poslal Pastýř Žena jedoucí na šelmě? - Dodatek B.
Odpustky.
"Odpustek je prominutí dočasného trestu před Bohem, za hřích, jehož vina byla již odpuštěna, kterou člen křesťanských věrných obdrží za určitých a definovaných podmínek s pomocí církve, která jako správce spásy rozděluje a aplikuje s autoritou poklad uspokojení Krista a svatých."
Odpustek je buď částečný či plný podle toho, jak osvobozuje od dočasného trestu za hřích - částečně nebo plně.
Věrní mohou obdržet částečné či plné odpustky pro sebe, nebo pro mrtvé, podle volby..."
Code of Canon Law1
Může Křesťan, který věří Bibli, přijmout takové falešné evangelium a spojit se s těmi, kteří jej hlásají, v evangelizaci světa? Mohou Evangelíci, s dobrým svědomím, posílat lidi kteří hledají k církvi, která učí očistec s odpustky a souhlasit s tím, že její členové jsou Křesťané, které není třeba evangelizovat? Církvi, která tvrdí že má klíče od nebes a otevře je každému, kdo se odevzdá do jejích rukou?
Ve skutečnosti je tato církev hrdá na své tvrzení, že je "správkyní spásy," kterou ona uděluje. Řím beze studu učí, že spása, kterou on nabízí, musí být přijímána "na splátky." Dále že účinnost této spásy závisí nejen na zásluhách Ježíše Krista, ale také na "přebytku dobrých skutků všech svatých," z toho co zbylo, když použili "kvótu potřebnou na očištění vlastních hříchů!"
Je neuvěřitelné, že vedoucí Evangelíci mohou považovat Katolíky za Křesťany a navrhnout spolupráci s nimi na evangelizaci světa! Můžeme pouze předpokládat že nemají ponětí o skutečném učení Katolicismu a že byli oklamáni misreprezentací, která přichází od katolických apologetů. Jak jinak by mohli ti, kteří jinak jsou hradbami víry říci, že Evangelíci a Katolíci jsou v souhlase, pokud se týče základů evangelia?
Vatikán II. pokračuje: "Pro získání odpuštění, se musí vykonat předepsané skutky." (Flannery).3 Zde je další důkaz, že Řím učí slibuje a praktikuje spásu skrze skutky. A přesto - jak podivné! - člověk nemusí mít vlastní dobré skutky, ale dobré skutky jiných mu mohou být připsány na jeho konto!
PŮVOD A ROZVOJ DOKTRÍNY ODPUSTKŮ.
Samotný koncept odpustků pochází z Pohanství. Je to idea, že přivádění sebebolestí, recitování formulek, poutě na svatá místa a oběti bohům jsou nějak záslužné a ovlivňují bohy v náš prospěch. Nápad, že vyslovení tolika a tolika "Zdrávas Maria", líbání kříže a opakování předepsané formulky zkrátí někomu čas v očistci, něco co Kristova oběť na kříži nezajistila - to samo o sobě je dost špatné - ale učit, že odpustky mohou být aplikovány i na m r t v é , zanáší toto rouhání do absurdity na druhou! Myšlenka, že "podmínku za dobré chování" můžeme přenést na někoho v očistci, kdo nevykonal "předepsané skutky," jasně odhaluje podvod "Romanismu": Za peníze je možné všechno.
Evangelium odpustků je jedna z nejotevřenějších, nebiblických a nelogických doktrín, která pochází ze Středověku a platí až podnes. Pohanský koncept odpustků se postupně definoval jako část římského Katolicismu, a nakonec se stal pro papeže tím nejlepším výdělečním podnikem. Teoreticky by měla stačit jedna mše aby všechny duše v očistci mohly vejít do nebe. Marie, jejíž moc je nekonečná, by tak mohla učinit v jednom okamžiku, a papežové, jejichž moc je neomezena, by mohli vyprázdnit očistec škrtem pera tím, že by vynalezli odpustek, který by na to stačil. PROČ TAK NEUČINÍ??? Nemají lásku pro duše? Odpověď je jednoduchá. Von Dollinger píše:
Augostino Trionfo pověřený Janem XXII. aby vysvětlil papežova práva dokazoval, že papež, jako "rozdělovač Kristových zásluh" by mohl vyprázdnit očistec škrtem pera svými odpustky ode všech duší, které tam jsou, pod podmínkou, že by někdo splnil všechna nařízení, ustavená pro získání těchto odpustků.
