Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Dopis bratra Tomáše Chvojky v Zápase o duši:


Milý Pavle,

přečetl jsem si v říjnovém ZODu článek Závazek miliónu „certifikovaných“ vůdců v rubrice Zaujalo nás. Mám za to, že bych měl reagovat. Chápu, že to je článek převzatý z portálu Granosalis, takže s jeho obsahem nemusíte nutně souhlasit, nicméně tím, že ho takto přetiskujete, dáváte najevo, že vůči němu pravděpodobně nemáte závažnější výhrady. Já ano, takže jsem se chtěl ozvat. Nevím přesně, co bylo záměrem ten článek otisknout, osobně mi to je trochu líto, že jste to tam dali, ale když se už stalo, tak jsem chtěl napsat. Pokud volím místy trochu ostřejší tón, není to proti vám, patří autorovi toho článku, kterého neznám. Přeji Boží vedení do vaší práce! Nejdřív musím přiznat, že tomu článku asi ne zcela rozumím, ale to zřejmě vychází z toho, že byl trochu zkrácen. Nebyl jsem si pak jistý, o kom autor mluví, když hovoří o pozitivní činnosti atd. Chci však velmi stručně reagovat hlavně na jeho zavádějící informace o tom, co dělá či podporuje Česká evangelikální aliance, v jejímž vedení jsem několik let zapojený. Rozumím tomu, že někomu se nelíbí školení, které pořádá EQUIP pod záštitou ČEA a má k němu své výhrady. Nemyslím si ale, že by ČEA podporovala „světský, manažerský styl vůdcovství založeného na multi-level marketingu“. Je však pravda, že věříme v princip duchovního násobení tak, jak to psal apoštol Pavel Timoteovi: Co jsi ode mne slyšel před mnoha svědky, svěř to věrným lidem, kteří budou schopni učit zase jiné. To je přesný opak toho, než jak autor píše, že degradujeme církev na soukromou firmu několika bohatých a nadaných manažerů. Upřímně řečeno mu v tom ne zcela rozumím. Dále píše, že jsme fascinováni „církevním růstem (rozuměj růstem počtu členů)“. Nevím, odkud autor vzal tu myšlenku v závorce. Ano jsme fascinováni růstem: na prvním místě růstem křesťana jako jednotlivce v jeho vztahu s Bohem a ve zbožnosti, protože jsme byli povoláni být světlem a solí a věříme, že to je cesta k proměně společnosti; na dalším místě pak jsme fascinováni možnostmi růstu Kristova těla – církve. Proto také koordinujeme projekt Přirozený růst církve, který je zaměřen na růst sborů ve všech oblastech jejich života a služby, rozhodně nejen růst početní. Chci se důrazně ohradit proti formulaci „vzrůstající vliv charismatického hnutí ve vedení ČEA“. Pokud by měl někdo pocit, že charismatické hnutí či cokoliv jiného válcuje vedení ČEA, rádi ho pozveme na jednání Rady ČEA, která je vrcholným orgánem aliance. Jednota, která tam je, vzájemné obohacování se jednotlivými sourozenci v Kristu jsem na podobném fóru těžko kde zažil, je to velmi vzácné a beru to jako velkou Boží milost. A i když se na jednáních Rady moc nepozná, jestli je někdo z charismatického či necharismatického tábora, tak pro úplnost dodávám, že z dvanácti členů jsou čtyři z „charismatických“ církví a osm z „necharismatických“, pokud to lze takto zjednodušit. Já se počítám mezi ty druhé. A jestli někomu záleží na činnosti ČEA a chce, aby se ubírala správným, evangelikálním směrem, budeme rádi, když se stane jejím členem a bude se moci podílet na jejím nasměrování

Tomáš Chvojka, CB Praha Zbraslav
tomas.chvojka@znateho.cz



Odpověď bratru Tomáši Chvojkovi na dopis v Zápase o duši


Úvod

Děkuji tímto autorovi článku, bratru Chvojkovi, za jeho odpověď na můj článek Zlatá slza pro ČEA, který uveřejnil v časopise Zápas o duši. Nebudu zde reagovat na autorův podiv nad tím, že ZOD můj článek otiskl, neboť mi to nepřísluší. Bratr Chvojka měl samozřejmě možnost svůj článek zaslat přímo na portál Granosalis, kde byl primárně zveřejněn a kde vedl k tomu, že ČEA obdržela cenu „Zlatá Slza“, a proti jehož autorovi - dle svých slov – volí bratr Chvojka „místy ostřejší tón“. Pokud by se však bratr Chvojka podíval blíže na zdroj, o kterém - jak uvádí - věděl, nemusel být natolik zmaten, že si dokonce nebyl jistý „o kom autor mluví, když hovoří o pozitivní činnosti“. Rovněž by neuváděl, že článku, na který ostřeji reaguje „ne zcela rozumí“. Věděl by, že článek mluví o ČEA, a to jak o jejích pozitivech, tak jejich negativech, která v poslední době začínají - dle mého názoru - narůstat. Pokud už tedy bratr Chvojka vážil svůj jistě drahý čas k tomu, aby na článek – na něhož byl v ZODu odkaz - reagoval, mohl si jej jednoduše nejdříve v nezkrácené formě přečíst.



