Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

PREZIDENT BUSH A JEHO VÍRA Ne všichni křesťané souhlasí s Bushovou politikou. Většina se ale shoduje na tom, že objevil víru v Krista tím pravým způsobem. Do svých 40 let chodil do církve. Byl pokřtěný v Episkopální církvi v Connecticutu, deset let se učil v První presbyteriánské církvi v Midlandu, v Texasu a v Episkopální církvi sv. Martina v Houstonu v něm začínala doutnat víra. Během studií na střední škole Phillips Academy ve státě Massachusetts bylo jeho povinností chodit pětkrát týdně do kaple, což znamená, že během těchto tří let strávil v církvi tolik času, kolik běžný křesťan za deset let. Po svém příjezdu do Yale, bral "víru" po menších dávkách. Asi potřeboval pauzu. Zpátky ho přivedla jeho žena Laura a díky ní stal metodistou. Nedlouho po jejich svatbě vedl v První metodistické církvi v Midlandu vyučování v nedělní škole, uváděl sbírku a zasedal v církevní radě. Bez ohledu na to, jestli danou věc dělal ze srdce nebo ne. Od dětství věděl, že dobrý člověk se drží své víry. Jeden přítel jednou podotkl, že i kdyby Bush přestal ve svých 40 letech chodit do církve, byl by tam častěji než většina lidí za celý svůj život.

Přesto byl Bush ve svých středních letech znuděný. Laura ho vzala na seminář Jamese Dobsna a doufala, že se jeho duchovní život prohloubí. To se ovšem nestalo. V roce 1984 ho běh událostí donutil k tomu, aby se zkoncentroval. Ceny ropy prudce klesaly a život v Midlandu se dramaticky změnil. Bushova malá firma přišla o více než 400,000 dolarů a další rány ji teprve čekaly. Právě tato nepříznivá ekonomická situace jej vedla do konfrontace se sebou samým. Problémem bylo, že ještě neskoncoval s tím hlavním: bezcílností, nedostatkem smyslu a nudou, která ho trápila celý život. Neměl žádný cíl. Chodil na párty, obchodoval a miloval svoji rodinu, ale neměl ten vnitřní oheň, který činí člověka šťastným a významným. Téměř ve všem byl povrchní. Příběh o Bushově duchovní proměně se zpravidla soustředí na jeho procházku po pláži s Billy Grahamem. Bush řekl: "Graham zasel do mé duše hořčičné semínko". Stalo se to poté, co na něm jiní po celý rok pracovali. Setkání s křížem V roce 1984 probíhala v dubnu kampaň se známým evangelistou Arthurem Blessittem, který kázal v 284 národech. Na tuto akci, která nesla název Rozhodnutí ´84, byly reklamy v rádiu i televizi. 3. dubna, několik dnů před zahájením kampaně, se s Blessittem spojil Jim Sale, naftař, člen baptistické církve a jeden z organizátorů kampaně, požádal ho o setkání s Georgem W. Bushem, synem viceprezidenta Spojených států. Blessitt se schůzkou souhlasil a ti tři se ještě v ten den setkali v kavárně hotelu Holiday Inn. Po krátkém přivítání se Bush podíval na Blessitta a řekl: "Arthure, nechtěl jsem na shromáždění, ale rád bych s vámi mluvil o tom, jak poznat Ježíše Krista a jak jej následovat." Evangelista se na chvíli zamyslel a potom se zeptal: "Jaký je váš vztah s Ježíšem?" "Vlastně nevím," odpověděl Bush. Blessitt zkoumal dál. "Kdybyste teď zemřel, máte jistotu, že byste šel do nebe?" Bush ani nezaváhal a odpověděl: "Ne." Evangelista tedy začal vysvětlovat, jak poznávat Ježíše a jak jej následovat. Citoval Bibli, verš za veršem, vysvětloval je a ukazoval, co znamenají pro Bushe osobně. Poté, co mu předal evangelium, řekl: "Ježíš nás volá k pokání a k víře. Máte na výběr. Chcete žít s Ježíšem nebo bez něj?" "S ním," odpověděl