Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Kultivovanost v diskuzi a důstojnost člověka
Proč si myslíte vážení čtenáři Grano Salis, že má souzený svého obhájce? Z hlediska právního má každý delikvent na obhájce právo, tak nám to ukládá příslušný zákon. Obhajoba má ještě jeden zásadní úkol. Dokazuje tak, že člověk neztratil důstojnost. Přestože se obžalovaný člověk ocitl v křížku se zákonem, důstojnost takového delikventa není pošlapána.

Při pročítání příspěvků, článků, komentářů za poslední dobu jsem si něco mohl uvědomit. Diskuze, plodná diskuze je možná jedině tehdy, pokud není pošlapaná lidská důstojnost, důstojnost člověka. Při všemožné argumentaci s ostatními diskutujícími bychom měli druhým diskutujícím nechat prostor k možnému vyjádření, k možné obhajobě jejich názoru, jejich stanoviska. Napadá mě jeden příklad z běžného života. Možná se vám to stalo také. Potkáte někoho, dejme tomu Pavla. Pavla ani pořádně neznáte. Když se spolu začnete bavit, tak je vám Pavel velice blízko, učiníte úkrok dozadu, ale on ten váš úkrok dojde a opět je vám nepříjemně blízko. Navíc, prekérní to situace, Pavlovi je cítit velice nelibě z úst. Nejenomže je vám Pavel netaktně blízko, ale navíc cítíte jeho nelibý zápach z úst. Z celého rozhovoru s Pavlem si nepamatujete naprosto nic, jenom se vám zpětně vybavuje, že Pavel nebyl vůbec taktní a navíc ten zápach… Podobně je tomu i v diskuzích. Měli bychom nechat druhému nějaký prostor k nějaké možné reakci. Měli bychom mít od ostatních diskutujících určitý odstup. Oni se díky tomu budou cítit mnohem svobodněji a jejich lidská důstojnost nebude pošlapána, ponížena. Jako křesťan jsem občas zašel do čajovny. V čajovně jsem si dal konvičku s čajem, poklábosil jsem s těmi, kteří čaj připravují a šel pak domů. Protože jsem do čajovny chodil řadu let, tak jsem se za tu dobu blíže seznámil s těmi, kteří připravují čaje. Jeden známý z obsluhujícího personálu, Olda tak se jmenoval, si mi postěžoval. Olda je praktikujícím buddhistou. Jednou přišel do čajovny nějaký křesťan. Začal se s Oldou bavit na téma náboženství. Diskuze skončila roztržkou, kde ten křesťan začal hlasitě vykřikovat na celou čajovnu, že buddhismus je z ďábla. Vážení čtenáři, co myslíte, bylo chování toho „křesťana“ vhodné? Na čí stranu se přiklonit? Na stranu křesťana, nebo na stranu buddhisty Oldy? Osobně, ačkoliv vím, že buddhismus není křesťanská cesta a že Olda nejspíš skončí neslavně, v zatracení – přesto přeze všechno chápu negativní rozpoložení Oldy a nesouhlasím s projevem onoho křesťanského křiklouna. Ten uřvaný křesťan totiž nedal možnost sebeobhajoby tomu buddhistovi Oldovi. Ten křesťan, uřvaný křesťan totiž pošlapal lidskou důstojnost toho nekřesťana Oldy, buddhisty Oldy. Pro gojima a ostatní návštěvníky Grano Salis – nejsem buddhista, nemíním se stát buddhistou a buddhismus nechápu jako nějakou další cestu k Bohu, buddhismus odmítám. Bytostně odmítám islám, dokonce mám k muslimům určitou míru averze. Při vzájemné diskuzi s muslimy by ale muslimům měl zůstat prostor k tomu, aby se mohli sami obhájit. Nezůstane-li muslimům ani „centimetr“ prostoru ve vzájemné diskuzi, potom je jejich lidská důstojnost pošlapána a oni se cítí poníženi. Když se cítí někdo ponížený, tak mu nezbývá nic jiného než, že se brání – jednou z možných cest jak se bránit, je nenávist… A to všechno konstatuji i přesto, že islám odmítám a vyznávám, že k Bohu nelze přicházet jinak než: „Ježíš mu odpověděl: Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ (Jan 14:6) Mnozí z přispěvovatelů na Grano Salis téměř hmatatelně nesnáší katolictví. Při naší diskuzi s katolíky by ale katolíkům měl zůstat určitý prostor, určité místo pro jejich obhajobu, byť jsme my protestanté přesvědčeni o pravdivosti našich argumentů. Pokud sami nezajistíme potřebný prostor ve vzájemných diskuzích, mohou se ostatní diskutující cítit poníženi a jejich lidská důstojnost tím utrpí vážný šrám. Potom se taková diskuze může jevit jako můj příklad rozhovoru nezdvořáka Pavla, který byl druhému člověku v diskuzi až nepříjemně fyzicky nablízku. Po skončení rozhovoru si Pavlův známý odnesl jediný dojem z takového setkání – po častějším kontaktu s Pavlem zrovna dvakrát netouží. Karels