poslal Nepřihlášený Za ty léta tady na lodi jsem poznal stovky spolucestujících na té osobní rovině.Díky Bohu za to. Jedním společným rysem nás všech je , že žijeme hluboko pod laťkou, kterou nám Bůh připravil k přeskočení. Proč to? Copak jsme slyšeli málo kázání a málo jsme četli Bibli ? Copak jsme se málo povzbuzovali a málo si předávali své zkušenosti s Bohem ? Příčina je v naší soběstřednosti. Za tu se nemusíme stydět, nebo omlouvat, ta je nakonec celkem přirozená. Problém je v postoji k ní.
Dobře vím, že mám své soběstřednosti, svému Egu odumírat a dokonce se o to celé roky poctivě snažím.Ale činím tak dostatečně ? Vycházím z toho, že prioritou pro můj pozemský život je poznání Boha, setkání se s Bohem a živý kontakt s Bohem. Pokud ale denně v této prioritě nežiji a doslova všechno své počínání přes ní nepřesívám , tak je něco špatně. Minimálně to, že sám sebe odsuzuji k životu pod Boží laťkou pro můj život. A pokud takto žijeme, pak jediný rozdíl mezi námi a nevěřícími, je naše poznání Krista a přijmutí Jeho oběti. My se ve svém všedním životě honíme za stejnými prioritami, jako nevěřící svět. To nikomu nemohu vytýkat, protože jsme pořád v těle, uprostřed materiálního světa a musíme nějak zajistit svou rodinu, sebe.To samotné ještě není tak smutné. Doslova tragické ale je, když se spokojíš z životem pod laťkou, když to dopředu vzdáš. Když se ani nerozběhneš ke svému pokusu. Pak sice jsi členem elitního Božího klubu, protože Ježíš Kristus ti zaplatil věčné členství. Vztahují se na tebe biblické zaslíbení určené Božím dětem. Ale pokud nechodíš na stadion, nepřevlékáš se do tepláků a neusiluješ o překonání Boží laťky pro tvůj život, pak si nestěžuj.Nestěžuj si na to, že život většiny nevěřících je kvalitnější než ten tvůj, že jim Bůh více požehnal v práci, ve zdraví, v majetku, v dětech atd. Naše starost není porovnávat se se světem a plakat nad slabou kvalitou svého života, ale naopak. Naše starost je porovnávat se a dorůstat samotnému Kristu a radovat se s obrovské kvality věčného života. A dělat to způsobem viditelným a oslovitelným pro svět. Není to složité. Pokud budeš usilovat o přeskočení Boží laťky, tak to svět uvidí a bude muset na to zareagovat. Skáčeš-li na stejné výšce se světem, míjíš se s tím, k čemu tě Kristus jako křesťana povolal. Na tobě musí být vidět, že jsi členem elitního Božího klubu. Ty se nesmíš smířit s pár hodinami týdně na nedělním shromáždění.To ti nesmí stačit, tvá laťka je umístěna výš. Nikterak se neopovažuji snižovat význam a smysl nedělních shromáždění - bohoslužeb. Právě naopak. “ A sedmý den Bůh požehnal a posvětil, neboť v něm přestal konat veškeré své stvořitelské dílo.“1M 2,3 Účast na bohoslužbách se svými sourozenci je velký Boží dar. Ale další velký Boží dar pro ostatní dny v týdnu je praktický život s Kristem, který ti říká : „ Kdo chce jít se mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne“ Marek 7,34 Tady je odpověď na otázku, proč žijeme hluboko pod laťkou, kterou nám Bůh připravil k přeskočení. Tady je dokonce i návod na odstranění příčiny, která nám brání k mohutnému odrazu. Ta příčina je naše soběstřednost a tu rozbiješ jedině , když zapřeš sám sebe. Jinak to nejde, vždyť ti to říká samotný Kristus. A On je v rozbíjení lidské soběstřednosti pravý mistr. On rozbil svou lidskou soběstřednost v Getsemanské zahradě a poté na kříži takovým způsobem, který je až nepopsatelný. Je to těžké, ale uklidňuje mě, že Kristus po nás nechce nic, čím On sám již před námi neprošel. Proto ti říkám, nespokojuj se s životem pod laťkou – tam nemůžeš zažít opravdovou radost, kterou dává Bůh sám. Mineš se s tím, co je pro tebe připraveno už tady na zemi.Rada na tento a každý následující den zní : připomeň si, co je prioritou tvého života, rozběhni se a skoč.Vždyť ty jsi v Kristu předurčen k vítězství