Poradil však papeži, aby tak nečinil - i když jeho (papežova) moc je tak nesmírně veliká, že si to žádný papež neuvědomuje. (Dollinger:"The Pope and the Council" 1869)4
Vyprázdnění očistce by znamenalo konec přísunu peněz na další a další mše, konec nekonečných darů. Namísto toho, požadavky na propuštění z očistce se staly mnohem složitější a vyžadovaly větší služby církve. Doktrína o odpustcích byla konečně prohlášená za oficiální dogma církve, papežem Klementem VI. v r. 1343. Klement uvažoval: "jedna krůpěj Kristovy krve by stačila na spásu celého lidstva!" Zbytek prolité krve plus jeho moc "zvýšena zásluhami Požehnané Panny a přebytky dobrých skutků svatých" tvoří výše zmíněný "poklad církve. Papežskou bulou v 1476 papež Sixtus IV. rozšířil tato privilegia na duše v očistci (zkrácení času mrtvých v očistci) za podmínky, že jejich příbuzní zakoupí od církve odpustky. (Earle E. Cairnes: "Christianity Through the Centuries: A History of the Christian Church" 1981)5
Z tohoto "pokladu církve" se rozděluje spása po troškách katolickým duchovenstvem skrze sedm svátostí. Nikdo neví, kolik "kreditu" je poskytováno za každý čin, rituál či odpustek, nebo jak dlouho tento "proces" musí pokračovat. Nikdy nedostanete dostatečnou milost, která by zaručila nebe! Stále více Růženců musí být recitováno, více mší odslouženo, více příspěvků se musí zaplatit, aby se dostalo více milosti od církve. Petr, o kterém Katolíci tvrdí že byl prvním papežem, varoval před "falešnými učiteli", kteří zavedou v církvi zhoubné hereze...a ve své hrabivosti vás budou učit výmysly, aby z vás těžili" (2 Petr 2:1-3) Žádný zlatý důl se k tomu nemůže přirovnat!
V Katolicismu nikdo nepřejde "od smrti k životu", jak Kristus slíbil, (Jan 5:24) ale je stále v procesu "práce pro spásu" s pomocí církve a v očekávání "očišťovacího" procesu v očistci! Ve skutečnosti, každého Katolíka čeká exkomunikace když prohlásí že je spasený a že ví, že má věčný život skrze víru v Kristovo zakončené dílo. To skutečné srdce evangelia, které Evangelíci potvrzují, je popíráno Katolicismem v jeho oficiálním katechismu, kánonech, dekretech a dogmatech - a ti, kteří se dovolejí potvrdit a prohlašovat biblické evangelium, jsou vystavení kletbě církve.
ZASLOUŽENÍ MILOSTI.
Není téměř konce těmto důmyslně vypracovaných způsobů "milosti," které papežové a jejich asistenti vynalezli s velkou dávkou představivosti. Jeden z nejpopulárnějších způsobů jak si "odpracovat milost," což je kontradikce pojmů, je skrze nošení hnědého škapulíře "Naší Paní z Mount Carmel," (o čemž jsme se již dříve zmínili) který sám o sobě je kontradikcí Bible! "Sobotní Privilej" (Sabatine) je založena na bule, která byla údajně vydaná 3. března 1322 papežem Janem XXII., která prohlašuje že ti. kteří škapulíř nosí na sobě, budou vysvobozeni z očistce (Pannou Marií), první sobotu po smrti.6
Navzdory herezím a zla papeže Jana XXII., mnoho dalších papežů (Alexandr V., Klement VII., Pius V., Řehoř XIII. a.t.d.)7 potvrdili toto učení o hnědém škapulíři, které je tak jasně proti Bibli! Papež Pius X. prohlásil: "Nosím jej - nikdy jej nesvlékejme!" Papež Pius XI. radostně přiznal: Naučil jsem se škapulíř milovat už v náručí své matky." Papež Pavel V. potvrdil že "Požehnaná Panna pomůže Bratrům a Sestrám Společného Bratrstva Požehnané Panny z Mount Karmel po jejich smrti." Papež Benedikt XV. nabízel "částečné odpuštění za políbení škapulíře." A v roce 1950, papež Pius XII. napsal svá známá slova ohledně škapulíře:"Nechť je znamením našeho zasvěcení Neposkvrněnému Srdci, které obzvláště vyzýváme v těchto nebezpečných dobách."7
Už jsme se zmínili o smrtelné kontradikci, že odpustky jsou designovány ke zkrácení utrpení v očistci - přesto toto utrpení má být nezbytné pro očištění před vstupem do nebe. TO NEDÁVÁ ŽÁDNÝ SMYSL! Kromě toho se jeden podivuje, jak je možné dosáhnout odpustků tím že uctíváme krucifix, nebo říkat, že sloužení mše je mocnější než skutečná smrt Ježíše Krista na kříži, a jak taková reprezentace Kalvárie může dosáhnout toho, čeho nedokázala Kristova smrt. Opět: Nedává to žádný smysl, ale Katolíci jsou učeni neuvažovat, ale slepě přijímat to, co je církev učí.
