poslal Karels Vážení čtenáři, chci se s vámi podělit o některá fakta týkající se státu Izaele. O této zemi panuje řada mýtů a polopravd. Pokusil jsem se sesbírat a setřídit některé údaje, které mají vztah ke státu Izraele a židovského národa. Tyto údaje nemají chronologickou návaznost i přesto se nad nimi můžeme zamyslet.
Podobný příslib, jaký dal Židům Balfour, dal Arabům McMahon za povstání proti Turkům. Tento britský místodržitel v Egyptě slíbil Arabům po válce velké nezávislé království. Avšak jeho dopisy nejvyššímu islámskému duchovnímu v Mekce neobsahovaly žádnou zmínku o Palestině. Jejich očekávané území postoupili Britové tajně Francouzům v tzv.Sykes-Pikotové Dohodě z r.1917.
Této maličké zemi věnuje OSN 30 % svého času a třetinu svých rozhodnutí. OSN se stala globálním šiřitelem antisemitismu. Každý rok 29.listopadu slaví OSN Mezinárodní den solidarity s palestinskými Araby. Kofi Annan tento den prohlásil v r.2002 za „den smutku a utrpení.“ V r.2003 se shromáždili představitelé stovky zemí s Annanem, aby „uctili památku těch, kdo obětovali svůj život pro Palestinu.“
K prvním demontovaným osadám v Gáze patří Morag, Netzarim a Kfar Darom, které jsou nejvíc izolované.
Ve druhé skupině jsou Ganim, Kadim, Sa-Nur a Chomeš.
Třetí skupina je největší: 15 osad s 85 km2 v regionu Guš Katif.
Čtvrtou skupinu pak tvoří tři sekulární osady Elei Sinaj, Nisanit a Dugit.
Na podzim 1941 prohlásil šéf tiskového oddělení úřadu říšského protektora von Volmar, že nechápe proč se všude na Západě rozčilují: „Vždyť jsme je všem nabízeli, ale nikdo je nechtěl!“
Hitlerovy hrozby nebrali Židé vážně: „To je absurdní, to se u nás v demokratické zemi nemůže stát!“ A přece se stalo.
Theodor Herzl zemřel 3.července 1904 ve věku 44 let v sanatoriu v Edlachu na řece Rax. Dva měsíce před svou smrtí napsal s nemocným srdcem: „Nedělejte hlouposti po mé smrti!“
Do Maďarska vpochodovali nacisté až v březnu 1944 !
Zoufalé snahy o mír
1991 – v Madridu proběhly rozhovory o míru;
1993 – září Oslo I., Rabin, Rafat a Clinton podepsali dohodu o míru;
1994 – 26.10. podepsána mírová smlouva s Jordánskem;
1995 – 25.9. Oslo II., Rabin s Arafatem dojednali další kroky k míru;
1996 – v březnu vrcholné setkání v Šarm el Šejk jednali Peres s Arafatem o míru spolu s 30 představiteli různých zemí;
1998 – září, setkání ve Wye v USA, Clinton, Netanjahu s Arafatem jednali o odstoupení území za mír;
1999 – září, vrcholné setkání v Šarm el Šejk, Barak s Arafatem jednali o skončení násilí;
2000 – červenec, Camp David , Barak s Arafatem jednali o míru, bezvýsledně;
2000 – říjen, Šarm el Šejk, Clinton, Mubarak, král Abdulláh, Barák a Arafat jednali o ukončení násilí;
2003 – červenec, vrcholné setkání v Aqabě, Šaron s Abbasem jednali o příměří;
Ariel Šaron prohlásil dohody z Oslo za mrtvé! (Roš Chodeš 10/04) Dohody z Oslo nemluví o zmrazování výstavby osad! Oslo začalo r.1993 Arafatovým dopisem Rabinovi, že uznává právo Izraele na existenci, zříká se terorismu a je připraven vyjednávat. Samá lež! Kdyby to myslel vážně, už dávno mohli mít svůj stát. Arafat se zavázal zabavit zbraně ilegálním skupinám, místo toho je začal nakupovat ve velkém jak o tom svědčí zabavena loď Karine-A s 50 tunami zbraní a výbušnin. Dohody z Oslo také určovaly počet policistů i zbraní. Všechno bylo překročeno. Arafat slíbil zatknout vůdce teroristů, neudělal nic. Místo toho dál naváděl k terorismu.
R.2000 nabídl Barak zrušení osad na Západním břehu výměnou za mír Arafat to odmítl! Klíčem k budoucímu míru je výchova dětí.
K obvinění, že v Izraeli panuje apartheid: černošská většina neměla volební práva ani občanství; Arabové slouží v izraelském kabinetu, zasedají v Knesetu i v Nejvyšším soudu;
Proslulý německý historik Heinrich Treitschke prohlásil: „Židé jsou naším neštěstím“;
Arabský novinář napsal v Ashargal Awsat: „Šejkové, hlásající nenávist a teror, posílají naše děti na smrt, ale své děti na evropské a americké univerzity“.
