Každá příprava na pochod je pro mě emocionálně velmi vyčerpávající. Nejtěžší byly pro mě první pochody. Večer 19.12.2003 doma při modlitbě mě napadlo, že to moje „zoufalství“ před pochodem jsou normální duchovní porodní bolesti, tak jak se o nich zmiňuje svatý apoštol Pavel v listě Galatským, kapitole 4., verších 18,19: „…moje děti. Znovu vás v bolestech rodím, dokud nebudete dotvořeni v podobu Kristovu.“ Když čtu před spaním s dětmi Žalm 142, tak ten přesně popisuje mé pocity: „Hospodine, jsem na duchu skleslý,…není tu, kdo by měl o mě péči…, jsem zcela vyčerpán.“ Závěr toho Žalmu dává i odpověď víry: „Obstoupí mě spravedliví, ty se mě Hospodine zastaneš.“ V noci z 19. na 20.prosince byla sestře Magdaléně v klášteře u kostela svaté Rodiny vnuknuta myšlenka vyjít z vrátnice na chodník před klášter. Tam právě přicházely dvě skupiny pobudů. Když ji uviděly, s něčím jako mobilním telefonem, zmizely.

Ráno, 20.12.2003 před mší, mi v 8.45 měl zednický učeň Lukáš pomoci rozdat do lavic texty písní „Maminko mámo“. Nepřišel. Mši svatou sloužil P.Miloslav Kabrda s minoritou P.Bogdanem. Jako kázání přečetl P.Miloslav Kabrda podobenství – báseň Viléma Závady „Pták“. Je o tom, jak se malý tvoreček raduje z daru života. Nesnáší to lovec profesionál. Odstraní maličkého. V hrobě je klid. Maličký přestal otravovat. Tu dospělý skřivan zastoupí zabitého ptáčka. Nedá pokoje ukrutníkovi. Nebeským zpěvem obtěžuje vraha. Skřivana nelze umlčet, zastavit. Nebesa to lovci nedovolí.

Po mši svaté jsem sdělil: Přátelé, každý máte sešitek s Žalmy. Ty se budeme hlasitě modlit až před nemocnicí. Liché verše budou číst ti u nemocnice (u velkého kříže), sudé ti u parku. Před veršem č.80 na str.4 zazpíváme celou píseň „Přijď již, přijď Duchu Stvořiteli“ z předposledního listu. Až dočteme všechny Žalmy 94, 119, 51, pak zazpíváme píseň „Maminko mámo“ z posledního listu. Cestou k nemocnici a zpět do kostela se budeme střídavě modlit Otčenáše a Zdrávasy. Muže poprosím, aby nesli velký, těžký kříž. Ženy, aby nesly menší kříž s fotkou miminka. Fialový papír s přednáškou i pozvánkou na další pochody a také písničku „Maminko, mámo“ na posledním listě si po skončení pochodu můžete vyjmout z obalu a vzít domů.

Přátelé, na ulici nás budou chránit policisté před možnými útoky anarchistů. Pokud se zde anarchisté neobjeví, i tak buďme vděčni Bohu za tyto slušné policisty. Žehnejme těmto ochotným policistům a buďme jim dobrým vzorem křesťanské slušnosti. Po skončení pochodu každého z vás poprosím o podpis na poděkování policistům, kde jim zároveň popřejeme pokojné a klidné vánoční svátky.

Ale nyní ještě pár slov. Včera jsem četl Žalm 92: „Tupec o tom neví, hlupák tomu nerozumí, že svévolníci bují jako plevel; že všichni pachatelé ničemností rozkvétají, aby byli navždy vyhlazeni. Ty však, Hospodine, jsi navěky vyvýšený. Ano, Tvoji nepřátelé zhynou, všichni pachatelé ničemností budou rozprášeni.“ Čemu hlupák nerozumí? Nechce rozumět tomu, že Bůh je spravedlivý. Nechce chápat, že Bůh nenechá ani 1 zlý čin bez trestu a ani 1 dobrý čin bez odměny. To, že jsme se zde sešli, že jsme si udělali čas na Boha a na nevinného malého človíčka, to nezůstane bez odměny. Naše odměna u Boha bude větší než odměna těch, kteří zůstávají pohodlně doma, nebo v tomto předvánočním čase běhají po nákupech. My chceme konat vůli Boží, chceme se zastat sirotka. Malého človíčka, kterého se zřekla vlastní máma a ve svém srdci ho už dávno zabila. Teď už chodí k lékaři pouze na kontroly, aby se domluvila na dnu jeho popravy. Popravy vlastního dítěte! To dítě nic hrozného své matce neudělalo – nepokusilo se zavraždit svou matku. Přesto dostává bez jakéhokoliv soudu rovnou trest smrti. Jeho máma a lékař, co ho popravuje, jsou možná oba ochránci zvířat a vegetariáni, kteří by neublížili ani mouše – jen člověku. Toho klidně zabijí. Jak pokrytecké! Teď vám pustím z magnetofonu písničku „Maminko, mámo“, kterou si současně zazpíváme. Text je v těch sešitcích – poslední list.

Po nácviku písně jsme se vydali na krátký pochod kolem filizofické fakulty před nemocnici. Nás, přibližně 60 účastníků pochodu 20.12.2003, chránilo zhruba 20 policistů s kpt. B. osobně, ale anarchisté nepřišli. „Tedy přece jen to byl hlas Boha, co inspiroval při minulém pochodu 13.12.2003 mou mysl tím, že anarchisté jsou rozprášeni a už nepřijdou!“ Podepsali jsme následující dopis. Vážení policisté! Přejeme vám klidné a pokojné vánoční svátky. Současně vám dnes 20.12.2003 děkujeme za ochranu před možným napadením církevního shromáždění ze strany anarchistů a mladých komunistů. Děkujeme za ochranu minulou, tj. 13.12.2003, i dnešní. Děkují: …podpisy (Text podpisů jsem donesl na obvodní oddělení policie ČR Brno-Žabovřesky a na ředitelství městské policie, kde právě očekávali inspekci, takže jim náš pochvalný dopis přišel vhod.)

Po zrealizování pochodu jsem Bohu vděčný, že se pochod povedl. Rád o něm doma debatuji s někým ještě toho dne. Avšak když mě opustil poslední návštěvník, cítím se jako vyfouklý balon. Potřebuji nabírat novou sílu – potřebuji duchovně napumpovat. Věřím v pravdivost Žalmu 126, verše 5 že: „Ti, kdo v slzách sejí, s plesáním budou sklízet.“

Ve dnech 22.12. i 23.12.2003 stojím na Obilním trhu sám 10.00-11.30. Pak zde je se mnou nový spolupracovník, přibližně 50 letý pan M.