Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Marcela.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 16652, komentáře < 7 dní: 228, komentářů celkem: 429563, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 487 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:


Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116492072
přístupů od 17. 10. 2001

Kontrasty: Polský arcibiskup Wielgus byl obětním beránkem
Vloženo Neděle, 07. leden 2007 @ 22:14:35 CET Vložil: Bolek

Společnost poslal Seraphim

Polský arcibiskup Wielgus byl spíše obětním beránkem Dnes si myslím, že polský arcibiskup Wielgus byl pravděpodobně obětním beránkem novinářů. To říkám, přestože jsem stoupencem lustrací důstojníků a agentů StB. Ještě před pár dny jsem slepě věřil této kastě novinářů a jejich informacím. Pak jsem však získal příležitost číst informace i té druhé obětované strany a číst pravděpodobně všechny v polštině zveřejněné informace z jeho svazků komunistické státní bezpečnosti.

Na přibližně 68 stránkách textu důstojníků StB byl jen 1 slib z 28. září 1973, že jim Wielgus v zahraničí vyhoví. Dále zde byly stížnosti důstojníků StB, že Wielgus jim slíbené úkoly vůbec nevykonával, že je zcela ignoroval. Čili z mně dostupných informací Wielgus řekl StB ano, vykonal však ne. Čili slíbil, že zradí, ale nakonec nezrazoval. Zprávy novinářů, že Wielgus se přiznal k donášení tajné policii, jsou totálně lživé. Wielgus se dodnes k ničemu takovému nepřiznal. Naopak, toto stále odmítá. Novináři si to vymysleli, jeho věty vytrhali z kontextu a pospojovali tak, aby to tak vypadalo. Vzpomněl jsem si, jak kdysi r.2003 novináři zkreslovali mé odpovědi o boji proti potratům před brněnskou nemocnicí. To jsou celí novináři. České přísloví: "Lže, jako když tiskne", je stále platné. Domnívám se proto, že je smutné, když papež Benedikt XVI. projevil, podobně jako při aféře s muslimy, svou pacifistickou slabost a rezignaci Wielguse přijal. Měl spíše Wielguse, metropolitu Varšavy, asi podržet, podepřít. Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve


"Polský arcibiskup Wielgus byl obětním beránkem" | Přihlásit/Vytvořit účet | 32 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Polský arcibiskup Wielgus nebyl obětním beránkem! (Skóre: 1)
Vložil: Standa v Pondělí, 08. leden 2007 @ 07:26:07 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
VARŠAVA - "Já Grey - Stanislav (krycí jméno) dobrovolně souhlasím se spoluprací s Informační službou PLR v době svého pobytu za hranicemi. Moje spolupráce se bude týkat plnění zpravodajských úkolů podle instrukcí Centrály zpravodajské služby PLR (polská lidová republika)," cituje deník ze závazku ke spolupráci s rozvědkou z roku 1973, který podepsal před odjezdem na studia do Mnichova

Hned první nařčení Wielgus popřel, ale připustil, že byl nucen se s důstojníky tajné služby stýkat kvůli svým cestám do zahraničí: "Nepsal jsem na nikoho hlášení. Nemám nikoho na svědomí. Nikdy jsem nikomu neublížil."

Spolupráce až do rozpuštění SB
Rzeczpospolita tvrdí, že Wielgusův "skrytý život" agenta začal již za studií v roce 1967 a trval až do rozpuštění státní bezpečnosti v roce 1990. S lidmi z SB, kteří jej řídili, se setkal padesátkrát. Používal různé pseudonymy jako Adam Wysocki nebo Grey.

Polští estébáci mladého kněze chválili, že "tipoval kandidáty na operační rozhovory v řadách kléru a katolických vědců" a informoval o "personálních hrách" na katolické univerzitě. Po pěti letech Wielguse přebrala rozvědka, u níž před studiem v Mnichově absolvoval školení rozvědčíka a v roce 1973 podepsal výše citovanou "dohodu o spolupráci". Absolvoval zvláštní výcvik špiona. Jako agent se však prý neosvědčil.

