Grano Salis - Sebeláska zničila ďábla a může zničit i Tebe

Sebeláska zničila ďábla a může zničit i Tebe Bůh miluje jen některé lidi. Pouze tyto pravidelně trestá. Viz Židům, 12.kapitola, 6.verš: „Koho Pán miluje, toho přísně vychovává, a trestá každého, koho přijímá za syna." Ostatní hříšníky Bůh netrestá tak často, někdy je nechává dlouho (až do smrti) beztrestně těžce hřešit.

Hříšníci často Bohem trestaní začínají díky trestu poznávat své špatnosti, viny. Zde začíná morální vzestup. Tehdy se hříšníci vydávají na cestu ke Kristu bez otrockého strachu, tj. bez bez ohledu na vlastní bolest. Někteří k sobě ihned pojmou velkou svatou nenávist, jiní s velkou prostotou začnou sloužit svému Stvořiteli a litují urážek, kterých se vůči Němu dopustili. Je pravdou, že ten, kdo je veden nesmírnou svatou nenávistí k sobě (ke svému sobectví), je více než ostatní způsobilým dosáhnout téměř dokonalého morálního stavu. Přesto toho stavu vytrvalým cvičením v ctnosti mohou dosáhnout všichni, kteří trvale činí pokání. Avšak ti, kdo sami sebe svatě nenávidí, k němu dospějí dřív. Podle rady zkušenějších zpracoval Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve Také souhlasím s tím, co řekl Pavel Kábrt o „Milovati budeš bližního svého, jako sebe samého“. Pravil: „Nesouhlasím s moderním teologickým názorem, že se musíme proto nejprve učit milovat sami sebe. To pokládám za ohavnost. Jsem si jist, že Ježíš dával příklady a podobenství právě z těch oblastí života, kde věděl, že “už to funguje”, že tomu každý rozumí a nemusí se to učit. Když nás učil: Kde je tvůj poklad, bude i tvé srdce, nemyslel, že bychom si nejprve měli vyzkoušet hledat nebo získat nějaký poklad, abychom to pochopili, jaké to je. A tak i s milováním druhého jako sebe věděl, že prostě každý se má přirozeně rád, úplně každý, i sebevrah. A tak má také člověk milovat druhého člověka. Nemusí se to nejprve učit. Nevěřím, že jsou lidé, kteří sami sebe v pravém slova smyslu nenávidí (tj. přirozeně nenávidí) – i když vím, o jakých lidech může být řeč. I já sám sebe nenávidím (tj. svatě – nadpřirozeně nenávidím), když si uvědomím, jaký jsem, a jaký bych být měl. A přes to všechno: jak by se moji bližní měli, kdybych jen na padesát procent o ně pečoval tak, jak o sebe. Kdybych jen trochu na ně myslel tak, jak myslím na sebe. Kdybych jim přál jen polovinu toho, co přeju sobě. Myslím, že Ježíš věděl, co říká, a nechtěl nás tímto svým přikázáním ještě víc soustředit na sebe samé. Nevěřím, že nás přikázáním o lásce k bližnímu nabádal ke vstupu do prvního ročníku “školy sebelásky”. Myslím, že je to jen další ze satanových pastí, do kterých hbitě a lehce chytá nevěrné křesťany. Trochu mi to připomíná misijní službu. Jednou jsme se domluvili, že budeme dělat na ulicích misijní službu. Ale předtím nám ti, kteří s tímto nápadem přišli, nabídli několik schůzek, kde si řekneme zásady a budeme se o to modlit. Už jsem tušil zradu. Hádejte, jak to dopadlo. Asi po třetí schůzce se po kávě, čaji, zákuscích a modlitbách domlouvala schůzka čtvrtá (jak [ne]řekl Ježíš, kde se dva neb tři sejdou ve jménu mém, nechť čaj a zákusky jsou uprostřed nich). A tak na čtvrtou “přípravnou” schůzku jsem už nešel. Dozvěděl jsem se pak, že na ulicích nikdy nebyli a vše se rozpadlo. Tak dopadne i ten, kdo se bude nejdřív učit lásce k sobě, aby pak uměl milovat druhé.“ http://granosalis.cz/article.php?thold=0&mode=nested&order=0&sid=6273 http://memento.junweb.cz/chovani/neskaceme.htm Další už neznámá křesťanská pravidla, tak jak je shrnul Pavel Kábrt, jsou na: http://memento.junweb.cz/chovani/chovani.htm

	Hledej
	Je a svátek má Vojtěch. Vytvoření registrace