poslal katolik Tereza Olivová z Big Brother:
'Přihlásila jsem se ze zvědavosti'
Jednou ze dvanácti soutěžících v nové reality show TV Nova nazvané Big Brother (Velký bratr) je bývalá redaktorka Rádia Vatikán a současná redaktorka Českého rozhlasu Tereza Olivová (25). Její otec Otmar Oliva je známých akademickým sochařem, který mimo jiné navrhoval oltář do kaple Redemptoris Mater ve Vatikánu.
V televizním vystoupení Tereza Olivová jednoznačně zabodovala. V internetových diskusích se o ní hovoří jako o jednoznačné favoritce. "Terezka je moc pěkná holka. Moc jí fandím, a doufám, že v té “boudě” vydrží až do konce!!," uvedla v hodnocení Terezy například diskutující vystupující pod jménem Lenka.
Nové číslo Katolického týdeníku přináší rozhovor s účastnicí reality show Big Brother Terezou Olivovou.
Proč jsi do takové soutěže vlastně šla? A co bys udělala s výhrou?
Přihlásila jsem se ze zvědavosti. Chtěla jsem vědět, zda bude mít produkce zájem o i normální lidi, jako jsem já. A měla. Druhým motivem byla touha zažít, o čem v „reality show“ skutečně jde, jak na soutěžící působí, jaký typ lidí přitahuje - a vyvodit si z toho několik závěrů, které se mi budou hodit v rámci mých mediálních studií. Reality show jsou totiž jedním z výrazných fenoménů dnešní masmediální kultury. Tento nápad jsem poprvé dostala už během studia v Římě, ale posledním motivem je jistá - možná naivní - představa, že určitě nebude na škodu, když se mezi soutěžícími objeví i jeden věřící člověk. Nicméně televize je „všemocná“, a nejsem si jistá, zda se jí moje chabá víra může postavit. Spoléhám na Boha, na modlitby své a svých přátel. Nečekám, že někoho obrátím, jen doufám, že nepodlehnu pozlátku slávy a uchovám si čistou hlavu a v budoucnu své poznatky využiji pro dobrou věc. Sama sebe se ptám: Proč zrovna já? Nevím, asi to tak má být. O výhře nepřemýšlím, určitě nevyhraju. Nejsem typ, který nadchne
diváka Novy.
Rozmlouval ti někdo účast?
Ano, rodiče, přítel a někteří kamarádi. S jejich důvody souhlasím a plně se s nimi ztotožňuji. Ano, Big Brother je skutečně velmi primitivní způsob zábavy, v níž si lidé uspokojují svou potřebu nahlížet do soukromí druhých, „očumovat“ ostatní, bavit se jejich problémy a smát se neúspěchům. Rozumím i obavě svých rodičů o dobré jméno rodiny, a o čtvrtém přikázání jsem velmi dlouho přemýšlela. Nesmírně si ale cením toho, že mi věří. Myslím, že právě výchova, které se mi od nich dostalo, mi dodala odvahu k přihlášení do soutěže a k tomu, abych i samotné rozhodnutí, zda tam nakonec jít či ne, svěřila do rukou Božích. V každém případě se těším na to, až své blízké po návratu obejmu.
Celý rozhovor najdete zde, po něm následuje i velmi zajímavý chat