List uvádí i důvody, proč Wielgus spolupracoval se státní bezpečností i rozvědkou. "Hlavním důvodem byla touha urychlit si kariéru." Wielgus (1939) se stal knězem v roce 1962 a biskupem v roce 1999. Byl rektorem katolické univerzity v Lublinu. Varšavským metropolitou byl jmenován 6. prosince, formálně má arcibiskupství převzít 7. ledna.

List vyzval arcibiskupa, aby nástup do úřadu odložil, dokud se nařčení neobjasní. Protože se za něj postavil polský klér i Vatikán, zřejmě tak neučiní. Prelátovi obhájci tvrdí, že nařčení zůstávají nepodložena důkazy.

Komise případ dosud zkoumají
Arcibiskupův svazek začala ve středu zkoumat církevní komise historiků, vytvořená biskupy pod tlakem předchozích lustračních afér, a také skupina povolaná ombudsmanem Januszem Kochanowským, žádná zjištění dosud nepublikovaly.

"Katolická církev v Polsku není jednou z náboženských obcí, ale zachovává národní paměť a tradice, má značný vliv na veřejný život. Proto máme právo znát minulost nejvyšších představitelů církve. Odhalení pravdy, jakkoli bolestné, nakonec poslouží i samé církvi," napsala Rzeczpospolita.
Historici odhadují, že v komunistickém Polsku působilo na 1500 kněží jako agenti tajné policie, kteří donášeli především na církevní hodnostáře. Loni doslova celým Polskem otřásla zpráva o tom, že ke konfidentům patřil i velmi populární dominikánský páter a blízký spolupracovník papeže Jana Pavla II. Konrad Hejmo.



Re: A jak to bylo u nás? (Skóre: 1)
Vložil: Standa v Pondělí, 08. leden 2007 @ 07:33:24 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
ODPUŠTĚNÍ PŘEDPOKLÁDÁ VYZNÁNÍ VINY

Pomocný biskup pražské arcidiecéze Václav Malý se vyjádřil k obecným otázkám spolupráce části kněží s komunistickou Státní bezpečností (StB).

Obstála církev v době komunismu?

Je zázrak, že vůbec přežila. Veliká většina kněží, biskupů, řeholníků, řeholnic i laiků obstála, nezanedbatelná část však ne - nelze to tedy říci jednoznačně. Mě samotného překvapuje, že jen asi 11 % z celkového počtu duchovních celého tehdejšího Československa spolupráci s StB stvrdilo podpisem, což není tak vysoké číslo. Není to omluva, ale na to, že církev byla tolik infiltrovaná, různými způsoby potlačovaná, je to překvapivě málo. Více méně to odpovídá jakémusi společenskému průměru. Církev byla navíc pod přísnějším dozorem i větším tlakem než jiné instituce. Vidím to také v duchovním pohledu: oběti, které přinesli ti, kdo byli pronásledováni, vykupovaly viny těch, kteří selhávali.

Má dnes smysl se vracet k problematice spolupráce křesťanů s komunistickou tajnou policií?

Důležitým předpokladem věrohodnosti putujícího Božího lidu je odvaha přiznat vinu. U jednotlivců v církvi k takovému přiznání vin ve většině dosud nedošlo, a proto není možné říci, že je to uzavřená kapitola. Nejde o pomstu, kádrování či odsuzování toho kterého člověka. Kdo jiný než církev má mít otevřené srdce pro odpuštění? To však může nastat jen tehdy, pokud je přiznána a vyznána vina - tím je otevřena veliká naděje odpuštění. Církev se neřídí jenom zákonem "udělal jsi, a budeš pykat". Dobře víme, že nikdy nemůžeme dobře odčinit to, co jsme vykonali, že žijeme z Božího odpuštění. Spoléhat se na ně můžeme jen tehdy, když přiznáme svoje hříchy. Proto je tato otázka aktuální i patnáct let po listopadu 1989.

Řada lidí namítá, že se tím otevírají staré rány a nikomu tím už stejně nepomůžeme...

Čas od času si kněží mezi sebou připomenou spolupráci některého z nich s bývalou státní bezpečností. I když se o tom veřejně nemluví, jistá zdrženlivost a nedůvěra existuje, protože věc nebyla nahlas vyslovena. Ačkoliv je to nepříjemné, musíme jasně říci, že spolupráce s StB je bolák na těle církve a je nutné, aby se hojil. Zacelit se může jen tehdy, když pojmenujeme, proč tu pořád to zranění je, jaký má důvod a je- li vůle tuto ránu hojit. Nelze ji jen tak přikrývat.

Z pohledu lidí žijících mimo církev to mnohdy vypadá, jako by biskupové, potažmo církev, nechali otázku vyrovnání se s minulostí stranou...

Záleží na každém biskupovi, na každé diecézi, jak tyto otázky řeší. V pražské arcidiecézi kardinál Vlk záhy po svém nastoupení do úřadu vyzval kněze, kteří se s komunistickou tajnou bezpečností zapletli, k osobnímu rozhovoru. Chtěl, aby mu vysvětlili motivy, případně míru spolupráce, a zároveň také napsal do tisku článek, kde se za tyto chyby omluvil.

Jak se sami kněží zapletení s StB ke své minulosti staví?

Větší část těch z pražské arcidiecéze prý přišla a vysvětlila ji. Ukázalo se, že je třeba posuzovat tyto případy individuálně. Přirozeně by bylo dobré, kdyby tito kněží měli také odvahu, (nevím nakolik se to stalo) ve svých farnostech říci: "Ano, mé jméno je na seznamu, je mi to líto a žádám o odpuštění, selhal jsem a prosím, berte mě i s tímto selháním, chci sloužit dobře a vaše odpuštění mi velmi ulehčí ve svědomí." Myslím, že lidé by to pochopili a působení tohoto kněze by bylo věrohodnější a účinnější. Když o tom mlčí, tak se na něj neustále poukazuje. Do očí mu to nikdo neřekne, ale stále to otravuje atmosféru. Vyznání viny i v obecné rovině by jistě posunulo věci kupředu, ale nikoho nutit nelze.

Jaké rozdíly byly v míře spolupráce?

Samotný fakt, že je někdo na seznamech, nehovoří o způsobu a intenzitě spolupráce. Pouze to znamená, že ji tento člověk podepsal. Někteří byli dokonce placeni, sami ze své píle psali svá hlášení předem, jiní podlehli momentálnímu strachu, ale nepokračovali nebo pokračovali, ale nikoliv za peníze a snažili se tyto styky umenšit - když za nimi přišli, tak něco obecně povídali ve snaze nikomu neublížit. Ti, kteří byli za své služby placení, užívali přirozeně různých výhod: mohli cestovat a postupovali po žebříčku "výš" a podobně. Závažnější případy se týkají těch jednotlivců, kteří jsou více na očích Božího lidu a kteří bagatelizují, či dokonce popírají jakoukoliv spolupráci. U věřících to vytváří napětí a nedůvěru.

Zmínil jste podpis spolupráce ze strachu - tuto slabost je však těžké přiznat...

Je špatné "teologizovat strach" - když jej omlouváme a děláme z něho ctnost: "já jsem zachraňoval církev, když jsem byl s StB ve styku, nic podstatného jsem neřekl". Tento člověk si víceméně neuvědomil, že se stává nástrojem komunistické moci, která chtěla církev zničit. Dostal sice pěníze na opravy kostelů, třeba mu bylo dovoleno leccos v pastoraci, co nesměli jiní. Bylo to ale za cenu upsání se ďáblu. Je naopak duchovně prospěšné strach přiznat. Parafrázoval bych slova Bible: "Kdo je bez strachu, hoď první kamenem."

Existuje nějaká hranice, kdy by kněz v důsledku selhání v minulosti nebyl způsobilý pro službu v církvi?

