poslal Karels V těchto dnech si připomínáme smrt a zmrtvýchvstání Našeho Pána Ježíše Krista. Ježíš Kristus musel překonat řadu zkoušek, ve kterých obstál. Chci se s vámi zamyslet nad smyslem zkoušek v našich životech. Snad nejznámějším textem na toto téma je příběh o Abrahamově obětování Izáka. Pokusme se pozorně zamyslet nad velice dobře známým textem v knize Genesis.
Tento příběh (Gn 22:1–19) je mně osobně velice blízký. Je to snad kvůli podobnosti tohoto vyprávění, kde je vybídnut Abraham, aby obětoval Izáka. S novozákonním vyprávěním podle kterého je obětován Pán Ježíš. Byl obětován, abychom mohli žít věčně všichni ti, kdo v něj věří. Pojďme se podívat na samotný příběh o obětování Izáka v Gn 22.
Zvláště pak, bych chtěl upozornit hned na první větu v tomto příběhu. Gn 22:1 „Po těch událostech Bůh Abrahama vyzkoušel.“ Lépe řečeno, je to jen část první věty, ale podstatná část, k tomuto zamyšlení. Samotné sloveso v hebrejštině pro vyzkoušet je –נסה [nissá]. To, co mě zaujalo, jsou rabínské okrajové poznámky k uvažovanému textu. Tyto okrajové poznámky jsou vytištěné spolu s textem v hebrejských Biblích. K této větě, o kterou nám jde, rabíni poznamenávají na okraji toto: slovo נסה je obsaženo dvakrát v Bibli (SZ), slovo נשׂא je obsaženo čtyřikrát v Bibli (SZ). Ale proč by si rabíni všímali úplně jiného slova? To jiné slovo, není až zase tolik jiné. Jde o to, že obě slova v hebrejštině mají stejnou výslovnost, jak נסה , tak נשׂא se vysloví hebrejsky nissá. O co tedy jde? To slovo נסה , už známe, znamená vyzkoušet. Ale co to druhé hebrejské slovo – נשׂא ? Ve slovníku Blahoslava Pípala se dočteme, že význam tohoto slova (kořen) je: nést, nosit, získat, pozdvihnout, atd. Jde tedy o to, že věty jak s jedním slovesem – נסה , tak i s druhým slovesem – נשׂא , by obě zněly foneticky stejně. Při přednesu v synagoze, posluchači nemuseli slyšet zcela jasně rozdíl ve výslovnosti. Je to pouze můj dohad, ale rabíni sledují právě tuto myšlenku. Věta, vyslovená při předčítání v synagoze, by zněla jak s jedním, tak s druhým slovesem stejně. A věta, která by byla přeložená právě s tímto druhým slovesem – נשׂא , by potom znamenala asi toto: „Po těch událostech Bůh Abrahama pozdvihl.“
Ale tady se nám otevírá zcela nový rozměr zkoušky Abrahama. Smysl obětování Izáka není zdeptat, pokořit Abrahama Pánem Bohem. Ale pozdvihnout jej. Ale v jakém smyslu chápat toto pozdvihnutí Abrahama? Jsou tady v zásadě dvě vysvětlení této myšlenky. V prvé řadě tato mimořádná zkušenost s Pánem Bohem má přiblížit Abrahama blíž k Bohu. V této situaci se Abraham nemůže spolehnout na nikoho. Žádná jeho vlastní zkušenost, podpora jeho vlastního společenství mu nemůže pomoci. Nějaký jeho přítel, či někdo, kdo by mu mohl poradit. Je tady jen Abraham a Bůh. Nikdo jiný. Právě v této zkoušce, má Abraham blíž k Pánu Bohu víc než kterýkoliv jiný člověk v té chvíli. Je to proto, že se musí v tu chvíli spolehnout jedině na Pána Boha a na sebe. To je jedno z vysvětlení.
Druhé vysvětlení toho slovesa נשׂא – pozdvihnout, je takové, že se Pán Bůh prostřednictvím této zkoušky rozhodl pozdvihnout, vyvýšit Abrahama, nebo respektive Abrahamovo jméno nade všechny pronárody země. Abrahamovo jméno je známé po vší zemi, jeho potomci jsou opravdu početní. Vždyť na Abrahama si činíme nárok my křesťané, židé, či muslimové. A nakonec, Pán Bůh se nazývá Bohem Abrahama, Izáka a Jákoba.
Můžeme si z toho vzít nějaké ponaučení? Já myslím, že ano! Každá zkouška, kterou věřící člověk prochází má právě tento smysl. Jednak nás má přiblížit blíž k Pánu Bohu, tam kde se nemůžeme spolehnout na nějakou radu, podporu přátel, bratří a sester, ale jen na Boha a na sebe. Takováto zkušenost je potom ale dost těžko sdělitelná, týkala se totiž jenom nás a ne nikoho jiného. Pán Bůh se rozhodl v této zkoušce ukázat se zcela zvláštním, osobitým způsobem jenom nám. Tato zkušenost se potom stává jedním ze základních pilířů naší víry v Boha.
Na druhou stranu, má tato zkouška v životě věřícího člověka smysl, aby jej pozdvihla, vyvýšila. Někdo mi ale může namítnout, že prošel a prochází, řadou zkoušek, ale žádné vyvýšení se mu od Pána Boha nedostalo. Tomu člověku, ale mohu odvětit, aby se zamysleli nad životem Pána Ježíše Krista. Život Pána Ježíše byla jedna veliké zkouška, v které obstál. Ale jeho vyvýšení se dostalo až třetího dne. Po jeho smrti ho Bůh vzkřísil právě třetího dne. Třetího dne byl Pán Ježíš vzkříšen a v současné době je po pravici Boží a o každém člověku ví. Za nás věřící křesťany se přimlouvá a na konci věků bude soudit celý svět, od založení světa až po jeho zánik. To je vskutku mimořádné vyvýšení, kterého se dostalo Našemu Pánu a Spasiteli Ježíši Kristu. Ale pokud čteme evangelia pozorně, za jeho života mu jenom málo lidí vzdávalo čest, která mu jako božímu synu přináležela. Tak to může být i s námi, věřícími křesťany. Naše pozdvihnutí, vyvýšení může nastat až po vzkříšení z mrtvých. Já si osobně myslím, že už to, pokud budeme mít účast na vzkříšení z mrtvých spravedlivých, je samo o sobě mimořádná pocta.
Zdá se, že i apoštolé znají všechno, s čím se s vámi, vážení čtenáři, sdílím, protože apoštol Jakub píše ve svém listě Jakubově v 4:10 – „Pokořte se před Pánem, a on vás povýší.“; podobně píše i apoštol Petr ve svém 1. listě Petrově 5:6 – „Pokořte se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil v ustanovený čas.“ A je jasné v čem se máme pokořit. Máme se pokořit ve zkouškách, kterými jako věřící lidé, procházíme. Máme se pokořit, jako se náš otec ve víře Abraham pokořil. A potom máme také naději, že i jako on – náš otec Abraham, budeme povýšeni.
Jenom pro zopakování, celá úvaha je založená na hebrejské slovní hříčce, kdy dvě slovesa נסה a נשׂא obě vyslovená, zní foneticky stejně. A tak se nám „obohacuje“ první věta v Gn 22:1 o význam slovesa נשׂא .