Bush. "Ježíš nás proměňuje zevnitř směrem ven. Svět se snaží nás formovat z vnějšku dovnitř. Ježíš vás neodsuzuje. Chce vás zachránit, očistit vaše srdce a změnit vaše touhy. Chce napsat vaše jméno do Knihy života a přijmout vás navždy do své rodiny." Blessitt řekl: "Pane Bushi, chtěl bych se za vás teď modlit a potom vás vést v modlitbě sebe vydání a spasení. Můžete začít následovat Ježíše teď." Bush měl ale pár otázek a ti dva mu na ně postupně odpovídali, dokud nebyl spokojený. "Chtěl bych se teď s vámi modlit." "Přál bych si to," odpověděl Bush. Blessitt se tedy modlil a požádal Bushe, aby to po něm opakoval. Modlitba skončila a Bush se usmíval. Blessitt měl radost. Byl to podle jeho slov úžasný a slavný okamžik. Pak se rozloučili. Během krátké doby se ale ukázalo, že jeho rozhodnutí následovat Ježíše bylo povrchní a jeho život se nezměnil. Hlubší přesvědčení Asi rok poté na Bushe zapůsobilo obrácení jeho přítele Dona Jonese, prezidenta nejrychleji rostoucí banky v Midlandu. Bush znal Jonese dobře. Byl v radě jeho banky a ti dva spolu často pili. Jones i jeho přátelé měli tehdy o znovuzrozených křesťanech nevalné mínění. Vnímali je jako povrchní televizní evangelisty, kteří na sobě mají spousty zlata a dělají ze sebe šoumeny. "Rozhodně jsem nechtěl být takový", směje se. Pocit morální nouze a duchovní dění v Midlandu vedly Jonese v roce 1985 k Novoročnímu rozhodnutí přestat pít alkohol a začít číst Bibli. Stalo se to, když 10. ledna doma četl evangelium Jana a došel ke slovům: "Ten, kdo se nenarodí znovu, neuvidí Boží království." V ten okamžik ho zaplavilo usvědčení a cítil, že potřebuje Boží milost. Plakal a silně vnímal svou hříšnost. Modlil se a plakal a zase se modlil. Večer už prožíval pokoj, cítil, že jeho duše byla zbavena břemena hříchu. Když jeho žena přišla domů, našla jiného muže. Jones si vypěstoval skutečnou závislost na Bibli. Ještě více se zapojil do práce ve svém sboru a v listopadu začal navštěvovat Community Bible Study, odnož hnutí biblických studií, které začalo ve Washingtonu D.C. Změna, která se v něm uskutečnila, byla pro všechny kolem, včetně Bushe, evidentní. V létě 1985 Bushova rodina trávila společně dovolenou v Kennebunkportu ve státě Main. Bush si vzpomíná, že jeho otec požádal světoznámého evangelistu Billiho Grahama, zda by mohl odpovědět na otázky, které měli členové rodiny, kteří se na víkend sjeli. "Bush vyprávěl, že "to byla nádherná noc a Billy tam jen tak seděl a mluvil s námi, my jsme mu dávali otázky a sdíleli s ním své myšlenky. My dva jsme se potom ještě sešli. Byla to skutečná osobní duchovní návštěva. A já začal číst Bibli." Stalo se to další den, kdy se spolu šli projít. Během hovoru se Graham obrátil k Bushovi a řekl: "Máš to s Bohem v pořádku?" "Nemám," odpověděl Bush, "ale chci to mít." Ve svém životopise A Charge to Keep vzpomíná: "Věděl jsem, že jsem v přítomnosti velkého muže. Billy Graham mě neodsuzoval. Cítil jsem se milován." Ten víkend ho změnil. "Reverend Graham zasel do mé duše hořčičné semínko," napsal Bush o těchto několika dnech, "semeno, které po celý rok rostlo. Vždy jsem byl nábožensky založený, pravidelně chodil do církve, dokonce jsem vyučoval v nedělní škole. Ten víkend ale dostala má víra nový smysl. Byl to začátek nové cesty, kde jsem znovu vydal své srdce Ježíši Kristu. Musel jsem se nejprve pokořit, abych mohl poznat, že Bůh poslal svého Syna, aby zemřel za hříšníka jako jsem byl já."

