Vzhledem k v současnosti se rozmáhajícím článkům některých uživatelů Grano Salis, kteří se hlásí ke křesťanství, avšak svými názory popírají evangelium, rozhodl jsem se vybrat některé oddíly z Bible, ve kterých se pojednává o evangeliu o Ježíši Kristu. Zařazuji uvedená Písma bez svého komentáře, neboť jsem přesvědčen, že ona mluví sama za sebe. Tento příspěvek je také především reakcí na některé z článků uživatele „Pavel“. „Pavel“ se v současné době snaží svým liberálním způsobem dokázat, že je Bible plna mýtů a pověr. Sám však doplňuje mezi řádky své vlastní a převzaté báje. Vím, že tato otevřená kritika „Pavlových“ názorů vzbudí i nevoli, ale skrze níže uvedený výběr pasáží z Bible, si každý jednotlivě může urovnat to, čemu vlastně věří. Zda tak, jako i apoštol Pavel věří, že vše, co je v Zákoně a Prorocích zapsáno, je pravda, či nikoli. Doporučuji proto jeho články (Bible – kniha knih?, Bible – jedna ze svatých knih, Bible – jedna z knih II, Perspektivy křesťanství, Perspektivy křesťanství II, Základy a perspektivy křesťanství) porovnat s Božím slovem.

Petr Šíma Jan 1,1 Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh.
1,2 To bylo na počátku u Boha.
1,3 Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.
1,4 V něm byl život a život byl světlo lidí.
1,5 To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.
1,6 Od Boha byl poslán člověk, jménem Jan.
1,7 Ten přišel proto, aby vydal svědectví o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho.
1,8 Jan sám nebyl tím světlem, ale přišel, aby o tom světle vydal svědectví.
1,9 Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa.
1,10 Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal.
1,11 Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali.
1,12 Těm pak kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.
1,13 Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž narodili se z Boha.
1,14 A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.
1,15 Jan o něm vydal svědectví a volal: "To je ten, o němž jsem řekl: Přichází za mnou, ale je větší, protože tu byl dříve než já."
1,16 Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí.
1,17 Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista.
1,18 Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náručí Otcově, nám o něm řekl.
1,19 Toto je svědectví Janovo, když k němu Židé z Jeruzaléma poslali kněze a levity, aby se ho otázali: "Kdo jsi?"
1,20 Nic nepopřel a otevřeně vyznal: "Já nejsem Mesiáš."
1,21 Znovu se ho zeptali: "Jak to tedy je? Jsi Eliáš?" Řekl: "Nejsem." "Jsi ten Prorok?" Odpověděl: "Ne."
1,22 Řekli mu tedy: "Kdo jsi? Ať můžeme přinést odpověď těm kdo nás poslali. Za koho se sám pokládáš?"
1,23 Řekl: "Jsem hlas volajícího na poušti: Urovnejte cestu Páně - jak řekl prorok Izaiáš."
1,24 Ti vyslaní byli z řad farizeů.
1,25 Otázali se ho: "Proč tedy křtíš, když nejsi Mesiáš ani Eliáš ani ten Prorok?"
1,26 Jan jim odpověděl: "Já křtím vodou. Uprostřed vás stojí, koho vy neznáte -
1,27 ten, který přichází za mnou; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u jeho obuvi."
1,28 To se stalo v Betanii, na druhém břehu Jordánu, kde Jan křtil. 1,29 Druhého dne spatřil Jan Ježíše, jak jde k němu a řekl: "Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa.
1,30 To je ten, o němž jsem řekl: Za mnou přichází někdo větší, neboť byl dříve než já.
1,31 Já jsem nevěděl, kdo to je, ale přišel jsem křtít vodou proto, aby ho poznal Izrael."
1,32 Jan vydal svědectví: "Spatřil jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm.
1,33 A já jsem stále nevěděl, kdo to je, ale ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: 'Na koho spatříš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým'.
1,34 Já jsem to viděl a dosvědčuji, že toto je Syn Boží." 3,10 Ježíš mu řekl: "Ty jsi učitel Izraele, a tohle nevíš?
3,11 Amen, amen, pravím tobě, že mluvíme o tom co známe, a svědčíme o tom, co jsme viděli, ale vy naše svědectví nepřijímáte.
3,12 Jestliže nevěříte, když jsem k vám mluvil o pozemských věcech, jak uvěříte, budu-li mluvit o nebeských?
3,13 Nikdo nevstoupil na nebesa, leč ten, který sestoupil z nebes, Syn člověka.
3,14 Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka,
3,15 aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný.
3,16 Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.
3,17 Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen.
3,18 Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, již je odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.
3,19 Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé.
3,20 Neboť každý, kdo dělá něco špatného, nenávidí světlo a nepřichází k světlu, aby jeho skutky nevyšly najevo.
3,21 Kdo však činí pravdu, přichází k světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu." Skutky 2,22 Muži izraelští, slyšte tato slova: Ježíše Nazaretského Bůh potvrdil před vašimi zraky mocnými činy, divy a znameními, která mezi vámi skrze něho činil, jak sami víte.
2,23 Bůh předem rozhodl, aby byl vydán, a vy jste ho rukou bezbožných přibili na kříž a zabili.
2,24 Ale Bůh ho vzkřísil; vytrhl jej z bolestí smrti, a smrt ho nemohla udržet ve své moci. 2,25 David o něm praví: 'Viděl jsem Pána stále před sebou, je mi po pravici, abych nezakolísal;
2,26 proto se mé srdce zaradovalo a jazyk můj se rozjásal, nadto i tělo mé odpočine v naději,
2,27 neboť mě nezanecháš v říši smrti a nedopustíš, aby se tvůj Svatý rozpadl v prach.
2,28 Dal jsi mi poznat cesty života a blízkost tvé tváře mne naplní radostí.'
2,29 Bratři, o praotci Davidovi vám mohu směle říci, že zemřel a byl pohřben; jeho hrob tu máme až dodnes.
2,30 Byl to však prorok a věděl o přísaze, kterou se mu Bůh zavázal, že jeho potomka nastolí na jeho trůn;
2,31 viděl do budoucnosti a mluvil tedy o vzkříšení Kristově, když řekl, že nezůstane v říši smrti a jeho tělo se nerozpadne v prach.
2,32 Tohoto Ježíše Bůh vzkřísil a my všichni to můžeme dosvědčit.
2,33 Byl vzkříšen na pravici Boží a přijal Ducha svatého, kterého Otec slíbil; nyní jej seslal na nás, jak to vidíte a slyšíte.
2,34 David nevstoupil na nebe, ale sám říká: 'Řekl Hospodin mému Pánu: Usedni po mé pravici,
2,35 dokud ti nepoložím nepřátele pod nohy.'
2,36 Ať tedy všechen Izrael s jistotou ví, že toho Ježíše, kterého vy jste ukřižovali, učinil Bůh Pánem a Mesiášem." 3,12 Když to Petr viděl, promluvil k lidu: "Muži izraelští, proč nad tím žasnete a proč hledíte na nás, jako bychom svou vlastní mocí nebo zbožností způsobili, že tento člověk chodí?
3,13 Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův, Bůh našich otců oslavil svého služebníka Ježíše, kterého vy jste vydali a kterého jste se před Pilátem zřekli, když ho chtěl osvobodit.
3,14 Svatého a spravedlivého jste se zřekli a vyprosili jste si propuštění vraha. 3,15 Původce života jste zabili, Bůh ho však vzkřísil z mrtvých a my jsme toho svědky.
3,16 A protože tento člověk, kterého tu vidíte a poznáváte, uvěřil v jeho jméno, moc Ježíšova mu dala sílu a zdraví - a víra, kterou jméno Ježíšovo v něm vzbudilo, úplně ho uzdravila před vašima očima.
3,17 Vím ovšem, bratři, že jste jednali z nevědomosti, stejně jako vaši vůdcové.
3,18 Bůh však tímto způsobem vyplnil, co předem ohlásil ústy všech proroků, že jeho Mesiáš bude trpět.
3,19 Proto čiňte pokání a obraťte se, aby byly smazány vaše hříchy
3,20 a přišel čas Hospodinův, čas odpočinutí, kdy pošle Ježíše, Mesiáše, kterého vám určil.
3,21 On zůstane v nebi až do chvíle, kdy bude všechno nové, jak o tom Bůh od věků mluvil ústy svých svatých proroků.
3,22 Mojžíš řekl: 'Hospodin, náš Bůh, vám povolá proroka z vašich bratří, jako jsem já; toho budete poslouchat ve všem, co vám řekne.'
3,23 A 'každý, kdo toho proroka neuposlechne, bude vyhlazen z mého lidu.'
3,24 Také všichni ostatní proroci, kolik jich jen od Samuele bylo, přinášeli zvěst právě o těchto dnech.
3,25 Vás se týkají zaslíbení proroků i smlouva, kterou Bůh uzavřel s vašimi otci, když řekl Abrahamovi: 'V tvém potomstvu budou požehnány všechny národy na zemi.'
3,26 Především pro vás povolal svého služebníka a poslal ho k vám, aby vám přinesl požehnání a odvrátil každého od jeho hříchů." 4,8 Tu Petr, naplněn Duchem svatým, k nim promluvil: "Vůdcové lidu a starší,
4,9 když nás dnes vyšetřujete pro dobrodiní, které jsme prokázali nemocnému člověku, a ptáte se, kdo ho uzdravil,
4,10 vězte vy všichni i celý izraelský národ: Stalo se to ve jménu Ježíše Krista Nazaretského; kterého vy jste ukřižovali, ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých. Mocí jeho jména stojí tento člověk před vámi zdráv.
4,11 Ježíš je ten, kámen, který jste vy stavitelé odmítli, ale on se stal kamenem úhelným.
4,12 V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni. 10,34 A Petr se ujal slova: "Nyní skutečně vidím, že Bůh nikomu nestraní,
10,35 ale v každém národě je mu milý ten, kdo v něho věří a činí, co je spravedlivé.
10,36 To je ta zvěst kterou Bůh poslal synům izraelským, když vyhlásil pokoj v Ježíši Kristu. On je Pánem všech.
10,37 Dobře víte, co se dálo po celém Judsku: Začalo to v Galileji po křtu, který kázal Jan.
10,38 Bůh obdařil Ježíše z Nazareta Duchem svatým a mocí, Ježíš procházel zemí, všem pomáhal a uzdravoval všechny, kteří byli v moci ďáblově, neboť Bůh byl s ním.
10,39 A my jsme svědky všeho, co činil v zemi judské i v Jeruzalémě. Ale oni ho pověsili na kříž a zabili.
10,40 Bůh jej však třetího dne vzkřísil a dal mu zjevit se -
10,41 nikoli všemu lidu, nýbrž jen svědkům, které k tomu napřed vyvolil, totiž nám; my jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání.
10,42 A uložil nám, abychom kázali lidu a dosvědčovali, že je to on, koho Bůh ustanovil za soudce živých i mrtvých.
10,43 Jemu všichni proroci vydávají svědectví, že pro jeho jméno budou odpuštěny hříchy každému, kdo v něho věří." 13,16 Tu povstal Pavel, pokynul rukou a řekl: "Muži izraelští a s nimi vy, kteří ctíte jediného Boha, slyšte mne!
13,17 Bůh tohoto izraelského lidu si vyvolil naše praotce, učinil z nich za jejich pobytu v Egyptě silný národ a vyvedl je odtud svou velkou mocí.
13,18 Celých čtyřicet let trpělivě snášel jejich chování na poušti,
13,19 a když vyhladil sedm národů v kanaánské zemi, dal ji v úděl svému lidu.
13,20 To trvalo asi čtyři sta padesát let. Potom jim dával soudce až do proroka Samuele.
13,21 Pak chtěli krále, a Bůh jim dal Saula, syna Kíšova, z pokolení Benjamínova, který jim vládl čtyřicet let.
13,22 Ale zbavil ho moci a povolal jim za krále Davida, o němž vydal svědectví: 'V Davidovi, synu Isajovu, jsem nalezl muže, jakého jsem měl na mysli. On splní vše, co chci.'
13,23 A z Davidova potomstva dal Bůh Izraeli podle svého slibu Spasitele Ježíše.
13,24 Před jeho vystoupením kázal Jan všemu izraelskému lidu, aby se odvrátili od svých hříchů a dali se pokřtít.
13,25 Když Jan končil své poslání, řekl: 'Já nejsem ten, za koho mě pokládáte. Za mnou přichází někdo, jemuž nejsem hoden rozvázat řemínek na jeho nohou.'
13,26 Bratři z rodu Abrahamova i vy, kteří s nimi ctíte jediného Boha, nám bylo posláno toto slovo spásy. 13,27 Ale obyvatelé Jeruzaléma a jejich vůdcové Spasitele nepoznali, odsoudili ho, a tak naplnili slova proroků, která se čtou každou sobotu.
13,28 Ačkoli na něm nenalezli žádný důvod pro trest smrti, vymohli si na Pilátovi, aby ho dal popravit.
