poslal Bobby Je život opravdu posvátný?
Od té doby, co jsem začal psát o potratu, jsem zván, abych hovořil
na řadě shromáždění v Británii i v cizině. všude lidé kladou stejné
otázky. Ti, kdo jsou pro potrat jsou vždycky přesvědčeni, že je tu něco,
co řečníkovi uniklo. Křesťané, kteří souhlasí, že potrat je špatný
kladou otázky, protože chtějí být utvrzeni ve svém smýšlení - nebo chtějí
mít munici pro debaty se svými přáteli. Uvedu zde několik otázek a odpovědí
k předmětům, o nichž se jinde v této knize nemluví.
Nigel M. de S. Cameron
1. Nemá žena právo se rozhodnout?
Samozřejmě má. Naneštěstí je část ženského hnutí přesvědčena,
že být proti potratům znamená být proti ženám. Nic není vzdálenějšího
pravdě. Žena má naprosté právo rozhodnout, co se stane s jejím tělem, právě
tak jako kdokoli jiný. Jestliže se však rozhodne pro potrat, nerozhoduje o svém
těle, ale o těle někoho jiného. To není jen otázka k debatě, ale klíč k
celé diskusi. Dítě je naprosto závislé na matce, takže nemůžeme ukončit
těhotenství, aniž bychom ukončili život dítěte. Avšak od samého začátku
je dítě také svébytný lidský jedinec s vlastní genetickou identitou. Žena
má právo na své vlastní tělo. Právě tak má toto právo dítě. Je podivné,
že ti, kdo jsou tak citliví na svá vlastní práva, mohou tak snadno přehlédnout
práva někoho jiného.
2. Chcete, aby se potraty zase dělaly pokoutně?
Během diskuse k předloze zákona Davida Altona měla jedna
propotratová skupina na svých plakátech heslo: '"Zpátky k andělíčkářům".
Podařilo se jim přehlédnout, že návrh měl zakázat potraty v pozdějším
stadiu, které "andělíčkáři" nedělali. Před schválením
potratového zákona Davida Steela v roce 1967 tu samozřejmě bylo mnoho
pokoutních potratů, které čas od času končily tragickou smrtí matky. To mělo
hluboký vliv na tehdejší praktické gynekology, ačkoli je třeba si připomenout,
že jejich profesionální organizace Royal College, stejně tak jako většina
9dalších lékařských organizací, ve skutečnosti stála proti návrhům
Davida Steela. Jestliže je tu však něco špatného, nestane se to dobrým tím,
že se to prostě uzákoní. Podle obecného mínění v šedesátých letech měla
likvidace pokoutního septického potratu zachránit životy žen. Ve skutečnosti
byl pokoutní potrat mnohem méně rozšířen, než se tvrdilo. Máme důvod věřit,
že když potrat není zákonem umožněn, většina žen zákon dodržuje a dítě
si ponechává. Ovšem v případě, že by byl zákon změněn a potrat znovu
omezen v devadesátých letech, pokoutní potrat by byl prováděn pomocí některých
nových preparátů, které jsou nyní k dispozici. A není pochyb, že by některé
ženy cestovaly do jiných zemí. Tak by pokoutní potraty nevedly k témuž
druhu tragédú, k nimž někdy docházelo před rokem 1967.
3. Je správné přivádět na svět nechtěné děti?
To je složitá otázka. Není jistě správné, že je počato
dítě, které rodiče nechtějí. Jakmile je však dítě jednou počato, otázka
se mění: Je správné zabít dítě, protože je rodiče nechtějí? V roce
1967 lidé doufali, že snazší legální potrat zabrání rození "nechtěných
děti'. Jako tolik velkých nadějí kladených do tohoto zákona také tato vyšla
naprázdno. Šokující nárůst týrání dětí nás vede k podezření, že
snadný potrat zdaleka neřešil problémy "chtěnosti", ale ve skutečnosti
je zhoršil. To proto, že znehodnotil lidský život, zvláště život malých
dětí. Vnukl lidem myšlenku, že mohou s životem zacházet libovolně -
nechceš-li dítě, můžeš se ho zbavit. Jen těžko bychom se mohli divit, že
mezi jinými i pro tuto: příčinu prožívají děti od té doby více násilí.
