Grano Salis - Hypotézy o životě a smrti Ježíše Krista

Hypotézy o životě a smrti
Ježíše Krista O Ježíši Kristu bylo toho již napsáno mnohé. Podívejme se nyní na otázku jeho života a smrti z pohledu názorů a hypotéz a v neposlední řadě i z málo známých textů a odkazů. V.K. Zajcev prohlásil v 60. letech Ježíše Krista za kosmonauta, mimozemšťana a návštěvníka z jiné planety. Díky sugesci, hypnóze a pokročilé medicíně mohl proto vykonávat tzv. zázraky. Opíral se přitom o obraz na pravoslavné ikoně "Zmrtvýchvstání Ježíše Krista" ze 17. století, na které je Kristus zobrazen v jakési schránce aerodynamického tvaru, z jejíž dolní části vychází dým, jenž zakrývá nohy andělům stojícím po boku. Existuje hypotéza, že obraz byl inspirován jakýmsi doposud neznámým novozákonním apokryfem, který uvádí původ Ježíše Krista jako příslušníka mimozemské civilizace nebo jeho vzkříšení či nanebevzetí jako důsledek činnosti mimozemských sil. Uvádí se, že Ježíš byl jako výrostek vyslán k sektě essejců - následovníků Mojžíšových. Ti mu udělili vysoké svěcení, takže pronikl k podstatě tajných učení, což potvrzují nalezené kumránské svitky. Podle knihy "The Unknown Life of Iesus Christ" ruského cestovatele N. Notoviče (1858 - 1908), vyšlé v Chicagu v r. 1908 je J. poslán na cestu do Persie, Indie, Himáláje a Tibetu, kde se mu dostalo znalosti súfismu, jógy, buddhismu, véd a tibetského lékařství. Německý badatel Holgen Kersten z kašmírských záznamů zjistil, že Ježíš Kristus zde od 14 let vystupoval pod jménem Ísa. Do Palestiny se vrátil se skupinou stoupenců s velkými vědomostmi a nejvyššími schopnostmi, kde tak zákonitě působil jako nositel a zvěstovatel zcela nového, objevného učení a postoupil potupnou smrt na kříži cílevědomě a plánovitě. Kersten jako teolog zjistil ze syrských a jiných textů, že Ježíš Kristus, obdařený hlubokými znalostmi jógy, vyvolal buď zdání o své smrti samovolným zastavením dechu (asfyxie) a srdce, a poté, co se jeho učedníkům podařilo získat jeho tělo, byl jimi oživen, a odešel zpět do Indie a Kašmíru, kde je dál znám jako Júsa Asaf, který zde žil do svých osmdesáti let. Ve Šrínagaru je dokonce jeho hrob a šlépěje. Dr. L. Souček uvádí (1982), že roku 1935 vypátral Hiromaro Takeuči starou listinu se zmínkami o tom, že Ježíš Kristus přišel poprvé do Japonska ve svých 21 letech za vlády císaře Suinina a byl zde žákem jakéhosi mudrce z prefektury Tojama. Pak se vrátil do Jeruzaléma, kde byl ukřižován jeho mladší bratr Isukuri. Do Japonska přinesl Ježíš Kristus jeho uši a vlasy. Po útrapách cesty napříč celou Asií přes Sibiř vstoupil na pevninu u Hačinoe v Aomori a usadil se ve vesnici Herai (jejíž jméno je prý odvozeno z japonského "heburaj" - hebrej), oženil se a měl tři dcery. Dožil se 106 let a byl pohřben v mohyle vedle pozůstatků svého bratra. Listiny prý hovoří o pozůstatcích Ježíš Kristus a jeho bratra v mohyle, a jeden dokument představuje prý opis několika listin z K. pozůstalosti a přecházející z generace na generaci. Na paměť toho se ve vesnici Šingo (dříve Hersi) koná každoročně 10. června "Kristova slavnost", která je pořádána na počest toho, že unikl smrti na kříži. Jinou verzi uvádí K. Wagner (1991), který se rovněž domnívá, že Ježíš Kristus byl svými učedníky oživen. Opírá se přitom o výpovědi evangelistů, popisující Ježíš Kristus a jeho styky s apoštoly už po domnělé smrti na kříži, jeho požívání potravy apod.Ježíš Kristus podle něj dále žil na Kypru pod jménem Barjesus (Bar Jehú), a zmínka o setkání apoštolů s tímto prorokem je prý zkomolená či zaretušovaná zmínka o setkání s Ježíšem Kristem. Naproti tomu další badatelé uvádějí, že došlo ke skutečné smrti Ježíše Krista, a zmrtvýchvstání bylo dílem neznámého fenoménu. To prý popisuje na 13 svědků, zejména Pilátův osobní lékař Syřan Ejšu a dále i Řek Hormisius, životopisec judejských vládců. Vzhledem k tomu, že patřili mezi Kristovy odpůrce, nebyly jejich knihy přejaty církví do souboru svatých knih. Popisují velkou záři, sestupující ze zářivého oblaku, který se postupně spustil nad skalní hrob, kde se objevila lidská postava, jakoby upředená ze světelných paprsků. Poté zahřměl hrom, ale nikoli z nebe, ale ze země a hrob se otevřel, načež světlo zmizelo. V hrobě zůstalo pouze plátno, do kterého bylo tělo Ježíše Krista zabaleno (turínské plátno). Zajímavé podrobnosti, odlišující se od kanonických textů, uvádí novozákonní apokryfy. Zpochybňují i to, že by mohl být Ježíš Kristus svými učedníky vzkříšen, neboť hrob byl střežen. Evangelium sv. Petra popisuje popravu, pochování i zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Během mučení Ježíš neřekl ani slovo. Pouze před smrtí zvolal : "Sílo moje, sílo moje, proč jsi mne opustila !" Po Kristově smrti se Židé začali kát z toho, co udělali. Zákonníci, farizeji a stařešinové se shromáždili a zjistili, že všechen lid reptá a buje se do prsou a říká : "Pokud kvůli jeho smrti byla taková velká znamení, vidíte, jak byl spravedlivý. Proto se velmi polekali, přišli k Pilátovi a prosili ho: "Dej nám vojáky, aby střežili jeho hrob tři dni, aby nepřišli jeho učedníci a neukradli ho, lid by si myslel, že vstal z mrtvých a nadělal by nám zlo." Pilát tedy poslal strážce a spolu s nimi jdou střežit hrob i židovští stařešinové. A tu náhle, před zraky všech nastane vzkříšení : Otevře se nebe a dva muži z něho sejdou, kámen, který zakrývá vchod se sám odvalí a oni vejdou do hrobky. Potom z ní vyjdou a vedou s sebou třetího, přičemž "hlavy obou sahaly až do nebe, a hlava toho, kterého vedli, převyšovala nebesa." A za nimi "se zjevil a pohyboval kříž." V Apokalypse sv. Petra se popisuje, jak Kristus a jeho učedníci vystupují na horu a Ježíš jim zjevuje obrazy ráje i pekla : Ráj je "obrovský prostor mimo tento svět, zářící mimořádně jasným světlem, vzduch se tam třpytil od paprsků slunce, sama země vzkvétala nevadnoucími květy, byla plná vůní a nádherně kvetoucích věčných rostlin, jež rodily požehnané plody. Na tomto místě, mimo tento svět, žijí světci, odění do překrásných, neobyčejně bílých rouch. Jejich těla byla bělejší než sníh a červenější než růže a červeň se mísila s bělobou. Jednoduše nedokážu popsat jejich krásu. Vlasy měli vlnité a lesklé, splývali jim na tváře a plece jako věnec uvitý z květů nardu i pestrých květů, nebo jako duha ze vzduchu..." Naproti tomu peklo je místo v záhrobním světě, kde jsou potrestaní hříšníci trestajícími anděly (nikoliv čerty !), všichni stejně odění do tmavých rouch. V Evangeliu dětství se uvádí, že Ježíš měl zvláštní schopnosti už v ranném věku. Uměl i potrestat smrtí a nemocí