poslal pastýř Nikdy jsem nekázal konkrétním lidem a snad ještě nikdy jsem se nesnažil být tolik pozitivní, jako nyní. Vzpomněl jsem si, že kdysi jsme se učili, že kázání je opakování starých pravd novým způsobem a že musí mluvit do aktuálních situací. Vzal bych si proto na pomoc ten klasický verš, který se píše na mnohá svatební oznámení:
Přepadnou-li jednoho, postaví se proti nim oba. A nit trojitá se teprve nepřetrhne! (Kaz 4,12)
Jak však tento teoretický verš aplikovat do života, aby fungoval? Jak jej podat nově, aby oslovil? Kdysi dávno jsem sledoval sportovní klání. Sportovci nebyli schopni prolomit určitý rekord ve skoku o tyči, nakonec to vzdali a dávali si laťku níže. Náhle se však objevil někdo, kdo si dal laťku ještě výše než byl onen magický rekord, rozběhl se a nádherným obloukem cíl zdolal. Když všichni ostatní viděli, že rekord byl překonán, následovali skokana a zdolali jej též. Ten den pak padl rekord ještě několikrát. A to je i úloha vedoucích. Nepoučovat, neodsuzovat, ale předvést. Můžeme po svých ovečkách chtít jen to, co sami zvládáme. Ukaž nám, že to jde a my tě budeme následovat, je v srdcích křesťanů, aniž by to možná věděli. Kristus nám proto budiž učitelem, neboť on nás vede cestou, kudy sám prošel.
Nemáme totiž nejvyššího velekněze neschopného cítit s našimi slabostmi, ale takového, který byl ve všem pokoušen podobně jako my, avšak zůstal bez hříchu. (Žd 4,15)
Ukázal, že to jde. A když ne, je zde vždy jeho pomocná ruka, která nás pozvedne, když ve víře poklesneme. On nám nikdy nedá laťku níže. Ale když se odrazíme, pozvedne nás a přenese tam, kde naše síly již nestačí. Potřebuje však naše odhodlání, rozhodnutí, víru! Jak smutné, když nám však naši vedoucí ukazují cestu, kudy sami nebyli sto projít. Mohu jistit na laně jen toho, kdo je pode mnou. Vedoucí, kteří se snaží říkat: běžte tudy a sami na cestě zbloudili a padli, jsou podobni horolezcům, kteří chtějí tlačit své žáky před sebou při šplhu do skal. Jak takové počínání skončí?
"Jsou to slepí vůdcové slepců. Povede-li slepý slepého, oba padnou do jámy." (Mt 15,14)
Jak demotivující je dnes, že nám chybí příklady lidí, kteří obstáli. Jejichž rodiny by fungovaly, kteří by vytrvali a došli. Kteří si nezadali s falešným učením, nelikvidovali své oponenty, neudělali vzpouru, když jim jejich autority "zatopili". Kteří neodešli a raději trpěli křivdu, kdo mají věřící rodiny a věřící děti. Kdo když káží, tak mají plné modlitebny protože jejich slova mají moc, a ne proto, že našli techniku, jak lidi donutit, aby přišli. Avšak i to by se dalo nějak snést. Oč horší je to, když nám zotročující autorita káže o svobodě v Kristu, když nás milovníci peněz nutí dávat více do sbírek, když nám cizoložníci tvrdí, že se člověk nesmí oženit s propuštěnou atd.
Myslíš si snad, když soudíš ty, kdo takto jednají, a sám činíš totéž, že ty ujdeš soudu Božímu? (Ř 2,3)
Nejsou-li živé příklady, pak je tu naštěstí Písmo. Napadlo vás někdy, že rodina, která je v Bibli natolik svatá, že si ji Pán vybral k prožití svého dětství, málem skončila rozvodem, krachem a ostudou, a že prošla obrovskou krizí? Představte si, že by vaše krásná a milující snoubenka přišla domů a s chvěním vám oznámila, že je v jiném stavu. A vy jste přitom kvůli ní byli ochotni opustit vše, káznili jste své pohledy a myšlenky ohledně jiných žen a najednou tohle. Vy, panic, a ona, která se Vám zapřísahala, že je panna a že miluje jen vás, náhle před vámi stojí a rozpačitě vám říká, že je gravidní. A vy přitom víte, že určitě ne s vámi. Báli jste se ji jen dotknout a zapuzovali jste poctivě každou hříšnou myšlenku ohledně jejího těla. Ano, Josef byl utkán ze stejného masa a pochybuji, že by se s takovou věcí nepotýkal. Plánoval svatbu, zřejmě snil jak udělá domek, nábytek atd., byl přeci tesař. A nyní zjišťuje, že ta, která stála po jeho boku, jej hanebně podvedla. Muž snáší podvod mnohem hůře než žena a působí mu neskonalá muka. Písmo velmi dobře zná takové stavy, se kterými se musel nepochybně utkat i Josef.
