|
Zaznamenali jsme 116508320 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Kontrasty: Nejtěžší rozhodnutí v životě - POTRAT!!
Vloženo Sobota, 04. květen 2002 @ 12:32:40 CEST Vložil: Effrime |
Odcházím z kliniky. Je to pryč. Není návratu. Už se nemohu rozhodnout znovu. Ale chtěla bych se rozhodnout znovu? Nevím. Bylo to strašné. Ne, už nechci. Teď jen musím odpustit. Sama sobě. Hlavou se mi stále honí, jak se to vše stalo.
Byl únor. Studené a větrné počasí. Nemám ráda zimu. Měla jsem chřipku a byla doma už skoro čtrnáct dní. Doma na stole ležela spousta léků. Všelijaká antibiotika a čert ví co ještě. Už aby ta chřipka byla za mnou. Vždyť i přes Silvestra jsem byla nemocná. Ale stejně jsem si užila. Ale tahle chřipka byla horší. Bolení v krku, třeštící hlava. A neustálá nevolnost. Asi střevní chřipka. Tedy to jsem si myslela. I doktorka se divila. Ale záhy se divit přestala a naopak já z údivu nevycházela. Ano bylo to ten den. Skončila mi nezvykle slabá menstruace a ona mi vzala odběry.
"No, slečno, tak podle odběrů jste těhotná. Už jsem volala vaší gynekoložce a ještě dnes si tam zajděte. Udělá vám vyšetření." Byla jsem v šoku. Já a těhotná. Asi nějaký omyl. Koneckonců neutratím měsíčně dvě stovky za prášky jen tak. Ale pro jistotu jsem zašla. Co kdyby se naskytl nějaký zdravotní problém. Podstoupila jsem řadu všelijakých vyšetření. A za dva dny spěchala pro výsledky. Ale bohužel jsem se dočkala jen potvrzení. Těhotná. Ve druhém nebo třetím měsíci. Opravdu jsem nechápala, jak se to mohlo stát. Doktorka mi jen stroze vysvětlila, že na funkci antikoncepce může mít vliv dlouhodobé užívání jiných léků. V mém případě tedy antibiotik.
Tak jsem se ploužila domů. S faktem, že jsem těhotná. Ale já přece nemůžu mít dítě. Je mi devatenáct. Studuji. A chci dál studovat. Chci ve svém životě ještě něco zažít. Nechci dítě. To je přece nefér. Myslela jsem na spoustu těch nezodpovědných holek. Na holky, co se nijak nechrání. Co vše nechávají na náhodě. A já tak nezodpovědná nebyla. A přesto jsem těhotná. Ano. Tak to udělám. Nikomu to neřeknu. Nikdy. A to dítě se nenarodí. A pak to přišlo. Doktorka mi to dlouze rozmlouvala. Ale já už byla rozhodnutá. A teď jdu domů. Je to za mnou. Ale někde uvnitř se cítím jako zbabělec. Připadám si tak prázdná. Prázdná a přitom je mi tak těžko. Asi proto, že odcházím s tím tajemstvím. S tajemstvím, které je jak kámen.
Už je tomu pár měsíců. Žiji s přítelem. A on by chtěl dítě. Tolik mě miluje. Chce si mě vzít. Určitě ne teď. Ale jednou. Také ho miluji. Ale když začne mluvit o dítěti, je mi strašně. Vždyť už mohl být otec. Nedokážu se mu podívat do očí. Asi je to daň. Daň a špatné svědomí.
(použito z http://www.xpress.cz/)
|
Re: Nejtěžší rozhodnutí v životě - POTRAT!! (Skóre: 1) Vložil: Lolik v Sobota, 04. květen 2002 @ 13:36:25 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Smutné, ale pravdivé. Tolik neštěstí si lidé zpusobují sami. Svou nezodpovědností, sobectvím. Zodpovědnost není brát antikoncepci, ale počítat s důsledky konání. Pokud žiji s manželkou a milujeme se (tím pádem i souložíme), počítáme s tím že se nám narodí potomek. To je zodpovědné jednání. Pokud je to jinak, je to nezodpovědné a zpravidla to přinese problémy a trauma. |
Re: Nejtěžší rozhodnutí v životě - POTRAT!! (Skóre: 1) Vložil: Marigold v Úterý, 07. květen 2002 @ 00:13:36 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | C.S.Lewis ve své knize "K jádru křesťanství" (Mere christianity) píše, že všichni lidé - i ti co odmítají Boha - mají něco společného. Něco, co se nedá popřít. To něco Lewis pojmenovává jako "Mravní zákon". Všichni víme, že je ŠPATNÉ a DOBRÉ. Tenhle článek je poněkud smutným nicméně pravdivým svědectvím o tom, co potrat ve skutečnosti je...
I když se ho snažíme umlčet, vždycky tady bude - naše svědomí. Škoda že tak málo lidí mělo tu milost pochopit, že svědomí je Boží dar, který má vést lidi k samotnému Tvůrci zákona a Jeho milosti... |
]
|
|
Re: Nejtěžší rozhodnutí v životě - POTRAT!! (Skóre: 1) Vložil: marek (m.j.p.chvatal@seznam.cz) v Neděle, 07. červenec 2002 @ 08:30:28 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Vždycky, když slyším o potratu, je mi nejvíce líto těch, kteří neměli šanci se narodit.
Potrat je horší než válka. Když je válka, matky jsou nuceny pro bezpečí domova s bolestí a pláčem poslat dítě na frontu, aby bránil zem.
Ale při potratu sama matka vraždí své dítě s trochou chvění (možná) kvůli svým touhám, protože jeho narození by se teď nehodilo.
Jak může někdo vůbec říci, teď se nenarodíš. Bůh má s každým své záměry, jinak by se dotyčný nenarodil. Potrat je taky mařením Boží vůle, je to plivnutí do jeho tváře.
Dokud se budem vraždit a obchodovat se smrtí, protože potraty jsou dnes dosti výnosný byznys, povede se nám hůř a možná je díky tomu dobře, že tzv. „civilizovaná” zem vymírá.
Kéž každá žena pochopí, co pro ni znamená těhotenství, kéž každý muž pochopí, co znamená být otcem, kéž každý pochopí, co znamená vraždit bezbranného.
Bůh buď milostiv všem hříšníkům, ať naše viny neudusí jeho lásku. |
|
|
|
|