13,29 Když udělali všechno přesně tak, jak to bylo o něm v Písmu napsáno, sňali jej z kříže a položili do hrobu.
13,30 Ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých
13,31 a on se po mnoho dní zjevoval těm, kteří s ním přišli z Galileje do Jeruzaléma; ti jsou nyní jeho svědky před lidem.
13,32 My vám přinášíme radostnou zprávu, že slib, daný našim praotcům,
13,33 splnil Bůh nám, jejich dětem, a vzkřísil Ježíše; vždyť je o něm psáno v druhém Žalmu: 'Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil.'
13,34 To, že jej vzkřísil z mrtvých, takže se už nepromění v prach, slíbil těmito slovy: 'Věrně vám splním zaslíbení, která jsem dal Davidovi.'
13,35 A pak na jiném místě říká: 'Nedopustíš, aby se tvůj Svatý rozpadl v prach.'
13,36 David sloužil Bohu za svého života, potom podle jeho vůle zemřel, byl uložen k svým předkům a rozpadl se v prach.
13,37 Ten však, kterého Bůh vzkřísil, se neobrátil v prach.
13,38 Budiž vám tedy známo, bratři, že skrze něho se vám zvěstuje odpuštění všech hříchů, a to i těch, jichž vás nemohl zprostit Mojžíšův zákon.
13,39 Ale v něm je ospravedlněn každý, kdo věří.
13,40 Střeste se proto, aby vás nepostihlo, o čem se mluví v Prorocích:
13,41 'Vy, kteří mnou pohrdáte, otevřte oči, zděste se a dejte se na útěk, protože já učiním ve vašich dnech něco, čemu nikdy neuvěříte, když vám to bude někdo vypravovat.'" 17,22 Pavel se tedy postavil doprostřed shromáždění na Aeropagu a promluvil: "Athéňané, vidím, že jste v uctívání bohů velice horliví.
17,23 Když jsem procházel vašimi posvátnými místy a prohlížel si je, nalezl jsem i oltář s nápisem: 'Neznámému bohu'. Koho takto uctíváte, a ještě neznáte, toho vám zvěstuji:
17,24 Bůh, který učinil svět a všechno, co je v něm, ten je pánem nebe i země, a nebydlí v chrámech, které lidé vystavěli,
17,25 ani si nedává od lidí sloužit, jako by byl na nich závislý; vždyť je to on sám, který všemu dává život, dech i všechno ostatní.
17,26 On stvořil z jednoho člověka všechno lidstvo, aby přebývalo na povrchu země, určil pevná roční údobí i hranice lidských sídel.
17,27 Bůh to učinil proto, aby jej lidé hledali, zda by se ho snad nějakým způsobem mohli dopátrat a tak jej nalézt, a přece není od nikoho z nás daleko.
17,28 'Neboť v něm žijeme, pohybujeme se, jsme', jak to říkají i někteří z vašich básníků: 'Vždyť jsme jeho děti.'
17,29 Jsme-li tedy Božími dětmi, nemůžeme si myslet, že božstvo se podobá něčemu, co bylo vyrobeno ze zlata, stříbra nebo z kamene lidskou zručností a důmyslem.
17,30 Bůh však prominul lidem dobu, kdy to ještě nemohli pochopit, a nyní zvěstuje všem, ať jsou kdekoliv, aby této neznalosti litovali a obrátili se k němu.
17,31 Neboť ustanovil den, v němž bude spravedlivě soudit celý svět skrze muže, kterého k tomu určil. Všem lidem o tom poskytl důkaz, když jej vzkřísil z mrtvých." 24,14 Přiznávám se ti však k tomu, že podle směru, který oni označují za sektu, sloužím Bohu svých předků: Věřím všemu, co je napsáno v zákoně Mojžíšově a v prorockých knihách, 24,15 a tak jako oni mám naději v Bohu, že jednou spravedliví i nespravedliví vstanou k soudu.
24,16 Proto i já se vždy snažím zachovat neporušené svědomí před Bohem i lidmi. 26,1 Agrippa řekl Pavlovi: "Dovoluje se ti, aby ses hájil." Nato se Pavel ujal slova a začal obhajobu:
26,2 "Pokládám se za šťastného, králi Agrippo, že se smím dnes před tebou hájit proti všemu, z čeho mě Židé obviňují,
26,3 zvláště proto, že dobře znáš všecky židovské obyčeje i sporné otázky. Prosím tedy, abys mě trpělivě vyslechl:
26,4 Můj život od mládí znají všichni Židé; vědí, jak jsem od počátku žil mezi svým lidem, a to i v Jeruzalémě.
26,5 Znají mě už od dřívějška, a kdyby chtěli, mohou dosvědčit, že jsem žil podle nejpřísnějšího směru našeho náboženství jako farizeus.
26,6 Nyní stojím před soudem, protože trvám na zaslíbení, které dal Bůh našim otcům.
26,7 Dvanáct kmenů našeho národa doufá, že tohoto zaslíbení dosáhne, a slouží horlivě Bohu dnem i nocí. Pro tuto naději jsem, králi, obžalován od Židů.
26,8 Což se vám zdá neuvěřitelné, že Bůh křísí mrtvé?
26,9 Také já jsem se ovšem domníval, že musím všemožně bojovat proti jménu Ježíše Nazaretského.
26,10 A to jsem v Jeruzalémě vskutku dělal. Když jsem k tomu dostal od velekněží plnou moc, dal jsem mnoho věřících uvěznit, a když měli být usmrceni, schvaloval jsem to.
26,11 Po všech synagógách jsem je často dával trestat a nutil je, aby se rouhali. Jako smyslů zbavený jsem se chystal pronásledovat je i v cizích městech.
26,12 A tak jsem se vypravil s plnou mocí a pověřením velekněží do Damašku.
26,13 Když jsem byl na cestě, králi, spatřil jsem o poledni světlo z nebe, jasnější než slunce. Jeho záře obklopila mne i ty, kdo šli se mnou.
26,14 Všichni jsme padli na zem a já jsem uslyšel hlas, který ke mně mluvil hebrejsky: 'Saule, Saule, proč mě pronásleduješ? Marně se vzpínáš proti bodcům.'
26,15 Já jsem se zeptal: 'Kdo jsi, Pane?' A Pán řekl: 'Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ.
26,16 Ale zvedni se, povstaň. Neboť proto jsem se ti zjevil, abych tě učinil svým služebníkem a svědkem toho, co jsi spatřil a co ti ještě dám poznat. 26,17 Budu tě chránit před izraelským národem i před pohany, k nimž tě posílám,
26,18 abys otevřel jejich oči a oni se obrátili od tmy ke světlu, od moci satanovy k Bohu, a vírou ve mne dosáhli odpuštění hříchů a podílu mezi posvěcenými.'
26,19 A tak jsem se, králi Agrippo, nemohl postavit proti nebeskému vidění,
26,20 a kázal jsem nejprve obyvatelům Damašku a Jeruzaléma a po celé judské zemi, a pak i pohanům, aby se v pokání obrátili k Bohu a podle toho žili.
26,21 Z toho důvodu se mne Židé zmocnili, když jsem byl v chrámě a chtěli mě zabít.
26,22 Ale Bůh mi pomáhal až do dnešního dne, a tak zde stojím jako svědek před velkými i malými. Neříkám nic než to, co předpověděli proroci i Mojžíš:
26,23 Mesiáš má trpět, jako prvý vstane z mrtvých a bude zvěstovat světlo svému lidu izraelskému i pohanům." Římanům 1,1 Pavel, služebník Krista Ježíše, povolaný za apoštola, vyvolený ke zvěstování Božího evangelia,
1,2 jež Bůh ústy svých proroků předem zaslíbil ve svatých Písmech,
1,3 evangelia o jeho Synu, který tělem pocházel z rodu Davidova,
1,4 ale Duchem svatým byl ve svém zmrtvýchvstání uveden do moci Božího Syna, evangelia o Ježíši Kristu, našem Pánu.
1,5 Skrze něho jsme přijali milost apoštolského poslání, aby ke cti jeho jména uposlechly a uvěřily všecky národy;
1,6 k nim patříte i vy, neboť jste byli povoláni Ježíšem Kristem. 1,16 Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka.
1,17 Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: 'Spravedlivý z víry bude živ.' 3,19 Víme, že co zákon říká, říká těm, kdo jsou pod zákonem, aby byla umlčena každá ústa a aby celý svět byl před Bohem usvědčen z viny.
3,20 Vždyť ze skutků zákona 'nebude pře ním nikdo ospravedlněn', neboť ze zákona pochází poznání hříchu.
