poslal prkno IV.
Jsem poutník na cestě,
zvláštní typ poutníka,
poutník co hrboly, kanály
vymetá.
Největším svinstvem cest
stále se prodírá
moh´ by se nechat vést
chybí mu však víra.
Chybí mu odvaha,
chybí mu nálada,
unaven životem
co radost postrádá,
životem bez pokoje,
životem strachu,
životem nejistot
a životem krachů
ztrácí z očí svůj cíl,
už prostě nemá dost sil.
Měl bych být nadšeným poutníkem
- tak jak jsem býval -
nadšeným křesťanem,
co Bohu svému zpíval.
Nadšeným, tančícím, zapáleným,
vděčným, že mohu být vyvoleným,
žel, jsem jenom člověk.
Člověk, který dává na city,
člověk, kterého trápí pocity
vlastní nehodnosti a zrady.
Vzdálený od Pána čekám.
Čekám a jenom se lekám,
že jednoho dne,
duše má nadobro vyhasne.
Slituj se nade mnou Bože.
