 |
Právě je 538 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme
116494615
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Kontrasty: Student chtěl vraždit, nacvičil si to na počítači
Vloženo Středa, 22. listopad 2006 @ 15:34:17 CET Vložil: Bolek |
poslal Seraphim Osmnáctiletý mladík v pondělí 20.11.2006 ve škole v německém Emsdettenu postřelil osm lidí a následně zabil sebe. Na těle měl připevněné výbušniny. V dopise na rozloučenou tvrdil, že nenávidí lidi. Podle bývalých spolužáků hrál útočník často počítačové hry. V Německu se proto rozhořela debata o zákazu násilných počítačových her. Prosazují ho například premiéři spolkových zemí Dolní Sasko a Bavorsko.
Psychiatr Manfred Spitzer řekl časopisu Focus, že zabijácké hry jsou nebezpečné.
"Jejich hraní vede k otupělosti vůči skutečnému násilí. Ty hry mají jasně negativní účinky," řekl ředitel Psychiatrické kliniky v Ulmu. Podle něj je nesmysl, že by virtuální zabíjení nemělo přesah do reálného života. Spitzer ve Focusu poukazuje například na to, že americká armáda se pomocí počítačových her snaží zbavit vojáky zábran ze zabíjení lidí
"Ty nejhorší násilné hry by se měly zakázat, ostatní zatížit vysokým zdaněním," navrhl profesor psychiatrie řešení.
Viz: http://zpravy.idnes.cz/nemecko-se-po-skolnim-masakru-pre-o-zakaz-nasilnych-her-pgq-/zahranicni.asp?c=A061122_114520_zahranicni_mad
|
Re: Student chtěl vraždit, nacvičil si to na počítači (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Čtvrtek, 23. listopad 2006 @ 07:33:17 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416 | Tato modlitba vyjadřuje celou pravoslavnou teologii o výchově dětí. Pravidlo modlitby je totiž pravidlem víry.
„Nejsladší Ježíši, Bože mého srdce! Tys mi daroval děti tělem, ale jejich duše patří tobě; mou i jejich duše jsi vykoupil svou drahocennou krví. Pro tvou Božskou krev tě prosím, můj Nejsladší Spasiteli: Dotkni se svou blahodatí srdcí mých dětí (jména), ohraď je svou Božskou bázní, odvrať je od špatných sklonů a návyků, veď je na světlou cestu života pravdy a dobra, ozdob jejich život vším dobrým a spasitelným, veď jejich osud tak, jak ty sám chceš, a spas jejich duše. Hospodine, Bože otců našich! Mým dětem i mým kmotřencům daruj spravedlivé srdce k tomu, aby zachovávali tvá přikázání, zjevení i ustanovení a všechna je naplňovali. Bože, tvůrce všeho stvoření, který přidáváš milost k milosti, tys mě učinil hodnou, abych byla matkou rodiny. Tvá dobrota mi darovala děti a já se odvažuji říci: Jsou to tvoje děti. Vždyť tys jim daroval bytí, oživil je nesmrtelnou duší a obnovil křtem k životu podle tvé vůle, učinil jsi je svými dětmi a přijal do lůna své Církve. Pane, zachovej je v milosti své do konce života a učiň je hodnými být účastníky tajin tvé smlouvy. Osvěť je svou pravdou, ať se v nich a skrze ně posvěcuje tvé svaté jméno. Sešli mně svou blahodatnou pomoc k jejich výchově, pro slávu tvého jména a k užitku bližního. Daruj mi k tomuto cíli prostředky, trpělivost a sílu. Nauč mě zasadit do jejich srdcí kořen pravé moudrosti – bázeň před tebou. Osvěť je světlem tvé velebnosti ovládající celý vesmír. Ať si tě zamilují ze vší duše své a z celé mysli, ať k tobě přilnou celým srdcem a ať se celý svůj život chvějí před tvým slovem. Daruj mi rozum k tomu, abych je ujistila, že pravý život spočívá v dodržování tvých přikázání, že práce posilněná zbožností dává našemu životu klidnou spokojenost a na věčnosti nevýslovnou blaženost. Odhal jim pochopení tvého zákona. Ať do konce svých dní jednají s vědomím tvé všudypřítomnosti. Zasaď do jejich srdcí odpor a hnus k jakékoli nepravosti, ať jsou bezúhonnými na svých cestách, ať vždy pamatují na to, že ty, nejdobrotivější Bože, miluješ zákon a pravdu. Zachovej je v cudnosti a zbožné úctě k tvému jménu. Ať neposkvrňují tvou Církev svým chováním, ale ať žijí podle jejích ustanovení. Vlož do nich nadšení k tvému prospěšnému učení a učiň, ať jsou schopni každého dobrého skutku. Ať získají pravdivé pochopení těch věcí, jejichž znalost je pro ně právě důležitá, a ať jsou prosvětleni vědomostmi prospěšnými pro lidstvo. Pane, nauč mě vtisknout nesmazatelnými rysy do myslí a srdcí mých dětí obavu z přátelství s lidmi, kterým je cizí bázeň před tebou, a vší silou jim vštípit vyloučení každého svazku s bezbožnými lidmi. Dej ať nevěnují pozornost zvráceným hovorům, ať nenaslouchají lehkomyslným lidem, ať je z tvé cesty neodvrátí špatné příklady, ať se nenechají zlákat tím, že někdy bývá cesta bezbožných na tomto světě úspěšná. Nebeský Otče! Daruj mi blahodať, abych se vší silou chránila před tím uvádět své děti do pokušení svými skutky, ale dej, abych se snažila mít neustále na zřeteli jejich chování a odvracet je od omylů, napravovat jejich poklesky, mírnit jejich tvrdohlavost a vzdorovitost a zdržovat je od marností a lehkomyslnosti. Ať nejsou přitahovány bláznivými myšlenkami, ať nenásledují žádosti svého srdce, ať se nepyšní ve svých myšlenkách a nezapomínají na tebe a tvá přikázání. Ať nepravost nezničí jejich rozum a zdraví, ať hříchy neoslabují jejich duševní a tělesné síly. Spravedlivý soudce, jenž trestáš děti za hříchy rodičů do 3. a 4. pokolení, odvrať takové tresty od mých dětí, netrestej je za mé hříchy, ale pokrop je rosou své blahodati, aby prospívaly v ctnostech a svatosti a vyrůstaly v tvé lásce a v lásce zbožných lidí. Otče slitování a všelikého milosrdenství! Z rodičovského citu bych přála svým dětem hojnost veškerého pozemského blaha, přála bych jim požehnání rosy nebeské a pozemského blahobytu, ale především ať je s nimi tvá svatá vůle. Uspořádej jejich osud podle své lásky, neodpírej jim v životě chléb vezdejší, sešli jim včas vše nutné k získání blažené věčnosti. Buď k nim milostivý, když před tebou zhřeší. Nepřičítej jim hříchy mládí a neznalosti, doveď jejich srdce ke zkroušenosti, když se budou protivit tvému dobrotivému vedení. Kárej je a miluj, obracej je na cestu, která se ti líbí, ale nezavrhuj je od své tváře. Přijímej laskavě jejich modlitby, daruj jim úspěch v každém dobrém díle, neodvracej od nich tvář svou v čase zármutku, ať je nepostihnou pokušení nad jejich síly. Požehnej je světlem své milosti, ať je provází tvůj anděl a chrání je před všelikým neštěstím a zlou cestou. Nejdobrotivější Bože! Učiň mě matkou, která se může radovat ze svých dětí, ať jsou mi potěšením ve dnech mého života a oporou mému stáří. Učiň mě hodnou, abych s nadějí na tvé milosrdenství s nimi předstoupila před strašný soud tvůj a abych – ač nehodná – se mohla osmělit říci: Zde jsem i s dětmi, které jsi mi dal, Pane! Ať společně s nimi oslavuji nevýslovnou dobrotu tvou a věčnou lásku tvou, vyvyšuji tvé jméno, Otce i Syna i Svatého Ducha, na věky věků. Amen.“ (Modlitby za děti a jiné modlitby, Pravoslavná církevní obec v Brně 2001, str.8-13.)