3,21 Nyní však je zjevena Boží spravedlnost bez zákona, dosvědčovaná zákonem i proroky,
3,22 Boží spravedlnost skrze víru v Ježíše Krista pro všecky, kdo věří. Není totiž rozdílu:
3,23 všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy;
3,24 jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši.
3,25 Jeho ustanovil Bůh, aby svou vlastní smrtí se stal smírnou obětí pro ty, kdo věří. Tak prokázal, že byl spravedlivý, když již dříve trpělivě promíjel hříchy.
3,26 Svou spravedlnost prokázal i v nynějším čase, aby bylo zjevné, že je spravedlivý a ospravedlňuje toho, kdo žije z víry v Ježíše.
3,27 Kde zůstala chlouba? Byla vyloučena! Jakým zákonem? Zákonem skutků? Nikoli, nýbrž zákonem víry.
3,28 Jsme totiž přesvědčeni, že se člověk stává spravedlivým vírou bez skutků zákona.
3,29 Je snad Bůh toliko Bohem židů? Což není též Bohem pohanů? Zajisté i pohanů!
3,30 Vždyť je to jeden a týž Bůh, který obřezané ospravedlní z víry a neobřezané skrze víru.
3,31 To tedy vírou rušíme zákon? Naprosto ne! Naopak, zákon potvrzujeme. 5,6 Když jsme ještě byli bezmocní, v čas, který Bůh určil, zemřel Kristus za bezbožné.
5,7 Sotva kdo je hotov podstoupit smrt za spravedlivého člověka, i když za takového by se snad někdo odvážil nasadit život.
5,8 Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.
5,9 Tím spíše nyní, když jsme byli ospravedlněni prolitím jeho krve, budeme skrze něho zachráněni od Božího hněvu.
5,10 Jestliže jsme my, Boží nepřátelé, byli s Bohem smířeni smrtí jeho Syna, tím spíše nás smířené zachrání jeho život.
5,11 A nejen to: chlubíme se dokonce Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, který nás s ním smířil.

10,5 Mojžíš píše o spravedlnosti, založené na zákoně: 'Člověk, který tak jedná, bude živ.'
10,6 Avšak spravedlnost založená na víře mluví takto: 'Nezabývej se myšlenkou: kdo vystoupí na nebe?' - aby Krista přivedl dolů -
10,7 'ani neříkej: kdo sestoupí do propasti?' - aby Krista vyvedl z říše mrtvých.
10,8 Co však praví? ' Blízko tebe je slovo, v tvých ústech a ve tvém srdci'; je to slovo víry, které zvěstujeme.
10,9 Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.
10,10 Srdcem věříme k spravedlnosti a ústy vyznáváme k spasení,
10,11 neboť Písmo praví: 'Kdo v něho věří, nebude zahanben.'
10,12 Není rozdílu mezi Židem a Řekem: Vždyť je jeden a týž Pán všech, štědrý ke všem, kdo ho vzývají, neboť 10,13 'každý, kdo vzývá jméno Páně, bude spasen.' 1.Korintským 15,1 Chci vám připomenout, bratři, evangelium, které jsem vám zvěstoval, které jste přijali, které je základem, na němž stojíte,
15,2 a skrze něž docházíte spásy, držíte-li se ho tak, jak jsem vám je zvěstoval - vždyť jste přece neuvěřili nadarmo.
15,3 Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem
15,4 a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem,
15,5 ukázal se Petrovi, potom Dvanácti.
15,6 Poté se ukázal více než pěti stům bratří najednou; většina z nich je posud naživu, někteří však již zesnuli.
15,7 Pak se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům.
15,8 Naposledy ze všech se jako nedochůdčeti ukázal i mně. 1,17 Kristus mě totiž neposlal křtít, ale zvěstovat evangelium, ovšem ne moudrostí slov, aby Kristův kříž nepozbyl smyslu.
1,18 Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě; nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží.
1,19 Je psáno: 'Zahubím moudrost moudrých a rozumnost rozumných zavrhnu.'
1,20 Kde jsou učenci, kde znalci, kde řečníci tohoto věku? Neučinil Bůh moudrost světa bláznovstvím?
1,21 Protože svět svou moudrostí nepoznal Boha v jeho moudrém díle, zalíbilo se Bohu spasit ty, kdo věří, bláznovskou zvěstí.