Konference o rasismu v jihoafrickém Durbanu pod záštitou OSN se zvrhla ve „festival nenávisti k Židům“. ( 2004)
V angličtině se nazývají Protocols of the Elders of Sion.; tedy ne mudrců, ale starších!
Elie Wiesel: „Opakem lásky není nenávist, ale lhostejnost, opakem života není smrt, ale necitlivost.“
Palestinský vyslanec při OSN předal seznam údajných mučedníků, zabitých Izraelci. Izrael zjistil, že na seznamu je také 14 letý chlapec Jamil el Sanin, zastřelený Hamasem 23.června 2004, protože jeho rodiče odmítli dát Hamasu k dispozici svůj dům k ostřelování Izraele raketami Kassam. (Nachr.aus Izrael,Ch, 10/04)
Ženevská konvence se nemůže vztahovat na Izrael, poněvadž se vztahuje na jednání některého státu na území státu druhého. To není případ Izraele, jehož území tvoří část Britského mandátu, který nebyl nikdy zrušen. Jestliže by Izrael neměl právo usazovat se v Samaří a v Judeji, pak by se nemohl právně usadit na kterémkoli jiném místě, protože toto právo vychází z jednoho právního zdroje. Z mezinárodně uznaného spojení Židů s jejich zemí, jak to uznával Britský mandát daný Ligou národů.
Gáza byla dána kmeni Juda ( Jozue 15,47; Soudců 1,18). Ve 4.stol. to byl hlavní přístav Židů ve Svaté zemi. Egyptští archeologové tam odhalili základy synagogy ze 6.st. Těch 6 000 Židů nemohou být ani okupanti ani agresoři. Usadili se ve své vlasti.
„Jen jeden může být k Židům misijně aktivní, a to sám Bůh“, řekl věřící Žid z Alžírska Gurion.
Co Ježíš učil, je možná židovská interpretace;
Jak Ježíš věřil, je židovská praxe;
Věřit v Ježíše, je křesťanské;
Palestinský ministr zahraničí Farou Kaddoumi: „Chce-li Izrael stažení z Gázy, ať to udělá. Ale boj bude pokračovat. Gázu proměníme v Jižní Vietnam. Použijeme všechny dostupné prostředky k osvobození Severního Vietnamu.“ ( zdroj: Jerusalem Post)
Jeruzalém a Arabové
Arabové si nárokovali Jeruzalém teprve od r. 1930. Začal s tím myrtí Haj Amín al Husseiní. V době Mohamedovy smrti nestála v Jeruzalémě ani jedna mešita, neboť byl křesťanský. Tvrzení islamistů, že Korán zmiňuje Jeruzalém je pustá, účelová lež. Mohamed mohl zmínit pouze mešity v Mekce a Medině. Tzv „Omarovou“ mešitu postavil chálif Abd al-Malik v létech 691-692. Omar pouze Jeruzalém dobyl r.638. Malikův syn Abd al-Wahd pak r.711 předělal byzantskou baziliku sv.Marie na mešitu Al Aksa a zasvětil ji Alláhovi.
V Jeruzalémě měli Židé od r.1840 většinu.
Ještě ve 13.st.tvrdil arabský spisovatel Yakut: „Mekka je posvátná pro muslimy a Jeruzalém pro Židy.“ Jestliže si dnes islamisté nárokují Jeruzalém, opakují lži podobně jako jejich duchovní Husseiní, který r.1929 záměrně obelhal muslimy zprávou, že Židé napadli mešitu Al Aksa. Desítky Židů byli pak zabity.
Na konferenci v San Remo r.1920 byla ratifikována Balfourova deklarace, zahrnující území od moře přes Galileu až po řeku Litaní, stovky kilometrů východně od Jordánu, čili přes dnešní Jordánsko až po Sinaj.
Irácký král Fajsal: „Arabové, zejména ti vzdělaní, musí vzhlížet k sionistickému hnutí s hlubokými sympatiemi.“ Beduíni vandrovali z místa na místo. Nikde nebyly květiny, stromy nebo zahrady. „Máme sít pro druhé“, namítali feláhové. Zemi obdělávali jen židé a křesťané. Arabové to nechtěli a ani neuměli.
Před Královskou Peelovou komisí přiznal 12.ledna 1937 muftí Hussejní, že v zemi nepřítomní arabští majitelé půdy prodávali půdu Židům. Přiznal, že pod vládou Turků se žilo lidem hůře, přesto však volili Turky před Brity.
Ačkoli Britové zřídili r 1920 pro Židy pevnou kvótu přistěhovalectví, žádali Francouze, aby nemonitorovali migraci Arabů z Libanonu a ze Sýrie do Palestiny!
