinu, který jede pustinami České republiky. Země, kde lidé nevěří v existenci ďábla, se automaticky stala pustinou, neboť lidé se zde se chovají ďábelsky – zabíjejí potratem své vlastní děti.

Ve středu 31.12.2003 jsem stál před nemocnicí celé 2 hodiny sám. Řeholnice Fidelis se tam v 11.50 zastavila půjčit si CD „Maminko mámo“. Zvolala: „Vy jste tu jako siroteček!“ Po návratu z této služby jsem velmi vyčerpán – zejména z toho, že jsem byl tak sám. Abych nepropadal sebelítosti, že mi dnes nepomohli dva přátelé, kteří mohli, napomíná mne Duch svatý Žalmem 37, veršem 1: „nezáviď těm, kdo jednají podle“.