Vatikán II. má rozsáhlou sekci obsahující 20 složitých předpisů, které upravují minulá pravidla, které se týkají toho, kdo a kdy může obdržet odpustky. Člověk si maně vzpomene na Kristovo odsouzení rabínů v Matouši 23, kteří si vymýšleli pravidla, aby udrželi prostý lid v závislosti na jejich vedení. Řím udělal totéž. Potřebovalo by to právníka, který je dobře obeznámen se zákonem Kánonu církve, aby rozluštil všechny složitosti o tom jak a kdy je nejlépe využít nabídek "milosti." Příklad:
Věrní, kteří používají předmět zbožnosti (krucifix, kříž, škapulíř, růženec, medailonek) potom, co tento byl požehnaný knězem, mohou získat částečný odpustek. Ale pakliže tento předmět byl požehnaný papežem nebo nějakým biskupem, věrní kteří jej zbožně používají, mohou získat plný odpustek ve svátek apoštolů Petra a Pavla, za podmínky že vyznají svou víru schválenou formulí.
Způsob (částečné odpustky) který se určoval - až do nyní, podle dnů a roků, byl zrušen. Namísto něj je ustaven standard nový, který je vyměřuje. Od nyní částečný odpustek se bude nazývat "částečný odpustek", bez označení dnů či roků. (Flannery)9
Pakliže neměl Řím pravdu v určování času v minulosti, jak si může kdokoliv být jistý, že má pravdu nyní? A co je s těmi, kteří se spoléhali na zrušená pravidla? Pochopitelně, ono na tom moc nezáleží, protože církev nikdy nebyla schopná říci, kolik času se v očistci musí strávit! Nakonec ani odpustky pod "novými pravidly", nemají dnes žádný srozumitelný význam. A co by to bylo za Boha, který by kroutil svou spravedlnost kvůli mechanismu, který odměřuje "milost" podle toho, zda byl "dobrý skutek" vykonaný v určitý den, či zdali ten "svatý" předmět požehnal biskup, nebo jen obyčejný kněz?
Ovšem hlavním prostředkem (neznámé hodnoty) k získání odpustků je samozřejmě mše. Kánon 904 říká: "S myšlenkou na to, že proces spásy se stále opakuje v mystérii Nejsvětější Svátosti, kněží by měli sloužit mše často".. (Coriden)10 Jak už jsme poznamenali dříve: Namísto toho, aby byla připomínkou na již vykonané dílo spásy, každá mše činí malý krůček k plné spáse. Nikdo pochopitelně nemá potuchy jak malý ten krůček je ale musí být mikroskopický, vzhledem k milionům a milionům odsloužených mší, které stále pokračují bez viditelných výsledků.
SPÁSA NA PRODEJ.
