poslal Nepřihlášený Franta před několika měsíci odevzdal svůj život Bohu. Má osobní vztah s Ježíšem Kristem, pravidelně se modlí, čte si Bibli a dochází do křesťanského společenství. Má však jeden problém. Nedokáže odolat pornografickým časopisům a stránkám na internetu. I když se mu daří na nějaký čas se s tím vypořádat, po určité době se to vždycky vrátí. Proto se čerstvě obrácený křesťan rozhodne obrátit s prosbou o pomoc na staršího a zkušenějšího bratra ve víře Pepu.
Po srdečném přivítání Franta neváhá a všechno otevřeně Pepovi řekne. Vyzrálý křesťan Pepa ani nepotřebuje Frantu dále do detailu vyslýchat a už mu je jasné, o co tady jde. V mžiku má pro svého mladšího bratra ve víře užitečnou radu: "Je to špatný, ale všechno bude v pohodě. Hlavně spoléhej na Boha, bojuj s tím v Kristu a nech působit Ducha Svatého. Když budeš spočívat v Jeho přítomnosti a hledat Jeho tvář, když Ho necháš vstoupit do svýho života, On ti s tím pomůže. A samozřejmě ve svým životě vždy hledej Boží vůli." Franta vypadá tak trochu zmateně, ale s vědomím, že Pepa už něco zažil a rozumí víře rozhodně lépe než on, kamarádovi poděkuje za pomoc: "Díky. Ty si vždycky víš rady, když je nějakej problém." Všechno se přece dá hezky vyřešit a tak se oba hoši, loučí slovy: "Bůh Ti žehnej!" a každý jde svou cestou.
Když následující den Franta brouzdal na internetu, opět se mu nepodařilo odolat pokušení a znovu navštívil pornografické stránky.
V čem je chyba? Jak je možné, že Franta zhřešil, i když se od Pepi dozvěděl, co má dělat?
Asi se shodneme na tom, že v Bohu chyba není, On se na Frantu nevykašlal. Je nasnadě tvrdit, že Franta je ještě nevyzrálý ve víře a tak je to prostě jeho chyba... Ale, jak asi tušíte, s tímto vysvětlením nejsem ani trochu spokojený. Já si totiž troufám tvrdit, že ten, kdo na Frantově opětovném selhání nese velký podíl, je právě Pepa. Proč? Vždyť dobře poradil svému kamarádovi v potížích. Ano, to je pravda, ale moje otázka zní: zachoval by se takto Ježíš? Podívejte se se mnou znovu, na to jak přesně Pepa zareagoval.
Hned na začátku čteme, že Pepa ani nepotřeboval Frantu dále vyslýchat, radu pro něj měl téměř okamžitě. Není už zde náhodou chyba? Neměl ho spíše nechat všechno vyprávět a ještě třeba i zkoumat, co ho k tomu vede? Jaký je kontext? Lidé často potřebují především vyslechnout a od nás nevyžadují okamžité rady. V této konkrétní situaci by se navíc třeba Pepa dozvěděl o hlubších příčinách, které za tím určitým hříchem stojí a mohl tak na ně zareagovat. Ale dobře, dejme tomu, že Franta opravdu potřeboval hlavně řešení této konkrétní situace a nechtěl dál mluvit. Pepa odpověděl biblicky správnými slovy: "spoléhat se na Boha, bojovat v Kristu, nechat působit Ducha..." Právě zde ale podle mě vězí zakopanej pes. Přemýšlejte nad tím, že byste něco takového řekli člověku na ulici. Koukal by jak puk a neměl by nejmenší tušení, co vlastně v praxi dělat. Jako věřící lidé žijeme ve světě křesťanských klišé. Ať se nikdo neuráží, nejde o to, že by ona tvrzení nebyla pravdivá, nebo biblicky špatná, ale normální člověk ze světa jim často prostě vůbec nerozumí. Představte si Frantu, jak sedí před obrazovkou počítače a hlavou se mu honí Pepova rada: "Spoléhej na Boha, bojuj v Kristu, nech působit Ducha..." Franta neví, co má dělat. On neví, jak se spoléhá na Boha, jak se bojuje v Kristu, nebo, jak se nechává působit Duch Svatý. Nikdy mu to nikdo neřekl. Teď sedí před počítačem a nemá tušení, co se po něm v praxi chce a a tak znovu hřeší
Používáme mnoho pěkných křesťanských frází aniž bychom přemýšleli, co vlastně v reálu znamenají. Možná ani Pepa nevěděl, co přesně se za těmi krásnými slovy skrývá...
Myslím si, že mámo plno možností v podstatě to samé vyjádřit mnohem srozumitelnějším způsobem. V této konkrétní situaci Pepa třeba mohl odpovědět: "Modli se, mluv k Bohu. Řekni mu ať ti dá sílu, prostě si s Ním povídej, upřímně mu všechno pověz. Nebo si čti Bibli (zde by třeba šlo i navrhnout vhodný místo). Představ si, že tím, jak hřešíš, zatloukáš kříž do Ježíšovi ruky. Nebo, pokud to jde, řekni někomu, ať je tam s tebou. Taky si můžeš představit, že na tebe v tu chvíli kouká tvoje přítelkyně, protože stejně tak tě vidí Bůh. Pokud to nutně nepotřebuješ, vůbec na ten internet nechoď..." A samozřejmě by se zato měl Pepa rovnou společně s Frantou modlit, což v předchozí situaci neučinil. Taková modlitba druhému pomůže kolikrát víc než tisíc rad.
Neříkám, že by to takhle zaručeně fungovalo, že by to teď Franta zvládnul. Ale chápete, co tím vším chci říci? Ona křesťanská klišé, o kterých hovořím, mohou být srozumitelná, těm, kdo už chvíli věří, ale vůbec je nemusí pochopit čerstvě obrácení, či nevěřící. Nepopírám, že za spojeními typu "hledej Jeho tvář" se toho často skrývá mnohem více než za obyčejném "modli se". Mně osobně takové slovo kolikrát zasáhne i více, protože rád zkoumám, co všechno je v něm obsaženo. Ale přemýšlejme, zda to, co říkáme, může doopravdy někomu pomoci v konkrétní situaci, v které se nachází (celý náš život je vlastně jedna velká konkrétní situace), nebo zda se jedná jen o naučená slovní spojení. Není problém chrlit jednu moudrou radu za druhou, ale dostát Pavlově výzvě v Efezským 4,29: Ať z vašich úst nevychází žádné špatné slovo, ale jen to, co je dobré k potřebnému vybudování, aby přineslo posluchačům milost. (NBK) je o poznání těžší.
Tento modelový příklad byl záměrně dotažen do extrému, věřím, že přesně tak odtažitě jak Pepa by nikdo z nás nezareagoval. Ale opravdu mi občas přijde, že mezi křesťany o něčem hovoříme, nějak mluvíme, aniž bychom zkoumali, co to vlastně znamená v každodenní realitě. Opravdu nechci nikoho urazit, věřím, že mnoho věřících takto "prázdně" nemluví. Jenom narážím na to, s čím jsem se setkal ve svém okolí.
Dovolte mi ještě poslední poznámku k jednomu velmi oblíbenému "klišé", které neváhal použít ani Pepa. Mám na mysli "Hledej Boží vůli." Tato fráze se vskutku definuje velmi těžko, Bůh k nám promlouvá nepočítaně způsoby. Rozhodně nemám patent na to "jak se to dělá", ale přece jenom známe určité cesty, jak Jeho vůli hledat. Možná mohl Pepa Frantovi (který opět moc nevěděl, co se tím myslí) aspoň říct, že ta Boží vůle se dá najít třeba v Bibli, nebo ve ztišení při modlitbě...
A tak naposled vyzývám: přemýšlejme nad slovy, která jdou z našich úst.
Honza Klusáček
