Tuto studii věnuji bratru Michalu Vejvodovi z Čáslavi, putovníkovi po hlubinách moderní teologie :-) Dnešní historicko kritické přístupy vycházejí  převážně z metody lingvistické fragmentace textů a hledání vrstev biblické látky, dále z problémů historického pohledu a taktéž v sobě zahrnují i hledisko dogmatické. Tyto kritické metody, kterých se začalo hojně využívat v 18. a 19. století, byly obvykle používány u knih, které si činily eschatologický nárok zakotvený v přesném popisu budoucnosti nebo měly významný soteriologický obsah vzhledem k Novému Zákonu. Sem patří zejména kniha Genesis, popisující Adama, v němž se lidstvo, stejně jako v Kristu, zástupně nachází před Bohem. Dále je to kniha Izajáše, kde je předpovězeno babylónské zajetí a kde je detailně popsán úřad a osoba Mesiáše, prolévající krev za svůj lid i za pronárody celého světa, a taktéž kniha Daniel, v jejímž závěru je popsán poslední soud a příchod království Syna člověka. Není divu, že liberální teologie, která se snažila relativizovat velké křesťanské doktríny, se zaměřila zejména na zpochybnění historicity a datace těchto tří knih.

V této studii bych se proto zaměřil na rámcové objasnění dané problematiky u knihy proroka Izajáše, jejíž součástí je i zevrubný popis historického, politického a kultického života, včetně obsahu knihy a stručného rozboru textu. Snahou zde je i vytěžit pozitivum ze současných kritických přístupů a zkompilovat nebo alespoň kriticky porovnat rozdílné přístupy k této knize.