Ve skutečnosti jsou tu důkazy, že "chtěné" děti, vzešlé z plánovaných
těhotenství, podléhají ne méně, ale více zneužívání ze strany rodičů,
protože ti jsou na ně více citově vázáni. Samozřejmě mnohé případy
zneužití pocházejí z nevlastních příbuzenských vztahů, nebo od milenců
matky, kteří nejsou otci dítěte. Všichni toužíme po tom, aby přišel
den, kdy všechny naše děti budou chtěny a milovány. Je smutné, že více
než dvacet let volného potratu ten den vůbec nepřiblížilo.
4. Chcete, aby bylo více nemanželských dětí?
Ano, chceme. Určitě chceme, aby se narodilo každé dítě,
které bylo počato. Přejeme si, aby nebylo nemanželských početí, ale to je
jiná otázka. Je tu důležitá praktická záležitost. Jestliže jsme proti
potratu, musíme otevřít své domovy a své sbory neprovdaným matkám a
jejich dětem. Jsme vděčni, že někdejší cejch "nemanželského původu"
téměř vymizel a že děti rodičů žijících mimo manželství kvůli tomu
nemusejí trpět. A jestliže neschvalujeme mimomanželský sex, považujeme
potrat za něco mnohem horšího, protože potrat zabíjí.
5. A co ztráta plodu na počátku těhotenství?
Mnohá těhotenství končí samovolným potratem, často dříve, než si matka
uvědomí, že je v jiném stavu. Nenaznačuje to, že potrat jen napodobuje to,
co dělá příroda? Tohoto argumentu použil jeden známý křesťanský
gynekolog, aby potrat ospravedlnil. Pokládám to za skrz naskrz nesprávný názor.
Podívejme se, co se tu říká: protože se něco děje přirozeně, je správné
to napodobovat. Vskutku, přirozeně a nevyhnutelně umírá mnoho mladých zárodků
- ale také mnozí z nás. To přece neznamená, že můžeme zabíjet lidi na
potkání! Také se občas objeví názor, že právě proto, že tolik embryí
odumírá přirozeně (odhady počtu se však rozcházejí, rané embryo či
plod nemohou být vskutku lidské. Je tu zajímavá obdoba v přístupu k malým
dětem. V mnoha zemích a po většinu lidské historie umíraly veliké počty
dětí velmi záhy - často více než polovina. V oblastech hladomorů a suchopárů
umírají obrovské počty dětí. Jak to ovlivňuje náš přístup k životu
nemluvněte, které neumírá přirozeně? Vůbec nijak. Chráníme jeho život
a děkujeme za milost, kterou nám Bůh prokázal. A snažíme se zachránit život
i těm, která by jinak zahynula. Nenáleží nám, abychom se pletli do Božích
záměrů. Víme, že žijeme ve světě tragédie a smutku, v němž jsme
obklopeni smrtí - smrtí, jež je podle Bible odplatou za hřích. To, co někteří
lidé nazývají "přírodou", je prostě způsob, jakým funguje
tento padlý svět. Mnozí z nás, jak víme, umírají ještě dříve, než se
narodili - ať už přirozeně nebo lidským zásahem. Všichni jednoho dne zemřeme,
většina z nás ve stáří. Máme povinnost chránit slabé a celá historie
medicíny je příběhem vypjatého boje proti "přírodě" o to,
abychom zachránili a uchovali lidské životy.
6. Ale co "životaschopnost"?
Nevyznačuje ta skutečnou hranici v životě plodu? Plod se
považuje za "životaschopný", když může přežít mimo dělohu.