To by záviselo na tom, jestli někomu tak ublížil, že mu zničil život, nebo jeho činy vedly k nějaké formě likvidace někoho dalšího; také pokud by nebyl patrný ani náznak svůj čin napravit. Myslím si, že zbavení kněžské služby je krajní řešení. Pokud někdo spolupráci podepsal, ale prakticky ji vůbec nerealizoval a odmítl další styk s StB, tak to také neznamená, že by nemohl zastávat nějakou významnější službu. Zvláště prokáže-li se jasně díky otevřeným spisům, že nikomu neublížil a podlehl jen momentální slabosti a strachu při výslechu. Naopak, zjistí-li se, že ublížil, nebo byl dokonce placen, tak je samozřejmé, že by žádnou významnější službu vykonávat neměl.



Re: Polský arcibiskup Wielgus byl obětním beránkem (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Pondělí, 08. leden 2007 @ 09:26:19 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416
Causa Holeček v komentáři LN
Mon 4 Dec - 7:32
http://crux.lightbb.com/ftopic26.Causa-Holeeek-v-komentaoi-LN.htm
---------------------

Agent, který se nevyzpovídal

1. prosince 2006, Lidové noviny



ÚHEL POHLEDU



Komunistický režim se v Československu svých odpůrců zbavoval různě. Popravami, vězněním, střelbou na hranicích nebo odstěhováním do zapadlých koutů země. Koncem 70. let přišel ministr vnitra Obzina s novinkou – vyhnanstvím.
Psychickým terorem a šikanováním donutila StB písničkáře Jaroslava Hutku a Vlastu Třešňáka, spisovatele Karola Sidona, herce Pavla Landovského a na šedesát dalších k vystěhování z Československa. Akce v letech 1978 až 1984 dostala krycí název Asanace a měla zbavit vlivu především osobnosti spojované s Chartou 77, které nebylo možné umlčet běžnými prostředky.
Lidé, které režim vyštval, ale neměli od zdejší zpravodajské služby pokoj ani v cizině. Nešli totiž sami. „… k práci, v jejímž rámci nyní odcházím, mne vedlo přesvědčení, že nepostačuje cítit se filozoficky marxistou, je třeba slova a myšlenky naplnit skutky, vlastním příkladem,“ poznamenal si v srpnu 1982 historik Jindřich Holeček. Zapsal si to před svou cestou do Itálie, kam ho vyslala československá rozvědka.