Neboť žárlivost rozpálí muže, ten bude v den pomsty nelítostný. (Př 6,34)
Josef se však přemohl. Nepropadl zlosti. A to nebylo v době žádného rozkvětu církve, kdy by lidé měli nějaké vhodné příklady před očima. Pán Ježíš tuto dobu charakterizoval jako dobu velkého odpadlictví a za tuto charakteristiku byl málem ukamenován. Byla to doba podobná té dnešní. Farizeové si osobovali moc nad Božím lidem, všude spousta zákonictví, vzpoury, či úplné bezbožnosti. Smilníci kázali, že je třeba žít v čistotě a milovníci peněz pořádali sbírky pro své vlastní potřeby. Ježíš však nikdy nezpochybnil jejich kázání, jejich výzvy a apely. Naopak, své učedníky nabádal k poslušnosti slyšeného vyučování. Velmi tvrdě však odsoudil jejich pokrytectví.
"Na stolici Mojžíšově zasedli zákoníci a farizeové. Proto čiňte a zachovávejte všechno, co vám řeknou; ale podle jejich skutků nejednejte: neboť oni mluví a nečiní." (Mt 23,2-3)
Problém je dnes v tom, že lidé znechuceni pokrytectvím svých představených zavrhují i jejich učení a tápou, neschopni se opřít o Písmo, protože už nevěří, že by to, co slyší, mohlo být pravda, káží-li jim to pokrytci. Písmo samo však za své ponižování nemůže. Ježíš snad i z tohoto důvodu měl shovívavost s cizoložnou ženou, nikoliv však s těmi, kvůli kterým byl tolik rozšířen hřích a tehdejší bezbožnost. Ano, jsem přesvědčen, že žijeme v podobné době. Kde kdo prorokuje probuzení a kdovíco. Zároveň však představitelé církví, nezřídka naslouchající těmto falešným a nereálným prorockým hlasům, přiznávají, že jejich církve jsou v krizi, jako nikdy před tím. Přitom si mnozí nárokují větší poslušnost než sám Kristus, povzbuzují k větším sbírkám a káží o věcech, v nichž mnozí z nich opakovaně neobstáli.
Ty tedy poučuješ druhého, a sám sebe neučíš? Hlásáš, že se nemá krást, a sám kradeš? Říkáš, že se nesmí cizoložit, a sám cizoložíš? Ošklivíš si modly, a věci z jejich chrámu bereš? (Ř 2,20-2)
Ale vraťme se k našemu mladému páru. Nevíme, zda se Marie pokusila svému nastávajícímu říci, že nejde o žádné cizoložství, ale že na ní sestoupil Duch svatý. Můžeme jen vidět, že Josef ničemu takovému nevěřil. Viděl jen, že jako spravedlivý izraelita nemůže žít s cizoložnicí, ale přesto v něm zvítězil soucit, protože Marii miloval. Nebyl jako farizeus, který by cizoložnou ženu tahal na pranýř, ani její jméno nevláčel na internetu. Rozhodl se ušetřit jí té hanby a chtěl ji propustit tajně. Jak je možné, že došlo k tak bezvýchodné situaci? Jednoduše, Bůh zkoušel Marii i Josefa.
Možná i ty jsi vstoupil do manželství nikoliv svévolně, ale modlil ses, modlila ses. Měl jsi mnoho potvrzení, bral jsi svoji smlouvu vážně. A nyní máš před očima cizoložnici a máš hmatatelný důkaz a z ostudy si můžeš ušít kabát. Možná jsi vstoupila do manželství s touhou naplnit Boží vůli a nyní máš muže, který ti nerozumí, a ani nemůže. Muž, tvůj milovaný, tě považuje za děvku a ty nejsi nijak schopna se obhájit. Víš jen, že v tom nějak "má prsty Pán Bůh" a skrytě, či otevřeně ho obviňuješ za daný stav. Budeš však jako Marie dál věřit, i když máš před očima rozvod a zklamaného snoubence, či manžela? To nemohl Bůh poslat anděla nejdřív k němu?, mohlo znít v srdci Marie. Proč nepřišel, když jsme spolu byli na procházce. A už slyším satana, který hbitě Marii říká: "vidíš, Bůh tě chce zničit, má zájem tě potopit. Nikdo tě nechápe. Tvůj jediný a milující muž tě teď nenávidí. Celý život budeš žít v hanbě a nikdy se z toho nedostaneš. Raději odejdi jako první. Nenech to dojít tak daleko, aby tě propustil." Nebo: "Bůh to nemohl myslet tak, jak je to v Písmu, je mnohem tolerantnější a laskavější, než ti hlásá tato litera. V tvém případě přimhouří oko..."
Marie určitě Josefa milovala a musela proplakat noci při modlitbách a s voláním k Bohu. Avšak nevzdala se! To nejhloupější v dané situaci by bylo zlobit se na Josefa. A byl k tomu důvod! Copak Marie byla nějaká nepočestná falešnice, či cizoložnice? Co si to jen Josef o ní myslí! Mělo by takové jednání smysl? Možná i ty jsi teď v manželství, jehož iniciátorem byl Hospodin, vše vypadalo tak slibně. A nyní jen nepochopení, nedorozumění, hádky, podezíravost. Muž tě obviňuje z věcí, které prostě nejsou pravda a ty to nemůžeš dokázat. Čím víc se hájíš, tím horší to je. Už jsi se vzdala veškeré naděje Jak by ne, vždyť má v ruce "pevné a hmatatelné důkazy". Mám však pro tebe, milá ženo, milý muži, skvělou zprávu. Stojíš-li ve smlouvě, je všechno v nejlepším pořádku a jsi právě na místě, kde ti chce Bůh požehnat. Má pro tebe mnohem více. Musíš však obstát. Nic nového pod sluncem! I Pavel si prošel něčím podobným:
Chtěli bychom, bratři, abyste věděli o soužení, které nás potkalo v Asii. Dolehlo na nás nadmíru těžce, nad naši sílu, až jsme se dokonce vzdali naděje... (2 K 1,8)
Vzpomeň, když byl Jób úplně na dně, hnil za živa, odvrátila se od něho i jeho žena. Písmo říká, že jí s*****ěl a odvracela od něho svou tvář. Dokonce to neunesla a ponoukala ho k odpadlictví a zlořečení Bohu! Bůh však prokázal svoji věrnost a Jób měl nakonec všeho dvojnásobek. Dostal i nové děti. Ale ženu měl stále stejnou. Věřím proto, že ačkoliv se na to kniha Jób nezaměřuje, jeho manželství obstálo. Vše, co je postaveno na skále, obstojí, ale vše, co je postaveno na skále, musí také projít bouří. Bůh jednoduše chce, abys věděl, věděla, na čem tvé manželství stojí. Na citech nebo na skále? Musíš tím však projít. Nebojuješ o vítězství. Tvůj boj je předen vyhraný, jen vydrž!
Pán však dovede vytrhnout zbožné ze zkoušky. (2 Pe 2,9)
A mám pro tebe ještě mnohem lepší zprávu. Tvé problémy tu nejsou proto, že tě chce Bůh zničit, ale možná proto, že se v nebi udál následující rozhovor mezi Bohem a satanem. Neprocházíš tím za trest, ale možná za odměnu. Snad si říkáš, obětovala jsem se pro něho, modlila se za něho, za ni, a on, ona mi provádí tohle! Možná se Bůh před satanem chlubil právě tvým úžasným manželstvím, tvým příkladným postojem a satan řekl: "Jen mi dovol je vyzkoušet a hned se jejich vztah rozpadne. Odeber jim pokoj a rozvedou se." Bůh však řekl: "ne, věřím jim, uvidíš, že obstojí, já jim důvěřuji." Proto boj, o kterém si myslíš, že jej vedeš v skrytu, sleduje nyní celé nebe! Možná pomoc je blíže než si jenom dovedeš představit. Možná tím, co prožíváš, posloužíš jednou mnohým. Chci Ti proto říci. Vydrž! Za tím tunelem je světlo. Čím těžší zkouška, tím větší požehnání přijde pak!
