Grano Salis - Pomalu vrůstám do tebe, lásko

Pomalu vrůstám do Tebe, Lásko. Už to nebude dlouho trvat a budem jedno tělo a jedna duše. Tak, jak to chce Bůh. Pomalu vrůstám do Tebe, a někdy ani nevím, zda jsem to ještě já. Ani Ty, miláčku, už dávno nejsi sám sebou, jako dřív. Vrůstáme do sebe krok za krokem. Tak, jak to chce Bůh. Vzpomínáš si, jaké to bylo, když jsi na mě poprvé pohlédl? Naše oči se něžně dotýkaly jeden druhého a všechno bylo náhle jiné než dřív. Nevěděli jsme kam s rukama a co říct. Každý z nás byl svůj a nesvůj. A Bůh nám dal do vínku mít oči jeden pro druhého. Pomalu vrůstám do Tebe, Lásko. Už to nebude dlouho trvat a budem jedno tělo a jedna duše. Tak, jak to chce Bůh. Vzpomínáš si, jaké to bylo, když jsi mi poprvé řekl: Mám Tě rád, Lásko. Naše ruce se něžně dotýkaly jeden druhého a všechno bylo náhle jiné než dřív. Byl jsi najednou tak blízko, tak docela blizoučko, až se mi hlava zatočila. A Bůh nám dal do vínku mít ruce jeden pro druhého. Pomalu vrůstám do Tebe, lásko. Už to nebude dlouho trvat a budem jedno tělo a jedna duše. Tak, jak to chce Bůh. Vzpomínáš si, jaké to bylo, když jsme si poprvé nerozumněli? Hrozně jsem se bála, že Tě ztratím. Byl to strašný pocit, už nikdy nebýt s Tebou. Tehdy jsem poznala, jak moc Tě chci. Jak málo pro mě znamená co chci já, proti tomu, co cheš Ty. Když jsi přišel ke mě a řekl mi: "Nezlob se, brouku." Věděla jsem, že odpouštět bys měl Ty. A tehdy jsem si svatosvatě slíbila, jestli v životě ještě někdy takové chvíle přijdou, budu to já, kdo řekne první: Odpusť, drahý. Neboť odpouštět je tak snadné, když nám Bůh dal do vínku, mít srdce jeden pro druhého. Pomalu vrůstám do Tebe, Lásko. Už to nebude dlouho trvat a budem jedno tělo a jedna duše. Tak to chce Bůh.

© 04.09.1993, Štěpán Křivánek
Všechna práva na poesii vyhrazena.
Písemné publikování poesie jen se souhlasem autora.

	Hledej
	Je a svátek má Jiří. Vytvoření registrace