Téměř vždycky, když je vyhlášena nějaká sbírka, slyším různé lidi vyslovovat, někdy otevřeně, jindy diplomaticky zahaleně, téměř ale vždycky velmi podobné otázky. A tak mi to nedá, abych k nim něco nenapsal.
"Má smysl pomoc "malých darů"…? Co je mých pár korun, proti možnostem bohatých lidí…?"
Žádný veletok není veletokem od samého pramene. Vzniká ze stovek malých potůčků, které berou svou vodu z milionů spadlých kapek vody. Pokud by dalo sto tisíc lidí denně jednu minci na humanitární účely, pak pro nikoho z nich to nebude "finanční šok". V konečném důsledku to ale bude sto tisíc mincí znásobených jejich hodnotou. Hodnota mé pomoci není ani tak dána velikostí mého daru, jako ochotou a možnostmi, které mám.
"Co nám je do nich. Stejně si to zavinili sami…"
Kdo si svou situaci zavinil sám? Oběti zemětřesení v Turecku tím, že se narodili v této zemi, nebo tím, že bydleli v Golčuku nebo Izmitu? oběti záplav tím, že bydleli v Otrokovicích, v Olomouci, Kounově, nebo kdekoliv jinde? Cestující v letadle, které si vybrali teroristé jako ničící střelu? Zaměstnanci podniků a organizací, které měly sídlo v mrakodrapech v New Yorku? Prostí obyvatelé Afganistanu jen proto, že jejich náboženští představitelé napomáhají světovému terorismu? Kdo si svou situaci zavinil sám? A co nám je do nich?
Nic, až na jednu maličkost - že jsou lidé stejně jako my, že hodnota našeho lidství není dána místem kde žiji a v jaké rodině nebo do jakých ekonomických poměrů jsem se narodil, ale tím, jak dokážu být jinému člověku člověkem. Tím, nakolik dokážu dát druhému najevo, že mi není lhostejný. Tím, že se sám sebe vnímám jakou součást společnosti, která není ohraničena betonovou zdí mého bytu v paneláku, mými rodinnými vztahy nebo politickým územím státu, či etnickými, kulturními, nebo jinými hranicemi.
"Kdo ví jak se s těmi penězi vlastně nakládá. Vzpomeňte si na záplavy na Moravě… (obyčejně pak následuje chvíle mlčení, aby se zdůraznila váha argumentu). Dá se někomu věřit?"
Kdo má skutečný zájem zjistit, jak se sbírkami nakládá a pro koho tato otázka není jen formou výmluvy, může se kdykoli obrátit na organizaci, která sbírku pořádá. Určitě mu ráda poskytne potřebné informace. Každá veřejně vyhlášená sbírka se také musí řídit platnými zákony. A co se týče toho, co se stalo na Moravě? Byli jste někdy v nějakém obchodě blízko za hranicemi směrem na západ? Viděli jste česky psaná upozornění, že zboží je elektronicky hlídáno a proto se nemáte pokoušet nic ukrást? Jak vám bylo? Jsme si vědomi, že jeden špatný čin, ze široka a do podrobnosti medializovaný, vrhá špatné světlo na nás všechny. Je jen škoda, že nikdo takto široce nezveřejnil vše dobré, co se díky pomoci jiných udělalo. A komu věřit? Nebojte se navázat kontakt s organizací, prostřednictvím které chcete pomáhat. Nebojte se zeptat… Možná, že se pak stanete sami víc než jen přispěvatelem…
"Já si nemohu dovolit na něco přispívat. Nemám na to. Ať dávají ti, co vytunelovali banky…"
Dávání není ani tak o bohatství, jako o morálce. Skutečná pomoc není ovlivněna výší konta, ale schopností vidět, slyšet a reagovat. Sobectví má studené srdce, zavřenou dlaň a ústa plná argumentů. Láska je naopak aktivní a nevymlouvá se. To se ale neděje bez rozumu a bez respektování určitého řádu, který k poskytování pomoci patří. Jsou i další, více nebo méně podobné argumenty. Máte-li je, nebojte se je napsat.
Jen jedno bych rád každému z Vás popřál. Přeji Vám, abyste vždy byli raději těmi, kdo mohou pomáhat než těmi, kteří jsou na pomoci jiných závislí.
Vítězslav Vurst
předseda správní rady Nadace ADRA
http://www.adra.cz
