poslal Seraphim Na počátku skutečného křesťanského probuzení byla vždy informace o Pekle
Vzpomeňme na působení kongregacionalisty Jonathana Edwardse, jehož kázání byla plná síry a stravujícího ohně. Vlivem zahrnutí neobrácených do církve považoval puritánské kongregace za natolik zesvětštělé, že věřil, že pouze naturalistický popis pekelných muk může probudit srdce obrostlá tukem. Jeho kázání z roku 1741 v Enfieldu, které nazval: „Hříšníci v rukou rozhněvaného Boha“ probíhalo následovně: Edwards s klidným a střízlivým hlasem v duchu Jana Křtitele provolával:
„Luk Božího hněvu je napjat a šíp na tětivě je již připraven. Spravedlnost míří šípem na vaše srdce a napíná luk a pouhá libovůle, ne snad nějaký Boží závazek, či slib rozhněvaného Boha, zadržuje šíp, který by v okamžiku byl zbrocen vaší krví… Bůh vás drží nad pekelnou jámou stejně tak, jako držíváme pavouka nebo jiný obtížný hmyz nad ohněm, oškliví si nás a je popuzen… dívá se na nás jako na něco, co si nezaslouží nic jiného, než aby bylo vhozeno do ohně.“
Přesvědčivost, sugestivní výklad a moc Ducha svatého způsobily, že se lidé ve strachu přidržovali sloupů kostela a úpěnlivě prosili Edwardse, aby již přestal kázat. Ten však nic nedbal a dokud si nebyl jist, že lítost hříšníků je nepřivedla ke skutečnému pokání, nepřestal. Nakonec učinil pauzu a když dal lidem příležitost smířit se s Bohem, slavnostním hlasem nařídil zahrát vítězný hymnus.
Edwards nebyl příliš obratným kazatelem, svá kázání nepronášel s výraznou gestikulací, a dokonce je četl. Jeho kázání se však výrazně liší od toho, jak známe soudobé kázání. Ačkoli Edwards žil v protestantském prostředí britských kolonií v Americe, je v některých ohledech podobný našim barokním kazatelům. Edwards je „barokní“ i svým důrazem na mimorozumové složky lidské osobnosti - emoce, vůli, ale především srdce. Nebrání se citům, které však nemají být pouze povrchovou slupkou. Edwards se však nespokojoval s kázáním, má je provázet i vytrvalá modlitba.
Edwards se narodil 1703 v East Windsoru ve státě Connecticut jako syn duchovního. Tento mimořádně nadaný chlapec se po studiu na Yale College stal rovněž duchovním a později i otcem jedenácti dětí. Jeho působení trvající 23 let nebylo bez dramatických okamžiků, kdy po nějakou dobu působil i jako misionář u Indiánů, než ho povolali za prezidenta Princeton College, kde však záhy umírá. Edwards byl plodným spisovatelem, jeho největším dílem je The Freedom of the Will. Shaw upozorňuje, že dnes nejsme schopni dost dobře pochopit vše, co skrývá Edwardsův život. „Byl uchvácen dobrodružstvím těšení se v Bohu a veškeré své nezměrné duševní síly zapřáhl do služeb tohoto dobrodružství“. Jonathan Edwards zažil i zklamání a nepochopení. Dostal se do sporu s vlastním sborem v Northamptonu (ve státě Massachusetts), když se snažil zpřísnit uvolněnou praxi. Nakonec ho tento sbor propustil. Avšak o mnoho let dříve došlo zásluhou jeho kázání k probuzení.
Podle informací z Grana i odjinud pospojoval a poslal: Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve
