Život víry: Adventisté o misii: Z modlitebny do nákupního střediska
Vloženo Čtvrtek, 21. březen 2002 @ 19:31:18 CET Vložil: Stepan |
poslal Nepřihlášený
NÁŠ
SBOR: Z modlitebny do nákupního střediska
Tim Watson
Naše
misie tedy spočívá v navázání přátelství, ne vytváření monster, a naše
poselství musí být mostem a ne zdí. Nyní přicházíme do našeho sboru. A
já navrhuji abychom ho přemístili z modlitebny do nákupního střediska.
Tradiční ideou sboru je vysvěcený zvláštní prostor, místo kde se
schází lidé stejné víry k bohoslužbě a ke společenství. Mohu říct, že
mám hezké vzpomínky na bohoslužby a společenství v mnoha sborech, které
jsem po léta navštěvoval se svými přáteli a rodinou, a
kdyby mi tuto možnost někdo vzal, cítil bych se velmi ochuzen. Problém
ovšem vzniká v okamžiku, kdy se tato skutečnost stane pouhou esencí náboženství
a sborového života. Pak se totiž může stát, že myšlenka sboru se zúží
na budovu, myšlenka učednictví se stane pouhým naplněním této budovy nebo
zvětšením budovy, je-li třeba.
Ne že by na zvýšení návštěvnosti sboru bylo něco špatného,
naopak, chvála Bohu za to! Ne, v tom problém není. Ale když se zvýšení návštěvnosti
či členství stane naším prvotním zájmem, naše snažení je kompromitováno.
Pamatujete naše poslání? Získávat přátele, ne vytvářet monstra. Jestliže
získávat přátele je jádrem našeho poslání, potom by ho naše pojetí
sboru mělo odrážet.Jinak se náš sbor stane posláním sám pro sebe, jak
jsem to viděl v mnoha sborech, které jsem navštívil.
Chci říct, že naše pojetí sboru by mělo sloužit našemu poslání,
ne naopak. Jaký druh sboru by tedy nejlépe vyhovoval získávání přátel?
Nemluví Ježíš o takovém typu sborů? “Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni
ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich” (Matouš 18,20). A tak kdekoli
jsem se svými přáteli, účastním se bohoslužby! V bytě, na golfovém hřišti,
ve vězení, na ulici, v restauraci, na náměstí, dokonce i v nákupním středisku,
když jako Kristův přítel rozvíjím vztahy s někým jiným, to je sbor.
Samozřejmě se nabízí otázka, jak má takový sbor vypadat. V úvahu
přichází idea “sítě spojení”. Kdyby lidé v mém sboru budovali vzájemné
vztahy a pak začali budovat vztahy s lidmi mimo sbor, budeme rozvíjet
strukturu spojení, která svým rozsahem překračuje naši budovu nebo seznam
členů. Tato struktura není pouze rozsáhlejší než budova a početnější
než její běžní návštěvníci, ale je i silnější! Je to sborová síť
spojení (network). A někteří v této síti spojení nemusí nic vědět o
sboru, někteří mohou chodit do jiného sboru (nebo synagogy, mešity či chrámu),
a další dokonce ani nemusí chtít mít se sborem nic společného. Ale ať už
to vědí nebo ne a ať už se jim to líbí nebo ne, oni všichni tvoří součást
silného těla vzájemně propojených lidí, které je syceno a živeno Kristem
a je určeno, aby rostlo blíže a blíže k Bohu!
“Mám i jiné
ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas
a bude jedno stádo, jeden pastýř”.
Jan 10,16
Musíme tedy překonat myšlenku pouhého naplnění sborové místnosti.
My, kteří se shromažďujeme v domě Božím, musíme vyjít ven mezi lidi a
naplnit jejich srdce. Musíme přemístit sbor z modlitebny do nákupního střediska.
To je jádro “síťové evangelizace”. Nyní se zaměříme detailněji na
to, jak budovat naši sít spojení.
|