Odpověď na jednotlivé námitky


ad ČEA a sekulární management

Nyní bych se pokusil reagovat na věcné připomínky, které zde autor nastínil:

Bratr Chvojka uvádí: „Chci však velmi stručně reagovat hlavně na jeho zavádějící informace o tom, co dělá či podporuje Česká evangelikální aliance, v jejímž vedení jsem několik let zapojený.“


Celý krátký článek se skládá z mého krátkého úvodu k akci ČEA „Rozvoj vůdčích schopností „Million Leaders Mandate“, který je převzat ze stránek ČEA, kde je dodnes, a samotný EQUIP má na stránkách ČEA vlastní ikonu. Jsem tedy přesvědčen, že pokud by ČEA EQUIP nepodporovala, neinzerovala by jej na svých internetových stránkách.

Dále bratr Chvojka uvádí: „Nemyslím si ale, že by ČEA podporovala „světský, manažerský styl vůdcovství založeného na multi-level marketingu“.


Na to nelze než ocitovat z materiálu ke školení, který ČEA inzeruje, podporuje a zaštiťuje: „Ideálem je, aby každý účastník, který přijal závazek (tzv. "certifikovaný vedoucí") v průběhu tréninku zahájil předávání 25 dalším lidem. O této službě se průběžně podávají stručné zprávy. (Číslo 25 je spíše výzvou k aktivnímu předávání než podmínkou účasti). "Certifikovaní vedoucí" průběžně dostávají manuály pro vlastní potřebu i pro předávání dalším.“ Přičemž trénink je vhodný „pro křesťanské podnikatele, vedoucí křesťany ve firmách, organizacích či státních institucích pro vedoucí a potenciální vedoucí sborových služeb (mládež, chvály, ženy, skupinky...)“

Jak jinak nazvat činnost, kdy školený je školen z materiálů, které se dají uplatnit jak v byznysu resp. ve vedení soukromé firmy, tak ve vedení v církvi a ještě se má zavázat k tomu, aby tyto materiály předal dalším potenciálním uchazečům. Podotýkám, že nejde o nějaké dobročinné účely, ale za školení se platí jednak v podobě účastnického poplatku a jednak za materiály, které se kryjí z poplatku: „10 EUR na osobu za jednu konferenci (pokrývá náklady na 6*25 manuálů/os pro ty, kdo se zaváží k absolvování kurzu jako "certifikovaní vedoucí"). Zdůrazňuji, že finanční stránka nebyla pro sepsání tohoto článku podstatná a uvádím ji jen proto, abych poukázal na skutečnost, že jde zcela evidentně o princip „multi-level-marketingu“, jak jej známe například od firem Herbalife nebo Amway, kde se člověk rovněž zavazuje k distribuci materiálů a absolutoriu školení.


ad ČEA a přirozený růst církve

Dále bratr Chvojka uvádí: „Je však pravda, že věříme v princip duchovního násobení tak, jak to psal apoštol Pavel Timoteovi: Co jsi ode mne slyšel před mnoha svědky, svěř to věrným lidem, kteří budou schopni učit zase jiné.“


Toto je však typický verš, který představitelé manažerských principů neustále citují, aby ospravedlnili své metody osobního směřování jednotlivců například metodami koučinku, které rovněž ČEA masivně, podporou podobných akcí, šíří. Dovolím si proto ocitovat z článku, který byl nedávno přeložen a zveřejněn právě na Granosalis:

