Bdění to naše životem řádným v tomto světě jako za denního světla má býti, plni ovoce světla a posvěceného ducha, vůli Páně hotovi máme býti naplniti. Na skutcích tmy se podíleti nám nenáleží. Však co pravého jest o nich pověděti, tak nazývati je máme (Ef5,11-17). Vždyť i sv.Jan nám napsal, že chodíme-li ve tmě, lžeme a nečiníme pravdu, říkajíce, že společenství s Bohem máme (1.J1,6). Též i toto Jan píše: „Podle toho lze rozeznat děti Boží a děti ďáblovy: Není z Boha, kdokoliv nečiní spravedlnost a nemiluje svého bratra“ (1.J3,10). Tak podobně i dále Jan praví ve své první epištole. Tohoto pak sám Ježíš dokládá, pravíce: „Po jejich ovoci je poznáte. Což sklízejí z trní hrozny nebo z bodláčí fíky?Tak každý dobrý strom dává dobré ovoce, ale špatný strom dává špatné ovoce.Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce a špatný strom nemůže nést dobré ovoce. Každý strom, který nedává dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.A tak je poznáte po jejich ovoci.Ne každý, kdo mi říká 'Pane, Pane', vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích“ (Mt7,16-21).

Trojí pokušení při dobrých skutcích

      Každý však, kdož dobrých skutků činiti chce, aby svědomí své před Bohem čisté zachoval, trojího pokušení při dobrých skutcích vyvarovati se musí.

      Zaprvé, aby pouze u slyšení toho, což činiti máme a u chtění samotného nezůstalo a u slov. Před tímto sv.Jakub varuje nás: „Podle slova však také jednejte, nebuďte jen posluchači - to byste klamali sami sebe! Vždyť kdo slovo jen slyší a nejedná podle něho, ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svůj vzhled;podívá se na sebe, odejde a hned zapomene, jak vypadá.Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá, takže není zapomětlivý posluchač, nýbrž také jedná, ten bude blahoslavený pro své skutky (Jk1,22-25). To před slyšením pouhým a toť před chtěním samotným zůstávajícím u slov: „Co je platné, moji bratři, když někdo říká, že má víru, ale přitom nemá skutky? Může ho snad ta víra spasit?Kdyby některý bratr nebo sestra byli bez šatů a neměli jídlo ani na den,a někdo z vás by jim řekl: "Buďte s Bohem - ať vám není zima a nemáte hlad", ale nedali byste jim, co potřebují pro své tělo, co by to bylo platné?Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá“ (Jk2,14-17). Neboť Jakub za to má, že: „Pravá a čistá zbožnost před Bohem a Otcem znamená pamatovat na vdovy a sirotky v jejich soužení a chránit se před poskvrnou světa“ (Jk1,27).

      Třetí to pokušení nejzáludnější jest a nejopovážlivější. Neboť skutků svých na obdiv samému Bohu předkládá a na vlastní zásluze své spasení staví. O těch, kteříž na sobě si zakládají a ostatními pohrdají, Kristus podobenství nám pověděl: „Dva muži vstoupili do chrámu, aby se modlili; jeden byl farizeus, druhý celník.Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil: 'Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník.Postím se dvakrát za týden a dávám desátky ze všeho, co získám.'Avšak celník stál docela vzadu a neodvážil se ani oči k nebi pozdvihnout; bil se do prsou a říkal: 'Bože, slituj se nade mnou hříšným.'Pravím vám, že ten celník se vrátil ospravedlněn do svého domu, a ne farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen" (L6,9-14). Sami přece, bratří, nic nemáme, co bychom prvé nedostali (1.K4,7). Chlubiti se před Bohem svými dobrými skutky nemůžeme, neboť sami na sobě dobře poznáváme (chceme-li toho znáti), že ospravedlněni ze skutků svých ač dobrých před Bohem býti nemůžeme. Usvědčuje nás samo svědomí naše, že i ty skutky naše dobré nedokonalé jsou před Ním, neboť snažnost naši vyžadují (Ž 14,1-3). Na milost Boží tedy pouze spolehnouti se můžeme.