poslal Lupus Charles Journet ve svých „Promluvách o milosti“ uvádí alegorický výklad podobenství o milosrdném Samaritánovi. Tento výklad se objevuje, pokud se nemýlím, i u některých církevních otců a ve zkratce líčí dějiny spásy. Výklad říká o podobenství zhruba toto:
Jeruzalém je město světla, pokoje, Boží přítomnosti, pozemský ráj. Poutník sestupující z Jeruzaléma do Jericha je člověk, který byl svou vinou zbaven možnosti přebývat v Jeruzalémě. Zakouší osud vyhnance a na své pouti se propadá stále hlouběji a klesá k Jerichu. Jericho je město rozkoší, rozkladu a zkázy. Cestou ho přepadnou lupiči. Oloupí ho o zlato (Boží milost) a stříbro (Boží dary) a zanechají polomrtvého na cestě – člověk je ochromen a paralyzován. Kněz a levita kteří jdou kolem a zraněného minou, představují Mojžíšův zákon – ten nebyl schopen člověka spasit. Samaritán přicházející cestou po nich je Pán Ježíš. Zraněného člověka ošetří, naloží na svého mezka a zaveze do hostince – Církve, aby tam bylo o člověka dobře postaráno. Pán se vrátí na konci věků, aby odměnil hostinského.