„… učitelé, kteří trvají na uplatňování učednického modelu one-on-one (koučink), jež bývá označován za klíčový či nezbytný k dosažení zralosti v křesťanském životě, tak činí na základě verše z 2. Tim. 2:2 -a co jsi ode mne slyšel před mnoha svědky, svěř to věrným lidem, kteří budou schopni učit zase jiné. Problém je, že tento verš neříká absolutně nic ohledně formy učednictví one-on-one. Pokud bychom chtěli tento princip z daného verše přeci jen vyčíst, bylo by potřeba úplně ignorovat celou tuto část verše: a co jsi ode mne slyšel před mnoha svědky. Pavel zde neříká, že by učil Timotea one-on-one, ani že Timoteus také musí vyučovat druhé one-on-one. Místo toho popisuje skupinové sezení během kterého byl Timoteus vyučován spolu s druhými a instruuje Timotea, aby dané poznání předával dál těm, kteří budou schopni činit totéž. Pavel nespecifikuje způsob, jak to má udělat. V podstatě neexistuje ani jeden příklad, kdy by sám Pán Ježíš praktikoval one-on-one učednické vedení. Nejmenší počet, se kterým kdy pracoval, byli tři lidé. Jsou doby, kdy one-on-one může být vhodnou formou vyučování či poradenství, ale nelze dokládat nutnost praktikování tohoto modelu Písmem.“

Doufám, že bratr Chvojka nebude zpochybňovat skutečnost, že právě koučink je typickou manažerskou metodou, kterou postmoderní církev - a žel i ČEA - přejímá ze sekulárního byznysu.

Bratr Chvojka se ohrazuje proti tomu, že cílem aktivit ČEA není početní růst. „Dále píše, že jsme fascinováni „církevním růstem (rozuměj růstem počtu členů)“. Nevím, odkud autor vzal tu myšlenku v závorce. Ano jsme fascinováni růstem: na prvním místě růstem křesťana jako jednotlivce v jeho vztahu s Bohem a ve zbožnosti, protože jsme byli povoláni být světlem a solí a věříme, že to je cesta k proměně společnosti; na dalším místě pak jsme fascinováni možnostmi růstu Kristova těla – církve. Proto také koordinujeme projekt Přirozený růst církve, který je zaměřen na růst sborů ve všech oblastech jejich života a služby, rozhodně nejen růst početní.“


Problém je v tom, že cílem všech těchto aktivit je právě početní růst, kterému jsou tyto ČEA podporované a intenzívně a většinou nekriticky šířené aktivity podřízené. Nahlédněme proto opět do materiálů ohledně Přirozeného růst církve ze stránek ČEA:

"Prostřednictvím důkladného studia Bible, přírody a vědeckého průzkumu v křesťanských sborech různých denominací po celém světě Christian Schwarz z Německa zjistil, že každé zdravé, rostoucí církevní společenství spojuje osm vlastností… Z minulých zkušeností je zřejmé, že sbor bude schopen uskutečnit potřebné změny na základě vyplnění dotazníků a stane se zdravým a rostoucím sborem, pokud využije také službu vyškoleného kouče, který mu pomůže v procesu změn.“

Zde jednoduše, pokud církve vyplní dotazník, budou se pravidelně školit a příjmou službu „naddenominačního kouče“ Christiana Schwarze, začnou růst. K přijetí služby mezinárodně uznávaného kouče, který církve po vyplnění dotazníku vyškolí jak růst, jsou opět církve prostřednictvím ČEA masivně podporovány. Že se opět jedná o implementaci metod sekulárního byznysu, upozorňuje už zaměření na „kouče“.


ad ČEA a charismatické hnutí

Poslední připomínkou, kterou mi bratr Chvojka směřuje, je následující výtka: „Chci se důrazně ohradit proti formulaci „vzrůstající vliv charismatického hnutí ve vedení ČEA“. Pokud by měl někdo pocit, že charismatické hnutí či cokoliv jiného válcuje vedení ČEA, rádi ho pozveme na jednání Rady ČEA, která je vrcholným orgánem aliance. Jednota, která tam je, vzájemné obohacování se jednotlivými sourozenci v Kristu jsem na podobném fóru těžko kde zažil, je to velmi vzácné a beru to jako velkou Boží milost.“


Předem chci upozornit, že z věty: „Těžko říci, zda je tato orientace způsobena vzrůstajícím vlivem charismatikého hnutí ve vedení ČEA, které k brožurkovým a zaručeným metodám s vidinou probuzení ve své historii vždy inklinovalo…“ bratr Chvojka vyvodil, že „charismatické hnutí či cokoliv jiného válcuje vedení ČEA“. To je jistě pozoruhodný výklad.

Nicméně od konce devadesátých let můžeme sledovat skutečnost, že představitelé charismatického hnutí, resp. KMS, zejm. od doby, kdy se vliv KMS projevil schizmatem JB, v ČEA angažují. Například charismatické Kurzy Alfa, jejichž úkolem je sjednocovat církve napříč denominačním spektrem, a které jsou rovněž postaveny na principech sekulárního byznysu – jako je jídlo zdarma při prezentaci zboží nebo neustále opakování jejich jedinečnosti zdůrazňováním zpravidla jednovětých superlativů významných osobností na adresu kurzů, nyní zaštiťuje ČEA.

