"Svět vám připraví mnoho těžkostí, ale neztrácejte odvahu. Já jsem nad ním zvítězil"
Jan 16,33(SNC)

Nevím jak pro Vás, ale tento veršík je pro mě velikánským povzbuzením. Nyní budu hovořit k lidem, kteří mají stále problémy s tím, že se nedokáží vyrovnat se svou minulostí a i když věří v Boha, nejsou schopni si odpustit jisté věci, které napáchali.
Nebudu se zde dalekosáhle rozepisovat, jelikož samotný verš hovoří za vše. Někdy upadáme a říkáme si, že to nezvládneme. Kolikrát rozebíráme hloubku víry, hledáme tu správnou cestu a pak se třeba i obviňujeme za to, že to nezvládneme. Druhé bedlivě sledujeme, jestli i oni se potýkají s tou hříšností jako my. Občas jsme hodně sebekritičtí nejen k sobě, ale hlavně k druhým. Faktem je to, že je těžká doba. Satan nám to rozhodně neulehčuje a dokonale v nás dokáže probouzet pochybnosti o sobě, ale hlavně o tom, že Bůh nás nemiluje, že nás nechce, že my prostě nikdy nebudeme hodni jeho lásky atp. Myslím si, že Bůh po nás nikdy nechtěl, abychom byli dokonalí jako Ježíš Kristus. Nemusíme pořád mezi sebou soupeřit o to, kdo má míň hříchů a o to, kdo se kolikrát pomodlil. Vím, že to dá někdy pořádně zabrat, přijmout tu skvělou, upřímnou a tolik dokonalou lásku. Jelikož ta je nejdůležitější a člověk bez lásky v podstatě nežije. Co takhle vyhlásit se přestat obviňovat a strachovat se z toho, že jsme opravdu zkažení..Jak moc nás bude muset Bůh přesvědčovat o jeho lásce? Nebojme se toho!! Vždyť přímo v Bibli máme jasný důkaz toho, že Bůh to ví! Ví, že hřešíme tam či jinde. Ví to, že jsme v blátě.
Stále je čas. Je stále čas měnit jisté věci, jisté skutečnosti. Bůh je opravdu skvělý a milující Otec! To, že občas sejdeme z té cesty, kterou nám on připravil ještě neznamená prohru. Prohra by byla až tehdy, kdybychom to vzdali úplně! Ano, my máme cenu. Máme dokonce výjimečnou cenu. Ježíš Kristus za nás zemřel, abychom mohli žít a radovat se ze společenství s Bohem. Zemřel za mě, zemřel za tebe, zemřel i za toho bezdomovce, který se každé ráno hrabe v popelnicích. Zemřel i za toho člověka, který bydlí vedle tebe a ty se jej pomalu bojíš dotknout, protože má AIDS. A přitom Ježíš Kristus právě jeho, jako nás, zve do stejného nebeského království. Pravda je taková, že když člověk opravdu touží, tak mu Bůh nastíní plno krásných věcí. Nevzdávejme se..Společenství s Bohem stojí za to bojovat. Stále budeme upadat a stále se budeme zvedat. Bůh to ví, že nám svět připraví plno nekalostí a my vězme, že on nás v tom nenechá.
Je láska, naděje a víra. Ale nejsilnější z té trojice je opravdu láska! A toho se pevně držme, jelikož bez ní opravdu nic nejsme. :o)A to není z mé hlavy, ale říká to Bible.. :o))Takže hlavinky vzhůru, vždyť je to překrásné vědět, že nás někdo opravdu a silně miluje..:o)