Život církví: Pane, dej nám více víry
Vloženo Sobota, 23. říjen 2004 @ 09:43:44 CEST Vložil: Ferda |
Pane, dej nám více víry
Jestliže Pán promlouvá dnes jen ke svým vyvoleným,
znamená to, že jim chce dát nahlédnout důvěrně a hlouběji do
pokladnice svých božských pravd. Zdá se, že jejich srdce jsou pro to právě
zvláště připravena. Poznáváš to z prosby, s jakou se na Ježíše
obracejí: Dej nám více víry! S takovou
žádostí může být Pán spokojen: tentokrát nechtějí uspokojit pouhou zvědavost
ani si zajistit přední místa v jeho království. Prosí o to, na
čem i božskému Mistru nejvíce záleží. Pros Ducha Svatého, aby i v tvé
duši probudil hlad po opravdové víře.
Všimni si dobře, jak Pán odpovídá na jejich žádost.
Především chce, aby jeho učedníci dokázali víru správně ocenit. V krátkém
přirovnání, které ti může připadat až neuvěřitelné, představuje víru
jako všemocnou sílu. I k tomu, co se ti jeví jako nemožné, by podle
jeho slov dokonce stačila víra, která se jeví jako docela nepatrná. Divíš
se tomu? Tvoje překvapení svědčí o tom, že ještě nemáš o víře,
o jaké je tu řeč, správnou představu. Pán, který vidí až na dno tvé
duše, chystá již nezbytné vysvětlení.
V tomto duchu vyslechni podobenství o služebníkovi
a jeho pánu. Na první pohled by se ti mohlo zdát, jako by Ježíš chtěl
předchozí výrok zamluvit jako nadsazený a přejít na jiné téma. Ale
není tomu tak. Dar víry má totiž jeden jediný smysl, a to je služba
Bohu a jeho oslava. Víra není něco jako čarodějná moc, která nám má
umožnit dělat divy a senzace. Nejvyšší plod moci, kterou ti dává víra,
je možnost stát se Božím dítětem
(1) . Předpokladem pro to, abys mohl konat
velké skutky, je věřit v Ježíše
Krista (2) , tedy
věřit jeho slovu (3)
, přijímat jako samozřejmost a bez výhrad skutečnost, že věci
se mají skutečně právě tak, jak to říká a zjevuje Bůh, i když
to někdy nedokážeš pochopit. I když musíš někdy hledět
na bezpráví a dívat se na soužení,
zpustošení a násilí, i když jsi svědkem toho,
jak povstávají hádky a rozléhá se svár, nepochybuj
o jeho slovu . Jakkoliv se ti zdá, že Boží
slovo prodlévá, čekej. Jistě se splní.
Pokud se ještě díváš na Boha spíše jako na zálohu
a poslední možnost, odkud můžeš očekávat zázračnou pomoc pro případ,
že už si sám nevíš rady, nejen že tím urážíš jeho otcovskou lásku,
ale jako bys přímo svazoval jeho dobrotivou moc. Je pro tebe připraven udělat
mnohem větší divy a zázraky, které by ti ani na mysl nepřišly, ale
to předpokládá, že věříš nejen v jeho všemohoucí moc, ale i v jeho
nejlepší úmysly, které má s tebou. Jakmile bude i toto předmětem
tvé víry, pak ti nebude zatěžko dát se zcela bezvýhradně do jeho služeb.
Nebude to Bůh, který ti má posloužit, když se ocitneš v úzkých, ale
budeš to ty, kdo slouží Bohu jako nástroj jeho všemohoucí dobroty a moudrosti.
V prvém případě bys totiž myslel především na sebe a na své
pohodlí, v tom druhém případě se chceš podílet na šíření Boží
slávy.
Pranic se nemusíš obávat postavení neužitečného
služebníka. Tvá „neužitečnost“ spočívá totiž v tom,
že sotva můžeš při nejlepší vůli vymyslet něco lepšího a užitečnějšího,
než co zamýšlí tvůj nejdobrotivější Otec. To nejužitečnější, co můžeš
udělat, je uvěřit jeho lásce a zcela se jí odevzdat. Uvědomuješ-li
si, že mu vděčíš za všechno, co jsi a co máš, že bez
něho nemůžeš činit nic, (4) budeš
ho chválit za onen zázrak, že mu můžeš sloužit a milovat ho, což je
mnohem více než přesadit morušovník z pevniny do moře.
V tomto duchu přijmi apoštolova slova: Vybízím
tě: oživ zase plamen onoho Božího daru. Uvědom si, jaká
je to důstojnost být Božím nástrojem. Skutečnost, že si tě našel, že tě
bere do své ruky, která by docela klidně mohla pracovat i bez tebe, je
již samo o sobě tak velkou ctí a vyznamenáním, že nepotřebuješ
pomýšlet na jinou odměnu ani si na ni činit nároky. Čím více si uvědomuješ
svou opravdovou neužitečnost, tím více tě musí udivovat, že si dokáže
tak dobře posloužit i tak nicotným nástrojem. Ponížení, které pociťuješ
při jeho podobenství, má za cíl osvobodit tě od nepřiměřeného sebepřeceňování,
které ti brání prožívat a ocenit hloubku jeho lásky, s jakou se
tě ujímá. On sám se k tobě zachová ve skutečnosti zcela jinak než
hospodář v jeho podobenství: Opásá se, aby tě obsloužil sám sebou,
to, co budeš jít a pít, bude jeho vlastní Tělo a jeho Krev. Stane
se tak nikoliv pro tvé zásluhy, nýbrž je to projev a důkaz až
marnotratné nezištnosti jeho božské lásky.
Chceš-li se přesto bránit své neužitečnosti,
máš jedinou možnost: neostýchej se vyznávat
veřejně právě takového Pána a Mistra, nestyď se za
to, že jsi jeho malou duší. To je drahocenný poklad,
který ti byl svěřen. Opatruj ho skrze Ducha Svatého,
který v tobě bydlí.
Pojď, padni, klaň se před svým Pánem, neboť On
je tvůj Bůh. Kéž bys dnes uposlechl jeho hlas! (5)
Bratr Amadeus
(1) Jan 1,12; (2) srov.
Jan 14,12; (3) Jan 5,24; (4) srov. Jan 15,5; (5)
srov. resp. žalm 95
vložil Ferda
|