A jsem si jist, že ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Ježíše Krista. (F 1,6)
A naposled se vraťme k Marii a k úvodnímu verši. Ze svého života mám zkušenost, že Pán Bůh nikdy nepřijde pozdě! Ale mnohdy přijde až v tu nejposlednější chvíli. Když je už z lidského pohledu vše prohrané, ztracené, možná i žádost o rozvod na cestě, vztahy "nenávratně zničeny", je tu ještě On. Naučili jsme se znát jej jako Alfu (tím nemyslím ty hloupé kurzy jídla a zábavy), ale nenaučili jsme se znát jej jako Omegu. Dovolili jsme mu věci začít, ale bráníme se čekat, aby je také On sám dokončil. A tak podobni Saulovi, mnohdy konáme ten nejodpornější hřích, že bereme do rukou oběť, své tělo, které má možnost obětovat jen on, Nejvyšší Velekněz! On není jen tím prvním, započínajícím, Alfou, Beránkem, ale je i tím posledním, dokončujícím, Omegou a Lvem z Judy. On slíbil, že i kdyby na tebe všichni zapomněli, On ne! Ale nyní přichází ta chvíle. Konec! Josef pojal úmysl se rozvést. A to je přesně to místo, kde chtěl Pán Bůh Josefa s Marií mít a nyní začíná jednat:
Ale když pojal (Josef) ten úmysl, hle, anděl Páně se mu zjevil ve snu a řekl: "Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého. (Mt 1,20)
Myslíte, že bylo pro Josefa snadné změnit názor na základě snu? Tady muselo být něco víc! Tady musela být víra! Určitě si Josef neřekl, no, konečně mám legální možnost ukončit svůj strastiplný vztah a nikdo mi nebude moci říci ani popel. Ne! Jen milující srdce je schopné Bohu naslouchat. Dnes máme víc než hlas anděla. Máme Písmo, Skálu, Slovo živého Boha a přes to se někteří zdráhají uvěřit, že Bůh je na jejich straně. Člověk, který sahá po rozvodu vlastně říká: s tímto už nemůže pohnout ani Bůh, už nemohu dál. I když si to nepřizná, je to tak. Vážení, kdo není schopen uvěřit Písmu, jak by mohl věřit pouhému snu! Josef však miloval a láska všemu věří, stál o to naplnit Boží vůli za každou cenu. A je zde ještě něco vzácnějšího v Josefově srdci, na co nám poukazuje tato krátká zmínka v Písmu. Josef nevěřil Marii, nebyl blázen, aby pominul hmatatelný důkaz její nevěry. Nedal průchod své zamilovanosti. Postavil totiž svůj vztah k Marii na Bohu a uvěřil Jeho Slovu. Věřil Bohu více než člověku, a protože byl naladěn -jak dnes s oblibou říkáme- na vlnu Ducha svatého, poznal, že to mluví On a ne jeho srdce. Musel být tudíž zvyklý Bohu naslouchat již dříve. Neporozumíš Bohu, když nenasloucháš Jeho hlasu skrze Písmo.
Je pravděpodobné, že ani Marie nedělala Josefovi srdceryvné scény, aby jej přesvědčila o své nevině ani nelobovala u sousedů, aby Josefovi domluvili. Důvěřovala Bohu a On v pravý čas přišel a začal jednat. Vztah Marie a Josefa byl "provázek třípramenný", a proto se nepřetrhl. Mohli bychom se ale domnívat, že tím vše skončilo. Nikoliv! I když Marie měla dítě z Ducha, k Josefovi mluvil anděl, přesto oba neustále pochybovali, že je i dvanáctiletý Ježíš musel napomenout. Marie dokonce s jeho bratry jej zřejmě přišla napomenout, když kázal. A nakonec manželství, které měl Bůh tak pevně ve svých rukou, končí tím, že Josef umírá, Marie ovdoví a navíc se musí dívat na hroznou smrt svého milovaného syna podle těla.