Podle zákona je to po 28 týdnech, ačkoliv nyní je možno zachránit život dítěte
ještě v ranějším stadiu - ve dvaadvaceti týdnech těhotenství. Mnozí lidé
se vskutku domnívají, že životaschopnost je klíčem k okamžiku, kdy je
embryo hodno úcty, kterou normálně prokazujeme lidské bytosti. Co je však
životaschopnost? To vodítko, které určovalo, kdy je děťátko životaschopné,
se změnilo a v podstatě se stále mění rozvojem a vylepšováním techniky.
Životaschopnost vypovídá něco o stavu lékařské vědy, ale ne mnoho o
stavu děťátka. Nakonec děti narozené ze zkumavky usvědčují ze lži názor,
že životaschopnost je klíčem k potratu. Již od samého počátku je embryo
schopno žít několik dní mimo matku. Jak se technika zlepšuje, bude zřejmě
možné, aby děťátko dozrálo i mimo dělohu. Mělo by trvat asi dvacet až třicet
let, než se to podaří, ale bezpochyby to možné bude. Pak bude embryo "života-
schopné - schopné přežít nezávisle na matce - od prvého dne. Někteří
lidé uvažují o tom, že by pak bylo možné oddělit ukončení těhotenství
od destrukce nenarozeného dítěte. "Ukončeni' bude jednoduše znamenat,
že se embryo pro zbytek těhotenství přemístí do umělé dělohy. Zatím se
to zdá přitažené za vlasy, ale zřejmě to bude technicky možné.
7. Co nitroděložními tělíska?
Jestliže je oplodněné vajíčko lidskou bytostí od začátku,
neznamená to, že nitroděložní tělísko působí potrat? Antikoncepční
nitroděložní tělísko se všeobecně považuje za antikoncepci (prostředek
k zabránění počet~. Ve skutečnosti zabraňuje tomu, aby se oplodněné vajíčko
usadilo ve stěně dělohy. U žen v plodných letech tedy působí opakované
časné potraty. Tato informace způsobila sklíčenost mnoha ženám, které
tuto antikoncepci z nev2domosti používaly po mnoho let. Stejně se vedlo některým
lékařům, kteří ji ženám'zaváděli. Je to však něco, co nemůžeme
ignorovat. Je také pravdou, že některé druhy antikoncepčních pilulek mají
stejné účinky, jak se zjistilo teprve nedávno. Je třeba pečlivě rozlišovat
skutečnou antikoncepci od prostředků následných (postkoitálních).
8. Domníval jsem se, že lidská duše vstupuje
do těla až za nějaký čas po početí. Jistě nemusíme věřit v posvátnost
života tam, kde není žádná duše?
Přijde na to, co rozumíte slovem "duše". Lidé je používali prostě
ve smyslu "osoba" - ve viktoriánské době by se řeklo, že
"200 duší bylo ztraceno" při ztroskotání lodi. Evangelikálové
se na to často dívají jinak, jako by "duše" měla samostatnou
existenci v každém z nás. Nechci s tím polemizovat, ačkoliv se zdá, že
Bible užívá tohoto slova v jiném smyslu. V 1. kapitole Mojžíšově, která
je klíčovým oddílem, znamená duše totéž, co by viktoriánské noviny
napsaly v článku o námořní katastrofě - "živá bytost". Ale myšlenka
"vstupu duše" - jako by tu lidská bytost byla dříve, než je přítomna
duše - je velmi podezřelá. Pochází z řecké filozofické spekulace, ne z
Bible. Bible nikde nemluví o živé lidské bytosti (tj. "biologické"
lidské bytosti), která by neměla zároveň "duši", či nebyla zároveň
duši. Takže moje odpověď na vaši otázku zní, že být člověkem a mít
duši znamená jedno a totéž a nelze to od sebe oddělovat. Duše odpovídá
Božímu obrazu - tomu, co člověka činí duchovní bytostí.
Text byl vybrán z knihy Nigela M. de S. Camerona: "Je
život opravduposvátný?"
Vydalo nakladatelství LUXPRESS, Praha v roce 1993, ISBN 80-7130-029-2