Byl to prodej odpustků, víc něž cokoliv jiného, co vyvolalo Luterův hněv natolik, že přibil svých 95 tezí na dveře hradní kaple ve Wittenbergu a tak počala Reformace. Jak už jsme viděli, spása byla prodávána i jinými cestami než odpustky a je prodávána i dnes. I když poplatek se dnes nazývá "příspěvek", přesto peníze mění majitele se slibem "spásy" jako podnět pro "dar". Historik Will Durant má zajímavé poznámky:
Téměř tak hrabivé, jako prodej odpustků, bylo přijímání darů, peněžních či nemovitých, za sloužení mší, které měly duším zemřelých, údajně zkrátit jejich utrpení v očistci! Tomuto účelu byly zbožnými lidmi věnovány obrovské sumy peněz - ať už za účelem zmenšení muk, zkrácení doby, či úplné zrušení trestu v očistci. Chudí si stěžovali, že kvůli jejich neschopnosti platit za mše, jsou to "bohatí, ne chudí, kdo zdědí království nebeské!" Kryštof Kolumbus kdysi smutně prohlásil, že "kdo má peníze, má moc poslat duše do nebe." (Will Durant, "The Story of Civilization" 1950)11
Jaký odporný podvod! Jako kdyby Bůh se dal koupit za peníze! Ve Španělsku existovala každoroční "Bula Křižáckých Výprav", kterou si musel koupit každý, kdo byl starší sedmi let - nejméně jednou za rok. Nikdo nemohl být pohřben pakliže neměl ve své rakvi poslední zaplacenou bulu! Při zakoupení buly, papež okamžitě daroval odpustky všech hříchů kromě hereze. Katolický pozorovatel Španělska 18 století, když se zmiňoval o bule, vynesl tento pádný komentář:
"Dovolím si říci, že tato bula posílá víc lidí do pekla, než jich spasí, protože je tím největším povzbuzením k hříchu. Člověk si řekne:"Mohu uspokojit svou vášeň i chtíč. Mohu spáchat jakékoliv zlo a přes to všechno, budu spasený, když si koupím bulu za dva stříbrné reály!" Z toho stejného důvodu nemůže být svědomí pod jakýmkoliv tlakem či nejistotou, protože když někdo spáchá hřích, jde ke zpovědi a dostane odpuštění, když má tuto bulu, neboli povolení hřešit, jeho svědomí je v klidu. Když obdrží odpuštění, může jít hřešit a vrátit se pro nové odpuštění...(Antonio Gavin, "A Master Key to Popery, 1773)12
Petr Kreeft, dobře známý obhájce Katolicismu tvrdí, že "Církev se brzy obrátila a zakázala - těsně po Luterově vystoupení, prodej odpustků. (Petr Kreeft, "Fundamentals of the Faith, 1988)13 Charles Colson mylně tvrdí totéž. (C.Colson, "The Body, Being Light in Darkness" 1992)14 To prostě není pravda! Ale i kdyby tomu tak bylo, není přece možné aby se mohl jen tak přejít ten ohromný podvod, který doslova "vyždímal" z věrných jejich peníze a přitom je připravil o spásu! Prodej spásy klamal miliony lidí po staletí až do doby Reformace. Vrátila církev ty peníze? Jistě že ne! Nějaký lék pro ty, kteří odešli na věčnost s vírou, že si koupili svou spásu? Ne! A tragické je, že tento podvod pokračuje i dnes.
Kreeft, jako další obhájci Katolicismu přehlíží skutečnost, že zlá a falešná doktrína odpustků zůstává nedělitelnou částí dnešního Katolicismu, a že se stále dávají dary na zabezpečení spásy. Jak jsme už komentovali dříve, Vatikán II. prohlašuje: "Církev nařizuje, aby používání odpustků pokračovalo a vznáší kletbu na ty, kteří tvrdí že odpustky jsou k ničemu a že církev nemá moc je dávat - za účelem spásy."(Flannery)15
Je zbytečné tvrdit že zlo minulosti se již v Katolicismu nepraktikuje. Jistě že se praktikuje - a to zcela otevřeně - obzvláště v Katolických zemích - i když mnohem méně v USA. Ale i tam se dá koupit - krůček po krůčku - tím, že přispíváme církvi. Autorův přítel, jehož otec nedávno zemřel, řekl, že víc jak 2000 dolarů bylo zaplaceno na mše, které budou sloužené ve prospěch zemřelého, aby nezůstal dlouho v očistci.
Řím dal svému lidu evangelium zoufalství. Mnoho Katolíků žije ve strachu před smrtelným hříchem, nebo před možností že by zapoměl na nějaký hřích při zpovědi, nebo opomenout nějaký příkaz církve, který je pro spásu nutný. Důsledkem toho jsou všichni vystavení na milost a nemilost církve, ke které všichni vzhlíží a očekávají od ní spásu spíše, než aby si odpočinuli v bohaté Boží milosti a v Kristově dokonaném díle.