Nová přesvědčení Když přijel zpátky do Midlandu, objevil v sobě nový hlad po Bibli. Jeho přítel Don Evans mu daroval Bibli s čtecím plánem na každý den. Připojil se také ke Community Bible Study (biblické studium), kam chodil Jones. Je možné, že si Bush plně neuvědomoval rozměry toho, do čeho se zapojil. V literatuře, která vyšla z tohoto hnutí, se píše: "Studia měla vliv na formování myšlení klíčových aktérů v Reaganově revoluci v osmdesátých letech." Týden za týdnem vozil Jones Bushe na vyučování a žasl nad tím, jak rostl. Pravdy, které se učil a vtiskával skrze modlitbu a přemýšlení nad Božím slovem do svého srdce, jej zřetelně proměňovaly. Bush získával novou vážnost a dospělost. Povrchní George se stával mužem víry. Podle křesťanského učení je člověk spasen v okamžiku, ale posvěcení-proces očišťování chování a přemýšlení člověka- vyžaduje čas. Bush byl člověk, který se řídil svými zvyky a navyklými postupy. Proto nemohla být obnova jeho života jednoduchou záležitostí. "Pro George to byla dlouhá a velmi namáhavá cesta do strmého kopce," říká Jones. U některých návyků trvalo léta, než zmizely. Například jeho sklony k silným výrazům umíraly jen ztěžka. Zato jeho známý boj s alkoholem skončil rychle a to něco vypovídá o tom, kým se stával. Změna nastala po jeho 40. narozeninách, kdy Bushovi jeli se svými přáteli na výlet do Colorado Springs. Po nočním pití si šel ráno zaběhat, protože se domníval, že se tak zbaví účinků alkoholu. To se ale nestalo. Bush napsal: "Posledních 14 let jsem téměř denně běhal alespoň 3 míle. Tentokrát to bylo jiné. Cítil jsem se hůř než jindy a asi v polovině trasy jsem se rozhodl, že už nebudu pít vůbec. Vrátil jsem se do hotelu a řekl Lauře, že jsem s tím definitivně skončil." Právě toto rozhodnutí přineslo do jeho života hlavní zvrat. Nešlo mu jen o jeho zdraví a otcovu předvolební kampaň. Víra jej měnila v jiného člověka. Ať přestal pít i proto, že se to vymykalo z pod jeho kontroly nebo nechtěl dělat otci ostudu, nejdůležitější na tom je, že se podrobil disciplíně, aby mohl sloužit něčemu většímu než byl on sám. S pitím nepřestal poté, co byl zatčen za opilost ani poté, co ho o to manželka prosila. Několikrát ze sebe dokonce udělal na veřejnosti hlupáka. Ani poté nebyl ochoten se změnit. Ale když přišel k Pánu, našel smysl i disciplínu pro něco, k čemu by ho dřív nic nemohlo přimět. Byla to ochota obětovat pohodlí na oltář většího poslání. Tato nová disciplína živená rostoucím vědomím smyslu jeho života z něj začala dělat výjimečného člověka. Důležitý je rovněž způsob, kterým Bush přestal pít. The New York Times napsaly, že to udělal "charakteristickým způsobem: rozhodně, impulsivně a bez přílišného zkoumání." To se víc a víc promítalo do osobního života i do způsobu jeho vedení. Určitě dělal i chyby a nemoudrá rozhodnutí, ale už nebyl tím mužem bez cíle. Stal se mužem, který se drží svého úkolu.