1,22 Židé žádají zázračná znamení, Řekové vyhledávají moudrost,
1,23 ale my kážeme Krista ukřižovaného. Pro Židy je to kámen úrazu, pro ostatní bláznovství,
1,24 ale pro povolané, jak pro Židy, tak pro Řeky, je Kristus Boží moc a Boží moudrost.
1,25 Neboť bláznovství Boží je moudřejší než lidé a slabost Boží je silnější než lidé. 11,23 Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také odevzdal: Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb,
11,24 vzdal díky, lámal jej a řekl: "Toto jest mé tělo, které se za vás vydává; to čiňte na mou památku."
11,25 Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: "Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví; to čiňte, kdykoli budete píti, na mou památku." 2.Korintským 4,13 Ale máme ducha víry, o níž je psáno: 'Uvěřil jsem, a proto jsem také promluvil' - i my věříme a proto také mluvíme,
4,14 vždyť víme, že ten, kdo vzkřísil Pána Ježíše, také nás s Ježíšem vzkřísí a postaví před svou tvář spolu s vámi. 5,14 Vždyť nás má ve své moci láska Kristova - nás, kteří jsme pochopili, že jeden zemřel za všecky, a že tedy všichni zemřeli;
5,15 a za všechny zemřel proto, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel i vstal.
5,16 A tak od nynějška už nikoho neposuzujeme podle lidských měřítek. Ačkoli jsme dříve viděli Krista po lidsku, nyní ho už takto neznáme.
5,17 Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!
5,18 To všecko je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista a pověřil nás, abychom sloužili tomuto smíření.
5,19 Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření.
5,20 Jsme tedy posly Kristovými, Bůh vám domlouvá našimi ústy; na místě Kristově vás prosíme: dejte se smířit s Bohem!
5,21 Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti. Galatským 2,16 víme však, že člověk se nestává spravedlivým před Bohem na základě skutků přikázaných zákonem, nýbrž vírou v Krista Ježíše. I my jsme uvěřili v Ježíše Krista, abychom došli spravedlnosti z víry v Krista, a ne ze skutků zákona. Vždyť ze skutků zákona 'nebude nikdo ospravedlněn'. ebude nikdo ospravedlněn'.
2,17 Jestliže hledáme ospravedlnění v Kristu a jsme tedy zřejmě i my hříšníci, je snad proto Kristus služebníkem hříchu? Naprosto ne!
2,18 Jestliže chci znovu stavět, co jsem dříve zbořil, usvědčuji sám sebe jako viníka před zákonem.
2,19 Já však, odsouzen zákonem, jsem mrtev pro zákon, abych živ byl pro Boha. Jsem ukřižován spolu s Kristem,
2,20 nežiji už já, ale žije ve mne Kristus. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne.
2,21 Nepohrdám Boží milostí: Kdybychom mohli dosáhnout spravedlnosti skrze zákon, byla by Kristova smrt zbytečná. 3,8 Protože se v Písmu předvídá, že Bůh na základě víry ospravedlní pohanské národy, dostal už Abraham zaslíbení: 'V tobě dojdou požehnání všechny národy.'
3,9 A tak lidé víry docházejí požehnání spolu s věřícím Abrahamem.
3,10 Ti však, kteří spoléhají na skutky zákona, jsou pod kletbou, neboť stojí psáno: 'Proklet je každý, kdo nezůstává věren všemu, co je psáno v zákoně, a nečiní to.'
3,11 Je jasné, že nikdo není před Bohem ospravedlněn na základě zákona, neboť čteme: 'Spravedlivý bude živ z víry.'
3,12 Zákon však nevychází z víry, nýbrž praví: 'Kdo bude tyto věci činit, získá tím život.'
3,13 Ale Kristus nás vykoupil z kletby zákona tím, že za nás vzal prokletí na sebe, neboť je psáno: 'Proklet je každý, kdo visí na dřevě.' Efezským 1,3 Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás v Kristu obdařil vším duchovním požehnáním nebeských darů;
1,4 v něm nás již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří.
1,5 Ve své lásce nás předem určil, abychom rozhodnutím jeho dobroty byli skrze Ježíše Krista přijati za syny
1,6 a chválili slávu jeho milosti, kterou nám udělil ve svém Nejmilejším.
1,7 V něm jsme vykoupeni jeho obětí a naše hříchy jsou nám odpuštěny pro přebohatou milost,
1,8 kterou nás zahrnul ve vší moudrosti a prozíravosti,
1,9 když nám dal poznat tajemství svého záměru, svého milostivého rozhodnutí, jímž si předsevzal,