poslal xvejvodam Matouš 16:18:
A já ti pravím, že ty jsi Petr; a na té skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou.
Co je to církev? Slovo, které my překládáme jako církev, zní v originále ekklesia.
Toto slovo používala prvně již Septuaginta – řecký překlad hebrejské Bible – starého zákona. Překládala jím hebrejské slovo kahal, které označovalo shromáždění, přesně shromáždění Izraele před Hospodinem, tedy v chrámě.
Slovo ekklesia bylo samozřejmě používáno v řečtině původně pro světská shromáždění, která rozhodovala o dění v obci, a tak podobně.
To ovšem nic nemění na síle tohoto výrazu ve smyslu novozákonním, toto slovo nese ve svém kořeni základ volat, vyvolat, či svolat. Tedy abychom přesněji vystihli jeho význam, dá se mluvit jako o „shromáždění vyvolaných“.
Tedy církev je v biblickém smyslu shromáždění, které je vyvoláno samotným Kristem, které se schází k pravé oslavě Boží, ne už v chrámě, ale samo je chrámem v němž je přítomen Duch svatý, v němž přebývá a působí skrze Dary – charismata.
Je tedy několik různých slov, jimiž bývá Církev v Bibli zpodobňována, pomocí nichž se NZ snaží postihnout její význam. Je to tedy shromáždění nebo tělo, nevěsta nebo jak jsme řekli chrám…Co se vybaví vám, když mluvíme o církvi, o shromáždění ?
V Písmu lze vypozorovat jakoby 3 významy slova ekklesia, tedy ve smyslu Církve jako celku, ve smyslu místního sboru, či ve smyslu bohoslužby, ale na druhé straně tyto významy zas jakoby splývají v jeden, kdy každý místní sbor je sám Církví Kristovou,aniž by přestával býti její součástí jako celku a celé shromáždění má být pravým shromážděním oslavujícím Boha.
Vztah Krista k církvi nám hodně ukazují výrazy jako tělo či nevěsta. Při hlubším zamyšlení mají obě ty slova podobný význam, že? I když na první pohled by se to nezdálo. Ale jiné místo v Písmu mluví o tom, že muž a žena budou jedno tělo. A to platí i zde, avšak je nutné zachovat vědomí, že ač Pán je spjat takto se svou církví jako se svou ženou či tělem, což je ještě řekli bychom částečně skryté v budoucnu (nevěsta-žena), přece jen je vyvýšeným Pánem není tím, kdo by byl závislý na Církvi, přesně naopak.
Ale svou církev miluje, svolává, povolává, působí v ní a má v ní a jí být zvěstován.
Mystické spojení Církve mezi sebou, jednotlivých údů a potom spojení „celku“ s Kristem, s Pánem je výstižně vyřčeno, spodobněno ve slavnosti Večeře Páně, kdy Kristus je přítomen skrze svou krev a tělo v každém z údů a tyto údy jsou spojeny mezi sebou jedním bochníkem a kalichem – tělem a Krví jednoho a jediného Pána Církve.
Je těžké vystihnout podstatu a význam Církve v co nejširším dosahu.
Abychom shrnuli to co jsme si zde nastínili:
Církev je povolaná a svolaná samotným Kristem k životu s ním a se sebou navzájem, ke svatosti a zvěstování Krista.
Církev očekává na svého ženicha a připravuje se na svatbu s ním, tedy snaží se být co nejkrásnější (?) pro něho a je ponechána aby dospěla.
Děkujeme ti Pane, za tvé shromáždění, a prosíme tě, ať i my jako jeho údy jsme tvou oslavou.