Jeho řídící důstojník konstatuje: „Bezprostředním cílem vyslání je Holečkovo začlenění do prostředí čs. kněžské emigrace soustředěné v Římě, odhalovat kanály jejího spojení s oficiální a především tajnou katolickou církví v ČSSR, sledovat její nepřátelskou činnost.“ Důstojník dokonce vyjmenovává významné postavy československého církevního exilu, o jejichž zpravodajské „vytěžení“ stojí nejvíce: Jaroslav Škarvada, Karel Vrána, Karel Skalický, Petr Ovečka, Vojtěch Hrubý, František Rýpar. Tito všichni byli osobnostmi s vysokým morálním kreditem a aktivními odpůrci komunistické diktatury.
„Pracoval jsem aktivně v Klubu marxistických historiků,“ píše tehdy Holeček o svém studiu na FF UK. „Snad nejvýrazněji mě tehdy formoval příklad kolegy a přítele Miloslava Ransdorfa… Proto prosím s vědomím závažnosti věci, aby mi bylo umožněno přistoupit ke kandidatuře členství v KSČ,“ žádá agent s krycím jménem Čeřich. Jen několik dní před vysazením do Itálie zdůvodňuje: „Tato skutečnost pro mě bude morální posilou ve složité a náročné práci v zahraničí. Komunistou se člověk jistě nestává vyplněním formuláře, chtěl bych v něj vyzrát při plnění svěřených úkolů.“
Všechny úkoly splnil
Holeček byl na své vysazení profesionálně školen dva roky. Ještě před odjezdem do Itálie získal první zpravodajské ocenění, když „se dostal k protisocialistické samizdatové literatuře a současně k informacím, že byla tisknuta v domě řeholnic v Kadani“.
Tiskárna byla zlikvidována Státní bezpečností a řeholnice perzekvovány. K narušení konspirace agenta Holečka, kterého podle všeho řeholnice považovaly za svého ochránce a přítele, díky promyšlenému postupu nedošlo, píše jeho řídící orgán. Zdá se, že Čeřichova další práce v Itálii byla československou rozvědkou oceňována až do listopadu 1989, kdy se Holeček poprvé nedostavil na pravidelnou schůzku a svou činnost zřejmě ukončil.
V roce 1993 se Holeček rozhodl vrátit do České republiky, začal veřejně působit jako historik a přijal i kněžské svěcení. Snažil se prosadit také na poli společensko-politickém, například působením ve Slavkovské iniciativě smíření.
Když vyšlo nedávno najevo, že je evidován jako agent rozvědky, hájil se tím, že vše po příjezdu do Říma nahlásil svým duchovním představeným, že za svou chybu trpěl a sklízel jen ústrky. Práce pro rozvědku však tehdy zřejmě ve Vatikánu nezanechal, předával jednotlivá udání a zprávy jednou měsíčně nebo častěji. V roce 1988 rozvědka prověřila, zda své poslání neprozradil. Výsledkem bylo zjištění, že k dekonspiraci nedošlo a že neexistují úkoly, které by Holeček nesplnil. Skutečně, zřejmě nebylo místa, kam by se jako agent nedostal, od Rádia Vatikán po českou kněžskou kolej Nepomucenum. Získal také italské občanství.
Buržousti a husité
Jindřich Holeček, žák historika Josefa Macka, byl během normalizace známý odbornými články o marxistické taxonomii husitismu. Ve svých zprávách pro rozvědku označoval své kolegy historiky za „buržousty“. Brojil proti těm, kdo na vědeckých konferencích odmítali husitismus interpretovat jako marxistickou revoluci. Po návratu do České republiky byl pověřen vedením papežské komise, která připravovala rehabilitaci Mistra Jana Husa.
Údaje z Čeřichova spisu jako první zveřejnilo na svých internetových stránkách Kněžské bratrstvo sv. Pia X., s nímž byl v minulosti Holeček ve velkých rozepřích. Lze se tedy jen domýšlet, nakolik jde o vyřizování osobních sporů či hledání pravdy a zda by bratrstvo postupovalo stejně otevřeně v případě, že by šlo o jim blízkého duchovního. O to větší škoda, že Holeček jako zpovědník vyzývající k pokání se ke své minulosti nikdy veřejně nepřihlásil. Zrůdnost a zvrhlost komunistického režimu tak kráčí napříč dekádami – i po letech dokáže ničit lidské osudy zárodky zla, které kdysi zapustila.
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce
O autorovi| Ondřej Krajtl, publicista, zabývá se vztahem komunistického režimu a médií
ONDŘEJ KRAJTL

Agenturní spis viz: http://www.fsspx.cz/holecek.pdf

Ateista, matrikový katolík PhDr. Jindřich Holeček byl úkolován, aby jako budoucí bohoslovec a kněz donášel přímo z italského Vatikánu.



Jaké by měly být vlastnosti lidí v tajných službách: (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Pondělí, 08. leden 2007 @ 16:52:40 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416
Vladimír Hučín vypráví o tom, jaké by měly být vlastnosti lidí v tajných službách:
„Tajná služba nepracuje pod dohledem veřejnosti a má proto problém s morálními zásadami. Jde o vzájemný boj různých intrik, různých společenství, která si vzájemně nasazují do svého prostředí svoje lidi, která hrají různé zpravodajské hry. Proto je velký problém, aby tam byli lidé morální. Většina lidí se k takové práci nehodí. Naopak na vedoucích místech v kontrarozvědce musí být (tj. by měli být) lidé čestní. Jinak se taková organizace stane mafií a začne sloužit sama sobě a ne veřejnosti. Proto platí zásada: Ve vedení musí být dokonale čestní lidé, kteří jsou schopni pracovat jak s podlými lidmi jako svými donašeči, tak zároveň i s čestnými informátory. Je to velmi náročné na morálku. Musí se sledovat vysoce morální cíle mnohdy nemorálními prostředky, tedy přetvařováním, lží, vymýšlením legend, podplácením a podobně. Je to velmi náročné nepodlehnout tomu a nenechat se tímto nemorálním prostředím ovlivnit a neustále mít na vědomí základní morální ideu – sloužit ve prospěch veřejnosti, státu, demokracii a, nebojím se říci, i své vlasti a národu. Takovým člověkem byl v meziválečném období generál Moravec. Bylo by směšné se domnívat, že se tam dnes snad někdo takový vyskytuje. Lidé bez zásadních morálních cílů nemohou (tj. neměli by být) pracovníky kontrarozvědky (nemyslím tím agenty a konfidenty). ČÍM NEMORÁLNĚJŠÍ JE PROSTŘEDÍ A POUŽÍVANÉ PROSTŘEDKY, TÍM VYŠŠÍ MUSÍ BÝT (tj. měla by být) VNITŘNÍ MORÁLKA PRACOVNÍKŮ KONTRAROZVĚDKY. A právě pracovníci BIS tyto podmínky nesplňovali. V BIS jsem se setkával s lidmi, kteří svou kariéru založili na základě kolaborace s komunistickým režimem. A nejednalo se pouze o důstojníky bývalé StB, ale i o různé kolaboranty, kteří třeba nevěřili v komunistickou ideologii, nicméně se naučili, že je pro ně výhodné ohnout páteř, a tak to důsledně činili. U těchto lidí jsem neměl nikdy jistotu, zda do BIS přišli s cílem chránit demokratický systém. Taková ovšem kontrarozvědka být nemůže. Proto také neplní svůj účel.”
Vlastimil Podracký: Hrdinům se neděkuje - příběh Vladimíra Hučína, vydal MAREK BELZA, Krásná Lípa, r.2006, str.435-436

Zde jsou slova samého Krista, Pána Nebe i Země:
Jan 8,32 (překlad Slovo na cestu) „Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí."
Jan 8,32 kralicky: „A poznáte pravdu, a pravda vás vysvobodí.“
Jan 8,32 ekumenicky: „Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými."

Vladimír Hučín, čestný občan města Přerova a nositel Medaile J. A. Komenského je nejmladším členem Konfederace politických vězňů. Na rozdíl od jiných polistopadových celebrit, nezpohodlněl pod přívalem poct, občansky pracoval stejně skromně a poctivě dál jako před rokem 1989. Jeho statečný postoj mu v březnu 2001 přivodil propuštění z BIS, teatrální zatčení policejním protiteroristickým komandem a roční vazební stíhání, o kterém se až dnes po všech zprošťujících rozsudcích obecných soudů a nálezech Ústavního soudu běžně píše jako o komplotu bývalých estébáků, komunistických prokurátorů a normalizačních soudců.
Čtyři roky po Grossově výpadu osvobodil Okresní soud v Ostravě Hučína ve všech bodech obžaloby. Krajský soud tento verdikt potvrdil. Jeho soudce Anton Bucheň při zdůvodnění rozsudku prohlásil, že se snad nedopustí porušení zákona, když uvede, že zde bylo jakési zadání vlády (tj. ČSSD a spol.) na odstranění Hučína. Více viz: http://ihned.cz/2-19119990-000000_d-99 Chcete-li sehnat knihu o Vladimíru Hučínovi, pište na adresu adam.bartos@eurabia.cz nebo na mbelza2002@yahoo.com Viz i http://mbelza.sweb.cz

Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve



Re: Polský arcibiskup Wielgus byl obětním beránkem (Skóre: 1)
Vložil: EdPilgrim v Pondělí, 08. leden 2007 @ 21:24:38 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Celou kauzu sleduji dost dlouho a zaujal mě jeden detail, který tady nikdo nezmínil. O evidentní spolupráci Wielguse věděl nynější papež Josef Ratzinger i jeho předchůdce K. Wojtyla a to od samého počátku činnosti. Wojtyla zprostředkovaně od Ratzingera jako svého podřízeného - šéfa "tzv. svatého oficia", který z titulu své funkce má velmi blízko na výkonný orgán Jezuitů, lidí pro špinavé práce Vatikánu. Ratzinger potvrdil v rozhovoru pro německou televizi, že o konspiraci Wielguse věděl a taky byl rozhodnut jeho nominaci potvrdit. Jenže na nátlak médií se v polsku rozpoutala nebývalá vřava, tak pro klid se nominace vzdal. Nejsmutnější a také nejobludnější na tom je to, že si vatikán vyrábí jak katy tak i jejich oběti.



Polský arcibiskup Wielgus možná byl agentem (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Úterý, 09. leden 2007 @ 12:53:23 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416
Kdo byl polský Wielgus, by měl více odhalit až březen 2007, kdy se archivy dle nového polského zákona více otevřou veřejnosti.

Předtím jen když Wielgus požádá o autolustraci podobně jako Zita Gilewská.

Několik dní před svou rezignací Wielgus požádal jen vědeckou církevní komisi pro zkoumání zločinů komunismu, aby nahlédla do spisů tajné policie. Z jejich výpovědí tj. 4 církevníků a 1 ateisty profesora jsem čerpal.
Pokud těchto 5 lidí lhalo, obelhali i mě.

Podle neověřených nových informací z Polska, byl Wielgus dotlačen k rezignaci a papež Benedikt XVI. k tomu, aby rezignaci přijal, právě polským prezidentem Lechem Kaczynským a jeho kanceláří.
Zpráva však není ověřená. Viditelné bylo i ve zprávách v české televizi, že prezident k rezignaci Wielguse tleskal, že tím vyjádřil s rezignací souhlas, ač lidé v kostele křičeli "Ne".
Připouštím, že prezident, praktikující katolík, bojující proti komunismu, by měl mít o Wielgusovi více informací než my. Pak by mé obviňování papeže Benedikta XVI. z ustupování novinářům bylo chybné. Tímto se omlouvám.

Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve



arcibiskup Wielgus byl obětním beránkem místo Kaczynského-prezidenta (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Pátek, 12. leden 2007 @ 23:34:35 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416
Od neděle 7.1.2007 víme i z českých televizí, že na funkci varšavského katolického arcibiskupa rezignoval Wielgus, který tuto funkci přijal pár dní předtím.
Nyní se stále více ukazuje, že k rezignaci a k přijetí rezignace papežem došlo na základě nátlaku prezidenta Polska Lecha Kaczynského. Tento prezident jako jediný v kostele radostně tleskal, když Wielgus oznámil rezignaci. Ostatní věřící křičeli smutně a hlasitě: "Ne!"
Tento prezident obviňoval spolu s ateistickými novináři Wielguse, že donášel komunistické státní bezpečnosti, přestože církevní komise, ve které byl pro kontrolu i 1 ateistický profesor, zjistila v papírech státní bezpečnosti, že Wielgus pouze 1x písemně slíbil, že vykoná, co po něm StB v Německu požaduje. V záznamech však také bylo a ateistický profesor i církevníci to zveřejnili, že Wielgus žádný úkol zadaný mu StB neplnil a nesplnil. Přesto prezident Polska dosáhl Wielgusova odvolání z funkce.

Významnou tečkou k celému případu byl 12.1.2007, kdy tento prezident Lech Kaczynski znemožnil navzdory předchozímu rozhodnutí parlamentu z podzimu 2006 otevřít v březnu 2007 a v budoucnu StB archivy.
Zajímavé je, co proběhlo už před půl rokem v polských masmédiích, že někdo objevil jméno polského prezidenta i jeho bratra premiera Kaczynských na seznamu agentů StB. Oba dva z toho pak vybruslovali výmluvou, že jejich jména tam falešně připsali bývalí důstojníci StB až v době po pádu komunismu, když vládl prezident Walesa. Tehdy se jejich výmluvě uvěřilo. Proč však tento prezident, který zlikvidoval údajného donašeče Wielguse, zablokoval pár dní poté úplné otevření archivů StB? Jako správný bojovník za právo a spravedlnost a proti StB, by měl přece usilovat o pravý opak než je utajování agentů a důstojníků StB! Je to až moc nápadné a polští poslanci, kteří opravdu bojovali za právo a spravedlnost, jsou z toho velice rozpačití.

Inu: "Pravda vyšla na povrch jako olej na vodu."


Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve



Stránka vygenerována za: 0.31 sekundy