 |
Právě je 413 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme
116464306
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Kontrasty: Hinduističtí vesničané hromadně znásilnili dvě křesťanky
Vloženo Úterý, 27. červen 2006 @ 21:11:01 CEST Vložil: Bolek |
poslal Serafim Hinduističtí vesničané hromadně znásilnili dvě křesťanky
K útokům sexuálního charakteru došlo poté, co se manžel jedné z žen odmítl vzdát své víry; BJP obviňuje křesťany z ‚vynucených konverzí‘
Shrnutí:
NOVÉ DILLÍ, 2. června 2006 (Compass Direct) – Povzbuzeni předákem vesnice a se zjevnou podporou vůdce politické strany Bharatiya Janata Party (BJP) vesničané ve svazovém státě Madhjapradéš v centrální části Indie v neděli 28. května hromadně znásilnili dvě místní křesťanky poté, co manžel jedné z nich odmítl zapřít Krista. Ve tři hodiny odpoledne vesničané zbili Gokharyu Barelu, manžela jedné z obětí, a převezli ho do osady Sirvil poblíž Nadia, kde na něj členové vesnického soudu vyvíjeli nátlak, aby se zřekl křesťanství.
Poté co odmítl, předák vesnice Pandya Patel nařídil vesničanům, aby Barelu přinutili vypít víno a řekl jim, že pokud chtějí, mohou znásilnit křesťanské ženy. Barelovu manželku znásilnila trojice mužů ještě ten večer, poté co předtím jiní dva hinduističtí vesničané pronikli do domu Garsii Barela (rovněž křesťana), vyvlekli jeho ženu na verandu a také ji znásilnili. Obě ženy navštěvovaly modlitební shromáždění Indického evangelikálního týmu (Indian Evangelical Team, IET). BJP obvinila křesťanské misionáře působící v oblasti z „násilných konverzí“ a má v plánu vznést stejnou stížnost proti jednomu členovi IET, ve snaze ochránit násilníky před stíháním. Informoval o tom Sajan George, celostátní koordinátor Globální rady indických křesťanů (Global Council of Indian Christians).
Celý článek:
NOVÉ DILLÍ, 2. června 2006 (Compass Direct) – Povzbuzeni předákem vesnice a se zjevnou podporou vůdce politické strany Bharatiya Janata Party (BJP) vesničané ve svazovém státě Madhjapradéš v centrální části Indie v neděli 28. května hromadně znásilnili dvě místní křesťanky poté, co manžel jedné z nich odmítl zapřít Krista.
K incidentu došlo v deset hodin večer v osadě Nadia v Bhagwanpura, Khargone. Obětmi se staly konvertitky ke křesťanství, které navštěvovaly modlitební shromáždění Indického evangelizačního týmu (Indian Evangelical Team, IET).
Místní křesťan, který si nepřál být jmenován, v rozhovoru pro agenturu Compass uvedl, že vesničané v neděli ve tři hodiny odpoledne zbili Gokharyu Barelu, manžela jedné z obětí, a násilím ho převezli do osady Sirvil, přibližně dva kilometry od Nadia, kde se shromáždili členové místního pančajátu (vesnický soud) a vyzvali jej, aby se zřekl křesťanství.
Když Barela odmítl vyhovět jejich požadavkům, předák vesnice Pandya Patel nařídil vesničanům, aby Barelu přinutili vypít víno. Vesničané jej donutili vypít asi polovinu lahve a poté jej propustili s varováním, že by měl zmizet z vesnice.
Patel rovněž vesničanům řekl, že pokud chtějí, mohou křesťanské ženy znásilnit, a slíbil jim, že se je nikdo nebude snažit zachránit.
„Pětici násilníků a předáka vesnice Patela podporoval poslanec státního zákonodárného shromáždění za stranu BJP, který žije v osadě Pipal Jhopa, přibližně třicet kilometrů od Nadia,“ dodal křesťanský zdroj.
Ještě ten večer se trojice mužů vypravila do domu Gokharyi Barely, vyvlekli jeho manželku do nedalekého křoví a znásilnili ji. Když se ji manžel s křesťanským přítelem Gudiou Gyansinghem snažili zachránit, zmlátili je vesničané, kteří násilníky doprovázeli. Uštědřili křesťanům několik pohlavků, bili je pěstmi a nutili je provolávat „Ram-Ram“, což je pozdrav obvyklý mezi některými hinduisty.
Krátce před znásilněním Barelovy manželky se jiní dva hinduističtí vesničané vypravili do domu Garsii Barely (rovněž křesťana), vyvlekli jeho manželku na verandu a také ji znásilnili, uvedl křesťan.
V době útoku byla s obětí doma jen matka Garsii Barely, které se nepodařilo švagrovou zachránit, neboť je již sama v pokročilém věku.
Vrchní velitel policie v distriktu Khargone I. R. S. Borna v rozhovoru pro agenturu Compass potvrdil, že dvě ženy znásilnilo celkem pět mužů. „Náš tým incidenty vyšetřuje,“ prohlásil policista, „nicméně zatím nebyl nikdo zatčen.“
Ženy dokázaly údajné násilníky identifikovat – ve zprávách jsou uváděna jména Lulla, Nandla, Kalu, Rewal Singh a Sakaram. Všichni pocházejí ze stejné osady.
Po znásilnění obou žen hinduističtí útočníci obětem a dalším křesťanům údajně vyhrožovali zabitím, pokud si budou stěžovat na policii.
Obvinění z ‚násilných konverzí‘
Následující den, 29. května, vůdci BJP doručili vrchnímu správnímu úředníkovi distriktu S. K. Palovi memorandum, ve kterém obviňují křesťanské misionáře ze sousedního svazového státu Maháráštra, že přišli do oblasti se záměrem „násilím“ obracet hinduisty ke křesťanství. Informovaly o tom místní zdroje.
Podle stejných zdrojů má BJP v plánu nepravdivě obvinit jednoho pracovníka IEP z podílu na „násilné konverzi“.
Sajan George, celostátní koordinátor Globální rady indických křesťanů (Global Council of Indian Christians) uvedl, že představitelé BJP, kteří útočníky podporují, předložili svá obvinění „aby je chránili před postihem ze strany vládních orgánů“.
George naléhal na představitele Státní komise pro ženy, Státní komise pro menšiny a Státní komise pro lidská práva, aby se „probudili a neprodleně podnikli kroky vedoucí k obnově lidské důstojnosti těchto křesťanů“.
Dr. John Dayal, generální tajemník Celoindické křesťanské rady a člen vládního Národního integračního výboru, poznamenal, že útoky je zapotřebí vnímat jednak jako projev náboženské nesnášenlivosti ze strany Sangh Parivar (organizace hlásící se k hinduistickému extrémistickému hnutí Rashtriya Swayamsevak Sangh) a současně jako násilí páchané na ženách, nejzranitelnější součásti indické společnosti.
„Zdá se, že ve státech ovládaných stranou BJP (která nemá žádnou úctu ke svobodě náboženského vyznání) existují obdobné zákony a administrativní systém,“ uvedl Dayal. „Vlády těchto svazových států rovněž reagují velmi nezúčastněně a pomalu při řešení jednotlivých případů, i když je na tyto incidenty někdo upozorní.“
Federální vláda do událostí zpravidla nezasahuje, dokud nedojde k hromadným nepokojům, uvedl Dayal. „Snažíme se získat názory co nejlepších právníků, abychom zjistili, jak se mohou záležitosti související se svobodou náboženského vyznání, násilné projevy a zvěrstva páchaná na příslušnících menšin stát významným předmětem zájmu vlády, aby do těchto případů přímo intervenovala,“ dodal Dayal.
K podobnému incidentu došlo v loňském roce v osadě Jamanya ve svazovém státě Maháráštra. Místní radikální hinduisté 16. května 2005 zaútočili na 11 křesťanských rodin a sexuálně napadli ženy křesťanů, kteří se odmítli vzdát své víry.
Hinduističtí vesničané se později s těmito rodinami zcela přestali stýkat. (Viz zprávy Compass Direct „Ve svazovém státě Maháráštra napadeno několik křesťanských rodin“ z 20. května 2005 a „Křesťané obvinili hinduistické vesničany ze sexuálně motivovaného napadení“ z 21. června 2005.)
[ další zprávy z Indie ]
Copyright 2006 Compass Direct. Přeloženo a zveřejněno se svolením.
Zprávy Compass Direct jsou distribuovány s cílem rozšíření povědomí o křesťanech po celém světě, kteří jsou pronásledováni pro svou víru. Českou verzi zpráv je možné přetiskovat zdarma bez výslovného předchozího svolení, nicméně je zapotřebí vždy uvádět zdroj (Copyright 2006 Compass Direct, www.prayer.cz). K odběru zpráv e-mailem se můžete přihlásit zde.
Z: http://prayer.cz/indie/indie_0189.php
|
Hinduismus ani islám nejsou náboženstvími tolerance a pokoje (Skóre: 1)
Vložil: Serafim v Středa, 28. červen 2006 @ 09:55:59 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416 | Hinduismus ani islám nejsou náboženstvími tolerance a pokoje
Žena znásilněna kvůli opuštění islámu
http://prayer.cz/pakistan/pakistan_0043.php
Rodina se musí skrývat, aby neprozradila totožnost mladé matky obrácené ke křesťanství
________________________________________
Shrnutí:
LÁHAUR, Pákistán, 23. června 2006 (Compass) – Rozhodnutí místní muslimky, kterou po obrácení ke křesťanství napadli příslušníci vlastní rodiny, znovu zviditelnilo choulostivou situaci pákistánských muslimů opouštějících svou víru. Čtyřiadvacetiletá Sehar Muhammad Shafi uprchla z rodného Karáčí s manželem a dvěma dcerkami poté, co byla přepadena a znásilněna kvůli změně náboženského vyznání. Shafi v rozhovoru pro agenturu Compass přiznala, že celá rodina žije v obavách z odhalení. „Můj manžel by si rád sehnal práci v oblasti marketingu. Ale já nechci, aby dělal něco, kde bude tak na očích a lidi ho budou znát.“ Přestože by návrat k islámu zdánlivě vyřešil mnohé Shafiiny problémy, křesťanka prohlásila, že tato varianta vůbec nepřipadá v úvahu. „Změna náboženského vyznání není žádný vrtoch. Zamilovali jsme se do Ježíše, jak bychom ho mohli zradit?“
________________________________________
Celý článek:
LÁHAUR, Pákistán, 23. června 2006 (Compass) – Rozhodnutí místní muslimky, kterou po obrácení ke křesťanství napadli příslušníci vlastní rodiny, znovu zviditelnilo choulostivou situaci pákistánských muslimů opouštějících svou víru.
Sehar Muhammad Shafi
Čtyřiadvacetiletá Sehar Muhammad Shafi uprchla z rodného Karáčí s manželem a dvěma dcerkami poté, co byla přepadena a znásilněna kvůli změně náboženského vyznání.
S pomocí Centra pro právní pomoc a urovnávání sporů (Center for Legal Aid and Settlement) se křesťanský pár přestěhoval do jiného města. Dokud však Shafi s rodinou zůstává v Pákistánu, musí pravdu o svém obrácení skrývat.
Shafi se nerodila jako čtvrté dítě aktivního šiřitele muslimské víry v pákistánském největším městě, Karáčí. Rodina patří k Ahle Sunnat wa-al Jimmat (muslimská skupina neuznávající násilí, soustředící se na obracení nemuslimů). Členové skupiny byli nabádáni, aby se vyhýbali jídlu a kuchyňskému náčiní používanému „pohany“, které považovali za nečisté.
Shafiin otec vyučoval členy náboženské komunity, jak získávat nové stoupence islámu. Jako dospívající dívka se Shafi často účastnila otcových přednášek o metodách obracení nemuslimů.
„Nebylo obvyklé, aby se dívka účastnila těchto setkání,“ uvedla mladá žena v rozhovoru pro agenturu Compass. „Já jsem však byla dcerou ‚evangelisty‘ a horlivě jsem toužila přivádět ostatní lidi ke své víře.“
V roce 1999 začala Shafi pracovat pro firmu působící v sektoru zdravotnictví, Glaxo Wellcome plc, kde soustředila své misijní úsilí na křesťanského kolegu jménem Naveed Paul. Paula zajímala apologetika, pouštěl se se Shafi do náboženských diskusí a také ji pozval do křesťanského společenství.
O čtyři roky později se Shafi rozhodla stát se křesťankou, a místní pastor ji tajně pokřtil. „Hovořila jsem [s Paulem] o islámu a chtěla jsem ho obrátit, ale místo toho jsem si uvědomila, že je můj život bez Ježíše prázdný,“ prohlásila Shafi.
Tajná svatba
Rodinní příslušníci o Shafiině obrácení nevěděli, nicméně několikrát dívku zmlátili, když ji přistihli, jak si prozpěvuje žalmy. Jednou jí také roztrhali Bibli, ze které si četla.
V lednu 2004 se Shafi s Paulem tajně vzali a přerušili veškeré styky s její muslimskou rodinou. V lednu 2005, po narození dcery, které dali jméno Angela Rose, Shafi kontaktovala rodiče a oznámila jim, že se provdala za křesťana.
Jednoho nedělního večera o měsíc později napadl jejich dům početný zástup útočníků. Shafi uvedla, že s rodinou jen těsně uprchli zadním vchodem, aby si zachránili holý život. Mladá žena se domnívá, že útok zorganizovala její rodina, poté co nějakým způsobem zjistili adresu.
Po tomto útoku se konvertitka přestěhovala na jiné místo v Karáčí, ZAVOLALA RODIČŮM Z MÍSTNÍ VEŘEJNÉ TELEFONNÍ STANICE A POŽÁDALA JE, ABY JI PŘESTALI PRONÁSLEDOVAT. OKAMŽITĚ PO ZAVĚŠENÍ VŠAK SHAFIINI RODIČE ZAVOLALI MAJITELI TELEFONNÍ STANICE A VYSVĚTLILI MU, ŽE SE JEJICH DCERA OBRÁTILA KE KŘESŤANSTVÍ.
Majitel zařízení, kterého Shafi zná jen pod jménem Rana, sledoval křesťanku až k jejímu domu a následně informoval její rodiče, kde bydlí. Pozdě večer, když si Paul odešel přečíst e-maily do internetové kavárny, Rana násilím pronikl do Shafiina domu.
MAJITEL TELEFONNÍ STANICE SHAFII ŘEKL, ŽE JI PŘIŠEL POTRESTAT ZA „NEODPUSTITELNÝ HŘÍCH ODPADLICTVÍ“, NAMÍŘIL NA NI PISTOLI A ZNÁSILNIL JI.
„Byla jsem k smrti vyděšená,“ řekla mladá žena agentuře Compass.
Když se Paul vrátil domů, s rodinou okamžitě uprchli v naději, že předejdou dalšímu útoku Shafiiny rodiny.
Manželé chvíli bydleli u Paulových příbuzných a později nalezli útočiště u skupiny řádových sester, neboť Paulovi příbuzní je brzy požádali, aby odešli – obávali se, že by se mohli kvůli ukrývání konvertity sami stát terčem útoků.
Paul a Shafi se pokusili vycestovat ze země, ale nepodařilo se jim získat víza.
Letos v dubnu Shafi a Paul s osmnáctiměsíční Angelou Rose a šestiměsíční dcerkou Magdalene tajně uprchli do jiného pákistánského města, kde se snaží začít žít nový život. Shafi se však v rozhovoru pro Compass přiznala, že rodina žije v neustálém strachu z odhalení.
„Můj manžel by si rád sehnal práci v oblasti marketingu. Ale já nechci, aby dělal něco, kde bude tak na očích a lidi ho budou znát.“
Přestože by návrat k islámu zdánlivě vyřešil mnohé Shafiiny problémy, křesťanka prohlásila, že tato varianta vůbec nepřipadá v úvahu.
„Změna náboženského vyznání není žádný vrtoch. Zamilovali jsme se do Ježíše, jak bychom ho mohli zradit?“
Dvojí náboženský standard
Přestože pákistánské zákony obrácení od islámu k jinému náboženství nezakazují, lidé, kteří opustí muslimskou víru, jsou často vystaveni pronásledování ze strany policie a vlastní rodiny.
Pákistánští muslimové obvykle přeruší veškeré kontakty s příbuzným, který se obrátí k jinému náboženství. „Odpadlíci“ – lidé, kteří se zřeknou islámu – mohou očekávat problémy při hledání zaměstnání a dokonce jim hrozí mučení a smrt v rukou příslušníků extrémistických skupin.
Podle dlouholetého pákistánského aktivisty v oblasti lidských práv I. A. Rehmana většina případů porušování svobody náboženského vyznání v Pákistánu pramení z náboženské orientace země.
Poté co se v roce 1977 dostal k moci generál Zijául Hak, založil pákistánský legislativní systém na islámském právu.
Rehman, který zastává funkci ředitele pákistánského Výboru pro lidská práva, dále poznamenal, že mnozí pákistánští muslimové vnímají opuštění islámu – „odpadlictví“ – jako formu rouhání, za které pákistánské zákony předepisují doživotní odnětí svobody nebo trest smrti.
A tak přestože pákistánský zákon výslovně nezakazuje obrácení od islámu k jiné víře, v konečném důsledku „změna náboženského vyznání nepředstavuje právo zaručené ústavou,“ prohlásil Rehman. „Zatímco u všech nemuslimů je změna náboženství vítána, muslim své vyznání změnit nemůže.“
V rámci nedávné debaty související s procesem Abdula Rahmána, muslimského konvertity ke křesťanství v Afghánistánu, pákistánští duchovní jen upevnili svůj postoj, že by „odpadlíci“ měli být trestáni smrtí.
„Přední pákistánský duchovní, muftí Munib ur Rehman, prohlásil, že ‚pokud je stát skutečně islámský, musí odpadlíka zabít‘,“ napsal autor editorialu pákistánského listu Daily Times 29. března.
[ další zprávy z Pákistánu ]
________________________________________
Copyright 2006 Compass Direct. Přeloženo a zveřejněno se svolením.
Zprávy Compass Direct jsou distribuovány s cílem rozšíření povědomí o křesťanech po celém světě, kteří jsou pronásledováni pro svou víru. Českou verzi zpráv je možné přetiskovat zdarma bez výslovného předchozího svolení, nicméně je zapotřebí vždy uvádět zdroj (Copyright 2006 Compass Direct, www.prayer.cz). K odběru zpráv e-mailem se můžete přihlásit zde.
|
Re: Hinduismus ani islám nejsou náboženstvími tolerance a pokoje (Skóre: 1)
Vložil: JHS v Středa, 28. červen 2006 @ 15:16:18 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | To ani křesťanství, otče Serafime, to ani křesťanství.... |
]
|
|
Vláda islámu v Evropě nastane dřív než jsem myslel (Skóre: 1)
Vložil: Serafim v Čtvrtek, 29. červen 2006 @ 00:00:02 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416 | Vláda islámu v Evropě nastane dřív než jsem si myslel
Viz:
Šéfové EU už přes třicet let řídí EU k plnění arabských zájmů. Bez vědomí evropských občanů, k nimž se tyto informace teprve teď pomalu dostávají díky brilantně dokumentované studii švýcarské historičky egyptského původu jménem Bat Ye’or. Její titul „Eurabia“ se už sice stal běžně používaným termínem pro postupující islamizaci Evropy. Ale její kniha, vydaná v roce 2005 s podtitulkem „Evropsko-arabská osa“, Eurabii popisuje jako již pevně zakořeněnou a dobře fungující realitu, jejíž pilné instituce, placené z daní nic netušících evropských poplatníků, systematicky přetvářejí Evropu na součást středomořského arabsko-evropského islámského kalifátu. Jeho vnitřní politikou je kulturní a etnická islamizace Evropy, jeho zahraniční politikou je nový mocenský blok proti USA a Izraeli. To vše výměnou za výhody v obchodě s arabskými státy a nepřerušené dodávky ropy po ropné krizi 1973.
Oficiální název instituce provádějící politickou, ekonomickou, kulturní, vzdělávací a etnickou islamizaci Evropy je „Euro-arabský dialog“ (EAD) a jejími zakladateli byly tehdejší EHS a Arabská liga (AL). Má hlavní úřad v Paříži a zaměstnává několik stovek úředníků, včetně vysokých politických činitelů. Fungují ve třech výborech: Všeobecný, Pracovní a Koordinační. Předsedají jim společně činitelé EU a AL a pracují v ní vysocí odborníci na ekonomiku, business, ropu, politiku, kulturu, vzdělání a média. Jejím pracovním zadáním je evropsko arabská symbióza.
Na zakládací schůzi EAD v Paříži 31. června 1974 byla ze všech členských států EHS vytvořena „Evropská parlamentní asociace pro euro-arabskou spolupráci“, která v září téhož roku na konferenci v Damašku přijala od Arabské ligy pro svou zahraniční politiku tyto podmínky:
Bezpodmínečné stažení Izraele do hranic příměří z roku 1949. Arabská svrchovanost nad starým městem Jeruzalémem. Účast OOP a Arafata na všech jednáních. Tlak na USA, aby se distancovaly od Izraele a sjednotily svou politiku se zájmy arabských států. Naprosté a bezvýjimečné plnění těchto bodů jako podmínka arabské ekonomické spolupráce s Evropou.
To pro začátek. Jako odnož EAD se pak vytvořila „Parlamentní asociace pro euro-arabskou spolupráci“ (PAEAC) sdružující na dvě stovky západoevropských parlamentních poslanců. Ta vytvořila základ pro společnou celoevropskou proarabskou zahraniční politiku jako protiváhu k moci USA. Během let 1974 a 1975 PAEAC a EAD vypracovaly své základní principy:
V politice, kultuře a ideologii: Uznání „historického příspěvku arabské kultury k rozvoji Evropy“ a příspěvku, který evropské země stále ještě „mohou očekávat od arabské kultury, především v oblasti lidských hodnot“. Potřeba vytvářet „ přívětivější prostředí pro arabské přistěhovalce šířením arabské kultury a islámského náboženství v Evropě“. Povinnost evropských vlád „přistupovat ke kulturní složce euro-arabského dialogu v konstruktivním duchu a věnovat největší prioritu šíření arabské kultury v Evropě“. Odsouzení „sionistických tendencí nahrazovat v palestinských územích arabskou kulturu kulturou židovskou a tím zbavovat palestinský lid jeho národní identity.“ Povzbuzování mediálních a vzdělávacích pracovníků k „zlepšování veřejného mínění o arabském světě“.
V ekonomice: Vytváření „základních podmínek pro rozvoj arabského světa jako celku a zúžení technologické mezery, která odděluje arabské země od evropských“. Spolupráce v „jaderné technologii, financích, podnikání, vědeckém výzkumu, technologickém rozvoji, technickém a profesním výcviku, jaderné energii, plánování a stavbě měst a infrastruktur, industrializaci, dopravě, urbanizaci, zdravotnictví, školství, telekomunikacích a turismu“.
Samotné slovo Eurabia se objevilo poprvé jako název publikace propagující činnost EAD a jejích přidružených institucí. Ta zdůrazňovala „povinnost Evropanů chápat politické i ekonomické zájmy arabského světa“ a potřebu vytvářet „názorové klima příznivé Arabům“. A upozorňovala Evropany, že chtějí-li skutečně spolupracovat s arabským světem, „musí potvrzovat svoji důvěru v euro-arabské přátelství a úctu k tisíciletému příspěvku arabského světa k světové civilizaci“.
Tak se ekonomicky, politicky, kulturně a postupně i demograficky Evropa svázala s arabským světem smlouvami, institucemi a aktivitami, které z ní udělaly nástroj arabské politiky a propagace islámu, antiamerikanismu a antisemitismu. Spolupracuje na ní již tři desetiletí čile většina médiálních, kulturních a vzdělávacích institucí. O tom, jak úspěšně se jí daří přetvářet mysl Evropanů, svědčil v roce 2004 průzkum, v němž 60% označilo USA a Izrael za největší zdroje válečných konfliktů v celém světě.
Benjamin Kuras |
|
|
|
|