O vzájemném vztahu mezi ČEA a KMS mluví ve svém článku Proč jdeme do Aliance? i národní koordinátor kurů Alfa. A to v době, kdy se ČEA - podle něho – „otevřela zvláštní možnost spolupráce církví a s církvemi vznikem evangelikální platformy církví“. Ve stejném článku pak autor rozvíjí i své myšlenky o jednotě církve, kde nabízí paralely mezi ČEA a KMS. Z článku vyplývá jeho touha, aby ČEA (podobně, jako se dříve snažila KMS jednat za církve) mluvila za evangelikály:

„Jednota církve, EA a KMS: A ještě něco v podstatě osobního. Pro časopis Život víry pracuji proto, že mi hodně jde o vztahy mezi křesťany podle Ježíšovy modlitby z J 17. Nejen já, ale celý sbor dostal jaksi do vínku „nadstandardní“ lásku ke křesťanům z jiných sborů a církví. Hodně to souvisí s Danem Drápalem a s tím, co v 80. letech přinášel on a zahraniční služebníci, které do našeho sboru zval. Něco velmi blízkého, co mě tehdy formovalo v našem sboru, jsem viděl ve vznikající KMS. Proto jsem mohl přijmout povolání pracovat pro jí vydávaný časopis. Vize KMS znamenala touhu po ještě širší než evangelikální jednotě. Šlo tehdy (a to od počátků KMS, ještě před mým příchodem), o spolupráci se znovuzrozenými římskými katolíky a s kýmkoli, kdo věří v Ježíše jako Boha a Spasitele a komu jde o zvěstování evangelia. Ukázalo se však, že naděje na jednotu Božího lidu, které jsem vkládal do KMS, byla příliš veliká. Katolíci z vedení i ze spolupráce záhy po listopadu 1989 odešli, a přesto, že jsou členy KMS také některé sbory CB, BJB a ECM a jeden sbor ČCE, zapojily se do její práce převážně sbory z pentekostálního okruhu. Myslím, že to není žádná tragédie a že KMS udělala a ještě udělá pěkný kus práce právě taková, jaká je. Na druhé straně nemůže KMS mluvit za evangelikály. Pokud chtěla s veřejností sdílet biblické pohledy a hodnoty, musím navíc přiznat, že to nedělala vždycky dost profesionálně. To říkám sebekriticky s tím, že jsem v tom jako její dlouholetý tiskový mluvčí hodně namočen. EA se v tom osvědčila podstatně lépe a já i proto Alianci fandím. Zatímco KMS se svou touhou být katalyzátorem jednoty evangelikálů u nás uspěla jen částečně, může zde EA dosáhnout mnohem víc. Mám z toho radost a pokládám si za čest, že se jako sbor můžeme podílet jak na službě KMS, tak na práci EA.“ (podtržení přidáno)

Více o vizi KMS a její touze mluvit za církev v ČR a prostřednictvím svých akcí ji směřovat je možné se dočíst ve studii „Charismatiká církev sjednocení?“: Příklon ČEA k „brožurkovému“ křesťanství, metodám sekulárního byznysu a snaze směřovat, školit a sjednocovat církve, se tímto – zejména skrze kurzy Alfa - přesunulo z oblasti působnosti KMS do oblasti ČEA.


ad ČEA a možnost kritiky

V závěru svého článku bratr Chvojka uvádí: „A jestli někomu záleží na činnosti ČEA a chce, aby se ubírala správným, evangelikálním směrem, budeme rádi, když se stane jejím členem a bude se moci podílet na jejím nasměrování.“


A zde je opět onen kýžený problém, který můžeme nalézt taktéž v charismatickém hnutí. Pokud někdo vznese námitku, která směřuje k metodám a obsahu plošně uplatňovaného vlivu „naddenominační“ organizace směrem k jednotlivým církvím, je vyzván k participaci. Ovšem bylo by přece naivní domnívat se, že pokud nesouhlasím s principy, které nějaký subjekt uplatňuje, pak právě proto se stanu jeho součástí. Je to podobné, jako kdyby například křesťan řekl, že není možné kritizovat jehovisty, pokud se sám kritik nestane jehovistou. Pokud by člověk na tuto argumentaci přistoupil, záhy by přestal být nezávislým kritikem, ale stal by se spoluodpovědným za to, s čím sám nesouhlasí.

A to nehledě k tomu, že ČEA má důmyslný závazek pro své členy, kde se snaží regulovat kritiku, a ve kterém se člen zavazuje k důvěře: „Vyznáváme, že je křesťanskou povinností nás všech, kteří sloužíme Kristu jako Pánu, důvěřovat a povzbuzovat se navzájem a to v nezmenšené míře i vůči těm, kteří vědomě dali přednost tomu ztotožnit se s jinou církví nebo společenstvím.“ Zároveň není možné vznést kritiku dříve, pokud nebude nejprve následovat osobní setkání, které bude zkoumat motivy a rovněž tehdy, pokud kritiku nebude předcházet vyzdvižení toho dobrého:

„Pokud se veřejně nebo vůči třetí straně vyjadřujeme k domnělým výrokům nebo postojům našich spoluvěřících v Kristu, je naším závazkem a naší povinností, abychom se nejdříve obrátili na ně a zjistili, o co se ve skutečnosti jednalo a jaké byly jejich motivy (Mt 7,1-5; Jk 4,11 a 5,9). Potom vyzdvihneme, jak jen budeme moci, to dobré, zvážíme míru důležitosti toho, co se nám jeví jako mylné, a pak teprve s pročištěnými motivy a postoji zformulujeme svou interpretaci celého problému a to vše s úctou, pokorou a laskavostí.“

Ačkoliv se zde mluví pouze o případu, kdy se jedná o vyjádření „k domnělým výrokům“, nikoliv k jasným výrokům ve formě citací, přesto byl tento dokument citován pražským koordinátorem kurzů Alfa s cílem vymezit se kritice kurzů Alfa, která byla založena výhradně na konkrétních výrocích a veřejně dostupných informacích. Tento dokument nápadně připomíná Etický kodex, který byl mezi charismatiky přijat v osmdesátých létech k tomu, aby zamezil možnosti veřejné kritiky charismatického učení. Zde si dovolím ocitovat úryvek ze studie „Charismatická církev sjednocení?“:

"Respektovat doktrinální rozdíly. Zachovávat a podporovat mezi vůdci v Síti ducha ochoty a připravenosti nechat se vzájemně poučovat. Mluvit o jiných služebnících... jen způsobem, který vzdělává. Respektovat při setkání s bratrem či sestrou, kteří tuto etiku porušují, postupy, které přikazuje Písmo". Tedy na první pohled nic špatného. Avšak McConnell dále popisuje, co to prakticky znamená v případě, chce-li někdo korigovat bludné učení vůdce: "Podle Sítě biblický postup k nápravě doktrinálních a etických přestupků především vyžaduje, aby provinivší se strana byla v soukromí konfrontována se svými žalobci. Tento postup je hlavně založen na Mt 18, 15-18" Takovýto výklad autor nazývá "zacpáním úst". Podle tohoto výkladu si může kdokoliv veřejně kázat bludy, a pokud je významným vůdcem, nemůže být - v rámci zachování jednoty - bezprostředně veřejně napomenut. Např. kazatele, který veřejně šíří falešné učení, nemůže jiný kazatel kritizovat na místě - tj. též veřejně, nýbrž musí jej nejprve napomenout v soukromí.Tím ovšem nemůže korigovat blud tam, kam byl cílen, totiž do myslí jeho posluchačů. Vedoucí církevní pracovník na jižní polokouli proto, dle tohoto výkladu, nemůže veřejně kritizovat autora bludných knih ze severní polokoule, pokud jej předtím nenapomene v soukromí, poté v doprovodu svědka, a nakonec před církví. Mezitím však bude mít jeho literaturou zamořenou církev. Je to něco podobného, jako kdyby ministr obrany nesměl po bombardování své země nařídit obyvatelstvu nasazení plynových masek dříve, pokud by nejprve v soukromí nepodal trestní oznámení na armádního generála státu, jenž dal k náletu příkaz."


Závěr

Závěrem bych rád bratru Chvojkovi ještě jednou poděkovat za jeho reakci a chtěl bych mu popřát mnoho zdaru v práci pro ČEA, která vskutku, zejména ve své minulosti, vykonala mnoho dobrého a užitečného pro církve v ČR. Zároveň bych mu chtěl ale popřát i kritického ducha s touhou, aby měřítko růstu neospravedlňovalo sekulární techniky a nedegradovalo tak evangelium Pána Ježíše Krista na manažerské techniky, církev se nestala továrnou na výrobu křesťanů a s evangeliem se nezacházelo jsko s pouhým zbožím, které je nabízeno za účelem uspokojení potřeb materialismem zhýčkaného člověka.


Pastýř