Podle historika Bernarda Lewise byla Medina (dříve Jathrib) zpočátku židovskou osadou. Arabové tam přicházeli jako klienti a pak Židy počtem převýšili. (Lewis, Arabs in history, s.40)
Podle Gen.10. kap. byl Eber předek Abrahama, ale i Joktana, otce jižních Arabů. V létech 500-1000 byla židovská populace systematicky z Palestiny vytlačována do západní Evropy.
R.1950 uprchlo z Pákistánu do Indie 8,5 milionů Sikhů. (sekta, vyznávající směsici buddhismu a islámu). Opačným směrem uprchlo 6,5 milionů muslimů. V r.1960 prohlásil pakistánský prezident Mohamed Ajub Khan, že „tato výměna občanů je příklad pro absorpci 750 000 palestinských Arabů do arabských zemí“.
V r. 1913 si vyměnili své občany Turecko s Bulharskem a r.1920 si Turecko s Řeckem vyměnili 1 250 000 Řeků a 355 000 Turků.
Lékařem Saladina byl Maimonides.
V r.2001 zjistil tým Izraelců, Němců a Indů, že Židé mají blíže ke Kurdům, anatolským Turkům a Arménům, než k Arabům a beduínům.Testy prováděly pomocí chromozómů. (zdroj: www.eretzyisroel.org)
Slíbená domovina pro Židy v r.1917 byla ze 65% p o u š ť !
Rezoluce OSN č.242 žádá všechny státy přiznat Izraeli právo na život v míru a bezpečných hranicích.
Golany- do průmyslových center Haify a Akre to je 96 km; pod nimi je nejúrodnější oblast Izraele; u nich je soustředěno 75 % syrské armády! V době míru by to bylo okrajové území, ale v době nepřátelského souseda to může být noční můrou. V létech 1948-1967 ostřelovala území pod Golanami Sýrie. Na izraelské stížnosti OSN nereagovala.
Ochranný plot OSN nevadí, je-li mezi Mexikem a USA, mezi Botswanou a Zimbabwe, mezi Turky a Řeky na Kypru, mezi Indií a Pákistánem, mezi Irskem a Severním Irskem, nebo v holandském přístavu van Hoek proti ilegálním přistěhovalcům, nebo ve španělské enklávách Ceuta a Mellila v severním Maroku. Jen ta židovská zeď vadí! EU plánuje stavbu stovky kilometrů dlouhého plotu v Polsku a Maďarsku jako ochranu před emigranty z Ruska, Běloruska a Ukrajiny. K účasti byla pozvána také izraelská firma Magal Security Systems a o účast usiluje také El-Far Elecronics, jak informoval magazín Globus.
Silný Izrael, schopný se bránit, tak to je pro svět silné kafe!
Na papežovou námitku, že by měl Izrael stavět mosty a ne ploty, odpověděl Šaron: „Mosty ano, ale na zádech mrtvých Izraelců.“
Ve své knize „Paměť a identita“ přirovnal Jan Pavel II. Interrupci k holocaustu. Je evidentní, že přestřelil!! (v R.ch. 4/05)
Na jednání v Camp Davidu r.1978 požadoval Sadat zrušení osad na Sinaji. Begin volal Baronovi a ten byl pro vyklízení i silou.
V létech 1920-1971 bylo vytvořeno 17 arabských států. Žádný z nich není zpochybňován. Jen Izrael je neustále problematizován a jeho legitimita brána v potaz.
Šilo je odvozeno od „šilja“, což je plodové lůžko a to znamená Mesiáše, šalva znamená pokoj-štěstí-klid ; Mesiáš tedy přijde podle židovské tradice na svět jako ostatní lidé. Podle rabína Hirsche je osel spojen s Mesiášem (Zach.9,9) (R.ch. 1/098)
V r.66 poslali Římané 60 000 vojáků do vzbouřené Galileje, kde pobili přes 100 000 účastníků povstání. Uprchlíci z Galileje přišli do Jeruzaléma, kde zabili každého z velitelství, kdo nebyl tak radikální jako oni. Všichni umírnění židovští vůdci takto zabiti. Zatímco za zdmi Jeruzaléma se připravovala římská vojska k obléhání města, uvnitř města zuřila židovská sebevražedná občanská válka.
(Rabbi J.Teluškin, Jewish Literacy, New York 1991)
Vedoucí Nadace Konráda Adenauera v Jeruzalémě Johaness Gerloff: „Čím více bude Izrael obviňován, tím více se bude německá vina za holocaust zmenšovat.“ (zdroj: www.pbc.de, 30.3.05)
1994 – 26.10. podepsána mírová smlouva s Jordánskem;
USA vyzbrojují jak Izrael tak i arabské země. Neváhají kritizovat Izrael, je-li to v jejich zájmu.
