Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Dělal jsem 20 let služební kynologii a nikdy jsem neviděl u psů ani u jiných zvířat, aby jeden samec jinému samci strčil svůj pij do konečníku. To dělají pouze 0,3%lidé a dokazuje to pouze to, že jsou lidé někdy horší než zvířata. miloslav pletanek,miloslav.pletanekprolife.cz                                                       ---------------------------------------- 100+1, 1999:   Homosexuálové v říši zvířat
Láska v přírodě? Zdaleka ne jen "přirozená". Homosexualita kvete mezi lvy, opicemi, žirafami, delfíny a mnohými dalšími druhy. Projevuje se rozmanitými způsoby: od mazlení k chvilkovému flirtu, od sexuálního styku po citový vztah přetrvávající celý život.

Dvoření, mazlení, sexuální praktiky, jež sahají od masturbace k pohlavnímu spojení, a dokonce až k utvoření trvalého monogamního svazku, který může vydržet do konce života. Pokud jde o něho a o ni, je to normální. Jde-li o dva zvířecí jedince stejného pohlaví, je to anomálie, navíc je to vzácné, téměř jakási hříčka přírody. To si alespoň ještě před pár lety mysleli etologové a zoologové. Dnes však tito odborníci mění názor: jak prokazují stále četnější výzkumy, je homosexuální chování mezi faunou velice rozšířené. U některých druhů je lze považovat přímo za normu. NOVÝ VĚDNÍ OBOR "Po staletí vědci předstírali, že zvířecí homosexualita neexistuje. Nevěnovali jí pozornost ze strachu, aby nebyli považováni za gaye," tvrdí Bruce Bagemihl, biolog a výzkumník z British Columbia University. Teprve když XXIV. mezinárodní etologická konference dne 1. srpna 1995 slavnostně prohlásila zvířecí homosexualitu za legitimní obor výzkumu, začala se situace měnit. "Jsme však teprve na začátku," upozorňuje Bagemihl, "a mnohé studie jsou ještě zatíženy předsudky." Bagemihl nedávno vydal publikaci Biological Exuberance (Animal Homosexuality and Natural Diversity) o sedmi stech padesáti stranách, která představuje "první krok". Kniha se zabývá jednak doloženými studiemi uveřejněnými v odborných časopisech, jednak dosud nezveřejněnými, ale věrohodnými pozorováními, jež se týkají tohoto oboru. Z časových a prostorových důvodů jsou analýzy zaměřeny pouze na savce a ptáky, které v knize reprezentuje přes tři sta druhů. Publikace Biological Exuberance je rozdělena na dvě části. První, nazvaná Polysexuální a vícedruhový svět , zkoumá různé aspekty homosexuálního chování zvířat: diverzitu, vývoj a význam. Druhá část, Podivuhodné vyprávění o zvířatech , představuje profily jednotlivých druhů, a to homosexuálních, transsexuálních i bisexuálních zvířat. Bagemihl vyvrací rozšířené přesvědčení, že homosexualita se vztahuje výhradně k sexu. Vztahy samce k samci nebo samice k samici mohou podle něho zahrnovat širokou škálu chování, která sahá od pouhého dvoření až po vytvoření páru, nebo dokonce rodiny. Táž definice platí i pro heterosexualitu, jen s tím rozdílem, že v druhém případě jde o zvířata odlišného pohlaví. ROZMANITÉ PRAKTIKY Fáze dvoření a genitální stimulace se druh od druhu liší. U některých zvířat (orangutan, makak, bizon, žirafa) běžně dochází ke spojení mezi samci, zatímco samice orangutana většinou zavádějí do partnerčiny vaginy prsty a samice delfína terminální část ocasu. Tření pánví nebo genitálií je při homosexuálních vztazích obvyklé jak mezi samci, tak i mezi samicemi u opic, lvů a tuleňů. Stejným způsobem se k sobě chovají jedinci při heterosexuálních vztazích u druhů, jejichž samec nemá penis, jako je tomu u mnohých ptáků. Samci i samice velryb a delfínů jsou vybaveni dutinou, v níž jsou uloženy pohlavní orgány. Často se stává, že samec zavede penis do dutiny jiného samce. Existují též druhy, které praktikují dokonce i orální sex: orangutani, makakové, šimpanzi nebo antilopy. "Jestli vás zajímá homosexuální chování ve velkém, všimněte si trpasličích šimpanzů," radí primátolog Robin Dunbar z Liverpoolu. "Dělají to s kdekým - ať jsou mladí nebo staří, samci nebo samice - a neustále." Mezi některými zvířaty vznikají často i stabilní homosexuální vztahy monogamní povahy. Pokud mají takové páry mladé, starají se o ně s neobyčejnou péčí. U některých druhů racků například se samice sice spáří se samcem, ale využije ho jen jako dárce spermatu a pak ho opustí. Při pozorováních prováděných na třech druzích (racek stříbřitý, husa šedá a tučňák Humboldtův) byly zjištěny svazky dvou samic trvající celý život: patnáct let u hus a šest let u tučňáků. MÍRA HOMOSEXUALITY Nakolik je homosexualita mezi faunou rozšířena? Na to je těžká odpověď. Všeobecně lze říci, že mezi samci se vyskytuje častěji než mezi samicemi. U některých druhů se chovají homosexuálně převážně samci (delfíni), u jiných výhradně samice (africká antilopa Adenota vardoni ). U některých druhů opic se homosexualita projevuje u všech jedinců, zatímco u žiraf a kosatek jen u padesáti procent a u ústřic pouze u dvou až tří procent. Homosexuální chování bylo pozorováno u více než čtyř setpadesáti zvířecích druhů, což je malý zlomek z jednoho milionu existujících druhů. Při sledování žiraf v národním parku Tarangire v Tanzanii zjistili vědci během 3200 hodin sedmnáct homosexuálních spáření a jen jedno heterosexuální. Vědci si pak museli položit otázku: jak dalece je tento údaj průkazný s přihlédnutím ke skutečnosti, že se pak ve sledované populaci žiraf narodilo dvacet mláďat? SROVNÁVÁNÍ S ČLOVĚKEM Zoologové často dávají objektům svých výzkumů lidská jména. Můžeme se proto dočíst o tom, jak se v horách Rwandy milují Titus a Ahab, dva gorilí samci, nebo jak se na Floridě oddávají homosexuálním hrátkám delfíni Frank, Floyd a Angie. V Zairu byla určitou dobu filmována opice Kiku, která se samicí Halu provozuje sex mnohem častěji než s kterýmkoliv jiným členem svého stáda. Také samci Cato a Mola (makakové černí), Saruta a Oro (makakové japonští) nebo Depp a Nice (makakové rhesus) nevynechají žádnou příležitost k páření. Na Korsice tvoří nerozlučný pár Le Baron a Le Valet (mufloni), ve wyominských horách zase medvědice Marian a její družka Grizzly. Vědci se sice snaží vyhnout se antropomorfizaci zvířat, která jsou předmětem jejich výzkumů, přesto se stává, že se jim do užívání jmen promítají i některé lidské vlastnosti. Pokud jde o chování zvířat, zvláště v sexuální oblasti, nevyhnutelně dochází k jejich srovnávání s člověkem. A to už je mnohem složitější záležitost. Mnozí tvrdí, podotýká Bagemihl, že homosexualita v přírodě neexistuje, že je pouze lidskou úchylkou. "Nepřirozené" a "proti přírodě", to jsou nejběžněji požívané termíny při ospravedlňování kontrol, sankcí a represí proti homosexuálům. Při diskusích o příčinách homosexuality se často hledá řešení v oblastech, které spolu zdánlivě nemají nic společného, jako genetika/prostředí, biologie/kultura, příroda/vzdělání. Nyní začíná mezi vědci převažovat přesvědčení, že homosexualita je stejně přirozená jako heterosexualita. "Příčina homosexuality je argumentem, který je důležitý pouze pro společnosti, v nichž jsou gayové považováni za výstřední a nenormální jedince," napsal historik John Boswell. "Většina lidí se přece neptá, co je příčinou vlastností, které jsou považovány na normální, jako je heterosexuální touha nebo používání pravé ruky." NOVÝ POHLED Pro Bagemihla je to příležitost, aby představil nové paradigma: biologická exuberance . "Nedostatek a účelnost byly tradičně považovány za jediné primární činitele při evolučních transformacích druhu," vysvětluje. "Podstatou biologické exuberance je, že kromě omezujících faktorů a účelnosti působí na přírodní systémy také hojnost a nadbytek." Z tohoto hlediska lze považovat homosexualitu a nereprodukční heterosexualitu buď za "vyčkávací" možnosti, nebo za projev globální zvláštnosti biologických systémů, která může mít spoustu jiných forem. Historicky vzato, lidská homosexualita odjakživa existovala ve třech kulturách tří kontinentů: u severoamerických domorodců, u kmenů na Nové Guineji a mezi obyvateli arktické Sibiře. Severoameričtí domorodci ctí homosexuály jako jedince "se dvěma duchy". Často je to právě transvestita, kdo může zastávat funkci šamana. Na Nové Guineji je mužské semeno považováno za látku nezbytnou pro "virilizaci" mladíků, při níž jsou všichni mladí mužského pohlaví orálně nebo análně inseminováni a takto přecházejí z puberty do dospělosti. Na Sibiři a v Arktidě posiluje šaman svou moc tím, že se převlékne za ženu a prožije tři roky zasvěcení. Během této doby se pokouší převzít i ženskou roli a přivést na svět duchovní zvířata, jako třeba medvědy či vlky. To všechno jsou dobře známé případy lidské biologické exuberance, která se stává rituálem. "Představa sexu jako hry a jako vyhledávání potěšení je bezesporu zajímavá," připouští milánský zoolog Ettore Tibaldi. "Nemělo by se však zapomínat, že účelem autoritářského vztahu mezi dominantním samcem (či dominantní samicí) a podřízeným partnerem u mnoha druhů je zabránit jakékoliv vzpouře." Tibaldi se nepřiklání k žádné ze dvou výše zmíněných teorií, ale v jednom s Bagemihlem souhlasí: zkoumání zvířecí homosexuality je teprve v počáteční fázi. PANORAMA, Milán