Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Spor s vedením nemocnice (červenec 2003). Svědectví Libora Halíka (3)
V úterý 1.7.2003 jsem na Obilním trhu stál spolu s Karlem Š. a Petrem C. Přišel za námi MUDr.Unzeitig s vrchní sestrou. Mluvil s námi medově, avšak lstivě. Řekl, že je také křesťan, a proto má pro nás pochopení. Pochlubil se, že mluvil dokonce se svatým otcem Janem Pavlem II. Že se však neshodli v otázce umělých potratů. Radil nám, ať odejdeme z Obilního trhu, neboť zde se provádí pouze dvě pětiny umělých potratů v Brně. Petr C. dal medovému lékaři velmi lákavou nabídku: „Když naše protipotratové letáčky budou moci být přímo před ordinací, kde se dělají umělé potraty, tak odejdeme.“ Tento lékař, který je zástupcem přednosty této kliniky, naši nabídku neřijal.


Následující den ve středu 2.7.2003 jsem měl stát na Obilním trhu zcela sám. Nečekaně však přišel na půl hodinky Karel Š. se synkem. Zde s ním mluvila paní Lydia S. z církve baptistů. Ta napsala letáček pro Brněnskou tiskovou misii „Naděje i v nemoci“, který také rozdáváme. Po návratu domů jsem velmi unavený, vsedě usínám. Ale když si lehnu, nejde mi usnout. Slyším se, jak říkám: „Kalvário, Kalvário“. Vzpomínám na otce Pia. Bůh mu dal úkol bojovat proti Satanovi, obru.

Ve čtvrtek ráno 3.7.2003 jsem plný naděje – ve spánku i při probuzení. Těším se jít před kliniku. Spontánně chválím Boha. Stejně jako včera ráno. Když jsem byl na Obilním trhu sám, seděli v parku dva vousatí mladíci. Dlouho se dívali na mě a nemocnici. Další dva lidé stáli na protější straně silnice a pravděpodobně naslouchali čteným Žalmům. Svůj obličej mi však neukázali. Ti dva vousatí mladíci přišli za mnou. Přátelsky se mě zeptali, zda to dělám jen ze své vůle. Když jsem řekl ano, odešli s velkou úctou. Mě to velmi povzbudilo. Tím jsem dostal novou sílu zpívat ještě nadšeněji a hlasitěji. Toho dne přijel na kole pan S. z Církve bratrské. Hodil u porodnice dopis do poštovní schránky a řekl mi, že dobře dělám.

V pátek 4.7.2003 stojím na Obilním trhu sám od 9 do 10 hodin. Pak je zde se mnou Michaela Z. do 12.00.

V pondělí 7.7.2003 před odchodem na Obilní trh čtu Žalm 37. Skrze něj mě Svatý Duch ubezpečuje o mém dnešním vítězství a Boží ochraně, i když mám na sobě nový agresivnější plakát s fotkami a nápisy: „dítě před potratem, dítě po interupci, potraty zavedl Lenin a Hitler.“ Na Obilním trhu se mnou stojí katolický kněz František P. Večer doma při modlitbě ke mně promluvil Duch svatý skrze Žalm 72. Ubezpečuje mě o tom, že se mi podaří zachránit ubožáky a zdeptat utlačovatele.

Ráno v úterý 8.7.2003 se budím s veršem Žalmu v mysli: „Panovníku Hospodine, kdo rozpozná bludy. Ochraň mě i před těmi, jež jsou mi skryty.“ Na Obilním trhu mě jakási paní Berousková prosí o pomoc, aby se jí už nezjevovali zesnulí. Protože jsem přesvědčen, že to nejsou zesnulí, poroučím ve jménu Ježíše Krista vzkříšeného: „Démoni, vypadněte od této ženy pryč!“ Na Obilním trhu stojí se mnou paní ing. F. z organizace Modlitby matek a s pětiletým vnoučkem rozdává letáčky.

Ve středu ráno 9.7.2003 při společné modlitbě s manželkou a 5 dětmi čtu v Žalmu 17, verš13: „Povstaň, Hospodine, předejdi jej (mého nepřítele), sraz ho!“ Od 9.30-12.00 zde rozdává letáčky Michaela Z. Když chci v poledne už odejít z Obilního trhu, dostávám vnuknutí, abych počkal až do 12.44. Poslechl jsem. Čekám. Přesně ve 12.44 přišly 2 ženy, které se mě zeptaly na potraty.

Ve čtvrtek 10.7.2003 vyslovuji doma rozkaz: „Ve jménu Ježíše Krista vzkříšeného ti poroučím počasí, aby v Brně do 12.10, (kdy stojím na Obilním trhu) nepršelo.“ Skutečně celý den nepršelo, ač se od rána kabonilo. Na Obilním trhu byl se mnou František S. Vyběhla na mne vrchní zdravotní sestra a rozkázala mi mlčet. Já však četl Žalm 33, 2-3 verš: „…zpívejte mu (Hospodinu) žalmy…Zpívejte mu novou píseň…“ Zjistil jsem, že jsme rozdali 900 letáčků – rozdávali jsme je na Obilním trhu 15 pracovních dní. Proto budeme v distribuci letáčků pokračovat.

Cestou do Prahy v pátek 11. července 2003 můj přítel protestant Martin P. obhajoval holandskou potratářskou loď, která zakotvila u polských břehů. Tím mě nesmírně zarmoutil.

Tak probíhal první měsíc mé práce. Každý den přímo mezi lidmi na ulici před nemocnicí, kde se umělým potratem zabíjí děti. Marně se mně, prý nevzdělanému hlupákovi (Mgr.Liboru Halíkovi PhD.), snažila jedna lékařka namluvit, že oni nezabíjí děti, ale jen shluk buněk. Tak hloupý přece jen nejsem. Neodešel jsem. Proto skoro všechny osoby v bílých pláštích – lékaři a další zdravotní personál, jak mě na dvorku před nemocnicí spatří, zrychlují krok. Někteří z nich zděšeně přímo prchají. Brzy dvoreček zcela osiří. Dříve byl plný postávajících a pokuřujících zdravotníků a pacientů. Od dalšího měsíce pravidelně až dodnes místo několika desítek už jen zhruba 5 až 10 zdravotnic a 2 až 4 zdravotníci procházejí kolem mne do obchodu s potravinami na křižovatce. Ostatní procházejí raději v civilu, anonymně a většinou velmi spěchají. Nebo se raději spokojí s bufetem v areálu nemocnice, či vyčkají až mi skončí každodenní strážní služba u nemocnice.

Další dny (až do 7.11.2003) nebudu rozepisovat jednotlivě. Popíši jen specifické události, které mne zaujaly. Práce zde pokračovala každý všední den dopoledne. Stál jsem zde buď s někým, nebo sám. Sám buď část té doby, nebo celou dobu. Jak mi později řekne bývalá místní zdravotní sestra, tak jim zde kazím kšefty. Já jsem rád, že kazím kšefty se smrtí. Jim jsou však milejší peníze, než život dítěte v mateřském lůně. Zahrnují mne proto většinou neviditelnou, mlčenlivou nenávistí. Ta se občas stává viditelnou a hmatatelnou. Jsem zde terčem jejich nenávisti, pekla skrytého v jejich srdci. Samozřejmě bylo a je psychicky únavnější stát zde sám – tehdy i když urážky odpouštím, byl jsem z tohoto (až do podzimu r.2005) tak vyčerpaný, že po návratu z Obilního trhu nejsem únavou schopen žádné další pořádné činnosti. Vsedě automaticky usínám. Když pro další naléhavé povinnosti nesmím usnout, bráním se spánku chůzí. Pro jiné návštěvníky nemocnice jsemzřídlem Boží trpělivé lásky a pevné věrnosti.




Ve čtvrtek 17.7.2003 Karel Š. se synem Kájou rozdali na Obilním trhu výjimečně 130 letáčků.

Dne 21.7.2003 prezident Hnutí Pro život ČR Mgr.Radim Ucháč s manželkou spolu s katolickým knězem z USA (tj. prezidentem mezinárodní protipotratové organizace HLI) mě přišli povzbudit na Obilní trh. Přivezli mi z Prahy letáčky a knihy „Proč pláčeš Miriam“. Měli pochybnosti o tom, jak dlouho na Obilním trhu vydržím.

Kněz Ludvík K. mi žehnal. Řekl, že mám být jako ledoborec. Ostatní prý poplují za mnou až led probořím. Těhotná šestnáctiletá žena si vzala od Karla Š. adresu MUDr. Ludmily L., aby nešla na potrat. Mluvil jsem s Romkou, která nedávno přestala fetovat a trápí ji, že nemůže otěhotnět. Přijala ode mě napomenutí, že nemá krást a lhát. Po přípravě skrze modlitbu jsem dal na úřad městské části Brno-střed písemné oznámení o každodenním modlitebním shromáždění na ochranu nenarozeného života s distribucí letáčků před nemocnicí na Obilním trhu.

Zhruba 28.7.2003 jsem stál na chodníku v parku naproti nemocnici a modlil se Žalmy. Karel Š. rozdával letáčky. Přišel přednosta kliniky Prof. MUDr. Ventruba s vrchní sestrou a s ekonomem. Přestože jsem toho dne stál až v parku, vyzval mě, abych i odtud odešel. Já mu s úsměvem nabídl, že odejdu, až v této porodnici přestanou provádět umělé potraty. To odmítl.

30.7.2003 se mě snažil MUDr.Ventruba nesmyslně vydírat: „Vy, zde! Svou přítomností jste právě zabil dítě!“ Pak pohrozil policií. Vytrhl Karlovi z ruky dva letáčky. Roztrhl je a strčil mi je za pás na prsou. Nebylo mi to příjemné. Poté mě má slabá tělesná stránka donutila v noci jít neobvykle třikrát na malou. Cítil jsem v krku něco jako aceton.