Grano Salis - Našlo křesťanství inspiraci v řeckém pohanství?

Vzhledem k tomu, že jsem byl ve svém posledním článku „Kdo nese zodpovědnost za vznik islámu?“ hodně jednostranný, dovoluji si lecco objasnit z tématu křesťanská církev a islám. A také rozšířit pohled na stav církve v době Mohamedova působení.

Křesťanská církev se v šestém století našeho letopočtu nacházela v obtížné situaci, do které se dostala jenom vlastní vinou. Opustila prosté učení biblických textů a raději začala pomyslně „měřit“ sílu s řeckými filosofy.

Tuto cestu započala už od třetího století našeho letopočtu. Mezi třetím a šestým stoletím našeho letopočtu se konalo množství církevních koncilů. Tyto koncily vznikly z nutnosti formulovat jaký je Bůh, Ježíš Kristus a Duch Svatý ve světle otázek, které začaly vyvstávat. Křesťané, kteří přicházeli do církve, přišli povětšinou z pohanského prostředí. Základem jejich světonázoru byla řecká filosofie. Potom se ptali a chtěli odpovědi z Bible, které si ale pokládá filosofie. Jako je božský logos, svět idejí, další nauky, které však nemají žádný původ v Bibli. Obrácení křesťané měli potřebu začít obhajovat a vysvětlovat Boží zjevení více za podpory filosofie a v polemice těchto otázek, kterými byly konfrontovány od těch, kteří přišli z prostředí řecké filosofie. Velice zjednodušeně řečeno je to vysvětlení výkupní oběti Ježíše Krista za pomocí řeckých mýtů a bájí. S podporou filosofického žargonu a myšlení, které však bylo prostému jazyku Bible cizí.

Jednoduchý, ale trefný příklad je, jako bychom chtěli Ústavu České republiky vysvětlit a pochopit na základě buddhismu. Tyto dva systémy, defakto dva světy, ale toho mají pramálo společného.

Stejně tak tomu je s biblickým vztahem Boha a člověka a řeckou filosofií. Jako reakce na otázky, které se začaly objevovat, byly pořádány koncily. Výsledky těchto koncilů jsou brány jako Boží zjevení, i když už vycházejí z jiných potřeb a jiného referenčního systému myšlení (řecká filosofie). Tyto koncily odpovídají nikoliv na otázky, které si klade Bible, ale které klade řecká filosofie, tedy pohanství. Víceméně výsledný „produkt“ myšlení těchto koncilů je Trojjediný Bůh, což je převyprávěný obraz Boha s pomocí toho, co přinesla řecká filosofie. Za použití slovníku řeckých filosofů, jejich pojmů, logiky, apologetiky, nadějí do budoucna, vysvětlením základních otázek života aj...

Takto vytvořený obraz Boha je, ale na „hony“ vzdálen prostému uvažování Bible. Možná v určitém smyslu „ukojí“ touhu vysvětlit otázky přicházející z filosofického prostředí. Ale jiná věc je ta, jestli takto „zformovaný“ obraz Trojjediného Boha v zrcadle řecké filosofie, není natolik deformovaný, že by ho nepoznal ani ten, který do toho má co nejvíc mluvit - tedy Pán Bůh.

Navíc tím, že se křesťané při svých argumentech vzdálili od biblických textů, tak se také vzdálili ze zorného pohledu toho, který za těmito texty stojí, tedy Boha. V okamžiku, kdy křesťané začali hledat inspiraci v řecké filosofii, tak i jejich morálka šla svojí cestou. Vážení čtenáři, jak to vím? Zatímco Bible apeluje na člověka a jeho svědomí a staví ho před morální rozhodnutí, filosofické texty takovéto ambice nemají. Pokud vím, filosofie se snaží rozřešit základní otázku proč jsme tady. Rozřešit hádanku života. A nějaký obzvláštní důraz na morálku není kladen. Avšak při čtení svatých textů Bible je člověk okamžitě konfrontován s hříchem, spravedlností, soudem. Můžete mi, vážení čtenáři, říct, kde jinde ve filosofii je podobné téma rozpracované tak detailně, jako je tomu v Bibli? A to s takovou naléhavostí, že Bůh musel poslat svého jednorozeného Syna, abychom jej začali brát vážně? Tím, že se křesťané už tolik nezabývali argumentací z biblických textů, ale hledali svůj pramen inspirace jinde. Tak i jejich morálka musela zákonitě ochladnout.

Před léty jsem mohl na téma řecká filosofie mluvit s panem profesorem Hellerem. Podle něj se filosofové inspirovali v řecký bájích a pověstech. Za určité božstvo dosadili určitý filosofický termín. Například bohyně Athéna byla zaměněná za pravdu. A tak to udělali tito filosofové s celým řeckým panteonem. Celý propletenec vztahů mezi jednotlivými bohy a božstvy se tak dostal do filosofického systému těchto myslitelů. I když tento proces byl údajně daleko složitější, v kostce odhaluje jenom to, že řecká filosofie má svůj základ v řeckém pohanství. V pohanství, které je však neslučitelné s biblickou zvěstí!

A do období plné zmatků a s obtížným vysvětlováním kdo je Bůh, přichází Mohamed s jeho prostým „není božstva kromě Boha“. A takto začíná éra islámu.

V krátkosti chci zopakovat, že nebýt tehdejší situace uvnitř církve, nikdy by nejspíš islám nevznikl. Je otázkou k diskusi, jakým směrem by se svět ubíral bez inspirace biblické zvěsti v řecké filosofii.

Karel Sýkora, Apoštolská církev, Olomouc

bylo publikováno v Britských listech 4.2. 2005

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace