poslal apostol
Naděje
Přísloví 23,18: Však to budoucnost ukáže! Tvá naděje nebude zmařena /podťata/
Začátek není konečným cílem. Začínáme, abychom někam šli nebo něco dělali.
Římanům 5,1-5: " Když jsme tedy ospravedlnění s víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, neboť skrze něho jsme vírou získali přístup k této milosti. V ní stojíme a chlubíme se nadějí, že dosáhneme slávy Boží. A nejen to: chlubíme se i utrpením, vždyť víme, že z utrpení roste vytrvalost, z vytrvalosti osvědčenost a z osvědčeností naděje. A naděje neklame, neboť Boží láska je vylita do naších srdcí skrze Ducha Svatého, který nám byl dán."
Pravá naděje - " To nejlepší teprve přijde." Naděje určitě není jako list vydaný napospas proměnlivému větru, ale jistota v níž jsme bezpečně a pevně zakotvení a která proniká hluboko do neviditelného věčného světa.
Židům 6,19: " Tuto naději máme jako kotvu duše, bezpečnou a pevnou a vcházející až dovnitř za oponu."
Když se podíváme na svět, tak se nám zdá, jako by vítězilo zlo a nikoliv dobro. Boží Slovo nás však volá, abychom se podívali za neutěšenou realitu dějin a uviděli celou věčnost, kdy Boží vláda naplní zemi světlem a pravdou. Apoštol Pavel se modlí: Efezkým 1,16-19: " Nepřestávám za vás děkovat, když se o vás zmiňuji ve svých modlitbách, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dal ducha moudrostí a zjevení v poznání Jeho a osvícené oči vaší mysli, abyste věděli, jaká je naděje jeho povolání, jaké je bohatství slávy jeho dědictví ve svatých."
Potřebujeme se soustředit na to co je před námi. Jestliže nevidíš dál než na špičku svého nosu, tak je to smutné, je to tragické. Mnoho lidí v tomto světě touží po obnově, ale jedinou nadějí je Ježíš Kristus, protože bez Krista lidé dopadnou ještě hůř než jsou na tom teď. Lidé potřebují poznat to Boží tajemství - Koloským 1.27b: " Je to Kristus ve vás, ta naděje slávy."
My nemáme naši nadějí upínat jen pro tento život, ale potřebujeme jí upnout k něčemu trvalému, k věčnosti. 1.Korintským 15,19: " Jestliže pak máme v Kristu naději pouze v tomto životě, jsme nejpolitováníhodnější ze všech lidí."
Španělský mystik Unamuno v rozhovoru s jedním rolníkem podotkl, že Bůh asi existuje, ale nebe nikoli. Rolník se na chvíli zamyslel a pak odpověděl: " K čemu tedy ten Bůh je ?"
Všechno co tady prožíváme je dočasné, ať jsou to dobré, nebo špatné věci. A jedno je jisté, že to co prožíváme nyní nebudeme prožívat vždy. Proto potřebujeme být zakotvení a upevnění v nadějí, v nadějí Boží. A pak i když přijde cokoliv, tak nás to neoddělí od Boha a jeho lásky.
Jób 19,25-27: " Já vím, že Vykupitel je živ a jako poslední se postaví nad prachem. A kdyby mi i kůži sedřeli, ač zbaven masa, uzřím Boha, já ho uzřím, pro mne tu bude, mé oči ho uvidí, ne někdo cizí, mé ledví po tom prahne v mém nitru."
Naděje je tvůj pohled k cílí, který tě čeká potom co projdeš pozemskou poutí, tady na zemi není tvoje cílová stanice, ta je až v nebi.
Zjevení 21,1-4: A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo. A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha. A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: "Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude - neboť co bylo, pominulo."