ty, kteří mu ublížili, ale vzápětí je vzkřísil a uzdravil. Známá je příhoda o oživení ptáků z hlíny, která pochází právě z tohoto evangelia. Turínské plátno - plátno, uchovávané v sakristii turínské katedrály. Je 3,8 m dlouhé a 1,1 m široké. a má tvar obvyklého židovského pohřebního rubáše. Na vnitřní vrchní i spodní straně jsou patrné dva zažloutlé stíny mužské postavy, jež jsou vlastně otiskem mužského těla zepředu i zezadu. Když se plátno rozloží, jsou otisky od sebe vzdáleny 15 cm. Na místech rukou, zad, nohou, boku a hlavě jsou patrny hnědočervené skvrny jako od krve, přesně v souladu s biblickými ranami Ježíše Krista. První zprávou o tomto plátně by mohla být zpráva, že učedník Addai - Tadeáš přišel do Edessy (Turecko) k vládci Agbaru V. a přinesl mu tajemný potrét, díky kterému byl vládce vyléčen z velmi vážné choroby. V r. 525 bylo plátno při opravách po velké povodni nalezeno ve výklenku nad západní branou opevnění tohoto města. V té době se objevuje nový potrét - podobizna Ježíše Krista, taková, jaká se používá i do dnešné doby a taková, která je na t.p., které bylo zřejmě vzorem pro zobrazení J.K. na tzv. Mandilionu. Na počátku 40. let 10. století vyslal byzantský císař Roman Lakapenos výpravu do Edessy a požadoval vydání Mandilionu, které bylo v srpnu 944 převezeno do Konstantinopolu. Tam bylo plátno zřejmě ve sbírce relikvií, a francouzský rytíř Robert Clari uvádí, že je voděl r. 1204. Odtud se mohlo dostat do držení templářského řádu po dobytí Konstantinopolu po 4. křížové výpravě, kterou tento řád financoval. Roku 1352, 38 let po rozpuštění templářského řádu, vzniká nový nábožensko-rytířský řád "Řád hvězdy", jehož jeden ze zakladatelů Gotfryd de Charny dostal t.p. jako dar za vítězství ve Smyrně. V letech 1453 - 1457 Markéta de Charny darovala plátno knížeti Ludvíku Savojskému a jeho manželce. Plátno bylo uloženo v kapli vedle knížecího paláce, kde setrvalo až do r. 1578, kdy bylo převezeno do Turína, tehdejšího hlavního sídla Savojských států. 1. června 1694 bylo plátno slavnostně převezeno do nové baziliky, kde se nachází dodnes. V r. 1978 Humbert II. Savojský je svěřil papeži Janu Pavlu II. pod podmínkou, že zůstane v Turíně. První zkoumání tohoto plátna provedl turínský právník Secondo Pia, který v r. 1898 vyfotografoval plátno a zjistil, že fotografie je pozitivem, samotné plátno negativem. Plátno bylo dále podrobováno vědeckému i kriminologickému výzkumu, fotografování i nukleárnímu výzkumu. Bylo zjištěno, že obraz byl vytvořen žlutavým zbarvením vláken, které však proniká jen do hloubky 20 - 30 tisícin mm do plátna, jež bylo na zlomek se*****y ozářeno. Na obraze byl nalezen i otisk mince s portrétem císaře Tiberia na pravém oku, což odpovídá židovskému zvyku tehdejší doby. Chemickými testy byl zjištěn rozdíl v oxidaci a dehydrataci mezi vlákny na obraze a mimo něj, i pyl z okolí Jeruzaléma. Další zkoušky se týkaly jejich stáří za pomoci radiokarbonové analýzy C 14, z nichž jedna označila jeho stáří na r. 200 n.l., další na r. 1000 n.l., poslední na r. 1400 n.l. Technologii vzniku otisku se dosud nepodařilo plně odhalit. Závěry o pravosti proto nejsou dosud definitivní. S použitím materiálů připravovaného "Lexikonu hraničních jevů" -SL-

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace