poslal Nepřihlášený Naše misie: “Získat přátele, ne tvořit monstra”Tim Watson
V Matoušově evangeliu 28:19 jsou křesťané vyzváni, aby šli a “získávali
učedníky ze všech národů.” Co to znamená? Toto pověření pokračuje
– “křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali
všechno, co jsem vám přikázal.” Tak vznikl názor, že získávat učedníky
znamená je učit a křtít. Po celá staletí spočívala křesťanská
evangelizace z předávání doktrinálních instrukcí a ze křtu do členství
v církvi, jakoby právě toto bylo úplné naplnění příkazu z Matouše 28.
Ale znamená “získávání učedníků” skutečně jenom poučení lidí o
naší víře a jejich ponoření někde v řece? Je to opravdu to, co dělal Ježíš?
Ne!
Ježíšova metoda byla jiná. Slova o křtu a učení v Matoušově ev.
28,18-20 bychom neměli chápat jako jediné kroky. Ve skutečnosti jsou křest
a poučení jenom částí procesu získávání učedníků. Křest je vnějším
znamením vnitřní zkušenosti smíření s Bohem a “učit je zachovávat”
znamenalo předání praktických znalostí vedoucích člověka k šťastnému
životu v Duchu. Oba tyto výjimečné akty se předávaly z jedné generace učedníků
na druhou, ale oba byly pouze částí tohoto procesu. Znamená to, že je-li získávání
učedníků zúženo na křest a instrukce, nenásledujeme Ježíšovu metodu učednictví
plně.
Je zajímavé, že nemáme žádný záznam o tom, že by Ježíš sám někoho
pokřtil. Dokonce se v Bibli nikde nepíše ani o tom, že by Ježíš někoho
vyučoval základním znalostem židovského náboženství. Ano, Ježíš předával
mnoho informací, kterými se snažil obnovit správný obraz Boha, který pokřivila
léta jeho náboženského zneužívání. Ale většina Ježíšova příběhu
vypráví o tom, jak uzdravoval, pomáhal a trávil s někým čas. Být přítelem
znamená právě toto. Sytit, jíst, pomáhat, bavit se, společně trávit čas,
právě to jsou principy Ježíšovy evangelizační metody. Ježíšova učednická
metoda byla tedy jednoduše “získat přátele”. Žel my míváme v našich
učednických aktivitách tendenci soustředit se pouze na křty a vyučování,
zatímco v oblasti sycení, jedění, pomoci, zábavy, nebo trávení času s
ne-adventisty či ne-křesťany toho děláme málo. Takový typ učednictví
nevede k získání přátel, ale vytváření “monster”.
Monstrum
je netvor, výsledek tvůrcova dobře myšleného, a přesto selhávajícího
pokusu vytvořit superbytost. Příklady historek či legend o monstrech a
jejich tvůrcích nalézáme v mnoha kulturách. V anglické literatuře je to
klasická pohádka Mary Shellyové o doktoru Frankensteinovi, v české existuje
slavná legenda o Rabbiho Löwim z Prahy a jeho Golemovi. V obou příbězích
tvůrci objeví oživující princip a rozhodnou se ho použít pro vytvoření
bytosti podobné člověku. Frankensteinův výtvor byl poskládán z kousů
lidských těl přinesenách z márnice, Golem uplácán z hlíny.
Obě stvoření se nakonec vymkla svým pánům z kontroly, začla ohrožovat své
okolí a pro svou nebezpečnost musela být zničena.
Rabbi Löw chtěl, aby jeho výtvor ochránil jeho lidi před násilím,
jakmile však začal Golem okoušet sílu moci, přestal sloužit svému záměru
a začal terorizovat centrum Prahy. V Matoušovi 23,15 Ježíš odsoudil náboženské
vůdce svých dnů: “Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Obcházíte
moře i zemi, abyste získali jednoho novověrce; a když ho získáte, učiníte
z něho syna pekla, dvakrát horšího, než jste sami”. Díky jejich způsobu
vydávání svědectví ostatním se těch pár obrácených, kteří byli přivedeni,
stalo “monstry” či ”syny pekla.”
Ježíš se pokusil tuto skutečnost ilustrovat ještě jiným způsobem
v podobenství o ovcích a kozlech (Matouš 25, 31-46). Když Ježíš mluvil o
těch, kdo vejdou do Božího království a o těch, kteří nevejdou, vždy své
posluchače zaujal. V tomto podobenství Ježíš hovoří o soudu, při kterém
lidi rozdělí do dvou skupin. Po jeho pravici budou ovce, které budou vítány
v Božím království, a po levici kozlové, které odmítne a zavrhne do “věčného
trestu”. Ježíš vysvětluje, jaký je mezi nimi rozdíl; tato strhující část
podobenství drží všechny posluchače napjaté na okraji sedaček. Ovcím říká:
“Neboť jsem hladověl a vzali jste mě na večeři. Potřeboval jsem ubytovat
a nechali jste mne přespat; neměl jsem co na sebe a oblékli jste mně. Byl
jsem uvězněn a dostali jste mne z vězení, a když to nešlo, alespoň jste mě
tam navštívili”. Těmto lidem
říká: “Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je
vám připraveno od založení světa”. “Ovce” se podiví, kdy všechny
tyto věci pro Ježíše učinily, a on řekne “kdykoliv jste byli přátelští
k mým přátelům, byli jste přátelští ke mně”.
Pro kozly má velmi odlišné poselství: “Chtěl jsem přátele a vy
jste mne chtěli pouze obrátit. Odejděte ode mne, prokletí, do věčného ohně,
který je připraven pro ďábla a jeho anděly”. A kozlové řeknou: “Pane,
Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali, a ve tvém jménu nevyháněli démony,
a ve tvém jménu neučinili mnoho zázraků”? Ježíš odpoví:”NIKDY
JSEM VÁS NEZNAL, odejděte ode mne, vy kteří praktikujete bezzákonnost”.
Při získávání učedníků dělali kozlové dobrou práci (prorokování,
vyhánění démonů, konání zázraků), ale nebyli ochotni se s “tamtěmi”
lidmi doopravdy spojit. Neuvědomili si, že “tamti” lidé jsou Kristovi přátelé.
Kdyby učinili “jednoho z těchto nepatrných” svým přítelem, jejich přátelství
by bylo se samotným Kristem, ale protože tak neučinili, nikdy je neznal. Ovce
naopak usilovaly o to být pravými přáteli těch, které sytili, oblékali,
atd. Při svém konání se spřátelily s Kristem.
Když se snažím získat nové členy do svého sboru nebo nové přívržence
svého náboženství, mé pohnutky jsou založeny na mě - na mém zisku. Neuvědomuji
si, že se přenášejí do zkušenosti obrácených zrovna tak, jako se mé
geny přenáší do mých dětí! Proto podaří-li se mi pokřtít někoho k mému
užitku, stane se pak “užitkovým křesťanem” Přijde do sboru, protože
hledá jen své vlastní uznání a od ostatních členů sboru i lidí vně
bere, co může. Já
jsem tak vytvořil monstrum - syna pekla. A protože jsem ho velmi důkladně
seznámil s velkým posláním (Mat. 28,19-20), má ve své mysli pouze jednu věc
- REPRODUKCI!
Jak tedy
můžeme zastavit tento kolotoč, kdy monstra vytvářejí další monstra? Musíme
přestat pokoušet se obrátit lidi, abychom měli více zásluh. Ti vně církve
netouží být obráceni; oni chtějí jen přátelství. Ježíš to věděl, a
právě to jim dal. Samozřejmě někteří chtěli víc a začali ho následovat,
ale jádro jeho služby bylo pouze v uzdravování, pomoci a společně stráveném
času. A těm, kdo ho následují,říká:”BĚŽ A ČIŇ STEJNĚ”.
