|
Právě je 276 návštěvník(ů) a 3 uživatel(ů) online: Dzehenuti Willy rosmano
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116559247 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Tvorba: Malí lidičkové ze Svabeedo
Vloženo Čtvrtek, 14. březen 2002 @ 18:45:10 CET Vložil: james |
Malí lidičkové ze Svabeedo
Před dávnými časy žili na místě, zvaném Svabeedo, malí lidičkové.
Říkalo se jim Svabeedoláci. Byli velmi šťastní a celý den se vesele smáli. Když se zdravili, předávali si navzájem malé, teplé a měkké
kožešiny. Každý jich měl dostatek: když je rozdal, hned jich zase
dostal několik darem. Rozdávat teplé kožešinky pro ně znamenalo: mám
tě rád. Tak si říkali, že má každý každého rád.
Proto byli každý den
tak veselí.
Blízko jejich vesnice žil - docela sám v díře - divný skřítek.Když
mu nějaký Svabeedolák chtěl darovat
kožešinku, odmítl ji. Dávat si
navzajem kožešinky považoval za potěšilost.
Jednou večer potkal
skřítek ve vesnici jednoho Svabeedoláka, který
ho hned oslovil: " To
byl dneska krásný a slunečný den, viď?" A podával mu jednu obvzláště
jemnou kožešinku. Skřítek se mu podíval do tlumoku s kožešinkami. Pak
mu důvěrně položil ruku na rameno a zašeptal: "Dávej si pozor! Už máš
jen 207 kožešinek. Budeš-li je tak velkoryse rozdávat, brzy nebudeš
mít žádnou."
To byl ovšem naprosto špatný výpočet, protože každý Svabeedolák
vždycky dával každému, a tak měl neustále kožešin dost.
Sotva skřítek zaraženého malého mužíčka opustil, už se k němu
přiblížil přítel a daroval mu kožešinku. Obdarovaný však nereagoval
jako jindy. Přibalil si kožešinku do svého tlumoku a kamarádovi řekl:
"Milý příteli, rád bych ti poradil. Nerozdávej kožešinky tak
velkoryse, mohly by ti dojít."
Brzy nato si Svabeedoláci začali dávat tuto radu častěji. Tak se
stalo, že se kožešinky rozdávali jen těm nejlepším přátelům. Každý si
střežil svůj vak s kožešinkami jako poklad. Zavírali si je doma a kdo
byl tak lehkomyslný a šel s nimi po ulici, musel počítat s tím, že
bude přepaden a oloupen. Malí lidičkové ze Svabeedo se změnili. Už se
nesmáli a sotva se navzájem zdravili. V jejich smutných a
nedůvěřivých srdcích už nesídlila radost.
Teprve po dlouhém čase si začali někteří lidičkové zase jako dřív
rozdávat malé, teplé, měkké kožešinky.
Brzy si všimli, že mají kožešinek dostatek a že se obdarovaný i dárce
z toho radují. Opět je hřálo u srdce a zase se dovedli smát, i když
jim smutek a nedůvěra už nikdy docela ze srdcí nevymizeli.
Pohádka z Irska
|
Re: Malí lidičkové ze Svabeedo (Skóre: 1) Vložil: Stepan (redakce@granosalis.cz) v Čtvrtek, 14. březen 2002 @ 21:35:57 CET (O uživateli | Poslat zprávu | Blog) | jamísku, to je krásný!! Dám ti za to jednu kožešinku, tu obzvlášťě jemnou...:o)
A co vy ostatní, nebudete taky rozdávat?? kdo jde s námi? :-) |
|
|
Re: Malí lidičkové ze Svabeedo (Skóre: 1) Vložil: gucio v Pátek, 15. březen 2002 @ 18:24:35 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | moc moc hezke. Slysel jsem ji uz dvakrat, ale stejne se mi porad libi :o) |
|
|
Re: Malí lidičkové ze Svabeedo (Skóre: 1) Vložil: bolek v Neděle, 17. březen 2002 @ 14:33:13 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Koukám novej redaktor Grana Salis. Vítej jamesi mezi námi! :o)
Jinak moc pěkná vjec to teda je, abych tak řek po těch diskusích jsi mě pořádně zahřál u srdce! Díkas, brácho! |
|
|
|
|