Často nám jsou Marie a jiné ženy dávány za vzor, že šly první k hrobu. Opak je pravdou! Byla to hrozná demonstrace nevěry. Ony šly pomazat k pohřbu mrtvé tělo. Jako kdyby jim tolikrát neříkal o svém vzkříšení! Šly nabalzamovat svou naději. To nám dokazuje, jak v zuboženém stavu musela být Marie, vdova, která nyní vidí v bolestech umírat i svého milovaného syna a nemá žádnou naději na jeho vzkříšení. V těhotenství na cestách, pak málem rozvod, pak úklady Heroda o život dítěte, pak smrt milovaného muže a nakonec ten, kvůli kterému se vše dělo, před očima matky umírá rukou těch, které tolik miloval a za něž ho jistě musela tolikrát slýchávat se modlit. Taková křivda, Bože!
Jsi na tom snad hůř? Tak mocný Boží zásah, tak skvěle uzdravené manželství a nakonec končí předčasnou smrtí muže i syna. Prožívá tvá rodina větší krizi? A i kdyby, máš stejného a mocného Boha! Chtěl bych ti položit otázku. Modlil, modlila jsi se někdy, že chceš být Bohu nejblíže, jak je to jenom možné? Já ano. A co následovalo? Vždy jen těžší a těžší boje, ale za nimi větší a větší vítězství! Pakliže to byla i tvá modlitba, pak můžeš nyní svou situaci vzít jako důkaz toho, že vše je v nejlepším pořádku. Neděje se ti nic, co by se nedělo tvým bratrům a sestrám před tisíci lety.
Vzepřete se mu (satanu), zakotveni ve víře, a pamatujte, že vaši bratři všude ve světě procházejí týmž utrpením jako vy. (1 Pe 5,9)
A nyní mi dovolte jedno osobní vyznání. Procházeli jsme s manželkou velkou životní krizí. Nepamatuji si, že bychom se někdy hádali, že bychom si někdy řekli křivé slovo, že bychom se spolu někdy nemodlili, ale byl tu jeden problém, kvůli kterému jsem rok spal maximálně tři hodiny denně. Nikdo z nás ho nemohl změnit a zdál se neřešitelný. Společně jsme však více než rok za něho volali k Bohu. Když dovolíte, zůstane mezi mnou a mojí ženou. Zhubnul jsem deset kilogramů a přitom jsem chodil do práce, dělal jsem si doktorát a trávil mnoho času převodem náročných technologií do zahraničí. Měl jsem pouze jednu, jedinou naději, Boží zaslíbení. Navíc jsem v této době zakoušel od svých bratří, i těch nejbližších, i těch, kteří mi byli vzorem, jeden podraz za druhým. Přesto jsem si byl vědom jedné věci: vzali jsme se z Boží vůle a Bůh se oslavil. Věř, že jako svobodný bych si netroufl o těchto věcech psát.
Kdybych mohl do papíru vykřičet, že tě Bůh miluje, že ti fandí a že je na tvé straně, udělal bych to! Proto každého, kdo prochází zkouškou, prosím, věř Bohu a plně se na něho spolehni. Věci se tím hned nevyřeší, ale možná i dočasně zhorší a pomoc nepřijde hned. Zkouší se však tvá víra, o které apoštol Petr píše:
Aby se pravost vaší víry, mnohem drahocennější než pomíjející zlato, jež přece též bývá zkoušeno ohněm, prokázala k vaší chvále, slávě a cti v den, kdy se zjeví Ježíš Kristus. (1 Pe 1,17)
Nakonec však budeš hodovat a do tvého života přijde nová zkušenost. Sklidíš pevnou víru, trvalý vztah, staneš se věrohodným k pomoci druhým. Přijde řeka pokoje do tvého srdce, abys mohl obstát v dalších bojích. Možná pak prohlédneš po těžkém soužení a spolu s Elihůem Búzským vyznáš:
»Hřešil jsem a převracel, co bylo přímé, ale nebylo mi odplaceno stejným.« Bůh vykoupil jeho duši, aby neodešla do jámy, jeho život smí hledět na světlo. To vše učiní Bůh pro muže dvakrát i třikrát. (Jb 33,15-29)
Bůh Vám žehnej,
Pastýř