|
|
|
Re: Student chtěl vraždit, nacvičil si to na počítači (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Čtvrtek, 23. listopad 2006 @ 07:40:52 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416 | Křesťanství není recitování modliteb, zábava a hry a štěstí navěky. Křesťanství znamená vzít na sebe svůj kříž a následovat Krista (viz Mt 16.kap., 24.verš). Mateme děti, když jim tvrdíme, že spasení je zadarmo nebo za ústní recitaci modliteb. Spasení nás ve skutečnosti bude stát všechno. Bude nás „stát život“. Když dáme své životy Pánu Ježíši, už nám nepatří. [106, str.97][220, str.94-95]
Napodobování je platná forma dětského vyjádření. Děti se hrou a napodobováním učí. Někteří z nás viděli děti, které si hrály na církev. Pokládám to za neškodné. Pro děti je to způsob, kterým se učí poddávat Duchu Svatému. Připravují se na okamžik, kdy přítomnost Ducha Svatého emocionálně zažijí. Děti vyučujme a raďme jim. Říkejme jim, že všechno, co dělají, musí být k Boží slávě a nikdy kvůli pozornosti nebo obdivu od druhých lidí. Jedna věc je upřímná touha uctívat Pána Boha. Snaha přitáhnout pozornost je věc docela jiná. Pokud u dítěte zakročíme kvůli projevům, je to vždycky jemným, vyučujícím způsobem, nikdy hrubě. Dítě chvíli pozorujme a zároveň prosme Ducha Svatého o rozlišení a vedení. Snažme se děti pastoračně vést a učit je, jak se nechat vést Duchem Svatým. Není správné, aby děti zažívaly padělek. Správné je, aby to, co zakoušejí, bylo opravdové. Je zapotřebí říkat dětem, že od nich očekáváme, že se budou při bohoslužbě chovat důstojně - potichu sedět či potichu stát. Nemají dovoleno se jeden s druhým bavit. Je účelné si vytvořit seznam všeho, co děti při bohoslužbě dokáží a mohou. Může obsahovat: dokážeš sedět rovně, dokážeš si nechat ruce jen u sebe, dokážeš nechat nohy na podlaze anebo alespoň co nejblíže podlaze, dokážeš hlasitě zpívat, když je čas hlasitě zpívat, dokážeš sedět opravdu tiše, když je čas sedět opravdu tiše. Každé gramotné dítě slíbí, že se bude každodenně modlit a věnovat čas Písmu svatému. Zaváže se, že se bude držet přesně daných pravidel. Rodiče dětí i křestní kmotři už při udělování křtu dítěti slibovali [213B], že budou závazek křtěného dítěte podporovat, nyní svůj slib musí naplnit – dítě ve víře povzbuzovat a důsledně kontrolovat i chránit před takovým pokušením, které je nad jeho dětské síly. Je důležité, aby pravdu do dětských srdcí pokládali systematickým způsobem, pravidlo za pravidlem, řádku po řádce. Proto si vytvoří osnovy pro rodinné domácí pobožnosti a křesťanské vzdělávání dětí. Nikdy nezkoušejme sloužit dětem bez modliteb a bez přípravy! Roznesou nás na kopytech. Vybírejme si z různých zdrojů věci, které nám pomohou říci to, co nám Bůh dává na srdce. Mějme připravené plány a materiály, ale nelpěme na nich. Dovolme Bohu, aby nás vedl a buďme citliví na reakci dětí. Možná bude třeba některý bod přepracovat, jiný třeba vynechat, anebo přidat něco, o čem jsme ani nepřemýšleli. Nejdůležitějším činitelem je otevřenost vůči Duchu Svatému. Taková svoboda však může přijít, až když jsme na ni připraveni. Smysl vší práce nás rodičů i křestních kmotrů je, aby děti nám Bohem svěřené zažily Boží přítomnost a realitu. Jeden tatínek, vychovatel, vyprávěl přibližně toto: „Když vidíte, jak lidé pláčí za ztracené a volají k Bohu o jeho milost pro hříšníky, nutně vám dojde, že takhle by to mělo být. Pláč je často doprovázen tělesnými pohyby. Někdy vám je, jako by Bůh plakal skrze vás. Nesmírně rád pozoruji děti, jak se nechají vést Duchem Svatým, když je vede k modlitbám. Je několik dětí, které pláčí k Bohu, aby se toho dne děla Jeho vůle. Pokud znáte děti, tak víte, že to musí mít nadpřirozenou příčinu. Ještě jsem se nesetkal s dítětem, které by strávilo 4 hodiny pláčem – navíc ne kvůli sobě, ale kvůli Bohu, aby se děla Jeho vůle.“ [220, str.60-61,71-72,83-85]
e) Ovoce tradiční metody
Věřím, že dětem máme už teď v dětství, a ne až jednou v budoucnu, umožnit připravovat se na tu práci, ke které je Bůh povolal. Křesťanští rodiče mají udělat vše pro to, aby se jejich potomci skrze Boží milost stali skutečnými dětmi Božími, pracovitými, pravdomluvnými a pokornými.
Z mé disertační práce: Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve, otec 6 dětí |
|
|
Re: Student chtěl vraždit, nacvičil si to na počítači (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Čtvrtek, 23. listopad 2006 @ 07:47:58 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416 | Někdy se rodí i výjimečně zbožné děti [491]. Snad o nich a jiných pokřtěných maličkých plně platí Zj 14.kap., 4.-5.verš. Existuje toto svědectví otištěné v knize Walters, David, Boží oheň, Samuel, Praha 1999, str.16-17 [467, str.16-17]:
„(Smrt malé dívky v Hayfieldu) Mluvila mimořádně prostě, avšak velmi zřídka, vždy jen pár slov. Sotva kdy bylo vidět, že by se smála, nebo slyšet, že by vyslovila povrchní či lehkovážné slovo. Nesnášela ty, kteří tak činili nebo se chovali povrchně nebo lehkovážně…Když se její bratr nebo sestra na druhého zlostně utrhli nebo se chovali lehkovážně, pak je buď ostře pokárala (bylo-li třeba), nebo je snažně prosila, aby toho nechali. Promluvila-li k někomu příliš ostře, pokořila se před ním a neměla klid, dokud jí neodpustil. Když se její zdraví zhoršilo, měla velkou radost, když slyšela zpívat píseň "Abba, Otče" a často sama zpívala verš "Abba, Otče, slyš mé volání". V pondělí 7.4. v pokoji zesnula ve věku 2 let a 6-ti měsíců.“
Starec Amvrosij Optinský píše o zbožštění dětí toto:
„Nesmíme zapomínat na spletité přítomné časy, kdy i malé děti jsou duševně poškozovány tím, co vidí a co slyší, a proto je potřeba očištění, kterého není bez utrpení; duševní očištění přichází z větší části skrze tělesné utrpení…Podívejte se i na nejmenší děti – cožpak i ony nepřecházejí do budoucího života skrze nemoci nebo utrpení?…“ (Modlitby za děti a jiné modlitby, Pravoslavná církevní obec v Brně 2001, str.42.) [267, str.42]
Existuje další svědectví otištěné v knize Walters, David, Boží oheň, Samuel Praha 1999, str.21-24 [467, str.21-24]:
„William (Billy) Cooper ve Walsalu, Staffordshire, kterému tehdy bylo 9 let, byl usvědčen z hříchu a neustále naříkal, že půjde do pekla a že si pro něho přijde ďábel….Ale asi za 2 týdny se Bohu zalíbilo mu zjevit svou odpouštějící lásku. Billyho ústa pak byla plná chvály. Všem vykládal, co Bůh pro něho učinil. Několik dnů poté se zalíbilo Bohu usvědčit z hříchů i jeho sestru Lucy, které bylo tehdy 11 let. Také jí brzy vložil do úst píseň chval, takže se mohli spolu radovat v Bohu, svém Spasiteli. V té době byli oba sourozenci těžce souženi na těle smrtelnou nemocí. Tím více se však projevila Boží moc, která způsobila, že pokračovali v radostném vítězství víry i v nejtěžších bolestech. Když je navštívila jedna z jejich sester, Billy jí řekl, že byl velmi nemocen. "Nemyslím na těle, ale na duši. Cítil jsem tíhu svých hříchů tak silně, že jsem myslel, že půjdu do pekla a viděl jsem ďábla připraveného mě odvléci. Po celý týden jsem si připadal jako v plamenech pekla. Hříchy, které mě nejvíce tížily, byly lhaní a hádky se sestrou. Viděl jsem, že když mi Bůh neodpustí, jsem ztracený. Věděl jsem, že hádání bylo stejně těžkým hříchem pro Lucy jako pro mne. A jestliže nedostane milost a nepozná Ježíšovu lásku, nemůže jít do nebe." Lucy řekla: "Když jsem slyšela, jak pan A. popisoval dva druhy lidí, z nichž jedni byli obmyti Kristovou krví a druzí nebyli, poznala jsem, že já jsem nebyla a když tak zemřu, musím jít do pekla." Na otázku, který hřích ji nejvíce tížil ve svědomí, odpověděla: "Braní jeho jména nadarmo, když jsem odříkávala modlitby a nemyslela přitom na Boha." Když Billy vyznával, že měl rád peníze, Lucy řekla: "Já také. A zlobila jsem se, když jsem neměla tolik jako Billy. Měla jsem peníze raději než Boha a On mě za to mohl právem poslat do pekla." Když se Billyho zeptali, jak ví, že jsou jeho hříchy odpuštěny, odpověděl: "Kristus mi to řekl. Měl jsem v srdci velký boj s ďáblem a hříchem, až se Ježíši zalíbilo vstoupit do mého srdce. Cítím teď jeho lásku v srdci a On mě ujišťuje, že mi mé hříchy odpustil." Na otázku, jak se to stalo, odpověděl: "Jsem šťastný v Ježíši. Ježíš je mému srdci drahý." "Chtěl bys žít nebo zemřít?" Odpověděl: "Ani jedno ani druhé. Doufám, že budu-li živ, budu chválit Boha. A zemřu-li, jsem jist, že půjdu k Němu, neboť On mi odpustil mé hříchy a daroval mi svou lásku." Někdo se zeptal Lucy, jak dlouho se nachází ve slávě víry. Odpověděla: "Teprve tento týden. Předtím jsem měla hodně co činit se Satanem. Ale nyní ho Ježíš za mne porazil." Během toho, co mluvila, cítila velkou bolest způsobenou nemocí. Řekla: "Chtěla bych více těchto bolestí, aby mě přivedly blíže k Ježíši!" Když mluvila o Kristovu hlasu, řekla: "Kristův hlas je cizí těm, kdo nevědí, že jejich hříchy jsou odpuštěny, ale já to vím. On prominul všechny mé hříchy a projevil mi svou lásku. Jaká je to milost, že takový ubožák jako já, který zasluhuje peklo, může zakoušet jeho lásku." Billy měl často bolestné záchvaty nemoci. Když cítil, že se záchvat blíží, s úsměvem sklonil hlavu a řekl: "Ó sladká lásko!" nebo "Ó sladký Ježíši!" A jakmile pak přišel k sobě, odpověděl na otázku, jak se má: "Jsem šťastný v lásce Kristově." Jednou večer k nim přišel na návštěvu jeden pán se svou ženou a ta, když se podívala na Lucy, řekla: "Vypadá, jakoby se s ní nic nedělo, je tak milá na pohled." Lucy odpověděla: "Mám dosti důvodů, abych tak vypadala, jsem plná Boží lásky." Když mluvila, její oči neobyčejně jiskřily a slzy jí tekly po tvářích. Billy se tomu smál, ale nemohl promluvit, více než hodinu byl němý. Vypadalo to, jakoby se odebíral na věčnost. Ale Pán Bůh ho opět obživil. Jakmile mohl mluvit, poprosil, aby ho pozvedli na posteli a pohleděl na muže, který se ho zeptal, jak se má. Odpověděl: "Jsem šťastný v Kristu a doufám, že i vy jste šťastný." On řekl: "Doufám, že mohu říci, že jsem." Billy na to: "Odpustil vám Kristus vaše hříchy?" Řekl: "Doufám, že ano." "Pane," řekl Billy, "doufat nestačí. Kdysi jsem doufal a přece, kdybych byl tehdy zemřel, byl bych jistě šel do pekla. Ale On mi nyní odpustil všechny mé minulé hříchy a dal mi okusit svou lásku. Budete-li mít tuto lásku, budete to vědět a budete si jí jist. Nemůžete ji však znát bez Boží moci. Můžete číst sebevíc knih (ten muž byl velkým čtenářem), ale budete-li číst celý život, bude to ve vaší hlavě a tato hlava zahyne. Nemáte-li Boží lásku v srdci, půjdete do pekla. Ale doufám, že se tak nestane. Budu se za vás modlit k Bohu, aby vám dal svou lásku." Jedné mladé ženě, která s nimi mluvila podruhé, Billy řekl:"Slečno, máte jistotu, že máte v Kristu svůj podíl?" Odpověděla: "Doufám, že jsem v Kristu, ale jistota to není." On odpověděl: "Máte-li jeho lásku, budete si tím jistá, že ji máte. Budete to vědět v srdci. Já se obávám, že vaše naděje je jenom ve vaší hlavě. (Poznámka – Myšlenkou sv.Serafíma Sarovského bylo: Abychom mohli přijmout a vidět světlo Kristovo v srdci, je zapotřebí se co možná nejvíce odvrátit od viditelných věcí. Napřed nutno očistit srdce pokáním a pak vírou v Ukřižovaného zavřít tělesné oči, ponořit rozum do srdce a tam vzývat jméno Pána Ježíše Krista. Tehdy teprve člověku zasvítí světlo Kristovo. [339, str.19] ) Když se jich ptali, zda se bojí umřít, vždy odpověděli: "Ne, vždyť co může smrt udělat? Může jenom položit svou chladnou ruku na naše těla." Kdosi řekl Lucy: "Teď můžeš žít, jak se ti zachce, když si jsi jistá, že půjdeš do nebe." Odpověděla: "Ne, nemohla bych zhřešit proti svému drahému Spasiteli, i kdybyste mi dal tuto místnost plnou zlata." V pondělí, než Billy zemřel, opakoval si píseň plnou vítězné radosti: "Spojme své radostné písně s anděly kolem nebeského trůnu!" Potom opakoval modlitbu Páně. Poslední slova, kterým bylo rozumět, byla: "Jak nádherné je být s Kristem navěky, navěky! Amen! Amen! Amen!" Když pak ležel neschopen mluvit, vstoupil do místnosti člověk, o kterém se Billy obával, že nezná Boha. Billy byl velice rozrušený, plakal a velice sténal, pohyboval rukou a položil ji sestře na ústa. Naznačoval, jak se domnívala, že s tím příchozím má ona promluvit. Ve středu večer se jeho šťastný duch vrátil k Bohu. Lucy zemřela nedlouho poté.“
Bůh nám ponechal i fyzické znamení, že malé dítě může obdržet theosis. Tělo šestiletého chlapečka Gabriele, zavražděného 11.4.1690, nesetlelo. [491]
Z mé disertační práce: Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve |
|
|
|
|