Rezoluci č.242 porušují hlavně Arabové, neboť nežijí v míru s Izraelem. Milion Arabů má stejná práva jako Izraelci. Jedině Jordánsko uděluje palestinským Arabům státní občanství, z čehož plyne, že to je stát palestinských Arabů. Na území, okupovaném Jordánskem od r.1948 se nesměl usadit žádný Žid.
V r.1967 nemohl Izrael okupovat území cizího státu, poněvadž tam žádný stát neexistoval! Při zakládání osad dohlížel Nejvyšší soud zda se nestaví na soukromé půdě a zda nejsou Arabové vyháněni.
70 % koupené půdy nepatřilo Arabům, ale mandatorní správě. 9 % patřilo Židům a jen 3 % Arabům, kteří se stali občany Izraele. Uprchlým Arabům náleželo pouze 18 % půdy.
Židovské spojení se svatou zemí se datuje na 3 700 let. Samaří a Judea se nazývají oficiálně „sporná území.“
OOP založili v r.1964, tedy v době, kdy ještě nebylo co osvobozovat! Když Barak nabídl odevzdat 95 % území za mír, jako odpověď přišlo zesílení intifády.
Významný arabský historik na Princetonské univerzitě prof. Philip Hitti: „Něco jako Palestina nikdy v dějinách neexistovalo.“
Kritika Izraele: nejvíce kritiky je v izraelských novinách, neboť oni chtějí zlepšit izraelskou společnost. Antisemity nezajímá izraelská společnost, tu chtějí zrušit!
Drúzové a Čerkesové slouží v izraelské armádě, beduíni si mohou vybrat. Odpůrců služby na sporných územích mezi vojáky je jen 0,08 %.
Zakladatelem Amnesty International je vnuk židovského bankéře z Petrohradu Peter Benenson ( pův.Solomon);
V Izraeli žije 6,56 milionů obyvatel. 80 % jsou Židé; 15 % sunnitských muslimů, 3 % křesťanů a 2 % tvoří druzové;
Izraelci, včetně jejich praotců, vždy půdu řádně koupili: Abrahám – jeskyni Machpela k pohřbení Sáry (I.Moj.23), Jákob koupil půdu v Sichemu (I.Moj.33,18-20) a král David místo pro chrám v Jeruzalémě (II.Sam.24,24) ;
V první dekádě 20.st. žilo v Palestině 100 000 Židů, kteří už vykoupili 30 000 ha půdy. Mnoho peněz, posílaných Rothschildem ukradli turečtí pašové a arabští úředníci.
Mark Twain nenašel r.1895 mezi Jaffo a Jeruzalémem jediný strom.
Index OSN v příjmech na hlavu, v úrovni vzdělání, životní úrovni a rovnoprávnosti: 1.Norsko; 8.USA;11.Švýcarsko;14.Rakousko;
19.Německo;22.Izrael;77.Saúdská Arábie;
Kolonizace předpokládá cizí, většinou zámořskou velmoc; při kolonizaci menšina ovládá většinu; Izrael není ani velmoc a palestinští Arabové nejsou většinou.
Asi 80 % médii dnes neinformuje o situaci v Izraeli pozitivně. (mnr.4/05)
Goebbels ze z lásky k Hitlerovi rozešel se svou rodinou, neboť měla židovské předky! (mnr.4/05)
Sanhedrin – před nedávnem byl v Tiberiadě opět zřízen sanhedrin, čítající 71 znalců Tóry. Poslední sanhedrin skončil r.425. Při ceremonii byli zastoupeny všechny směry židovství: ortodoxní, sefardi, aškenázové, náboženští sionisté i chasidé. Jedním z vedoucích je rabín Jischai Ba´avad z Bejt-El. Všichni absolvovali předepsané vzdělání.
Cílem je ustavení soudního dvora v Jeruzalémě, který by jednou měsíčně řešil všeobecné záležitosti židovského zákona. Tiberias byl vybrán proto, protože právě tam kdysi ukončil sanhedrin svou činnost. Sanhedrinu se také říkalo „Vysoká rada“ nebo řecky synedrium a začal svou činnost po návratu z Babylonu.
Některé rozsudky trestu smrti Řím toleroval, přestože k tomu sanhedrin neměl oprávnění, jako tomu bylo v případě ukamenování diakona Štěpána. Tehdy se scházel v chrámě denně kromě soboty. Předsedal mu nejvyšší kněz.
Členy sanhedrinu byli tehdy Kaifáš, jeho tchán Ananiáš, Nikodém, Josef z Arimatie a učitel apoštola Pavla Gamaliel. Právě sanhedrinu řekl Pán Ježíš, že Ho již neuvidí až do té doby, než Ho uvidí přicházet na oblacích – Mat.26,64.
Karel Orlík
